Recyklace stavebního kovu: Udržitelnost a úspora nákladů

Mnozí z nás již někdy prováděli doma menší či větší stavební úpravy, měnili okna, dávali novou fasádu či dokonce stavěli nový dům. Při rekonstrukci domu vzniká mnoho stavebního odpadu, který představuje nejen ekologickou zátěž, ale také náklad na jeho likvidaci. Stavební odpad zahrnuje širokou škálu materiálů, jako jsou beton, cihly, sádrokarton, dřevo, sklo, kov, plasty a další. Při těchto činnostech vzniká mnohdy velké množství tzv. stavebních či demoličních odpadů, se kterými musíme správně naložit.

Stavební a demoliční odpad je odpad vznikající při zřizování staveb, jejich údržbě, při změnách dokončených staveb a odstraňování staveb zařazovaný do skupiny 17 Katalogu odpadů (zejména vytěžené zeminy, stavební výrobky a materiály). Skupina 17 Katalogu odpadů (vyhláška č. 17 09 02* Stavební a demoliční odpady obsahující PCB (např. třísky a špony).

V souvislosti s omezováním množství ukládaných odpadů a podpo- rou jejich využívání jako druhotných surovin byla na evropské úrovni vydána řada závazných dokumentů. Kromě známé rámcové směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2008/98/ES o odpadech je to mimo jiné i nařízení EP a Rady (EU) č. Základní požadavky pro opětovné využívání stavebních materiálů podle nařízení EP a Rady (EU) č.

Základním evropským právním předpisem pro nakládání se stavebními a demoličními odpady je směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2008/98/ES o odpadech, na kterou navazuje český právní řád, zejména zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Ve zmíněných právních předpisech je jednoznačně stanovena hierarchie nakládání s odpady takto (viz obr. Z uvedené hierarchie nakládání s odpady vychází i zmíněné nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011.

Uvádí se to již v preambuli v článku 1:Předpisy členských států vyžadují, aby byly stavby navrhovány a prováděny tak, aby neohrožovaly bezpečnost osob, domácích zvířat nebo majetku a aby neměly nepříznivý dopad na životní prostředí.Nutnost zohledňovat možnost recyklace stavebních materiálů musí být podle tohoto nařízení respektována již ve stadiu návrhu nové stavby, nikoliv až po její demolici.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

To je dáno v článku 1, odstavci 55: Základní požadavky na stavbu týkající se udržitelného využívání přírodních zdrojů by měly zohledňovat zejména možnosti recyklace staveb, jejich materiálů a částí po demolici, životnost staveb a využívání surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí na stavbách. Tato skutečnost je také uvedena v příloze I nařízení, kde je zařazena mezi sedm základních požadavků, které jsou kladeny na stavby. V sedmém základním požadavku se uvádí: Udržitelné využívání přírodních zdrojů. Z uvedeného je tedy zcela zřejmé, že o recyklaci stavebních materiálů je třeba uvažovat nejenom při odstraňování (demolicích) a změnách dokončených staveb, ale také při návrzích děl nových.

Během stavební výroby vzniká celá řada stavebních a demoličních odpadů, které uvádí Katalog odpadů, stanovený vyhláškou Ministerstva životního prostředí č. 93/2016 Sb., o Katalogu odpadů; vyhláška je prováděcím předpisem zákona o odpadech. Další text tohoto článku je věnován výhradně inertním minerálním stavebním odpadům a materiálům, tedy betonům, cihelnému zdivu, keramice, asfaltovým směsím a vytěžené zemině či hlušině - ve všech případech takovým, které neobsahují nebezpečné látky. Problematice recyklace a využívání výše uvedených materiálů s obsahem nebezpečných látek vyšším než stanovené limity podle vyhlášky č. 294/2005 Sb. (vyhláška o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č.

Prvotním a základním předpokladem produkce kvalitních inertních minerálních recyklovaných materiálů je zajištění kvalitní suroviny - tedy materiálu, který vzniká při odstraňování staveb. Pro tento účel je stavbu zcela nezbytné odstraňovat metodami selektivní demolice. Vzhledem k tomu, že na detailní postupy při odstraňování staveb není v ČR (na rozdíl od Rakouska [3], Německa a řady dalších zemí) vydán žádný zvláštní předpis, závisí průběh odstraňování staveb zejména na podmínkách daných stavebním úřadem při vydání stavebního povolení.

Podrobnější informace o činnostech souvisejících s přípravou demolice a jejím provedením s ohledem na získání znovu využitelných druhotných surovin jsou uvedeny např. v Metodickém návodu Ministerstva životního prostředí pro řízení vzniku stavebních a demoličních odpadů a pro nakládání s nimi (Věstník MŽP 3/2008). Při provádění demoličních činností s ohledem na možnost recyklování stavební sutě je jednoznačně nezbytné:■ oddělit materiály obsahující nebezpečné látky, které se po odstranění ze stavby stanou nebezpečnými odpady (zejména azbesty, nátěrové hmoty, materiály znečištěné zbytky ropných produktů atd.);■ oddělit cizorodé materiály od minerálních sutí určených k recyklaci (zejména otvorové výplně, dřevo, lepenka, sádrokartony, plasty, kovy atd.).

Z hlediska uplatnitelnosti na trhu s druhotnými surovinami jsou nejzajímavější betony a železobetony (lze je využít jako velmi kvalitní recyklované kamenivo), asfaltové kry a odfrézované vrstvy, které obsahují jak kamenivo, tak i podíl asfaltu. Dále lze výhodně využít pro recyklaci i výkopovou zeminu, zejména s vysokým podílem kameniva. Poněkud komplikovanější je situace u recyklátu z cihelného zdiva. V Katalogu odpadů je vstupní produkt nazýván ne příliš vhodným názvem - cihly. Je zcela zřejmé, že cihelné zdivo obsahuje i řadu dalších složek; zejména jsou to maltoviny a omítky.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

S ohledem na nepříliš vysokou kvalitu výstupního produktu má tento materiál omezenější využití (i když vhodným postupem recyklace je možno z něj velmi jemné částice maltovin a omítek takřka odstranit). Problémem však zůstává nižší trvanlivost (odolnost proti zmrazování a rozmrazování), která je dána zejména vysokou nasákavostí. I přes tyto vlastnosti však lze i tento materiál využít v řadě aplikací ve stavebnictví. Za nevhodnou složku do recyklátů se považuje keramika (keramický střep) - zejména různé keramické dlaždice. Tento materiál se stává využitelným až po velmi jemném zdrobnění, což např. Jak je z výše uvedeného stručného přehledu zřejmé, pro recyklaci je vždy vhodný pouze inertní minerální materiál, který je zbaven veškerých cizorodých příměsí.

Celou činnost související s recyklací stavebních a demoličních odpadů schematicky znázorňuje obr. 2. Pro získání vysoké kvality zpracovávaného produktu - recyklátu - má zcela jednoznačně prioritní funkci technologický proces. Z hlediska strojního vybavení v současnosti dominují speciální drtiče a třídiče umístěné pro větší výkony (od cca 80 t/hod) takřka výhradně na pásových podvozcích s možností dálkového ovládání. Pro výrobu kvalitního recyklátu je nutno použít vždy kombinaci drtiče a třídiče (obr. 3), případně i odlučovače jemných složek.

Nedílnou součástí mobilních drtičů se staly i magnetické odlučovače železa. V současnosti je v provozu v ČR pro účely recyklace cca 130 drtičů - přičemž odrazové i jednovzpěrné čelisťové drtiče jsou zastoupeny takřka rovnoměrně, kuželové drtiče jen výjimečně (pro specifické účely - zejména k recyklaci kameniva pro kolejové lože). U třídičů se ustálilo většinou použití dvousítných, výjimečně třísít- ných třídicích ploch.

Proč bychom měli recyklovat kovy?

Recyklace kovů je důležitou součástí nakládání s kovy všude na světě. Je nejen prospěšná pro životní prostředí, ale přináší i mnoho dalších výhod, například ekonomických. Představuje udržitelnost a šetří peníze, protože nerostné zdroje nevydrží věčně. Recyklace kovů je proces přeměny kovového šrotu na nové materiály, které lze znovu použít. Jedná se o účinný způsob snižování spotřeby a klíčový prvek udržitelnosti. Snižuje spotřebu přírodních zdrojů, energie a skleníkových plynů.

Těžba a zpracování kovů je velmi náročný proces, který má často negativní dopady na přírodu. Recyklací kovů snižujeme potřebu nových surovin a šetříme tak životní prostředí. Při recyklaci se spotřebuje podstatně méně energie než při těžbě a výrobě kovových rud. Méně energie při recyklaci znamená také snížení emisí. Přispíváme tak k menší uhlíkové stopě a nižším emisím skleníkových plynů. Recyklované kovy jsou také levnější, protože mají nižší výrobní náklady, což podporuje ekonomiku. Pokud bychom měli odpověď shrnout do jedné věty, recyklací kovů chráníme přírodní zdroje, šetříme energii, snižujeme emise, přinášíme ekonomické výhody a omezujeme množství odpadu.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Téměř žádný kov není nerecyklovatelný. Jediný rozdíl je v tom, že některé kovy se recyklují obtížněji. Patří mezi ně některé slitiny a kovy se složitým chemickým složením. Hlavním problémem při jejich recyklaci jsou vyšší náklady na jejich separaci a zpracování. Olovo - nachází se hlavně v bateriích.

Proces recyklace kovů

Prvním a zásadním krokem je sběr kovů, bez něhož bychom neměli co recyklovat. Sbíráme například kovy v podobě starých spotřebičů, vozidel, stavebního odpadu nebo elektroniky. Po odevzdání kovového odpadu ve sběrném dvoře jej příslušní pracovníci dále roztřídí a oddělí kovy od ostatních materiálů, jako jsou například plasty. Železné kovy jsou odděleny od neželezných kovů pomocí magnetů. Ty jsou dále tříděny podle druhu. Oddělují se také podle barvy a hmotnosti. Nakonec se kovy třídí podle toho, zda jsou čisté nebo špinavé.

Kovy se dále drtí a melou na menší části. Kovy se následně taví ve velkých pecích. Teplota tavení se nastavuje pro každý konkrétní kov, protože kovy mají různé vlastnosti a každý vyžaduje jinou úroveň tepla. Délku procesu ovlivňuje velikost kovu a velikost pece. Čištění, jinak známé jako rafinace, je proces odstraňování nečistot a přípravy kovů pro další použití. Jednou z metod čištění je elektrolýza, při níž kovem prochází elektrický proud a nečisté kovy se rozpouštějí. Posledním krokem před přepravou je tuhnutí. V závěrečném procesu se do kovu přidávají chemické látky, aby se dosáhlo požadovaných vlastností.

Recyklace elektroniky se zvyšuje v důsledku rostoucí spotřeby elektrospotřebičů, které obsahují kovy, jako je zlato, stříbro nebo platina. Odpad je pro společnost velkým problémem a do hry vstupuje i legislativa. Ta podporuje recyklaci a odpovědné nakládání s odpady.Ve světě se tvoří stále více takzvaného e-odpadu, tj. odpadu z elektronických zařízení. Vzrůstá množství odpadu z drobné elektroniky, tj. z mobilních telefonů či laptopů.

Moderní technologie v recyklaci kovů

Stejně jako každé odvětví i recyklace kovů pokračuje ve vynalézání jak účinnějších, tak udržitelnějších způsobů. Pokročilé technologie třídění využívají moderní systémy s umělou inteligencí (AI). Přínos AI v recyklaci kovového odpadu spočívá v její schopnosti zlepšit přesnost třídění. Díky strojovému učení a optickému rozpoznávání dokáže AI efektivně rozlišovat kovy, identifikovat kontaminanty a zlepšit zpracování kovového odpadu. To vede k vyšší kvalitě recyklovaných materiálů, menšímu odpadu a efektivnějšímu procesu recyklace. Zvýšená efektivita také snižuje náklady na práci a provoz.

Oběhové hospodářství se zaměřuje na design výrobků z materiálů, které se snadněji recyklují, čímž se prodlužuje životní cyklus materiálů. V rámci snahy o udržitelnost je recyklace kovů zásadním úkolem společnosti. Kovy jako jsou hliník, ocel, měď, olovo a zinek jsou recyklovatelné. Proces recyklace snižuje nutnost těžby nových surovin, emise skleníkových plynů, šetří energii a podporuje ekonomiku. Zahrnuje řadu procesů od sběru a třídění kovů přes čištění až po tuhnutí.

Pokud plánujete rozsáhlou rekonstrukci, zvažte tzv. ekologickou demolici. Tento přístup klade důraz na rozebrání stavebních konstrukcí s cílem zachránit co nejvíce materiálů pro opětovné využití. Recyklace stavebního odpadu při rekonstrukci domu je nejen krokem k ochraně životního prostředí, ale také příležitostí k úspoře nákladů a podpoře udržitelnosti.

U plechovek a konzerv je nutno provést odcínování nebo zpracovat neodcínované kovové obaly na betonářskou ocel. drcení a další postupy vedoucí k homogenizaci a mechanické úpravě kovového odpadu. Neželezné kovy jsou nemagnetické. Kovový odpad vzácných kovů (zejména s podílem zlata, stříbra, platiny a rhodia). řadíme sem i fotochemikálie (filmy, ustalovače, fotografický papír).

V mnoha případech se nám při přestavbách či demolicích objeví staré cihly, které ale ještě mohou plnit svůj účel a funkci a být i nadále použity na stavbu nových zdí apod. Podobně je to i se starými trámy, okenními rámy apod. V případě nemožnosti užití odpadů k původním stavebním účelům je vhodné tyto odpady mechanicky nadrtit či namlít na recyklát.

Už při plánování rekonstrukce zvažte, jak minimalizovat vznik odpadu. Vyhledejte nejbližší recyklační centra, která přijímají stavební materiály. Pokud máte kvalitní přebytečný materiál, zvažte jeho prodej nebo darování.

Kovy: Kovové odpady snadno najdou uplatnění ve sběrných dvorech nebo kovošrotech.

KOVOSTEEL Recycling, s.r.o. Jednou z mnoha činností společnosti KOVOSTEEL Recycling je recyklace a demolice. K recyklaci jsou přijímány stavební odpady nejrůznějšího charakteru: beton, cihly, keramika, asfalt bez dehtu, zemina a kameny a směsný stavební a demoliční odpad. Skupinu REC Group s.r.o. nyní tvoří tyto společnosti (KOVOSTEEL Recycling, s.r.o. , STEELMET, s.r.o. , RPG Recycling, s.r.o. , GELPO s.r.o. , ASSCO, s.r.o. , A-ORTO s.r.o. , DZO s.r.o. a KOVOZOO Staré Město), které společně zajišťují komplexní řešení služeb v oblasti nakládání s odpady, tzn. jejich svoz, odstranění, recyklaci a zpracování, dále demolice, rekultivace, ekologické poradenství, vzdělávání a další služby. Společnosti skupiny REC Group s.r.o.

tags: #recyklace #stavebního #kovu

Oblíbené příspěvky:

• Vzdělávací programy o recyklaci
• Metodika výchovy v přírodě
• Praktický odpadkový koš
• Udržitelný životní styl
• Princip fungování plynových kotlů