Je čas na změnu! Ačkoliv se Česká republika drží na špici evropských žebříčků v třídění odpadů, stále je co zlepšovat. 45 % našeho plastového odpadu končí na skládkách, což je velká škoda, protože se jedná o cenné materiály obsahující velké množství energie.
Robert Suchopa, výzkumník z výzkumně-vzdělávacího centra ORLEN UniCRE, se zabývá projektem PYREKOL, který se snaží najít pro tyto odpady uplatnění. Dle jeho slov končí v ČR kolem 200 tisíc tun plastového odpadu ročně na skládkách a dalších zhruba 80 tisíc tun se pálí, což je ohromné plýtvání.
Projekt PYREKOL se zaměřuje na využití pyrolýzy pro získávání energie z plastů a jejich opětovného začlenění do výrobního cyklu. Pyrolýzní technologie je schopna naložit s různými směsmi materiálů, nezáleží tedy, zda směs obsahuje PET, polyetylen i polystyrén - technologie bude fungovat stejně jako vždy.
Proces pyrolýzy spočívá v přeměně plastového odpadu na rafinovanější produkt, konkrétně na olej, či kondenzát. Plast se v horké trubici zahřívá zevnitř nebo zvenčí za absence kyslíku při teplotě kolem 400-500 °C. Plast se rozpustí a výsledek se kondenzuje do podoby oleje. Tento proces může znovu využít sloučeniny obsažené v plastech.
Nicméně, jedna překážka u smíšených frakcí je nestabilní složení materiálu, jejichž zavedení do procesu má přímý vliv na druh vyrobeného oleje. Potřebujeme proto najít způsob, jakým tuto proměnlivost obejít. Tento olej navíc obsahuje nečistoty a molekuly, které se přirozeně nevyskytují v ropě. A zpracování ropy je to, na co jsou stavěné rafinerské technologie v petrochemických komplexech.
Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj
Cílem projektu je zpracovat i směsi, které nejsou tak čisté, jako ukázkové plasty. Je možné použít i kontaminovaný odpad, ale vždy to bude otázka toho, co nám povolí zákon, protože není snadné právně ukončit životní cyklus nebezpečných odpadů.
Pyrolýzní technologii, kterou jsme si vybrali, to nedělá žádný problém. Problém nastává s těmi nečistotami, které jsem již zmínil - např. olej získaný z PVC obsahuje chlor, který se v ropě nevyskytuje. Projekt PYREKOL tedy hledá způsob, jak takovým problémům předcházet.
I když navrácení entropie a termodynamiky vyžaduje obrovské množství energie a stojí peníze, chemická recyklace plastů je možná na úrovni panenského materiálu. Materiál musíme zaprvé skartovat, poté aplikovat teplo, poté výsledný produkt přivézt z celé země např. do Litvínova. Teprve pak se to začíná zpracovávat jako fosilní surovina. To je další energeticky intenzivní postup.
Trh s recyklovanými produkty již existuje. Lze tento efekt sledovat např. při nákupu šampónu. Ten samý výrobek je trochu dražší, když si ho koupíte v recyklované láhvi. PET je dražší, když je vyroben z recyklátu než z panenského polymeru již od roku 2018. Rozdělení některých frakcí je ale stále velmi drahé. Proto se stále nerecyklují a spíš končí na skládkách nebo se spalují.
My nechceme zbytečně soutěžit s ostatními technologiemi. Protože plast má velmi vysokou výhřevnost, ne všechny spalovny s ním umí pracovat. Další dobrá otázka. Pálením vytáhneme pouze energii a jelikož to jsou uhlovodíky, vznikají emise CO2. Když už tedy vaše spalovna vůbec dovolí takový materiál spalovat, dostanete ven pouze energii a CO2 - odpadního CO2, protože toto je odpadní plast.
Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí
Jako klíčová se jeví spolupráce mezi těmi, co materiál recyklují a rafinériemi, které směsi rozdělí na jednotlivé složky, které se pak využijí jako vstupní surovina na výrobu paliv, polymerů a dalších. V ČR jsou jen dvě místa, kde se takový olej dá zpracovat - obě provozuje ORLEN Unipetrol. Zainteresované podniky již s ORLEN Unipetrolem komunikují, tyto konverzace už probíhají. V ORLEN UniCRE těmto podnikům pomáháme určit kvalitu jejich produktu, navrhnout úpravy jejich technologie, aby kvalitu zvýšili.
Podniky, které tento model chtějí zavést, již existují - v ČR, na Slovensku, v Polsku, v Maďarsku. Podnikatelé si této technologie již všimli. Všimli si i faktu, že umí přeměnit plast na olej, který lze využít na výrobu paliv, polymerů i jiných hodnotných látek. Už se to tedy děje.
Naším cílem je vzít odpadové frakce, které nikdo nechce a dnes končí na skládce nebo ve spalovně. Poté je přeměnit na oleje, které jsou dostatečně kvalitní na zpracování rafinérskou technologií, abychom je mohli zužitkovat na výrobu paliv nebo zpátky na polymery panenské kvality.
Těch 45 %, které dnes končí pod zemí, tedy lze výhodně využít na výrobu energie nebo chemicky recyklovat a tím z nich vytvořit novou hodnotu v podobě nových produktů. Ano. A pyrolýza není jedinou cestou, jak dosáhnout chemické recyklace. My jsme vybrali pyrolýzu, protože dává vznik tekutinám - s těmi umíme pracovat. Kdyby naše technologie zpracovávala plyn, vybrali bychom jiný způsob, kterým zpracovávat plastové odpady. V budoucnosti na trhu budou rozdílné technologie, které umožní úspěšnou chemickou recyklaci - ať už ve formě tekutin nebo plynu.
Stávající systém třídění a recyklace odpadů funguje v České republice už téměř 20 let. Obyvatelům se třídění odpadů dlouhodobě daří a už několik let se držíme na špici evropských žebříčků. Největší prostor ke zlepšení máme v separaci kovů, elektrospotřebičů či dokonce nápojových kartonů. Naopak nejlepší jsme v třídění papírového odpadu.
Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů
Problémem je stále vysoká závislost na skládkách. Tomuto problému pomůže hlavně účinné třídění odpadu a kompostování bioodpadu. Aby bylo naše snažení efektivní, musíme se nejprve seznámit se zákonitostmi třídění a vyhýbat se mýtům o recyklování.
Ne všechen separovaný materiál se dá separovat znovu. To, že je pro daný materiál určena samostatná nádoba znamená i to, že výrobky z takového odpadu jsou aktivně v oběhu, ale nemohou se recyklovat donekonečna. To jsou například papírové obaly od vajec nebo roličky z toaletního papíru. Ty jsou vždy vyrobené z recyklovaného papíru, který už není vhodný pro další cyklus separování.
Při svědomité třídění si často nevíme rady jaký postup při konkrétních odpadních zaujmout a čemu se vyvarovat. Mnoho z nás vyhazuje plastové obaly a kelímky i se zbytky jídla uvnitř. Je pravda, že plasty se v recyklačním oběhu umývají, ale co se týče mastných zbytků v kelímcích, ty je třeba vymýt teplou vodou a čisticím prostředkem. Je to pracné, ale příroda za to stojí.
Pokud tedy kupujete oleje nebo jiné mastné potraviny v plastových obalech - ano, před vyhozením do separovaného odpadu je potřeba je zbavit mastnoty. U plastových lahví není třeba odšroubovat uzávěr - stačí láhev sešlápnout a uzavřít (kvůli šetření prostoru). Zrcadlo do zelené nádoby nepatří - obsahuje totiž kovové části.
Na základě novely Zákona o odpadech, která platí od 13.8.2005, plníme své povinnosti, které se týkají zpětného odběru elektrodpadu prostřednictvím kolektivního systému EKOLAMP. Tento kolektivní systém stanovil, jak postupovat při zpětném odběru elektrošrotu. Cílem těchto požadavků je, aby elektroodpad určený k přepravě a pozdější recyklaci bylo prakticky možné přepočítat, naložit a přepravit tak, aby nedošlo k jeho poškození během přepravy, neboť při jeho poškození hrozí únik nebezpečných jedovatých látek.
tags: #recyklace #trubic #v #obalech #postup