Znečištění řeky Citarum: Globální problém s lokálními dopady

Lidská aktivita stojí za katastrofálním znečištěním řek po celém světě. Extrémní ekologické důsledky přitom každým dnem narůstají. Odpady z domácností i průmyslových a zemědělských zařízení stojí za kritickou situací v mnoha dalších řekách v Asii nebo Africe. Také indonéská Citarum, čínská Chuang-che nebo Buriganga v Bangladéši patří na seznam nejvíce znečištěných vodních toků světa.

Extrémně znečištěné řeky nenarušují stav ekologie jen v rozvojových oblastech. Přitom nejde „pouze“ o fyzickou přítomnost odpadků. Kanalizacemi jsou do řek a dále pak do oceánů vypouštěny tuny arzenu, rtuti nebo olova. Rakovinotvorné látky a původci mnoha dalších chorob se hromadí ve všech vodách světa.

Řeka Citarum: Symbol znečištění

Řeka Citarum, klíčová vodní tepna Západní Jávy v Indonésii, si vysloužila smutnou pověst nejznečištěnější řeky na světě. Její hladina je na mnoha místech téměř neviditelná pod vrstvou plovoucího odpadu. Navzdory těmto intenzivním snahám se problém každým rokem zhoršuje.

Jedním z hlavních zdrojů znečištění jsou stovky textilních továren, které vypouštějí chemikálie přímo do vody, včetně těžkých kovů, jako je rtuť nebo olovo. K tomu se přidává komunální a zemědělský odpad, včetně plastů a pesticidů. Pro více než 25 milionů lidí žijících v povodí Citarumu představuje řeka paradoxní zdroj - poskytuje vodu, ale zároveň vážně ohrožuje jejich zdraví. Kontaminace vody způsobuje kožní nemoci, infekce a další zdravotní komplikace.

Snahy o revitalizaci řeky Citarum

Indonéská vláda v roce 2018 zahájila ambiciózní program Citarum Harum s cílem revitalizovat řeku. Plán zahrnuje výstavbu čistíren odpadních vod, regulaci průmyslových emisí a zalesňování břehů. Přesto je pokrok pomalý a místní obyvatelé si stěžují na nedostatečnou podporu i kontroly. „Potřebujeme větší zapojení komunit a průmyslu, aby se situace zlepšila,“ uvedla organizace Clean Currents Coalition, která na projektu spolupracuje.

Čtěte také: Česká příroda očima Jakuba Vágnera

Bali a boj s plastovým znečištěním

Bali se potýká se znečišťováním. Britský deník The Guardian nyní píše o třech sourozencích, kteří se se svým týmem snaží vyčistit indonéské řeky počínaje právě na Bali. Navyknout si pokaždé pár minut zabere. Odpad, který se hromadí u plastových bariér na toku, netvoří jen pěkné, čisté plastové lahve. Do této šeré hmoty se přimíchá všechno možné: plíny, roušky i elektronika. „Máte tu prošlé jídlo, zbytky kuřecích vnitřností. Bohužel tu také nacházíme spoustu mrtvých zvířat a spoustu plínek. Takže je to fakt hrozné.

Každý týden si členové Hlídky Sungai nandají holiny a rukavice a ponoří se do vod indonéského ostrova Bali, kde postavili velké plastové bariéry. S pomocí dobrovolníků se prodírají hromadami odpadu, který se na nich zachytil, cpou je do pytlů na odpad a pomalu a vytrvale se jich zbavují. Je to vysilující práce, ale přesto z ní člověk dostane hluboké zadostiučinění, když vidí, jak se řeky opět otevírají. I když to je jen dočasně.

„Trochu podivně si na to zvyknete. Když se řekne Bali, tak si lidé většinou představí nádherný tropický ráj. Ve skutečnosti má stejně jako zbytek světa problém s plasty: každý rok vyprodukuje 1,6 milionu tun odpadu, z čehož 303 tisíc tun tvoří plasty. Více než polovina z nich se neposbírá a do toho spadá i těch 33 tisíc tun, které končí ve vodách ostrova. Během období monsunů je pak pobřeží pohřbeno pod návalem odpadu ze sousední Jávy.

Ačkoliv se čísla liší, jeden odhad tvrdí, že každý rok znečistí oceán 1,3 milionu tun indonéského odpadu. Kde s čištěním takového odpadu vůbec začít? V ideálním světě by se s tím vypořádali výše proti proudu s cirkulárními odpadovými systémy a minimálním nebo opakovaně použivatelným balením. Zatím je však jedinou odpovědí, že se tím budou lidé brodit a sami to posbírají.

Všude po světě přebírají jednotlivci, skupiny a vlády štafetu a spouštějí iniciativy proti zaplňování země a oceánů odpadem. Hlídka Sungai je právě jedním z těchto chrabrých týmů. Bencheghibová ji založila spolu se svými dvěma sourozenci Garym a Samem. Všichni tři se narodili ve Francii, ale na Bali vyrostli, a tak jsou si rostoucího problému s plastem vědomi od raného mládí. Již jako náctiletí začali každotýdenní úklidy, do kterých zapojili spolužáky nebo místní podniky. „Tehdy se na nás každý díval takovým divným způsobem. Ptali se nás, proč se s tím vůbec obtěžujeme. Vždyť to stejně zmizí ve vlnách,“ řekla Kelly.

Čtěte také: Vlastnosti a fungování potočních a říčních ekosystémů

Již velmi brzy si trojice sourozenců uvědomila, že jí můžou být sociální sítě velkou pomocí, a tak od roku 2009 začala sdílet fotografie a mikrodokumenty a také zviditelňovat lokální hrdiny, aby přilákala pozornost k rostoucímu problému s odpadem. V roce 2017 pak Gary a Sam vedli výpravu po řece Citarum, jedné z nejznečištěnějších řek na světě, na kajacích postavených z plastu. Svou dvoutýdenní cestu dokumentovali na videu, aby ukázali, jak těžko se jim v té mase plastu pádlovalo. Videa pak vedla k nouzovému úklidu indonéským ministerstvem životního prostředí a prezident země Joko Widodo o několik měsíců později oznámil sedmiletý rehabilitační plán.

To sourozence přimělo si uvědomit, že by se měli soustředit právě na vodstva. Tak v roce 2020 založili Hlídku Sungai - sungai znamená v indonéštině „řeka“ - s cílem nainstalovat na řeky po celé zemi plovoucí síťové bariéry, které by plastům zabránily v cestě do oceánu. O tři roky později už nainstalovali 268 bariér, většinu na Bali a pár na východní Jávě. Finance mají z darů od komunit nebo podniků, které na bariérách můžou mít svá jména. Organizace však nebere peníze od výrobců plastu.

Poté, co vyčistí z řek nepořádek, který se zachytil na bariérách, roztřídí ho v jednom ze svých sedmi třídících zařízení. Hlídka Sungai už s pomocí dobrovolníků uspořádala více než tisíc úklidů a nasbírala přes 1,7 milionu kilogramů odpadu.

Podle studie experta na znečišťování moří Muhammada Rezy Cordovy z indonéské výzkumné agentury BRIN jsou bariéry efektivním mechanismem. Reza a jeho tým doporučovali, aby vláda sítě instalovala alespoň na deseti hlavních jávských řekách, jelikož jde o nejlidnatější ostrov Indonésie, ale zavedení těchto opatření bylo dosud pomalé i přesto, že si dala vláda za cíl snížit znečištění vod do roku 2025 o 70%.

Jak tým Hlídky Sungai přebírá obsah pytlů s odpadky, obrovské množství ho tvoří igelitové tašky, plíny, sanitární odpad nebo kabely. To vše musí zatím jít na skládku. Zbytek se umyje a slisuje stroji. „V tuto chvíli zpracováváme asi 20% všeho, co nasbíráme,“ řekl Gary Bencheghib. „Takže máme obrovskou zahradu plastu, které se stále nejsme schopní věnovat.

Čtěte také: Nera a další rumunské toky pro vodáky

Všichni si však uvědomují, že toto je jen začátek. Týmy už čelily všemu od hadů po vedra, ve kterých je nošení ochranných prostředků nesnesitelné. A i po úklidech se mohou vrátit ke stejné řece a opět tam na hladině najdou plavat odpad. „Řešíme vážně jen zlomek plastového problému tady na Bali. Naše snažení jsou jako kapka vody v oceánu.

Znečištění řek v České republice

Mezi nejvíce ohrožené řeky u nás patří hlavně menší toky s vyšším počtem zdrojů znečištění ve svém okolí. To se týká třeba Bíliny, Chomutovky, Litavky nebo dolního toku Odry. V podzemních vodách, které jsou naším významným zdrojem pitné vody, překračují limity hlavně dusíkaté látky a pesticidy používané pro hnojení nebo hubení škůdců.

Řeka Citarum zůstává výstražným symbolem toho, jak lidská činnost ničí přírodní zdroje. Mnozí odborníci upozorňují, že podobné problémy by mohly brzy postihnout i další řeky, pokud se globálně nezmění přístup k hospodaření s odpady a ochraně vodních zdrojů.

tags: #reka #citarum #znečištění

Oblíbené příspěvky:

• O Programu Výzkumu
• Obnovitelné Zdroje Energie pro Děti: Kreativní Stavebnice
• Komplexní přístupy k ochraně vody
• Přehled poplatků za ovzduší
• Více o štěnicích