Regulace plevelů v ekologickém zemědělství: Metody a postupy

Cílem této metodiky je poskytnout zemědělské prvovýrobě návod pro uskutečnění cílené regulace zaplevelení, tedy zejména popsat a doporučit vhodné metody mapování výskytu plevelů, popsat postupy použité při optimalizaci prahů škodlivosti plevelů a navrhnout prahy škodlivosti plevelů vhodné pro použití v systémech precizního hospodaření, které z dlouhodobého hlediska nebudou způsobovat významný nárůst zaplevelení a v neposlední řadě také usnadnit výběr techniky vhodné pro tento způsob regulace výskytu plevelů.

V metodice jsou samozřejmě zpracovány jednotlivé systémy regulace plevelů od zpracování půdy přes vliv osevního postupu až po užívání herbicidů.

Poslední část obsahuje syntézu všech metod regulace pro jednotlivé plodiny. Podrobně je zpracována také oblast, která se týká cílených aplikací proti plevelům, tedy vytipování optimálních termínů ochrany, nejcitlivějších růstových fází a podrobně.

Hovoříme také o dělených aplikacích herbicidů, které umožňují dosažení co největšího výsledku s co nejmenším rizikem poškození pěstované plodiny. Celá publikace je zpracována tak, aby systémy byly ucelené a aplikace herbicidů měly minimální negativní vliv na životní prostředí.

Je určena pro zemědělce, pracovníky ochrany rostlin, rostlinolékaře, poradenskou službu, která se ochranou rostlin zabývá. Má význam i jako studijní materiál pro studenty středních a vysokých škol.

Čtěte také: Tělesné klima

Nechemické metody regulace plevelů

Pro udržení čistých polí je nutné splnit celou řadu podmínek. Základem je správné střídání kulturních rostlin, zpracování půdy, předseťová příprava a celá řada metod regulace plevelů.

Mechanické metody

Využití kultivace kulturních rostlin prožívá v posledních letech rychlý rozvoj. Ukázalo se, že při dodržení zásad pro správné použití dokáže kultivace za vegetace udržet porost relativně čistý. Jednotlivé zásahy je však nutné pravidelně opakovat, aby se zabránilo konkurenčnímu působení plevelů. Kultivace má celou řadu dalších výhod, dochází k rozrušování povrchu ornice, zabraňuje se tvoření nepropustné vrstvy pro vzduch i vodu. Velkou výhodou je zabránění kontaminace půdy rezidui herbicidů. Nejrozšířenějším způsobem je plečkování, kdy je možné využít celé řady speciálních pleček pro různé kulturní rostliny.

Velmi zajímavým zařízením jsou kartáčové plečky, kde rotující kartáče významně poškodí plevelné rostliny. Mají možnost pracovat povrchově, nebo mohou rozrušit povrchovou vrstvu ornice zhruba do 5 cm. Z pohledu regulace plevelů je výhodné kombinovat použití klasických radličkových pleček s plečkami rotačními. Při plečkování je nutné dodržovat zásadu použití pouze na malé plevele. Plečkování přerostlých plevelů nebývá úspěšné. Též plečkování za vlhka výrazně snižuje výsledný efekt. Plevele jsou schopny znovu zakořenit.

Termické metody

Termické metody jsou perspektivními metodami regulace plevelů. Využívají efektu přehřátí plevelných rostlin a jejich následného uhynutí K poškození pletiv dochází při teplotách vyšších než 45 oC. Teplo lze předávat různými způsoby:

• využívání tepla spalováním plynů
• využívání infračerveného záření
• využití směsi páry a vzduchu
• využití mikrovlnného záření
• využití elektrického výboje.

Při správném seřízení adaptéru dochází k vysokému účinku na nadzemní části plevelů. Dostatečný efekt se dostaví i na semena plevelů uložená na povrchu půdy. Efekt zásahu je však přímo úměrný pojezdové rychlosti. Se stoupající rychlostí pojezdu klesá účinnost zásahu. Jistou nevýhodou je poměrně vysoká energetická náročnost, výhodou potom šetrnost vůči životnímu prostředí.

Čtěte také: Kvalita ovzduší v MSK

Biologické metody

Jedná se o využití mikroorganismů a škůdců, kteří parazitují na plevelných rostlinách. Výzkumně je tento problém usilovně řešen v zahraničí. Nevýhodou využití biologických metod je možnost použití jednotlivých metod pouze vůči jednomu plevelnému druhu. Na orné půdě i půdě zemědělské je však zastoupeno více druhů. Uvolněné místo by bylo rychle zaplněno jinými plevelnými druhy. Další nevýhodou je též obtížná skladovatelnost a trvanlivost přípravků. Lze však předpokládat v budoucnu rostoucí význam biologických metod regulace plevelů.

Předpoklady pro využití nechemických metod

Základním předpokladem je odplevelení polí od vytrvalých plevelů, zabránění šíření plevelů z okolních pozemků a zabránění návratu semen plevelů na povrch půdy po sklizni kulturních rostlin (obilniny, řepka aj.). V řadě případech se nevyhneme cílené aplikaci účinných herbicidů na plevele. Teprve po vyčištění polí od plevelů, což může být proces víceletý (vzhledem k zásobě semen v půdě) je možné přistoupit k aplikaci nechemických metod regulace plevelů. Pro udržení čistých porostů je dále nutné maximálně využít konkurenční schopnosti kulturních rostlin. Té napomůžeme správným založením porostu (předseťová příprava, setí, výživa rostlin). U širokořádkových kulturních rostlin se však nevyhneme časově náročnému mechanickému hubení plevelů. Nechemické regulaci plevelů je nutné podřídit strukturu pěstování kulturních rostlin a orientovat se převážně tržně výhodné rostliny, kde si spotřebitel dovolí zaplatit více peněz za to, že produkty neobsahují rezidua pesticidů.

Ochrana semenářských porostů trav proti plevelům

Ochrana semenářských porostů trav proti plevelům je jedním z nejdůležitějších úkonů v agrotechnice těchto porostů. Mimo hrozbu zamítnutí porostu mohou plevele způsobovat řadu dalších problémů. Jsou přímými konkurenty v boji o světlo, vláhu a živiny. U konkurenceschopnějších druhů, jako je např. srha laločnatá, může 1 % pokryvu plevely snížit výnos semen o necelé 1 %, ovšem u méně konkurenceschopných druhů (např. kostřava luční) to může být dvojnásobek i více. Plevele mohou rovněž přispět ke zvýšení škodlivosti některých chorob.

Při ochraně semenářských porostů trav proti plevelům je nutno dodržovat zásady integrované ochrany. Snížení používání chemických přípravků na ochranu rostlin je jedním z pilířů navrhované strategie EU Farm to Fork. Trávy na semeno jsou z tohoto pohledu plodinou, ve které se chemická ochrana neuplatňuje v takové výši jako u řepky, obilnin nebo kukuřice.

Integrovaná ochrana trav na semeno začíná dodržením obecných zásad správné agrotechniky - střídání plodin, hnojení organickými hnojivy, vápnění, pěstování meziplodin apod. K nechemických způsobům ochrany patří v prvé řadě opatření vedoucí k dosažení optimální struktury porostu - pečlivá příprava půdy, setí do správné hloubky, volba vhodné meziřádkové vzdálenosti, výsevní množství, volba krycí plodiny a ošetření po zasetí. Dobře založený, vyrovnaný porost je základem pro úspěšné konkurování plevelům.

Čtěte také: Česká legislativa a kvalita ovzduší

K nepřímým způsobům ochrany patří rovněž dokonalé vyčištění secích strojů, ale také sklízecích mechanizmů a posklizňových linek. Z přímých nechemických způsobů regulace plevelů je to zejména opakované sečení (otavy, osečení před zimou) a vláčení plecími branami. Použití plecích bran je výhodné zejména v podzimním období, kdy vede nejen k snížení zaplevelení, ale také podporuje podzimní odnožování trav. Vláčení plecími branami v jarním období může vést k poškození plodných odnoží. U širokořádkový kultur lze úspěšně využívat i plečkování.

V konvenčních porostech trav na semeno se bez chemické ochrany zpravidla neobejdeme. Při aplikaci herbicidů je však nutno postupovat velice obezřetně a dodržovat všechny zásady a postupy pro bezpečnou aplikaci.

Velmi nebezpečnými plevely v travách na semeno jsou pýr plazivý a příměsi jiných druhů trav. Proti pýru nelze v travách na semeno úspěšně zasáhnout, proto je nutné regulovat zaplevelení pýrem pomocí vhodných graminicidů již v předplodinách nebo totálním herbicidem v meziporostním období před založením porostů trav na semeno. Podobně je nutno regulovat i jiné vytrvalé plevele.

Doporučuji rovněž při pěstování trav na semeno vyčlenit v rámci podniku pozemky, na kterých je pěstován jeden druh trávy. Zamezí se tak kontaminaci osiva pěstované trávy jiným kulturním druhem.

Velkou pozornost je třeba věnovat odplevelení v prvých létech. Dobře zapojený porost trav často postačí herbicidně ošetřit v prvém užitkovém roce. Konkurenčně silný, dobře zapojený porost pak neumožní vzcházení a vývoj plevelů. Ojedinělý výskyt plevelů pak je snadnější eliminovat mechanickými zásahy, popř. ošetřit environmentálně šetrnějšími herbicidy.

Specifické plevele v různých druzích trav

Jílky (vytrvalý, mnohokvětý, hybridní)

Jílky se od ostatních druhů trav odlišují tím, že se zpravidla zakládají bez podsevu do krycí plodiny. Často se zařazují po ozimých obilninách, které následně zaplevelují porosty jílku výdrolem. U ozimých druhů jílků je velmi vhodné provést ochranu proti plevelům již na podzim v roce výsevu.

Pro dosažení uspokojivých výnosů musíme před založením semenářských porostů jílků pozemek zbavit vytrvalých plevelů, zejména pýru plazivého. Jestliže se přesto pýr plazivý v porostu vyskytuje, lze u jílku mnohokvětého a jednoletého přistoupit k posekání první seče na píci a provedení semenné sklizně z druhé seče neboť pýr do druhé seče nemetá. Čím dříve provedeme první seč, tím je snížení výnosu ve srovnání s výnosem v první semenářské seči nižší.

Výdrol ozimých obilnin lze v porostech jílků regulovat osečením porostu na co nejnižší strniště v časném jaru, v období odnožování. Jílek vytrvalý a hybridní je nutno osekat co nejdříve, ideálně jeden týden po obnovení jarního růstu. V případě jílku mnohokvětého italského můžeme porost osekat i později (cca 2-3 týdny po obnovení jarního růstu). Ozimé obilniny jsou v jarním vývoji zpravidla ranější a dříve přecházejí do generativní fáze.

Velmi nebezpečnými plevely pro jílky jsou také hluchavky, které mohou vytvořit kobercovité zaplevelení, jenž může zcela potlačit vyvíjející se jílek, popř. přispět k vyzimování jílků v důsledku napadení sněžnou plísňovitostí. Kvetoucí hluchavky na jaře mohou značně zkomplikovat jarní aplikací pesticidů z důvodu ochrany včel.

Dalším významným plevelem pro jílky je oves hluchý. Tento plevel je limitován nulovým výskytem zejména v porostech tzv. zahraničního množení. Nebezpečí výskytu ovsa hluchého je především v jílku jednoletém a prořídlých porostech ozimých jílků.

Kostřavy

Dalším početným rodem jsou kostřavy. Zde je však nutno si uvědomit, který druh pěstujeme. Mezi jednotlivými druhy je totiž velký rozdíl v toleranci k herbicidům. Zatímco kostřava červená a ovčí (drsnolistá) jsou velmi tolerantní vůči herbicidům a lze v nich použít prakticky všechny herbicidy, které jsou registrovány do trav na semeno, tak kostřava luční je naopak k herbicidům velice citlivá.

Kostřava červená i ovčí mají pomalejší vývoj a je nutno dbát na ochranu především v období počátečního vývoje, tj. v krycí plodině a po sklizni krycí plodiny. Později je již jejich ochrana proti plevelům schůdnější. Kostřava červená i ovčí patří mezi vytrvalejší druhy, které lze semenářsky využívat 4 i více let. U dobře zapojeného porostu pak postačí herbicidní zásah v prvém roce a v dalších si vystačíme s mechanickým ošetřením.

Mezi nebezpečné plevele řadíme trávovité druhy, jako je pýr plazivý, oves hluchý, ježatka, sveřepy a béry. V kostřavě červené lze jako v jediném druhu použít herbicidy s quizalofop-P-ethylem ve snížené dávce pro potlačení pýru plazivého. Tento přípravek byl odzkoušen i v kostřavě ovčí (Festuca ovina), ale není v ni registrován.

Kostřava luční patří k druhům, které jsou citlivější k herbicidům. Velmi citlivá je na sulfonylmočoviny, s výjimkou amidosulfuronu. Správnou agrotechnikou však můžeme dosáhnout dobře zapojeného porostu, který většině plevelů může konkurovat. Dobře provedená ochrana v prvém sklizňovém roce může zachovat nezaplevelený porost, který v dalším roce není nutno herbicidně ošetřovat. Ve třetím užitkovém roce již kostřava luční začíná ustupovat z porostu, a tak většinou je zapotřebí proti plevelům zasáhnout.

Kostřava rákosovitá je rovněž citlivější k herbicidům. Na rozdíl od kostřavy luční je málo tolerantní i k přípravku Atribut SG 70, který v ni nelze použít. Proti trávovitým plevelům jsou přímé metody ochrany omezené na aplikaci pendimethalinu. I v případě dvouděložných plevelů máme možnosti ochrany menší než u předchozích druhů kostřav.

Závěr

Ochrana trav na semeno vůči plevelům je jednou z nejdůležitějších součástí agrotechniky. Zatímco v případě dvouděložných plevelů je k dispozici relativně dostatek herbicidů, i když se jejich počet stále snižuje, tak v případě trávovitých plevelů je situace podstatně horší a nezbývá než se zaměřit na nepřímé způsoby ochrany.

tags: #regulace #plevelu #v #ekologickém #zemědělství #metody

Oblíbené příspěvky:

• Volné pobíhání psů a příroda
• Vliv emisí z dopravy
• Kanalizace pro chaty a chalupy
• Více o rostlinách v přírodě
• Podmínky předčasného ukončení emise dluhopisů