Elektronika patří každoročně mezi nejoblíbenější dárky, což vede k hromadění starších, ale stále funkčních přístrojů. Jak s touto nepotřebnou elektronikou naložit ekologicky a správně?
Jednoduše vyhodit elektroniku do koše nestačí, protože takové předměty ve směsném odpadu ohrožují životní prostředí a představují ekonomické ztráty.
Odpadní elektronika je ve směsném odpadu zastoupena do jednoho procenta, jde zejména o drobné spotřebiče. Tyto zdánlivě bezcenné drobnosti obsahují měď, hliník a v některých případech i zlato.
Recyklací jedné tuny starého elektra lze ušetřit až 615 kilogramů primárních surovin a snížit emise oxidu uhelnatého až o 1 752 kilogramů.
Odevzdat kabely a další věci, které už doma nepotřebujete, je v současnosti velmi snadné.
Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj
Před tím, než starý mixér nebo třeba televize skončí ve sběrném dvoře, je dobré zvážit jejich novou cestu.
Starší, ale funkční spotřebiče můžou najít využití třeba v charitativních organizacích, můžeme je nabídnout na sociálních sítích za odvoz nebo je vyměnit v rámci sousedské burzy. A i když už nefungují, některé organizace je dokážou opravit a znovu uvést do oběhu.
Navzdory své drobné velikosti jsou to právě baterie, které představují největší ekologické riziko. Obsahují totiž nebezpečné látky, jako je olovo nebo kadmium, které mohou při nesprávné likvidaci kontaminovat půdu i vodu. Proto je nutné baterie, ale i předměty, které je obsahují, neházet do směsného odpadu.
Zbavit se velkých spotřebičů, jako je pračka, myčka nebo třeba sušička, často pro domácnost představuje komplikace. Mnohdy proto končí zapomenuté ve sklepě nebo na chodbě.
Zapojit do povánočního úklidu se pak můžou i ti nejmenší. Příležitost nabízí třeba soutěž pro školy s názvem Ekoedu, kterou společnost REMA Systém organizuje v rámci projektu Zelená škola. Jejím prostřednictvím motivuje žáky i rodiče k aktivnímu zapojení do sběru vysloužilé elektroniky.
Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí
Je důležité význam recyklace vysvětlovat dětem už odmala. Všechno jednou končí. I život domácích elektrospotřebičů.
Rudolf Sekanina, vedoucí střediska recyklace elektroniky Pražských služeb, se starými vyřazenými spotřebiči pracuje od roku 2003. Rozebírají zde pračky, myčky, sušičky, ale i domácí počítače, rychlovarné konvice, mikrovlnky.
„Ze začátku byla mnohem větší výtěžnost kovů, dneska jsou spotřebiče samý plast,“ říká Sekanina. „V obyčejném vysavači je hned několik druhů plastů, ale nejvíce je v něm plastu ABS, který se kvůli svým vlastnostem nedá dobře recyklovat,“ dodává Tereza Ulverová ze společnosti Elektrowin. Tyto plasty se pak nejčastěji dávají do spaloven.
Nejčastěji rozebíráme pračky, těch je zdaleka nejvíce, pak mikrovlny a myčky. Z malých spotřebičů je nejčastější vysavač, pak následují rychlovarné konvice a friťáky,“ říká Sekanina.
Od roku 2003 do dneška narostlo množství elektroodpadu neuvěřitelně,“ zhodnocuje trend Rudolf Sekanina. Může za to hlavně nástup povinnosti zpětného odběru spotřebičů a vznik kolektivních společností, které za prodejce plní jejich povinnost likvidace vysloužilých spotřebičů.
Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů
Budoucnost recyklace některých druhů spotřebičů je podle Sekaniny v mechanizovaném zpracovaní. Rozebírat ručně vysavač nebo tiskárnu se pro pár kousků kovu nevyplatí, efektivnější je spotřebiče strojně nadrtit a cenné suroviny získat z pomocí magnetů či vibračními síty.
Ze staré mikrovlnky se podle údajů Elektrowinu dá získat až 8 kg železa. Využije se i sklo, které může tvořit i 15 procent váhy spotřebiče a získá se i skoro dva kilogramy plastů, které se dají znovu využít.
Ze staré pračky se dá železa využít ještě víc, 23 kg. Plastů lze znovu využít 9 kg a zužitkovat lze i betonová závaží o váze 22 kg, která se dají využít při výstavbě silnic nebo při výrobě nového betonu.
Staré spotřebiče lze nechat ve sběrných dvorech nebo přímo u prodejců. Ti mají povinnost vysloužilé elektrospotřebiče od zákazníků převzít. O jejich recyklaci se pak starají výrobci a dovozci prostřednictvím kolektivních systémů.
Velkými spotřebiči se zabývá Elektrowin, Rema system, Asekol, společnost Ecobat se zaměřuje na baterie a akumulátory, o svítidla se stará Ekolamp.
Podle údajů společnosti Elektrowin lidé nejčastěji odevzdávají lednice a mrazničky. „Za loňský rok jsme jich zpracovali 400 tisíc kusů, což je 18 tisíc tun odpadu,“ říká Roman Tvrzník ze společnosti Elektrowin.
Podle něho je důležité připomenout, že elektrospotřebiče nejsou jenom lednice. „Mnozí z nás nevědí, že i kulma, holící strojek, rychlovarná konvice nebo vysoušeč vlasů se dají zrecyklovat."
Mezi rozšířené argumenty zpochybňující obnovitelné zdroje energie patří jejich obtížná či neexistující recyklace. Obnovitelné zdroje jsou bez dalších podmínek obnovitelné, pokud se týče vstupu primární energie. Potřebná zařízení na transformaci energie jsou podmíněně obnovitelná, pakliže se recyklují. Cestou je cirkulární ekonomie, kterou je třeba aplikovat na veškerou lidskou činnost týkající se materie.
S recyklací železných stožárů nebývá problém. Obdobně míra recyklace mědi z velkých elektrických komponent VE bude mnohem vyšší, než je běžný průměr.
Jiný problém představují lopatky VE. Doposavad se mnohde ještě skládkují, ale k dispozici jsou lepší možnosti. Největší světový výrobce větrných turbín, dánská firma Vestas, ohlásila novou metodu, která nevyžaduje změnu konstrukce a recyklovaný materiál lze použít vícenásobně.
Tým NREL (Národní laboratoř pro obnovitelnou energii) dokázal problém udržitelnosti vyřešit pomocí pryskyřice PECAN, kterou lze vyrobit z biologických materiálů, jako je sorbitol, cukr z rostlinného odpadu.
Přidají-li se nadrcené lopatky VE do rotačních pecí na výrobu cementu, nahradí část vsázky anorganických surovin i část paliva.
Rovněž recyklace fotovoltaických panelů je podle ekonomického průzkumu nadějným a rostoucím odvětvím. Trh recyklace byl v roce 2022 oceněn na 179,2 milionů USD a očekává se, že do roku 2030 dosáhne 461,2 milionů USD.
V loňském roce vyrobila čínská Trina solar ze starých panelů nové. Recyklovaný FV modul má účinnost 20,7 % a výkon 645 W. Podle společnosti se jedná o první plně recyklovaný modul svého druhu na světě.
Velikost trhu recyklace baterií byla v roce 2023 oceněna na 24,11 miliardy USD. Očekává se, že odvětví recyklace baterií vzroste z 26,93 miliardy USD v roce 2024 na 54,2 miliardy USD do roku 2032.
U nás se ročně vyprodukuje až 150 tun elektroodpadu a velkou část tohoto množství představují vyřazené elektrozařízení z českých firem. Ve vyspělých zemích Evropy roste podíl elektroodpadu v porovnání s ostatním odpadem až trojnásobnou rychlostí.
Celosvětově se ročně vyhodí až padesát miliónů tun elektronického odpadu, ale jen něco málo přes 12 % z toho se doopravdy zrecykluje.
Kovy totiž používáním neztrácejí svou kvalitu a díky moderním technologiím lze při recyklaci elektroodpadu získat až 95 % kovů zpět. Při jejich recyklaci se navíc ušetří velké množství energie, kterou by bylo jinak nutné spotřebovat při jejich primárním získávání.
Nízké ceny spotřební elektroniky, špatné možnosti oprav a jejich čím dál tím nižší kvalita se značně podepisují na množství zařízení, které doslouží a jsou nahrazeny novějšími.
Zatímco v roce 1997 se průměrná životnost notebooku v rozvinutých zemích pohybovala okolo šesti let, v roce 2005 už to byly pouhé dva roky. Ty staré pak končí na skládkách nebo v kontejnerech a elektroodpadu tak neudržitelně přibývá.
Díky třídění a recyklaci elektrospotřebičů se snižuje nutnost těžby nových surovin. Když odevzdáte své vysloužilé elektrospotřebiče v rámci zpětného odběru nebo je odvezete do sběrného dvora, uděláte pro životní prostředí mnohem více, než si představujete.
Do elektroodpadu patří všechny elektrospotřebiče a jejich části, které fungují na baterie nebo na elektrický proud.
V návodu, na obale nebo na samotném výrobku najdete grafický symbol přeškrtnuté popelnice, který značí, že výrobek nesmí přijít do klasické popelnice ani na skládku, ale musí být odevzdán na místa k tomu určená.
V principu platí pro elektroodpad pár jednoduchých pravidel.
Existuje více míst, kam s vyřazenou elektronikou. Jednou z možností je její zpětný odběr u obchodníka, který elektropřístroj uvedl na trh. Zde však platí pravidlo, že od vás mají povinnost odebrat vyřazený spotřebič jen v případě, že si u nich současně zakoupíte odpovídající nový přístroj.
Proto bude častokrát vhodnější druhá varianta, a to sběrný dvůr nebo mobilní sběrny. V tomto případě budou ale firmě vznikat náklady na dopravu zařízení na místo sběrného dvoru.
Nejsnadnější způsob likvidace elektroodpadu nabízí společnosti zajišťující zpětný odběr přímo v prostorách firmy. Po uzavření smlouvy nainstalují v místě pracoviště sběrný box. V případě naplnění boxu pak stačí jen přes internet objednat svoz. Specializované společnosti zajišťují tento zpětný odběr bezplatně, vše je hrazeno z recyklačních poplatků, které jsou již zahrnuty v ceně každého nového přístroje.
Po odevzdání se tedy spotřebiče svezou do dílen, kde se demontují. Mnohdy se jedná o takzvané chráněné dílny, kde pracují zaměstnanci se sníženou pracovní schopností, ať už vrozenou, nebo získanou. V těchto dílnách se ručně nebo mechanicky separují jednotlivé materiály jako plast, sklo, kov a elektrokomponenty.
Recyklovatelné části jsou postoupeny dál k patřičným zpracovatelům a to, co se zpracovat nedá, je odpad, který se spálí. Ten činí asi 15 až 20 % z celkového množství demontovaného elektroodpadu. Toto rozmezí záleží na druhu elektroodpadu i zpracovateli.
Z pohledu zpracování lze elektroodpad rozdělit na dvě kategorie. A sice elektroodpad, jehož zpracování je ekonomicky ziskové, a elektroodpad, za jehož zpracování společnosti neinkasují vůbec nic.
Do první skupiny se řadí drobná elektronika, například telefony nebo počítače, jelikož obsahují velké množství drahých kovů a jinak hodnotných materiálů a relativní minimum ostatního materiálově bezcenného balastu. Na straně druhé je to elektroodpad, jehož materiálové složení je obrácené a jeho zpracování je kvůli tomu ztrátové. Obsahuje velmi malé množství cenných materiálů. Jedná se o chladničky, pračky, sušičky, mrazáky.
Tištěné spoje najdeme na zpravidla zelených destičkách, díky kterým nám hraje televize a funguje počítač. Nosným materiálem, tedy tím, z čeho je taková deska vyrobena, je laminát. Nejčastěji se vyskytujícím materiálem na plošných spojích je cín, kterým se vše letuje. Dále zinek, olovo, nikl, a i cenné kovy typu stříbro, palladium, zlato.
Nejčastěji používaným způsobem separace elektronických součástek jako například tranzistorů, diod nebo kondenzátorů je jejich mechanické odstranění. Když se elektronika odstraní, likvidují se i samotné desky, a to většinou drcením.
Poté dochází k separaci feromagnetických materiálů prostřednictvím magnetické separace, vibračním tříděním, gravitační úpravou či elektrostatickou separací, což jsou metody, které využívají vlastností materiálů k jejich oddělení. Následně se získávají drahé kovy, tedy již zmíněné stříbro, zlato nebo palladium, zde se ale uplatňují chemické postupy a už se nejedná o třídění odpadů tak, jak ho známe.
Každopádně na konci celého procesu jsou roztříděné jednotlivé materiály, které pak znovu najdou uplatnění při výrobě nových elektrospotřebičů, které se za pár let zase stanou elektroodpadem.
Velké množství elektroodpadu se vyváží do rozvojových zemí Afriky a Asie, kde se zpracovává v naprosto nevyhovujících podmínkách. Například do Ghany, kam se z Evropy dostávalo ročně asi 600 kontejnerů elektroodpadu, který byl ale přitom oficiálně vykázaný jako použitá elektronika.
tags: #recyklace #starych #vodicu #postupy