Řeka Niger: Příroda a Charakteristika

Afrika je druhým největším světadílem. Její rozloha i s přilehlými ostrovy je 30,3 mil. km. Afriku řadíme mezi nejteplejší světadíl. Podle barvy jejího obyvatelstva získala přídavné jméno černá. Mezi další nej Afriky patří - 2. nejvyšší světadíl. Průměrná nadmořská výška kontinentu je 750 m.

Afrika má malou vertikální členitost, převládají náhorní plošiny a rozsáhlé pánve, ze kterých vystupují horské masívy. Mezi další významný geografický pojem, který charakterizuje povrch Afriky, je poušť. Ve středu Afriky můžeme naleznout deštné pralesy, které postupně směrem k jihu nebo severu přecházejí v savany, stepi, polopouště až v pouště - na severu Afriky se rozkládá největší poušť světa Sahara (s rozlohou 8 mil.km), na jihu např. polopouštní plošina Kalahari a poušť Namib. Savany, stepi, polopouště a pouště jsou pro Afriku typické, zabírají více jak 2/3 celého kontinentu a dále se šíří.

Pro svoji velkou vodnost jsou africké řeky významným zdrojem vodní energie, ale četné vodopády a peřeje omezují jejich splavnost. Třetina území Afriky tvoří bezodtokovou oblast. Nejvýznamnějšími řekami jsou: Nil, Niger, Kongo, Zambezi. Nil je druhou nejdelší řekou světa (cca 6000 km), ale má malou vodnatost. Vodnatostí druhá největší řeka světa je Kongo.

Řeka Niger

Niger je hospodářsky velmi významná řeka, která ústí do Guinejského zálivu. Niger je největší řekou západní Afriky; délka 4 160 km, plocha povodí 2,1 mil. km2, průměrný průtok 8 000 m3/s. Třetí největší řeka v Africe. Pramení jako Dioliba v pohoří Loma Mansa na hranicích Guineje a Sierry Leone. Protéká Mali a pak vytváří rozsáhlou vnitrozemskou deltou u Ségou (80 000 km2) s jezery a bažinami, kde ztrácí 2/3 své vodnosti. Dále teče Nigerem (mezi Gao a Niamey jsou četné peřeje), Nigérií a ústí deltou o rozloze 28 000 km2 do Guinejského zálivu.

Většina afrických řek je charakteristická nepravidelnými odtokovými poměry i různými tvary říční sítě. Vodní režim ovlivňují zejména rozdíly mezi srážkovými úhrny tropických vlhkých oblastí a suchými pouštěmi. Pro celou Afriku je charakteristické málo pokročilé stadium vývoje jednotlivých říčních soustav.

Čtěte také: Česká příroda očima Jakuba Vágnera

Pro africké řeky je charakteristické málo pokročilé stádium vývoje, způsobené neotektonickými pohyby. Projevuje se nevyrovnanými spádovými křivkami s častými peřejemi a vodopády. Stupňovitý profil spolu s velkou vodností řek představují obrovské zásoby vodní energie (asi 1/5 světových hydroenergetických zdrojů). V tomto ohledu vyniká zejména řeka Kongo, jehož hydroenergetický potenciál je odhadován na 130 000 MW (polovina afrického potenciálu). Jediným projektem, který zde zatím byl realizován, je výstavba přehrad Inga I. A Inga II.

Převážná většina řek je závislá na dešťových srážkách. Pouze nepatrné množství řek je zásobováno vodou z tajícího ledu a sněhu. Týká se to v podstatě pouze řek pramenících na Kilimandžáru, Keni, Ruwenzori a řek Atlasu. Z celého povrchu Afriky odteče cca 4657km3 vody, což řadí Afriku až na čtvrté místo mezi kontinenty. K nejvlhčím oblastem patří oblast Guinejského zálivu, Konžská pánev a východní části Madagaskaru.

Pouze nepatrné množství řek je zásobováno vodou z tajícího ledu a sněhu. Týká se to v podstatě pouze řek pramenících na Kilimandžáru, Keni, Ruwenzori a řek Atlasu. Dvě třetiny povrchu odvodňují řeky, které tečou do moře. V pásu rovníkového podnebí mají dostatek vody po celý rok. V pásech rovníkových monzunů se na nich zřetelně projevuje sezónní kolísání s maximem průtoků ke konci období dešťů. Stejně tak jako vodnost se projevuje klima též na hustotě říční sítě. V pásů pouštního podnebí jsou řeky epizodické - suchá koryta se naplňují pouze v krátkém období srážek. Zde se tak uchovaly staré bezodtokové oblasti.

Převážná část vody odtéká pěti největšími řekami - Nilem, Kongem, Nigerem, Zambezi a Oranje. Jejich povodí pokrývají až 1/3 plochy Afriky.

Přírodní Podmínky v Oblasti Řeky Niger

Afrika má vzhledem ke své nízké odtokové výšce 156 mm a vysokému výparu velmi nepříznivé hydrologické podmínky. Velká část Afriky nemá vyvinutou říční síť. Třetinu plochy zaujímají bezodtoké oblasti. Za účelem efektivnějšího využití časově i plošně nevyrovnaného odtoku bylo v Africe realizováno velké množství hydrologických projektů.

Čtěte také: Vlastnosti a fungování potočních a říčních ekosystémů

Charakteristickými rostlinnými formacemi Afriky jsou především savany. Zaujímají asi 40% plochy, podobně jako další nejrozšířenější biom pouští. Rozložení vegetačních pásů se měnilo v závislosti na klimatických podmínkách. Pro chladná období pleistocénu byla prokázána například opakovaná expanze pouštních oblastí na úkor dnešních savan a deštných pralesů.

Saharská oblast je typická křovitými a travnatými formacemi. Ekosystém oblasti patří mezi tzv. citlivé ekosystémy. Jde o důležité ekosystémy, které mají unikátní vlastnosti a zdroje. Zahrnují pouště, polosuchá území, hory, mokřady, malé ostrovy a některé pobřežní oblasti. Vegetace pouští je často velmi řídká, místy může zcela chybět.

Sahara se rozkládá na území 10 států (Egypt, Libye, Alžírsko, Tunisko, Maroko, Mauritánie, Niger, Čad, Mali a Súdán) a zaujímá zhruba tvar lichoběžníku o šířce 1500 až 2000 km od severu k jihu a o délce 4500 až 5500 km ve směru západ-východ.

Většinu povrchu Sahary tvoří náhorní plošiny, dosahují 200 - 500 m. Klima této části Afriky zařazujeme do saharského podnebného pásu neboli do velkého pásma pasátů. Jde o suché aridní klima. Podle výzkumníků z britské geologické služby a University College London (UCL) má Afrika „obrovské“ zásoby podzemní vody, které mají 100x větší objem, než veškerá povrchová voda na kontinentu.

Vliv Člověka na Přírodu v Africe

Na změnách struktury vegetace se stále více projevuje lidská společnost zejména v souvislosti se zemědělstvím, pastevectvím a těžbou dřeva. Současnými hlavními diskutovanými problémy Afriky jsou odlesňování, desertifikace a eroze půdy. Lesní plochy dnes zaujímají asi třetinu z potenciálně možného zalesnění kontinentu.

Čtěte také: Nera a další rumunské toky pro vodáky

Podle odhadů FAO (1993) činí úbytek tropických lesů v Africe v současnosti ročně 4 milióny ha, z toho 1,6 miliónu ha připadá na samotný deštný prales. Vedle zemědělských aktivit se na úbytku lesních porostů podílí těžba dřeva pro stavební účely a otop, vývoz vzácných dřevin a dnes velmi rozšířené získávání dřevěného uhlí, které v mnoha případech používá i městské obyvatelstvo.

Nárůst civilizace provázený přechodem na tržní hospodářství vytváří tlak nejen na samotné obyvatelstvo, ale i divokou přírodu, která je dnes soustředěna pouze v národních parcích a početných rezervacích. Africké savany patří mezi nejbohatší travní ekosystémy světa s velkým zastoupením endemických druhů savců.

Destruktivní působení člověka na africkou přírodu je spojováno zejména s kolonizací Afriky od 2. poloviny 19. století. Proniknutí nové kultury se všemi důsledky, včetně takových činností jako bylo např. hubení mouchy tse-tse provázené rozšiřováním pastvin pro dobytek, znamenalo ztrátu dosavadní přirozené rovnováhy. Zároveň s příchodem Evropanů přišly i snahy jedinečné prostředí chránit a zachovat příštím generacím.

tags: #řeka #niger #příroda #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Využití truhlářského odpadu k vytápění
• Právní aspekty školních úrazů
• Průvodce výběrem nerezového koše na odpad
• Zemědělství v ČR
• Znečištění vodních toků urbanizací