Emise z dopravy a jejich vliv na zdraví

Znečištění ovzduší je naléhavým problémem, který má závažné důsledky na globální úrovni. Ovzduší obsahuje různé škodlivé látky, které mohou negativně ovlivnit lidské zdraví a životní prostředí. Znečištění ovzduší představuje hlavní environmentální rizikový problém celého světa. Znečištěné ovzduší si může vybrat svou daň v různých podobách od respiračních onemocnění po kardiovaskulární problémy. Má vliv i na neurologický vývoj dětí.

Odhady WHO ukazují, že asi 6,7 milionu úmrtí způsobených převážně neinfekčními chorobami lze přičíst společným účinkům znečištění vzduchu v okolním prostředí a v domácnostech. Přibližně 99 % světové populace dýchá ovzduší, ve kterém alespoň jednou v roce překračuje koncentrace jedné či více znečišťujících látek hodnotu doporučenou pokyny WHO. Zdravotní problémy mohou nastat v důsledku krátkodobého i dlouhodobého vystavení se znečišťujícím látkám v ovzduší. U některých látek přitom stačí pouze velmi malá expozice na to, aby se projevil jejich negativní efekt.

Pod pojmem emise označujeme množství škodlivin vypouštěných daným zdrojem do ovzduší. Uvádí se v jednotkách hmotnosti za rok (např. t/rok). Pojem imise vyjadřuje stav znečištění, tedy koncentraci škodlivin v ovzduší. Imise vznikají rozptylem a promícháním emisí v atmosféře.

Hlavní znečišťující látky a jejich dopady

Ovzduší obsahuje různé škodlivé látky, které negativně ovlivňují lidské zdraví. Mezi nejvýznamnější patří:

• Polétavý prach (PM10, PM2,5): Tyto zkratky označují polétavý prach “particulate matter”. Jedná se o částice s nejvýznamnějším rizikem pro zdraví. Částice jsou značeny podle velikosti v mikrometrech (µm) a právě částice menší než 10 µm jsou pro naše zdraví nejškodlivější, protože se nezachytí v horních cestách dýchacích (např. v nose), ale pronikají hluboko do plic a mohou se dostat až do krevního oběhu. Důsledkem jsou respirační dopady a kardiovaskulární a cerebrovaskulární onemocnění: ischemická choroba srdeční a mozková mrtvice. V roce 2013 byly tyto částice zařazeny také jako příčina rakoviny plic.
• Polyaromatické uhlovodíky (PAU): Jedná se o skupinu látek, o polyaromatické uhlovodíky, z nichž řada má toxické, mutagenní či karcinogenní vlastnosti. Mezi jejich hlavní zdroje v Česku patří vytápění domácností tuhými palivy a silniční doprava (nedokonalé spalování). Patří mezi tzv. endokrinní disruptory, látky poškozující funkci žláz s vnitřní sekrecí, tlumí náš imunitní systém a u těhotných žen ovlivňují růst plodu. Prenatální expozice PAU pak může souviset s výrazně nižší porodní hmotností a pravděpodobně také s negativním ovlivněním kognitivního vývoje dětí.
• Oxid dusičitý (NO2): Oxid dusičitý je agresivní prudce jedovatý plyn, jehož koncentrace nad 200 μg/m3 může způsobovat vážné záněty dýchacích cest a souvisí s výskytem bronchitidy a astmatu u dětí. Vzniká ve spalovacích motorech a v domácnostech v kotlích, krbech, plynových sporácích a troubách. Jeho koncentrace v ovzduší proto kulminuje v dobách dopravní špičky.
• Přízemní ozon (O3): Přízemní ozon je jednou z hlavních složek fotochemického smogu. Vzniká fotochemickou reakcí slunečního svitu a nečistot (např. oxidů dusíku) v ovzduší. Proto je znečištění ozonem nejčastější během slunečných dní. Koncentrace ozonu v ovzduší může způsobovat dýchací problémy, astma, omezovat činnost plic nebo způsobovat plicní choroby.
• Oxid siřičitý (SO2): Oxid siřičitý vzniká spalováním fosilních paliv nebo zpracováváním minerálních rud obsahujících síru. SO2 ovlivňuje dýchací soustavu a funkci plic a způsobuje podráždění očí.
• Radon: Radon je radioaktivní plyn, který vychází z určitých skalních a půdních útvarů a soustřeďuje se v suterénech nebo v přízemí domů. Radon může být jednou z hlavních příčin rakoviny plic. Studie v Evropě, v Severní Americe a v Číně navíc potvrdily, že zdravotní rizika představuje i nízká koncentrace radonu.

Smogová situace

Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň SO2, NO2, částic PM10 nebo O3 překročí některou z tzv. informativních prahových hodnot uvedených v Zákoně o ochraně ovzduší. Upozornění se vyhlašuje, když je hodnota 12hodinového průměru těchto škodlivých látek překročena na většině měřicích stanic v dané oblasti a dosahuje hodnoty 100 μg/m3.

Čtěte také: Vše o emisních normách

Dopady znečištění ovzduší na zdraví

Krátkodobá i dlouhodobá expozice látkám znečišťujícím ovzduší je spojována s dopady na zdraví. Závažnější dopady postihují lidi, kteří jsou již nemocní. Děti, senioři a chudí lidé jsou náchylnější. Dlouhodobé dopady znečištěného ovzduší podle statistik zkracují lidský život v průměru až o deset měsíců. Zejména v městských oblastech v roce 2020 vedla expozice PM2,5 v koncentraci nad úroveň směrnic WHO (z roku 2021) k 238 000 předčasných úmrtí v EU-27. V roce 2020 poklesla předčasná úmrtí připisovaná expozici PM částicím o 45 % v EU-27 ve srovnání s rokem 2005. Znečištění ovzduší rovněž poškozuje suchozemské a vodní ekosystémy.

Znečištěné ovzduší souvisí se zvýšeným rizikem úmrtí kojenců. Znečištěné ovzduší ze silniční dopravy má škodlivé účinky na zdraví plic dětí po celou dobu života - počínaje vývojem během těhotenství, v raném dětství až po dospívání. Expozice znečištěnému vzduchu má vliv na snížení plicních funkcí dětí. Znečištěný vzduch dopravou zvyšuje riziko vzniku astmatu dětí během předškolních let, vede i ke zvýšenému riziku vzniku alergické rýmy a ekzému. V ČR je dlouhodobý nárůst alergických onemocnění u dětí, u astmatu pozorujeme setrvalý nárůst.

V roce 2020 vedlo znečištění ovzduší k významnému počtu předčasných úmrtí ve 27 členských státech EU (EU-27). Expozice jemným částicím nad úrovní směrnice WHO (z roku 2021) měla za následek 238 000 předčasných úmrtí, expozice oxidu dusičitému nad příslušnou směrnou úroveň vedla k 49 000 předčasným úmrtím. Znečištění ovzduší kromě předčasných úmrtí způsobuje nemocnost.

Znečištění ovzduší je zdravotní a ekologický problém ve všech zemích světa, ale s velkými rozdíly v závažnosti. Nejvyšší úmrtnost na znečištění ovzduší evidujeme v zemích s nízkými až středními příjmy. Znečištění vzduchu v interiéru je jedním z největších světových ekologických problémů zejména pro nejchudší obyvatelstvo světa, které často nemá přístup k čistým palivům na vaření. Přibližně 1/3 světové populace vaří na otevřeném ohni nebo na neefektivních kamnech poháněných petrolejem, biomasou (dřevo, zvířecí trus a rostlinný odpad) a uhlím, což způsobuje škodlivé znečištění ovzduší v domácnostech. Ženy a děti, které jsou obvykle odpovědné za domácí práce, jako je vaření a sběr dřeva, nesou největší zdravotní zátěž z používání znečišťujících paliv a technologií v domácnostech.

Znečištění ovzduší v Česku

Historicky mělo Česko v období těžkého průmyslu problémy se znečištěním ovzduší, zejména oxidy síry a oxidy dusíku. Po roce 1989 docházelo ke snižování emisí znečišťujících látek díky modernizaci průmyslových zařízení a k přizpůsobení ekonomiky evropským standardům. Významný vliv měla též plynofikace lokálních topných systémů. V současnosti jsou v Česku hlavním zdrojem znečišťujících látek PM částice, které vznikají při vytápění domácností při spalování dřeva, uhlí nebo odpadů. Následují emise z průmyslu a dopravy. Mezi další znečišťující látky, které vyvolávají velké obavy, patří přízemní ozon (O₃) a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU).

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Normy, které bývají převážně právně závazné, musí zohledňovat technickou proveditelnost, náklady a přínosy jejich dodržování. Evropská unie v minulosti přijala řadu opatření, kterými se se znečištěným ovzduším snaží vypořádat. Z evropských opatření vychází Imisní limity vyhlášené pro ochranu zdraví lidí a maximální počet jejich překročení v Česku. Tyto limity sice do značné míry reflektují poznatky a pokyny WHO, i tak ale mnohonásobně Evropské limity převyšují a připouští tak vyšší míru znečištění.

Vlivem znečištěného ovzduší zemře v ČR 10x více lidí než při dopravních nehodách. Tedy více jak 7000 lidí ročně. Na Prahu pak připadá 561 zemřelých. Na území hl. m. Prahy jsou jejím vlivem porušovány platné limity pro prachové částice (PM10, PM2,5), oxid dusičitý (NO2) a benzo-a-pyren (BaP), které jsou v České republice právně závazné a mají závažný dopad na lidské zdraví.

Doprava a emise

Se kvalitní a spolehlivé dopravy se moderní společnost neobejde: umožňuje dostupnost služeb, rozvoj podnikání a obchodu, podporuje sociální aspekty života a mnoho dalšího. Zároveň z dopravy pochází přibližně čtvrtina světových emisí skleníkových plynů. Pro téměř polovinu států světa platí, že největší podíl na emisích skleníkových plynů, které jsou spojeny s výrobou energie, má právě sektor dopravy.

V globálním měřítku je necelá polovina (46 %) všech emisí z dopravy spojena s přepravou nákladu, zbytek (54 %) vzniká při přepravování osob. Celkové emise z dopravy v EU v roce 2020 dosáhly 670 milionů tun CO2, což je srovnatelné s celkovými emisemi evropského průmyslu. Celkový výkon osobní dopravy byl v témže roce 8 750 miliard osobokilometrů. Nejvíce emisí (téměř 85 %) produkují automobily a letadla, přestože zajišťují pouze 72 % celkového přepravního výkonu - auta s 52 % výkonu mají 64% podíl na emisích, letadla s 20 % výkonu se na emisích podílejí z 24 %.

Emise z osobní dopravy na velké vzdálenosti je možné snížit například změnou některých cestovních zvyklostí, jako je výměna delších cest za kratší (třeba prostřednictvím podpory místní turistiky), ne vždy je také cestování nutné (některé služební cesty může nahradit videokonference). Rychlé nahrazení aut se spalovacími motory elektrickými vozy je ovšem v regionální osobní dopravě jen částečným řešením - výrazně sice pomůže její dekarbonizaci, nezvýší však dostupnost dopravy pro ty, kteří si takový vůz nebudou moci dovolit. I zde převažuje využívání osobních automobilů (produkujících přes 80 % emisí).

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Současné trendy, jako je rostoucí popularita práce na dálku a online nakupování, mění i způsoby, jak lidé městský prostor využívají. S tím, jak lidí ve městech přibývá, nabývá na významu také potřeba kvalitní městské a příměstské dopravy. Při dalším strategickém plánování proto bude důležité více myslet na udržitelnější způsoby osobní dopravy. Zejména plánovat a budovat infrastrukturu pro nemotorizovanou dopravu, protože ta je pro cesty do 10 km (v městském prostředí) zpravidla nejvýhodnější. Pouhá elektrifikace automobilové dopravy stačit nebude, protože emise skleníkových plynů nejsou jediný problém, který automobily ve městech způsobují. Zabírají také hodně místa, přinášejí další znečištění a snižují bezpečnost dopravního provozu pro ostatní - zejména pro chodce a cyklisty.

V osobní dopravě v Evropě i v Česku dnes lidé spoléhají především na auta. To je také důvod, proč emise skleníkových plynů z osobní dopravy každoročně rostou - nová auta jsou sice efektivnější a produkují méně CO2 na kilometr, zároveň ale aut stále přibývá a míra jejich využití stoupá. Snížení celkových emisí v dopravě proto není jen technologický problém, jde také změnu některých vzorců chování, jež jsou dnes s osobní dopravou spojeny.

Kromě emisní intenzity hraje u emisí z osobní dopravy významnou roli i vzdálenost, na kterou se cestující dopravují. Ne všechny dopravní prostředky jsou pro každou cestu stejně vhodné, proto je důležité v úvahách o různých typech dopravy délku trasy zohlednit. Lidé dají přednost autu, jestliže pro ně hromadná doprava není atraktivní - není dostupná, bezpečná a spolehlivá nebo nejezdí dostatečně často.

Řešení a opatření

Účinná opatření k omezení emisí a podpora udržitelných postupů jsou nezbytné pro ochranu našeho zdraví a budoucnosti planety. Mezi klíčové strategie patří:

• Změna způsobu dopravy: Dopravní prostředek s vysokou emisní intenzitou je nahrazen tam, kde to jde.
• Vytváření příležitostí pro změnu chování: Aby lidé preferovali méně emisně intenzivní dopravu, musí pro ně být atraktivnější.
• Snižování potřeby cestovat: Strategickým plánováním při budování měst a jejich revitalizaci se zaměřovat na snižování vzdáleností, které lidé potřebují urazit na nákup, za prací nebo s dětmi do školky. Kromě toho je možné také podporovat místní turistiku a práci na dálku.
• Podpora aktivní mobility: Lze pozorovat významné změny v oblasti snížení znečištění ovzduší, používání řešení aktivní mobility, zavádění nových způsobů přepravy, jako jsou elektrokola, a rovněž snahy o rozšiřování městských zón pro pěší a zelených prostor.
• Podpora elektrokol a elektrokoloběžek: Pro mnohé starší lidi je cyklistika fyzicky namáhavější, a proto může být pro tuto věkovou skupinu přínosné zvýšení dostupnosti elektrokol za příznivější ceny. Vedle elektrokol je dalším nedávným trendem sdílení volně stojících jízdních kol a elektrokoloběžek v centrálních oblastech měst po celé Evropě - známé jako řešení mikromobility.

Praha podporuje lokální aktivity ke zlepšení kvality ovzduší a výstavbu a rekonstrukci (optimalizace) železničních tratí. Stačí přemýšlet nad dopravou. Nebrat auto jako dopravní prostředek první volby. Získáním řidičáku jsme se neupsali k doživotnímu vysedávání v kolonách a dýchání rakovinotvorných látek z výfuku stojícího auta před námi. Lze využít jednu z nejlepších MHD na světě, na delší vzdálenosti vlak, či autobus. Na kratší se vydat pěšky.

Měření kvality ovzduší

Provádíme měření koncentrací škodlivých látek v ovzduší uvedených v zákoně č. 201/2012 Sb. Měření provádíme přístrojem Airpointer® (Recordum Messtechnik GmbH, Rakousko). Může být prováděno současně ve dvou lokalitách. Měření provádíme přístrojem VOC71M (ENVIRONMENT SA, Francie). Dále nabízíme:

• měření velikostní distribuce částic s aerodynamickým průměrem od 6 nm po 10 µm tzn. vč. nanočástic
• početních koncentrací částic ve 14 velikostních frakcích od 6 nm do 10 µm tzn. vč.
• odběry vzorků pevných částic s aerodynamickým průměrem od 15 nm po 10 µm ve 13 velikostních intervalech tzn. vč.
• sledování morfologie pevných částic vč.
• stanovení koncentrací prvků ve vzorcích pevných částic vč.

Principy měření znečištění ovzduší můžeme využít v jakékoliv lokalitě, například i v městských parcích. Informace o kvalitě ovzduší vám pomůže při plánování, budování a údržbě těchto významných zelených ploch ve městech. Nabízíme jak komplexní hodnocení kontaminace životního prostředí na určité lokalitě, tak jednotlivých složek životního prostředí.

Měření emisí vozidel v reálném provozu zahrnuje: kontinuální měření koncentrací plynných emisí O2, CO, CO2, HC a NOx, izokinetický odběr vzorku tuhých částic, izokinetický odběr vzorku plynů vč. Vše provádíme na zařízení vyvinutém Centrem dopravního výzkumu a SEKO spol. Výpočet emisí z dopravy zajišťujeme dle vlastní metodiky. Používaný modelový výpočet využívá podkladů dopravních statistik, údajů o prodeji pohonných hmot, o skladbě vozového parku a odhadech ročních proběhů jednotlivých kategorií vozidel. Emise jsou stanoveny pomocí vypočítaného podílu na spotřebě pohonných hmot jednotlivých kategorií vozidel a příslušných emisních faktorů.

tags: #emise #dopravy #vliv #na #zdraví

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelná domácnost
• Školní stravování a dotace
• České limity pro ovzduší
• Odborné projednání životního prostředí
• Vše o kameni Ryuoh v akváriu