Recyklace v České republice: Stav a trendy

09.03.2026

Česká republika se v roce 2006 umístila na prvním místě v Evropě v recyklaci plastových obalových odpadů. Plzeň zrecyklovala 44,3 procenta těchto odpadů, čímž předčila i Německo, které dlouho vévodilo v této oblasti. Tuto informaci zveřejnil Evropský statistický úřad Eurostat.

Podle Marka Sýkory ze Svazu měst a obcí ČR, Eurostat potvrdil, že dlouhodobá koncepce odpadového hospodářství, kterou zvolila česká města a obce, je správná a úspěšná. Díky tomu patří ČR mezi nejšetrnější státy EU. Tyto výsledky jsou v souladu s údaji použitými v nové Strategii rozvoje nakládání s odpady v obcích a městech, kterou vydal SMO spolu s Asociací krajů ČR.

Česko, s 296 kilogramy komunálního odpadu na obyvatele za rok, patří mezi nejšetrnější státy EU. K evropské špičce se řadí i s 90,8procentní mírou recyklace papíru a druhým místem v jeho třídění. Recyklaci obalového papíru, plastů a skla vyšší než 60 procent dosahují ještě Belgie, Lucembursko, Německo a Rakousko.

Co se týče množství skládkovaného komunálního odpadu na obyvatele, ČR je v lepším průměru. Pavel Drahovzal z kanceláře SMO uvedl, že osm států EU skládkuje méně odpadů než Češi, protože ve velké míře spalují. Cesta k zásadnímu omezení skládek tak vede přes modernější energetické využití odpadů jako zdroje elektřiny a tepla.

Podle Sýkory, ačkoliv jsou údaje Eurostatu státy EU respektovány a využívány, české ministerstvo životního prostředí tak nečiní, přestože by se o ně mohlo opírat při přípravě nových právních předpisů o odpadech. SMO a Asociace krajů ČR dlouhodobě upozorňují na to, že radikální zásahy do systému hospodaření s odpady, například zavedení záloh na plastové lahve nebo třídění kuchyňských zbytků na sídlištích, mohou odpadové hospodářství ČR významně poškodit.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

V ČR se separuje přibližně 70 % plastového odpadu. Podle autorizované firmy EKO-KOM, která v ČR vymýšlí a platí třídění obalů, nás to řadí na evropskou špičku. Úspěch by to byl ale pouze tehdy, kdybychom těchto 70 % uměli zrecyklovat do nových výrobků. To se však neděje - levnější je vyrobit nové plastové obaly z ropy. Fakt, že se stát a EKO-KOM soustředí na třídění, nikoliv na skutečnou recyklaci, má své důsledky. Jak se vlastně plasty mohou zpracovat?

V EU v roce 2019 vzniklo téměř 225 milionů tun komunálního odpadu. S 844 kg vyprodukovalo Dánsko v roce 2019 nejvíce komunálního odpadu na osobu z členských států EU. Dalšími zeměmi, které vytvořily více než 600 kg komunálního odpadu, byly Lucembursko (791 kg), Malta (694 kg), Kypr (642 kg) a Německo (609 kg). Česko vyprodukovalo rovných 500 kg komunálního odpadu na osobu. Bohužel, toto množství od roku 2013, kdy jsme ho vyprodukovali 307 kg, neustále roste. Na druhém konci stupnice vyprodukovalo Rumunsko v roce 2019 280 kg komunálního odpadu na osobu. I přes to, množství recyklovaného odpadu dosáhlo v roce 2019 nových maxim.

Legislativa a směrnice EU

V lednu 2018 byla poprvé přijata celoevropská strategie pro plasty, která je součástí přechodu na vyšší stupeň oběhového hospodářství. Směrnice směřuje do EU, což znamená, že bude muset přijmout do svých zákonů směrnice platné v zemích EU.

Obaly se v naší legislativě věnují §18 a §19 zákona č.125/1997 Sb., o odpadech, které vedly k vydání nařízení vlády č. 31/1999 Sb., kterým se stanoví seznam výrobků a obalů, na něž se vztahuje povinnost zpětného odběru. Prováděcí vyhláška č. 338/1997 Sb. zákona o odpadech v §18 vyžaduje aby podíl využívaného obalového odpadu od 1.1. 2001 činil nejméně z 35% hmotnostních a podíl recyklovaného obalového odpadu činil nejméně 15% hmotnostních. Tyto požadavky však nejsou vynutitelné.

Proto 1. dubna 1999 podepsalo MŽP s Českým průmyslovým sdružením pro obaly a životní prostředí (CICPEN) dohodu o uplatňování §18 a §19 zákona 125/1997 Sb. a uplatnění principů Direktivy EC 64/92 v ČR. Dohodou se CICPEN zavazuje vytvořit integrovaný systém nakládání s komunálním odpadem, který zajistí, že do roku 2001 bude nejméně 35% celkové váhy obalového materiálu vytříděno k využití.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Přesto již několik měsíců po schválení zákona 125/1997 Sb. bylo jasné, že ke splnění všech požadavků EU bude nutné vypracovat zákon nový. Právě v zákoně o obalech a obalových odpadech by mělo MŽP převést svou vůli k podpoře systémů vratných zálohovaných obalů (obsaženou již ve Státní politice životního prostředí z roku 1994) ve skutek.

Od 31.12. 1994 platí v EU směrnice 94/62/EC o obalech a obalových odpadech. Tato směrnice je politickým kompromisem, který klade větší důraz na volný obchod, než na ochranu životního prostředí. EU přijetím této směrnice promarnila šanci být vpředu v ochraně životního prostředí. Kromě Řecka směrnici zohlednily všechny státy ve svých zákonech. Ve směrnici je požadavek na minimálně 50% látkové nebo energetické zhodnocení obalů.

Ten bude v roce 2000 překročen, 25% látkové recyklace bude dosaženo, ale 15% recyklační kvóty u všech obalových materiálů se dosáhnout nepodaří. Největší množství obalů sbírá Rakousko (80 kg/obyv) a Německo (73 kg/obyv). Náklady na systémy sběru činní ve Francii 100 DM/t, v Rakousku 580 DM/t a v Německu 690 DM/t.

Příklady ze zahraničí

V polovině 80. let mělo Dánsko velké problémy v odpadovém hospodářství (OH). Produkce odpadu na obyvatele patřila k nejvyšším v Evropě. Dánsko reagovalo přijetím zevrubné politiky hospodaření s odpadem. Plánované řízení OH bylo zahájeno v r. 1985. První etapa (mapování) trvalo od 1985-1987. Druhá etapa (plánování) trvala do r. 1992. V rámci této politiky v OH byla zavedena daň z odpadu. V dani existuje diference mezi skládkami (195 DKR), spalovnami s výrobou tepla a spalovnami s kogenerací tepla a elektřiny (spálení 160 DKR). Daň byla uzákoněna v únoru 1986 a platná je od 1.1. 1987, součástí plánu bylo recyklovat 54% všech odpadů v roce 1996. Předpisem o obalech na nápoje z roku 1989 jsou zakázány plechovky na nápoje a jsou požadovány povinné vratné lahve pro domácí výrobu piva a sycených nealkoholických nápojů. V roce 1995 se odhadovalo, že v Dánsku cirkuluje na 400 miliónu vratných pivních a minerálních lahví, každá láhev se znovupoužije asi 35 krát.

Dánsko zavedlo také daň na plastikové a papírové tašky (dle materiálu a váhy) v samoobsluhách. Dánsko bylo předvoláno před Evropský soudní dvůr zeměmi, které považovaly dánskou legislativu za překážku obchodu. Soud toto hledisko v r. V květnu 1993 uzákonili ve Švédsku zákon o ekocyklech. V něm je stanoveno, že producenti obalů jsou odpovědni za obaly i po jejich použití a nesou finanční odpovědnost za sběr a organizaci ukončení životnosti výrobků.(9). - 65% recyklovaných plastů, 90% recyklovaných hliníkových plechovek a PET lahví, 70% recyklované oceli a skla, 40% recyklovaného papíru a kartónu. K tomu aby Švédsko tento cíl splnilo má zavedenu zálohu 0,6 SEK na hliníkové plechovky zákonem pro recyklaci hliníkových plechovek z roku 1982, a zákon o nápojových obalech z roku 1991, jímž je zakázán prodej PET lahví, které nejsou zapojeny do zálohovaného vratného systému, nebo nejsou recyklovány. Záloha na PET lahve je od 1 do 4 SEK.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Na etiketě musí být od roku 1994 vyznačena výše zálohy. Také ve Švédsku existuje dohoda mezi výrobci z července 1990 o nepoužívání PVC. Švédská vláda chápe politiku ekologického cyklu jako ústřední prostředek ke zlepšení ochrany přírodních zdrojů a ke snížení vlivu výrobního sektoru na ŽP. Vychází z principu znečišťovatel paltí a tak nepotřebné obaly (PET), ale i vybité baterie, zářivky, staré televize, rádia, PC, NO, chemikálie, teploměry a staré léky je povinný prodejce odebrat a postarat se o jejich recyklaci. Dále musí být dosažena určená recyklační míra u hliníkových plechovek, ocelových plechovek, skleněných lahví a PET obalů. Pokud není dosažena, bude zaveden na daný druh obalu zálohový systém. Proto je přijata dobrovolná dohoda o recyklačním poplatku na plechovky a PET obaly.

Ve Švýcarsku byla zavedena povinná záloha 0,2 CHF na vratné lahve obsahu do 60 cl a 0,5 CHF na větší lahve. Od 1.11. 1991 je ve Švýcarsku zakázána výroba PVC lahví a zakázána výroba nerecyklovatelných nádob.

V Německu je zaveden nařízením o předcházení vzniku a o využití odpadu z obalů ze dne 21.8. 1998 integrovaný systém sběru odpadu, který je označen zeleným bodem. Německý zákon o předcházení vzniku a o využití odpadu z obalů požaduje 72% zastoupení znovupoužitelných objemových obalů (a 20% pro nepasterizované mléko ve vratných obalech nebo sáčkových obalech z polyethylenu). Pokud klesne podíl znovupoužitelných obalů pod 72% (resp. 20%) bude zavedena povinná záloha 0,5 DEM nebo 1 DEM (dle objemu) na nápojové obaly, obaly od mycích a čistících přípravků a dispersních barev. (12). Když vstoupilo v Německu v r. 1991 v platnost nařízení o obalech poklesla spotřeba prodejních obalů na obyvatele z 94,7 na 82.3 kg v r. 1998, tj o 13%.(6). Uložené povinnosti zpětného odběru a zhodnocení měly za následek podstatné snížení objemu nevratných obalů. V letech 1991-1997 tak v SRN poklesla spotřeba nevratných obalů o více jak 1,3 mil. Do 30.3. Přebaly je možno v Německu vracet v prodejnách. Evropská komise vede se SRN řízení od roku 1994. EU se nelíbí paušální kvóty tržních podílů pro opakovaně použitelné obaly.(2).

V Maďarsku je obalová legislativa zatím v plenkách. Maďarsko se stejně jako ČR snaží o vstup do EU. Proto v Maďarsku zavedli daň za tunu vyrobeného obalového materiálu pokud jej není 12,5-30%, od roku 1997 25-45% recyklováno.

Finsko požaduje po výrobcích 82% znovupoužití váhy všeho použitého balení a recyklovat 42% obalů a dalších 19% obalů recyklovat od r. 2001. Zálohový systém na limo, pivo a alkohol je ve Finsku podpořen daní na nevratné obaly.(4) Daň je ve výši 4 FIM/l pro nevratné obaly na pivo, 3 FIM/l pro nevratné obaly na nealko nápoje sycené oxidem uhličitým. Pokud je nádoba zálohována ve výši 0,5-1,5 FIM, je splněn koef. návratnosti (75% 1rok, 85% 2rok, 90% 3rok, 95% 4rok) a nádoba je vratná tam, kde se prodává, daň je snížena na 1 FIM/l. V roce 1996 se rozběhl ve Finsku systém sběru nápojových plechovek.

Ve Španělsku je zaveden obalovým zákonem z 24.4. 1997 a královským výnosem z 30. 4. 1998 integrovaný systém sběru odpadu, který je označen zeleným bodem. Zákon přijatý v březnu r. 1997 přikazuje příplatek na obaly. Zařízení a elektronika je zpětně odebírána. Dobrovolná dohoda o zpětném odběru skla a kartónů. Obaly, které nejsou součástí integrovaného systému Sociedade Ponto Verde S.A., budou zatíženy zálohou.

14.3.1991 byly v Turecku ustanoveny kvóty a vratné systémy pro plastové, železné a skleněné obaly na nápoje. Zákon o ochraně životního prostředí schválený 9.8.1983 podporuje vratné obaly. Organizace CEVKO (sdružení balících firem a dovozů) musí zajistit 45% (v roce 1995) a 75% (v roce 2000) regeneraci (tj. opětovné použití, recyklace a rekuperace energie).

V Rakousku je zaveden integrovaný systém sběru odpadu, který je označen zeleným bodem. Nařízení o obalech z října 1993, novelizované v červnu 1995 určuje cíle pro vratné obaly. Nařízení určuje povinnost prodejce převzít zpět přepravní obaly a přebaly včetně nádobí a příborů na jedno použití. Každý výrobce musí od 1.1.2000 sebrat zpět 80% použitých obalů, nebo se podílet na integrovaném systému.

V Belgii je zaveden obalovým dekretem z 5.3. 1997 integrovaný systém sběru odpadu, který je označen zeleným bodem. Ekologická daň z roku 1994 činí 15 BF na lahve od piva, limonád a sody, jestliže nejsou součástí zálohovaného systému, nebo nedosáhnou recyklačních a opětovně využitelných kvót. Daň může být snížena na základě regionálních regulací při zavedení znovupoužívání obalů, nebo vyloučení PVC.(4) Daň na PVC obaly je 15 BF/l nádoby. Nevratné obaly budou osvobozeny od daně tehdy, jestliže dosáhnou tak vysoké míry recyklace, která produkuje týž objem odpadu jako vratné systémy.

sklo: 55% v roce 1996 a 80% v roce 2000, kovy: 40% v roce 1996 a 80% v roce 2000, plasty a nápojové krabice: 20% v roce 1996 a 70% v roce 2000. Jednotlivci i organizace, kteří nesplní tyto cíle budou postihováni pokutou 20 000 BF za každou tunu chybějící do cílové regenerace a 30 000 BF za tunu chybějící do cílové recyklace. Daň má být dále rozšířena na: baterie (20 BF), jednorázové fotoaparáty (300 BF), průmyslové balení nebezpečných produktů (25 BF), pesticidy (10 BF/gram), apod.

Navíc existuje v Dánsku další daň na nádoby, jenž nejsou součástí systému opakovaného použití ve výši 0,7 NKR s vyjímkou: mléka, mléčných výrobků, nápojů z kávy, čaje a čokolády. V Dánsku mají uzavženou dobrovolnou dohodu o recyklaci 60% kartonů do roku 1997. Nizozemská dobrovovná dohoda požaduje mimojiné do roku 2000 redukovat o 10 hm% obalový odpad (oproti roku 1986). Zastavit skládkování obalů a používání PVC. Rozšíření využívání vratných obalů při stejných nákladech.

Ve Francii je zaveden dekretem č. 98/638 z 20. 7. 1998 integrovaný systém sběru odpadu, který je označen zeleným bodem. V Lucembursku je zaveden nařízením z 31. 10. 1998 integrovaný systém sběru odpadu, který je označen zeleným bodem. Návrh zákona jenž měl vstoupit v platnost v červenci 1995 požaduje aby na znovupoužitelné obaly o objemu více než 0,1 l podléhaly zálohování (4 FL na obaly pod 1l a 7 FL na obaly nad 1l). Na obalech je povinně vyznačena výše zálohy - 5c (cca 1,15 Kč). Zálohu zaplatí spotřebitel při nákupu zboží v maloobchodě, který ji proplácí distributorovi (výrobci, dovozci, popř. velkoobchodu). Měsíčně proplácí distributor společnosti RQ rozdíl mezi tím co vybral na zálohách a co zaplatil zpět. Pokud zaplatil víc, zaplatí mu RQ rozdíl. Distributor 1 x ročně podá RQ ověřenou zprávu o přijatých zálohách, vrácených zálohách, počtu obalů dodaných k recyklaci v kategoriích: hliník, železo, sklo, plast a to zvláť u obalů do 1l a nad 1l.

V Irsku je zaveden obalovým nařízením z 1. června 1997 integrovaný systém sběru odpadu, který je označen zeleným bodem.

Nové trendy a výzvy

Dle odborníků, recyklace, jak ji známe, je lež. Nejde o základní myšlenku znovuvyužití odpadních produktů, ale o způsob, jak s pojmem zachází odpadový průmysl. Za 30 let, kdy se ve Velké Británii začalo třídit, došlo k nárůstu objemu odpadu (tedy nerecyklovaný + recyklovaný odpad) o 80 procent. Odpadové společnosti totiž využily tzv. pudové psychologie a přidáním odpadových nádob si zajistily navýšení objemu generovaného odpadu. Nezáleží na tom, jaký odpad do kontejneru či popelnice jaké barvy vyhodíte, stále bude odpadem. Třídění nejen navýšilo celkový objem odpadu, ale i profit odpadových společností, které namísto čištění jsou pouhými překupníky. Ačkoli se tuzemské odpadové společnosti chlubí vysokou mírou recyklace, nejsou jimi prezentované výsledky realitou. Češi totiž nerecyklují, jen třídí odpad.

Aktuální trendy typu balení zboží, třeba do palmových listů, jsou korektní a správné. Vrací se totiž k logice, která se již postrádá. Je však ještě potřeba vytvořit vyšší synergii nejen v rámci subdodavatelských řetězců, ale i technologií, a také s legislativou. Je to odpadový průmysl, kdo píše mnohé zákony, a proto se mnohdy plýtvání stává zákonnou povinností.

V oblasti logistiky je třeba se zaměřit na navyšování efektivity a řešení lokálních toků namísto mezinárodních. Budou se měnit formy a mezioborová synergie bude základem úspěchu a růstu. Samořiditelná vozidla budeme vídat čím dál častěji, budou však vybavená i dalšími technologiemi zefektivňujícími manipulaci. Začnou opět vznikat vícepatrové sklady a průmyslové závody, jaké existovaly v minulosti, jen jejich forma a obslužnost bude řešena odlišně. Elektrické jednokolky se stanou naprosto běžnou součástí pro pohyb pracovníků, ale i přepravu zboží, jak uvnitř závodů, tak i mimo ně.

Průmysl 5.0 napomůže k tomu, že bude naše země opět zemí respektovanou a ceněnou v oblasti dovedností a schopností lidí nacházet řešení, která však na rozdíl od současnosti budou systémová a přenositelná bez ohledu na lokaci či obor.