Řeka Bílina: Od nejšpinavější řeky k naději na zlepšení

Řeka Bílina - kdysi symbol bělostné čistoty, dnes stále ještě jedna z nejšpinavějších řek na území České republiky a to má, alespoň doufejme, nejkritičtější roky dávno za sebou. Ve druhé polovině 20. století patřila dokonce mezi nejznečištěnější řeky na světě. Proč a jak získala řeka toto nechvalné ocenění? Kde se stala chyba a jak se naopak daří čistotu vody v jejím korytu zlepšovat? Informace o problematice čištění odpadních vod přináší další článek Ekologického centra Most z cyklu „Chemie a životní prostředí“.

Nejšpinavější řeka republiky a voda, do které se člověk bojí namočit i pádlo. Taková přízviska si vysloužila v uplynulých třiceti letech řeka Bílina.

Historie a současnost znečištění

Řeka Bílina (původní název je Bělá) dostala svůj název podle své bílé barvy. Jak by asi byla pojmenována dnes? Na svém horním toku by to možná bylo stejné jako v historii. Pramen Bíliny je totiž ukrytý v lesích Krušných hor a z kopců putuje voda k Jirkovu svěží a čistá, splňuje zde i náročné požadavky na kvalitu pitné vody pro kojence. Za Jirkovem už je hůře. Srážkové vody z kanalizace a přečištěné vody z čističky odpadních vod, které se do ní vlévají, zanechávají již na její kvalitě nesmazatelné stopy. Ale tak je tomu i u spousty dalších toků, do nichž se vlévají přečištěné odpadní vody.

Bílina je nejvíce znečištěnou řekou v Povodí Ohře. Chomutov - Za 81 kilometrů se severočeská Bílina promění z kojenecké vody ve stoku. "Bílina je nejšpinavější řekou u nás, to je fakt," potvrzuje Jan Hodovský, ředitel odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí, které rok co rok v bilanční ekologické zprávě o kvalitě vod dává Bílině nejhorší známku. Bílina pramení v Krušných horách, kousek od Jirkova. Po 81 kilometrech své cesty krajinou a městy se ovšem řeka dokonale promění.

Kromě průmyslu způsobuje závažné znečištění Bíliny i komunální odpad. Například v hodnocení mikrobiologických ukazatelů spadají tři měrné profily do nejhorší kategorie z pětistupňové škály jakosti vody. „Jedná se o jeden z indikátorů fekálního znečištění. V páté kategorii se ocitly vzorky z měrného úseku Bílina - Chanov, Bílina - Ústí nad Labem a Velvěty.

Čtěte také: Řeka Citarum: Lokální krize

K průmyslovému znečišťování řeky přispívají největší měrou havárie. Z údajů výroční zprávy podniku za rok 2017 vyplývá, že kvalitu řeky ovlivnilo 34 z nich, v 18 případech se jednalo o havárie ropné. Jako druhou nejzávažnější havárii dokument uvádí únik lehkých topných olejů do Drahonického potoka. Vodohospodáři ale zaznamenávají oproti minulým letům zlepšení, počet havárií klesá.

Proces čištění odpadních vod

Když už jsme tedy minuli první čističku odpadních vod, mohli bychom si i vysvětlit, jak taková čistička pracuje: Voda, která opustí naše domovy skrze kuchyňskou výlevku, odtokem z vany či jako doprovod fekálních splašků z naší toalety se potrubím a trubkami dostane do kanalizačního systému, jímž je protkáno podzemí měst a na konci kanalizační sítě se dostává do čističky odpadního vod, kde začíná její mechanické čištění. Největší kusy nečistot zachycuje lapač štěrku. Jedná se hlavně o štěrk, kameny a hrubý odpad. Na česlech nebo sítech se pak zachytí další hrubé nečistoty. O následující selekci jemnějších nečistot se postarají lapáky písku a lapáky tuků. Usazování jemných nerozpustných látek v usazovací nádrži je pak zakončením mechanického čištění vody.

Biologická etapa čištění probíhá v reaktoru, který dokáže snížit biologické znečištění a množství dusíkatých a fosforečných sloučenin. Využívá se zde schopnosti aerobních bakterií odbourávat organické látky. K odstranění fosforu, nebezpečných patogenů a nerozpuštěných látek slouží závěrečné terciární čištění. Přibližně takto probíhá čištění vody v běžné městské čističce.

Do řeky se však i po vyčištění vody v čistírně odpadních vod neboli v ČOVce nedostává naprosto čistá voda. Vlastní dočištění probíhá v přírodním prostředí, v tzv. recipientu, jímž je vodní tok, do kterého předčištěná voda odtéká, například řeka Bílina. Samočisticí schopnost recipientu spočívá ve schopnosti zbavit se znečištění přirozenými procesy. Jenže dřívější zásahy do koryta řeky Bíliny a nízký stav vody velice negativně ovlivňují schopnost samočištění. Víte, že kromě kratičkých úseků, je celá řeka přeložena do jiného koryta? A na některých místech je dokonce svedena do potrubí. Napřímení toku, jeho několikeré přemístění, vybetonování koryta - to vše zmenšilo přirozenou samočisticí schopnost a tak Bílina jako recipient nemá tolik sil a možností jako jiné řeky.

Tak jak řeka protéká krajem, přibírá logicky další a další nečistoty. Velký objem předčištěné vody přibírá v blízkosti Záluží u Mostu. Čistírenský komplex v areálu Chempark Záluží má kromě čištění vod z chemické výroby a z jednotlivých rafinérských procesů na starosti i čištění splaškových vod z městských aglomerací Litvínova a Meziboří. Jednotlivé čistírenské jednotky ČOV v Záluží mají různé funkce. Slouží např. k zachycování ropných produktů plovoucích na hladině nebo emulgovaných ve vodě, zachycují tuhé látky a odstraňují další specifické sloučeniny jako jsou sulfidy, kyanidy, těžké kovy a sloučeniny dusíku i jiných prvků.

Čtěte také: Kvalita vody Svitavy

Průmyslové znečištění a jeho dopady

Bílina - nejšpinavější řeka v České republice - je dalším místem, kde lze nalézt toxické látky ze Spolchemie. Ke znečištění Bíliny ústecká chemička významně přispívala až do roku 2003. Pozůstatky po vypouštění odpadních vod ze Spolchemie lze dodnes nalézt v Klíšském potoce, v Bílině i v Labi. Například v letech 1990 - 2002 vypustila Spolchemie do řeky 9 500 kg rtuti. V době od roku 2000 do roku 2002 to bylo 369 kg perchlorethylenu a v letech 1999 - 2002 vypustila chemička do vody 56 kg hexachlorbenzenu a 155 kg tetrachlormethanu.

„Jedná se o velmi nebezpečné látky, které se usazují v říčních sedimentech i v tělech vodních organismů a přetrvávají v životním prostředí velmi dlouhou dobu. V tělech bezobratlých vodních živočichů, ale i v rybách tak lze dodnes najít zvýšené koncentrace DDT, které bylo ve Spolchemii vyráběno. Od roku 2003 jsou odpadní vody ze Spolchemie svedeny do městské kanalizace a následně dočištěny na Městské čistírně odpadních vod v Neštěmicích. To znamenalo velký posun pro zlepšení kvality vody v Bílině i v Labi. Podle Kuncové však není ani toto řešení dlouhodobě udržitelné. Toxické látky totiž i přes čištění do vody stále unikají.

„Městská čistírna v důsledku čištění odpadních vod takto vypustila do Labe v letech 2003 - 2005 24,08 kg rtuti, 92,73 kg perchlorethylenu, 15,0 kg tetrachlormethanu a mnoho dalších nebezpečných látek. V roce 2004 dostala Spolchemie pokutu 30 000,- Kč za vypuštění 206,46 kg perchlorethylenu. Arnika chce, aby Spolchemie eliminovala úniky rtuti a hexachlorbenzenu ze své výroby. Znečišťování prostředí rtutí může Spolchemie zcela zastavit už v roce 2009, když změní výrobní postup chlóru z amalgámové elektrolýzy na bezpečnější bezrtuťovou technologii. Únikům hexachlorbenzenu zase může Spolchemie zabránit instalací zařízení, které hexachlorbenzen rozloží chemickou cestou na méně nebezpečné látky.

Ve špatném stavu je Bílina i díky společnosti Unipetrol RPA neboli dřívějšímu Chemopetrolu. Česká inspekce životního prostředí uložila společnosti Unipetrol RPA pokutu ve výši jeden milion korun za překročení limitů uvedených v rozhodnutí krajského úřadu na vypouštění odpadních vod do řeky Bíliny. Zásadním faktorem, který ovlivnil to znečištění toku, tak je skutečně Chemopetrol, nejenom v podstatě tím, že měli odstávku čistírny odpadních vod v tuto dobu, tak i v době předchozí, kdy vlastně vypouští odpadní vody, má na to samozřejmě nějaké limity, hlídá se to. Ale přesto to znečištění je poměrně veliké, které se nám usadí do sedimentů a v těch sedimentech toku je stále. Záleží potom, jaká je situace teplotní, průtoková a další. Když se nám zvýší průtok, tak se sedimenty dávají trošku do pohybu. Takže to, co je tam uloženo i z doby předchozí, se nám dostává do té vody, v podstatě dojde k takovému promíchání a ta voda opticky, vyloženě opticky je na tom, řekl bych, špatně.

Monitorování a zlepšování kvality vody

Povodí Ohře zpracovalo rozsáhlou studii o kvalitě vody v Bílině během loňského roku. Odborníci vycházeli z dat naměřených během tříletého monitoringu, kdy odebrali téměř 123 tisíc kubíků vody. „Nejvíce znečištěné úseky jsou u Záluží, Mostu - Chanova, Bíliny a poté v Trmicích,“ vyjmenovává Svejkovský. Výrazné znečištění zjistili vodohospodáři i nad Jirkovem.

Čtěte také: Znečištění řek v Olomouckém kraji – klasifikace

Povodí Ohře se na základě studie rozhodlo, že v nadcházejících letech monitoring znečištění ještě zintenzivní. Vzorky chce podnik odebírat přímo u průmyslových areálů a důlních společností. Kampaň by měla trvat až do příštího roku.

Od počátku 90. let se kvalita vody v Bílině výrazně zlepšila, především v důsledku výstaveb nových čističek odpadních vod a jejich dalšími modernizacemi, zpřísňují se také podmínky pro vypouštěných odpadních vod do recipientu. Zlepšení kvality vody v řece Bílině pomohla i rekonstrukce čistírny odpadních vod společnosti UNIPETROL RPA, která proběhla v letech 2007 a 2008. Začátkem roku 2008 byla v areálu této společnosti zahájena výstavba nové čistírny komunálních odpadních vod pro Litvínov. Pozemky pro čistírnu odkoupila Severočeská vodárenská společnost. Termín jejího dokončení je 31. prosinec 2010.

Dopady klimatických změn a odpadů

Jsou v ní kromě jiného vlhčené ubrousky, které jsou z valné většiny složené z nerozložitelných plastů. Toky se kontaminují zejména při silných deštích, kdy se směs srážkových a odpadních vod odkloní od čistírny odpadních vod a je napřímo vypouštěna do řek a potoků. Nejvíce znečištěnou nádrží je na severozápadě Čech Újezd u Chomutova. Ústí do ní podkrušnohorský přivaděč, který převádí vodu z povodí Ohře do povodí Bíliny.

Jednorázové hygienické potřeby, zejména pak vlhčené ubrousky, se podle Zikešové dostávají do vodních toků v obrovském množství. „Část těchto pevných odpadů ulpí na dně vodního toku či na vegetaci, ale většina je odnášena dále po toku až do nejbližšího vodního díla (např. nádrže či jezu). V těchto zdržích se následně trvale ukládají do dnového sedimentu,“ uvedla mluvčí. Tyto odpady jsou zdrojem mikroplastů, nositelem nebezpečných a často rezistentních mikroorganismů a vnášejí do říční sítě řadu chemikálií (parfémující látky, konzervanty, dezinfekční přípravky).

Ačkoli Bílina pramení v Krušných horách nedaleko Jirkova a je vodním zdrojem pro výrobu pitné vody, tak po pár kilometrech pod městem Jirkov už vodohospodáři zaznamenávají zvýšené znečištění, mimo jiné vlhčenými ubrousky.

Rozložení srážek se podle vodohospodářů s klimatickými změnami mění směrem k extrémům, kdy sucho střídají přívalové srážky. To má významný vliv na funkčnost jednotných kanalizačních systémů. V období bez dešťů je veškerá voda z kanalizace odváděna na čistírnu odpadních vod (ČOV). Během srážek však musí být kanalizace a ČOV technicky ochráněna proti hydraulickému přetížení a vyplavení směsí odpadních a srážkových vod.

„Z tohoto důvodu jsou na trasách jednotných kanalizací zařazovány odlehčovací komory, v nichž se směs srážkových a odpadních vod za deště odkloní od ČOV a je napřímo vypouštěna do vodního toku. Již zmíněné vysoké výkyvy v rozložení srážek mají vliv na chod odlehčovacích komor a jejich činnost posouvají daleko od standardu,“ uvedla mluvčí. Nejrizikovější je situace, kdy po delším suchu přijde intenzivní srážka.

Současný stav a výskyt ryb

Přestože je Bílina nejvíce znečištěným tokem v zemi, rybáři si nemohou stěžovat na to, že by v řece byl nedostatek ryb. "Rybám se tam daří, jsou tam prakticky všechny druhy," říká Walter Pilař, předseda místní organizace Českého rybářského svazu v Bílině. Výjimkou je například pstruh, siven či lipan. "Řeka už se hodně vyčistila," vysvětluje si Pilař slušný výskyt ryb v Bílině. "Chlapi, co je nachytali, je jedí.

Závěr

Čistá však Bílina nebude asi nikdy. „Vybrala“ si, bohužel, špatnou trasu v průmyslové oblasti. Navíc, i přes podstatné zlepšení zůstávají na jejím dně staré ekologické zátěže z dob, kdy byly vypouštěny odpadní a technologické vody de facto bez čištění. Na dně řeky se usadila rtuť, mazut i další jedovaté látky, jejichž likvidace není otázkou několika let, ale celých desetiletí. Dnes již není Bílina onou zapáchající zpěněnou stokou s barevnou proměnlivostí vody, podle toho, jaké nečistoty právě protékaly jejím korytem. Navracíme poničené krajině její původní tvář, snad dokážeme vrátit i řeku tam, kam patří. Tok, který jsme v minulosti napřímili kvůli potřebám těžebního průmyslu, snad opět získá své malebné meandry a zákruty.

Nezáleží však jen na průmyslu, čisticí schopnosti ČOVek a jejich modernizaci. Záleží i na každém z nás, na našem přístupu k vodě, který leccos vypovídá rovněž o našem vztahu k přírodě. To, jak s ní hospodaříme, jak ji znečišťujeme a jak s ní dokážeme šetřit, ovlivňuje nejen naši peněženku, ale i naše svědomí vůči příštím generacím.

tags: #řeka #bez #znečištění #v #ČR

Oblíbené příspěvky:

• Odpady od Miroslava Otáhala
• Jak správně třídit plasty?
• Inspirace pro nevěsty
• Sutě v Uherském Hradišti recyklujeme
• ABCD: Životabudič