Zážitková pedagogika je obor, který se dynamicky rozvíjí v postmoderní společnosti. Celá publikace představuje prolínání filozofického ukotvení prvků, bez kterých není možné na fenomén zážitkové pedagogiky nahlížet.
Neméně důležitý je filozofický rozbor polohy oboru zážitkové pedagogiky na pomezí pedagogiky volného času, kinantropologie a andragogiky. Kniha Ivo Jiráska je velmi pečlivě zpracovaným pojednáním o teoretických základech zážitkové pedagogiky. Současně je však také kniha poměrně čtivá.
Autor na začátku zdůrazňuje, že kniha neobsahuje praktickou část, tudíž programovou náplň kurzů zážitkové pedagogiky, ale nabízí teoretický pohled jak na rozvoj tohoto oboru v minulosti a současnosti a jeho budoucí vývoj, tak i na vztahy mezi účastníky uspořádaných kurzů realizovaných na základě zážitkové pedagogiky a dalších jevů v souvislosti s jejím dynamickým rozvojem v postmoderní společnosti.
V těchto kapitolách nabízí profesor Jirásek teoretický a filozofický náhled na témata tykající se terminologického ukotvení oboru zážitková pedagogika. Dále odpovídá na otázky spjaté s pedagogikou, pohybem, časem, přírodou, společností, hrou, dramaturgií, reflexí, prožíváním a mnoha dalšími.
Autor objasňuje pojmy, jako jsou holistická výchova (která představuje praxi), zážitková pedagogika (která představuje teorii) a poukazuje na jejích ukotvení v edukačním prostředí. Autor zdůrazňuje, že během své profesní dráhy se orientuje především na propojení jak holistické výchovy, tak i zážitkové pedagogiky s Prázdninovou školou Lipnice.
Čtěte také: Propojení sociální pedagogiky a environmentálních studií
Dále odkazuje i na historické prvky, od prvotního hříchu, přes starořecké ideály, až k problematice pobytů v přírodě a pohybových rekreací, kde jsou představeny elementy transcendentalismu, turistiky a pohybových aktivit v přírodě, skautingu, českého fenoménu foglaringu, woodcraftu a trampingu. Čtenář je seznámen s filozofickým ukotvením každé z výše uvedených nesmírně důležitých epoch a hnutí.
Následuje i představení moderních prvků výchovy v přírodě, kde jsou uvedeny tábornické školy, přechod od pobytu k výchově v přírodě, experimentální akce a projekt Gymnasion. Profesoru Jiráskovi se úspěšně podařilo popsat terminologické a ideové pohledy na dnešní, rychle se měnící postmoderní společnost.
Kniha má 272 stran a je členěná na 14 kapitol, které na sebe vzájemně nenavazují. Každá kapitola začíná úvodním prologem, po němž následují čtyři až osm podkapitol, ve kterých autor pečlivě popisuje detaily stěžejních fenoménů a představuje svůj pohled na ně. Na konci každé kapitoly je i stručné shrnutí, které čtenářovi shrnuje klíčové pojmy a jejich definice, které jsou v předchozí kapitole podrobně popsány.
Profesor Jirásek začíná osobním představením, ve kterém nás seznamuje se svou biografií a hned v úvodu ujasňuje, že předložený text je výrazně teoretický a vysvětlí čtenáři, jak s textem zacházet a jak si plně užít četbu tohoto díla.
Na konci knihy je samostatná kapitola Shrnutí, ve které se autor opět vrací ke každé z 14 kapitol zvlášť a velice stručně je popisuje. Na úplném konci knihy je Rejstřík, který obsahuje názvy významných pojmů a osob, o kterých kniha pojednává.
Čtěte také: Mateřská škola a ekologie
Kromě již zmíněné distinkce v 1. kapitole (s. 16-26) také podrobněji rozebírá pojmy osobnostní rozvoj, prožitek a zážitek, komfortní zóna a řadu dalších. Ve 2. kapitole (s. 27-38) se autor zaměřuje na sociologické pozadí pedagogického působení v dané oblasti. V historickém průřezu se rovněž lehce dotýká genderové tematiky (aktivity pouze pro chlapce?).
3. kapitola (s. 39-56) má primárně filosofické založení a autor v ní velmi detailně vysvětluje, proč považuje holistický (celostní) přístup za klíčový pro celou knihu, hlavně však pro koncepci zážitkové pedagogiky. Ve 4. kapitole (s. 57-92) přibližuje základní zdroje zážitkových aktivit (od woodcraftu, skautingu a trampingu přes první tábornické školy, až po Prázdninovou školu Lipnice).
Následuje deset dalších kapitol, které jsou systematicky dobře členěny a lze v nich nalézt skutečně komplexní a neredukovaný pohled na sledovaný fenomén. Z pohledu filosofa jsou velmi zajímavé například analýzy časovosti v 7. kapitole (s. 126-146) či přesahy ke spiritualitě (14. kapitola; s. 221-234) v podobě mundus imaginalis (možno přeložit např. jako svět imaginace).
Poněkud praktičtěji orientovaný čtenář pro změnu nalezne v knize zajímavé úvahy o pobytu v přírodě reflektované prostřednictvím vybraných kurzů (podkapitola 6.7; s. 114-125) či srozumitelně popsané ukázky praktického působení Jaroslava Foglara (podkapitola 9.5; s. 166-168). Jako velmi důležitá se jeví 10. kapitola (s. 170-180) věnovaná hře.
V ní autor vysvětluje širší koncepci ludologie a představuje Komenského princip „schola ludus“ (škola hrou) jako jeden z klíčových symbolů české zážitkové pedagogiky. Dobře popsaných a srozumitelně interpretovaných myšlenek je v knize skutečně velké množství.
Čtěte také: Ekologické aspekty pedagogiky volného času
Zde se Jirásek dotýká problému úniků mladých lidí do virtuálního světa. Neztrácí však zbytečně čas obecným lamentováním nad absurditami, s nimiž se při podobných únicích potkáváme. Po krátkém komentáři k filmu Matrix se posouvá k Platónově Ústavě a slavnému podobenství o jeskyni. Poukazuje tak na podstatu podobných úniků - jsou pohodlné a komfortní.
V tomto případě míří autorova myšlenka k důležitosti pobytu v přírodě a k významu prověřování vlastních sil v reálných (nemodelovaných) podmínkách, což je idea podporovaná mnoha jinými příklady, jež nacházíme v rámci celého textu.
Kniha je nepochybně zajímavá jak pro odborníky, tak pro alespoň částečně zasvěcené laiky.
Kniha je nezbytným prvkem odborné literatury jak pro studenty studující pedagogiku volného času, rekreologii či studenty jiných odborně blízkých studijních programů, tak i pro jejich učitele a samozřejmě i pro zájemce z řady veřejnosti, zejména instruktory volnočasových aktivit či vedoucí na prázdninových akcí.
tags: #zazitkova #pedagogika #v #prirode #priklady