Recyklace stavební suti: Cesta k udržitelnému stavebnictví

Stavět na zelené louce je ideálem každého projektanta i stavební firmy. Jenže greenfieldů houfem ubývá a aby mohlo vyrůst něco nového, musí se zároveň něco starého zbourat. To, co na první pohled vypadá jako bezcenná hromada nepoužitelného materiálu, se však pro recyklační firmy stává doslova zlatým dolem.

Zbourat, roztřídit, rozdrtit a prodat - to jsou základní kroky recyklace stavebních sutí, z níž profitují desítky firem.

Stavební a demoliční odpady představují v zemích EU i ČR významný podíl na celkové produkci odpadů - přes 25 procent. Protože zároveň jde i o významný zdroj druhotných surovin, je potřebné, aby nakládání s touto komoditou bylo upřesněno specifickými pravidly.

Opatření ke snížení množství stavebních a demoličních odpadů a zvýšení podílu recyklované a znovu využité části vede jednoznačně k výraznému snížení zatížení životního prostředí a to jak ve formě snížení produkce odpadů, tak také snížení objemu vytěžených primárních nerostných surovin.

Recyklace stavebních materiálů je v době zvyšování udržitelnosti stále důležitější. Při demolici budov vzniká recyklovatelná suť. Ta se drtí, prosévá, třídí a upravuje. Recyklované kamenivo lze poté znovu použít jako stavební materiál.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Moderní metody demolice a třídění

Soudobé způsoby demolice se tedy podstatně liší od dřívějšího prostého stržení budovy nebo stavby. Daleko méně se také užívá jednoduchých, ale hrubých metod, jako je například bourací koule. Dnes jde o přesně řízený proces rychlého a v jednotlivostech specializovaného rozebírání rušeného objektu, při němž se užívají výkonné demoliční prostředky často špičkové technické úrovně, jejichž téměř nepřehlednou řadu nabízejí renomovaní výrobci.

Plně mechanizovaná demolice, vycházející z promyšleného plánu, popřípadě podporovaná demoličním software a expertízou specialistů, znamená ve většině případů rychlé a ekologicky šetrné provedení všech demoličních prací, zvláště tehdy, je-li plán demolice sladěn s navazujícími procesy recyklace. V praxi se ukázalo, že i při pečlivém výběru náročných a často drahých prostředků vycházejí celkové náklady na demolici velmi příznivě a její rychlý průběh uvítají nejen smluvní strany, ale přímo i nepřímo zúčastněná veřejnost.

Demolice bez separace materiálu ztěžuje ziskové využití odpadu a nezřídka naráží na zákonné požadavky třídění. Je většinou nešetrná z hlediska ochrany životního prostředí. Taková demoliční suť se většinou nedá jednoduše vysypat na skládku a obsahuje často kontaminované hmoty nebo zdravotně rizikové materiály, jako je azbest nebo různé chemikálie. Některé složky v suti mohou mít také značně dlouhou dobu přirozeného rozpadu nebo jsou dokonce biologicky zcela neodbouratelné.

Proces třídění

Podstatou této metody je řízené a kontrolované rozebírání objektu podle jeho materiálového složení. Pro třídění se rozlišují základní druhy materiálu: beton, zdivo, dřevo, ocel, neželezné kovy, plasty, kontaminované materiály a lehké izolační materiály.

Vychází se z charakteru, rozměrů, výškové dispozice a pokud možno i z projektové dokumentace stavby. Podle toho se sestaví plán demolice, zvolí a vyladí se vhodný software procesu a nasadí se příslušné ruční a mechanizované prostředky, které se v postupu demolice často obměňují. Na základě vlastností jednotlivých materiálů objektu se volí nejvhodnější ruční a u strojů přídavné nástroje.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Praktická rychlá výměna a systematické nasazování co nejúčelnějšího přídavného nástroje příznivě ovlivňuje nejen produktivitu, ale i míru hlučnosti a prašnosti bouracích prací.

Zvláštní opatrnost je zapotřebí při posuzování vlivu demolice na životní prostředí, a to nejen s ohledem na sousední objekty a komunikace, ale také na podloží a případné rozmístění a hloubku inženýrských sítí.

Citlivou kapitolou demoličních prací je bezpečnost práce. Demoliční firma odpovídá za bezpečnost nejen na samotném pracovišti, ale i v těsném sousedství. Pomáhá pečlivě sestavený plán s použitím veškeré dostupné dokumentace objektu včetně posudku statika a samozřejmě spolehlivé odpojení všech přívodů energií. Nezbytné je důkladné vyšetření možnosti výskytu nebezpečných materiálů.

Zpracování stavební suti

Aby bylo možné beton, cihly a jiné stavební materiály dále zpracovat, musí se nejdříve rozdrtit. Na to se používají drticí stroje. Drtiče se rozdělují podle principu drcení: tlakové, nárazové, úderové drcení nebo střihání.

Čelisťový drtič je běžně používaný tlakový drtič v první fázi zpracování. Je určen pro hrubé drcení a zmenšuje velikost kamenů třikrát až pětkrát. Bloky o rozměrech 2 m se tak zmenší na 0,5 m. Mezi pevnou a pohyblivou čelistí se vytváří klínová drticí komora, do které shora padá výchozí materiál. Hrubé kameny se mezi čelistmi drtí, dokud se nerozpadnou na menší kusy.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Drtič vždy vyrábí produkt o různé velikosti zrn. Proto je nutné nadrcený materiál prosít a vytřídit, aby mohl být dále zpracováván. Hrubé kameny se potom drtí v kuželových a válcových drtičích a štěrk v kulových mlýnech na jemný materiál.

O kvalitě recyklátu do značné míry rozhoduje technologie, na jejímž základě je odpad zpracováván.

Na trhu jsou v podstatě dvě možnosti: čelisťové a odrazové drtiče (zkoušely se i kuželové drtiče, ale ty se v praxi příliš neosvědčily). Pokud padne volba na čelisťový drtič, který pracuje na principu - a teď trochu populárněji - odpad mačká a jak se objem zmenšuje, tak propadává níž a níž až vznikne jakási "kulička". Naproti tomu na odrazovém drtiči rotuje buben s lištami - noži - proti pevné desce a materiál je vlastně stříhán. Nevznikne tak jako v prvním případě kulička, ale ostrohranný recyklát, což je velice důležité pro budoucí použití.

Pokud je potřeba dosáhnout v násypu určité míry zhutnění, která je předepsaná v projektu, tak je vhodnější použít recyklát z odrazových drtičů. Spotřebuje se jej méně a navíc není potřeba tak častého použití válce a buldozeru jako v případě recyklátu z čelisťových drtičů. Tajemství úspor spočívá v tom, že ostrohranná zrna se zamykají lépe, než kuličky.

Ještě jeden rozdíl představují obě technologie: možnosti využití v různých ročních obdobích. Čelisťového drtiče pracujícího na principu mačkání materiálu není možno využívat například v létě ke zpracování asfalto-betonových živic. Mohou efektivně pracovat jen když je okolní teplota pod bodem mrazu. Tento problém u odrazových drtičů nenastává, protože materiál nelisují, ale stříhají.

Využití recyklovaných materiálů

Recyklovaný minerální materiál lze znovu použít jako stavební materiál. Recyklovaný beton se často používá jako podklad pro silnice a chodníky, ale také jako drenážní materiál při ukládání potrubí a vedení do země. Dále se materiál používá i pro vytváření náspů a železničních tratí.

Recyklát se hodí na zásypy kanalizací, plynovodů, na zhutnělé plochy a řadu dalších stavebních činností. Firmy se jej naučily využívat díky mobilním zařízením - recyklace v místě stavby, protože o ekonomice recyklace často rozhodují dopravní náklady.

Po odpovídajícím zpracování lze minerální stavební suť použít zejména v těchto oblastech: protihlukové stěny, zásypy výkopů, podkladní vrstvy namáhaných vozovek, parkovacích ploch a sportovišť, pojené vrstvy méně namáhaných vozovek, zpevňování lesních a zemědělských cest, v omezené míře kamenivo do betonu a do malt, plnivo pro různé stavební materiály pojené hydraulickým nebo bitumenovým pojivem.

Nevýhodou recyklace stavebních materiálů jsou nedokonalé separační postupy. Pokud se však materiál z demolice dostatečně proseje a vytřídí a pokud se vyplaví nečistoty, lze jej znovu použít i pro náročnější potřeby. Tento takzvaný recyklovaný beton je směsí nalámaného betonu a zdiva a primárního betonu. Je k dispozici v různých kvalitativních třídách v závislosti na jeho použití. Protože je náchylný na vlivy prostředí, není vhodný pro inženýrské stavby.

Legislativa a normy

V ČR představují stavební a demoliční odpady (SDO) trvale nadpoloviční většinu materiálového toku odpadů (v letech 2015 až 2020 se tato hodnota pohybovala přibližně v rozmezí 52 % až 57 %). Konkrétně se v uvedeném období jednalo o rozmezí 18 až 22 milionů tun stavebních a demoličních odpadů ročně.

Možnosti využívání „recyklovaného kameniva“ v pozemních i liniových stavbách jsou dány v řadě ČSN EN (např. ČSN EN 13242+A1 Kamenivo pro nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými pojivy pro inženýrské stavby a pozemní komunikace, ČSN EN 12620+A1 Kamenivo do betonu, ČSN EN 13139 Kamenivo pro malty, ČSN EN 13043 Kamenivo pro asfaltové směsi a povrchové vrstvy pozemních komunikací, letištních a jiných dopravních ploch).

Vyhláška č. 273/2021 Sb. mimo jiné upravuje požadavky na nakládání s vybouranými stavebními materiály při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby. Této problematice je věnována hlava 4 vyhlášky. V § 42 Nakládání s vybouranými stavebními materiály při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby.

Z hlediska právního je také velmi důležité ukončení nakládání s materiálem získaným při demolici jako s odpadem (tzv. konec odpadu). Toto řeší § 83 vyhlášky č. 273/2021 Sb.

Kvantifikace stavebního odpadu vychází z technologie výstavby, průměrného stáří demolovaných objektů a hustoty zástavby. U pozemních staveb obsahuje suť a odpady podle konkrétní stavby řadu látek. Tyto látky jsou vždy v těsném vztahu k dané stavbě a mohou obsahovat následující skupiny hmot: ornici, beton (příp. s ocelovou výztuží), cihelné zdivo, maltu, sádrové materiály, dřevo, plasty, železné a neželezné kovy, papír, živice, zbytky nátěrů a tmelů.

Základní cíle procesu recyklace

• Snížení spotřeby prvotních nerostných surovin v důsledku vyššího využívání druhotných surovin.
• Snížení zatížení životního prostředí ukládáním na skládky, resp. omezení tzv. rekultivace formou skládkování nezpracované stavební sutě.
• Při recyklaci stavebních materiálů dosáhnout úrovně zemí EU.

Ve většině zemí EU věnuje recyklaci stavebních materiálů pozornost řada národních asociací a státních institucí. Většina těchto asociací a spolků je podporována i finančně státem. V ČR tuto činnost zajišťuje Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů (ARSM) založená v roce 1995, která je od roku 1996 řádným členem celoevropské organizace F.I.R. (Federation Internationale du Recyclage).

Jak správně likvidovat stavební suť

Stavební suť nepatří do směsného odpadu, ale do sběrného dvora či do rukou specializované firmy. Následně je odpad tříděn a recyklován. Většina stavebního a demoličního odpadu se znovu vrací do oběhu a je tedy významným zdrojem druhotných surovin.

K recyklaci stavební sutě může docházet buď na místě demolice, nebo je odpad k recyklaci převezen. Nejekologičtějším a finančně nejvýhodnějším způsobem je třídit stavební odpad, vznikající během stavebních prací nebo demolic, přímo na místě.

V objektu demolice staveb se dají použít tzv. mobilní drtící linky, které je možné kombinovat s třídícím zařízením pro drcení sutě.

Jaká stavební suť se dá recyklovat:

• Cihly
• Beton
• Materiály z omítek
• Obklady
• Střešní krytina - kromě eternitu, který obsahuje azbest

Proces recyklace stavební sutě

Během recyklace dochází ke změně fyzikálních vlastní sutě. Odpad různé velikosti se přeměňuje na tříděný recyklát o užitné zrnitosti - nejčastěji v rozmezí 0 - 63 mm. Ze základních frakcí jsou tříděny specifické frakce různých velikostí. Zvláště důležité je oddělit kontaminované materiály od těch, které je možné použít k recyklaci.

Při recyklaci stavební sutě jsou používány drtící a třídící linky a také magnetické separátory. Průběh recyklace přímo na místě stavby snižuje náklady a dopady na životní prostředí.

Ekologické využití demoličního odpadu

Takto získaný recyklát je možné opětovně na stavbě využít. Například betonová drť je dále používána jako kamenivo do betonových směsí. Cihlová drť je přidávána do směsí s menšími požadavky na pevnost. Přetříděnou zeminu z výkopových prací lze použít při zatravňování okolí staveb.

tags: #recyklace #sutě #informace

Oblíbené příspěvky:

• Aktivity SEV Divizna
• Pracovní náplň podnikového ekologa
• Pracovní náplň podnikového ekologa
• Využití přírody v zážitkové pedagogice
• Lepenkové obaly a recyklace