Řepka olejná patří do čeledi brukvovitých a v dnešní době je velmi ceněnou a významnou plodinou. Pěstuje se jako jarní nebo ozimá. U nás se nejčastěji řepka objevuje v ozimé formě, naopak v Kanadě nebo v teplých oblastech (Austrálie, Indie,…) je řepka jarní.
Počátek pěstování řepky je vázán na středomoří, u nás se řepka začala objevovat již v 8.-10. století, kdy se semena používala nejčastěji na výrobu olejů na svícení nebo do mýdel. Od roku 1974 se plochy s řepkou začaly velice rychle šířit. Tato plodina má potravinářské i technické využití, proto je i velmi dobře prodejná.
Ze semen se vyrábí jedlé oleje, dělají se z ní různé krmné směsi nebo slouží také jako zelené hnojivo do polí díky velmi hustému kořenovému systému. V chemickém průmyslu se poté zpracovává na biopaliva, která by měla být ekologičtější než ostatní pohonné hmoty.
Členské státy EU proto byly při vstupu zavázány, aby do roku 2020 používaly 10 % biopaliv z celkové spotřeby pohonných hmot, poté se číslo zmenšilo na 7 % a nyní se plánuje další snižování, protože používání není natolik ekologické, jak se předpokládalo. Dalším důvodem pro snižování je fakt, že k výrobě 1 000 litrů bionafty je potřeba ideálně 23 litrů nafty na základní činnosti potřebné k pěstování. Za zmínku stojí také fakt, že na litr bionafty se může dokonce spotřebovat až 2 500 litrů vody.
V dnešní době je řepka ve středu zájmu občanů i médií, i přesto, že je tato plodina u nás pěstovaná už několik století a je nejvyužívanější evropskou olejninou. V České republice se řepka olejná pěstuje na 17 % orné půdy a je druhou nejpěstovanější plodinou po pšenici.
Čtěte také: Řepka v českém zemědělství
Brassica napus L. je 80 až 150 cm vysoká rostlina. Květy jsou malé a sytě žluté barvy. Na opylování řepky se z největší části podílí hmyz. Nejvýznamnějším opylovačem řepky je včela. Většina pěstovaných odrůd je jak samosprašná, tak cizosprašná, což způsobuje určitou variabilitu.
Řepka se pěstuje jak za polárním kruhem, tak v extrémně teplých klimatických podmínkách v Pákistánu. Plody řepky jsou úzké a dlouhé asi 4 cm. Každá šešule obsahuje od 15 do 40 malých kulatých semen.
Hlavním produktem řepky je olej. Druhotné zpracování řepky se využívá pro výrobu extrahovaných šrotů a pokrutin do krmných směsí. Zároveň se může zpracovávat jako pícnina. Zelená hmota se využívá např. na ekologické (zelené) hnojení, které ale při velkém rozsahu pěstování řepky je třeba užívat uváženě, aby nedošlo k rozšíření škodlivých činitelů významných pro řepku olejku. Hojné využití najde řepkový olej v chemickém průmyslu, farmacii.
Použití je opravdu široké. Řepka patří mezi první rostliny, které mohou včely opylovat a včelaři vyrobit řepkový med, který se vyznačuje světlou barvou.
Řepka olejná se používá také k výrobě mazacích a hydraulických olejů, fermeží, kosmetických produktů, mýdel, pracích prostředků a masážních olejů. Výlisky ze semen se dají využít jako krmivo pro hospodářská zvířata nebo jako palivo.
Čtěte také: Řepka a životní prostředí v ČR
Jednou z možností energetického využití řepky olejné je její zpracování na biopalivo, resp. na bionaftu. Bionafta se vyrábí transesterifikací nenasycených mastných kyselin rostliny. Nejpoužívanějším olejem k výrobě bionafty v České republice je právě řepkový olej.
MEŘO má méně škodlivých emisí (skleníkových plynů, oxidu uhličitého, oxidů síry) než fosilní nafta a je biologicky odbouratelná. Biosložka se přidává objemově, nikoli plošně - to znamená, že výrobce pohonných hmot má povinnost zajistit, aby dvě procenta nafty tvořila biosložka. Může se ale stát, že u některé čerpací stanice bude čistá fosilní nafta a jinde bude MEŘO mít podíl třeba čtyřprocentní.
Názory na pěstování řepky se liší. Ze zemědělského hlediska je řepka považována za dobrou meziplodinu nebo předplodinu, navíc se občas i zaorává, to znamená, že obohacuje půdu o organickou hmotu a napomáhá půdě ke snižování eroze.
Na druhé straně je řepka velmi náchylná na choroby, které způsobují různí škůdci, kterých může být až 50 druhů, proto je nutné, aby se chemicky často ošetřovala. Chemické postřiky ale znehodnocují půdu, mají vliv na znečišťování podzemních vod a půdy pesticidy a herbicidy, ohrožují zdraví lidí i zvířat.
Ti první tvrdí, že je nenáročná na pěstování. Díky mohutnému kořenovému systému dokáže čerpat vodu a živiny i z větší hloubky, a je proto odolná vůči klimatickým vlivům a v období sucha trpí méně než jiné zemědělské plodiny. Po sklizni větší část biomasy zůstává na poli, takže se do půdy díky tomu vrací živiny. Podle obhájců řepka taky pomáhá zadržovat vodu, její pěstování přináší zemědělcům téměř jistý zisk. Sice na něj producenti se nemusí obávat o její odbyt.
Čtěte také: Kontroverze kolem řepky
No, a teď argumenty kritiků. Ti tvrdí, že půdu vyčerpává a vysušuje právě tím, že vysává živiny i z hloubky. Navíc jí ohrožují desítky mikroorganismů a škůdců, kterým zemědělci čelí chemickými postřiky. Podle ochránců přírody představuje taky riziko pro srnčí zvěř, která vyhledává řepková pole hlavně na jaře. No, a konzumace řepky ale údajně vede v některých případech dokonce úhynu zvěře.
Mýtem jsou … teze, že řepka poškozuje půdu - tato rostlina naopak zanechává díky své mohutnosti a rozsáhlému kořenovému balu v půdě množství biomasy a její vlastnosti tak spíše zlepšuje, než zhoršuje. Problém je jen (ale to je problém zásadní) v tom, že především řepku je třeba po dobu její vegetace intenzivně chemicky ošetřovat, a splach z polí s sebou zbytky chemických látek odnáší do vodních zdrojů. Prostě platí zákon zachování hmoty. Když někam vylijete jed, nezmizí, ale přesune se jinam.
Pěstování řepky vyžaduje hnojení a ošetření insekticidy a herbicidy, což jsou jedy. Rostlina sama brání vysoušení půdy, ale aby vyrostla v zamýšleném množství, bez jedů to nejde. Jed samozřejmě působí přesně tak, jak to toto označení říká. Přežít má řepka, nikoli plevel, nebo hmyz, takže když se jí ze strany člověka pomůže, jiný život se ze žlutých ploch vytěsňuje.
Zemědělci mají řepku ovšem rádi, podle údajů Eurostatu se u nás pěstuje na 16 procentech orné půdy. Jsme v tom v Evropě na prvním místě. Proč ta popularita? Protože má vysokou výkupní cenu, dvakrát vyšší než je tomu u obilí.
Ekologické pěstování řepky je velice náročné, nákladné a nevýhodné. V ČR se zatím zkouší v několika lokalitách. Kdyby se skutečně podařilo pěstovat řepku ekologicky (bez používání dusíkatých hnojiv), neunikalo by při spalování bionafty do vzduchu tolik skleníkových plynů (oxid dusný). Ze semen bychom mohli lisovat bioolej.
Zásadním rozdílem mezi ekologickým a konvenčním zemědělstvím je především různorodost pěstovaných plodin. V ekologickém zemědělství najdeme výrazný podíl plodin zlepšujících půdu (víceleté pícniny a luskoviny). Z obilnin se v EZ nejvíce pěstuje pšenice a oves. Skladba pěstovaných druhů je však mnohem pestřejší a zahrnuje minoritní druhy jako špaldu, pšenici tvrdou, jednozrnku či dvouzrnku, pohanku aj. Řepku najdeme v ekologickém zemědělství jen minimálně. Olejniny zabírají jen necelá 3 % orné půdy, a kromě řepky se pěstuje zejména slunečnice a hořčice.
Ekologické podniky hospodařící na orné půdě poznáme v krajině na první pohled díky pestré mozaice menších polí, ohraničených mezemi a remízky. Pokud pěstuji více druhů tržních plodin, chovám zvířata apod., tak to přispívá k ekonomické stabilitě podniku nebo chcete-li jeho udržitelnosti.
V osevním sledu máme zařazené plodiny v širokém sortimentu. Jsou zastoupeny ty, které jsou zlepšující (výživa, zdraví rostlin, podpora opylovačů). Mezi ně patří vojtěška, inkarnát, různé druhy jetelů apod. Potom jsou to různé obiloviny a zrniny pěstované na osiva, potravinu, krmiva.
Plochy řepky svítící žlutě na našich polích nenajdete. Vítězem mezi barvami u nás je jetel nachový (inkarnát) kvetoucí červeně od druhé poloviny května do začátku června. Opylovači mají radost především z bílých až narůžovělých kvítků pohanky seté, kterou sejeme samostatně nebo ve směsi meziplodin. Je to polodivoká rostlina, která může mít až 2 tisíce kvítků na jedné rostlině, které postupně nakvétají po mnoho týdnů. Pestrobarevná podívaná se na našich polích odehrává až do začátku zimy díky pěstování směsí ke zlepšení půdní struktury, zelenému hnojení, zastínění půdy a snížení eroze. Tyto obsahují často deset a více druhů rostlin.
Zkušenosti členů SIUZ ukazují, že spojení řepky s pomocnou plodinou přináší řadu výhod, a také se dobře doplňuje s technologií přesného setí a setí řepky do širších roztečí řádků. Základem jsou vymrzající bobovité druhy, a sice bob koňský, jetel alexandrijský, ozimá peluška a vikev bengálská, které mají v našich podmínkách v době setí řepky dynamický růst, bohatě koření, zlepšují půdní strukturu a zároveň bez nutnosti inokulace fixují vzdušný dusík. Zkušenosti jsou i s vojtěškou, která zůstává na poli i po sklizni řepky, tato technologie byla k vidění na Statku Bureš během dnů otevřených dveří demofarmy.
Do směsi se osvědčuje doplnit časně kvetoucí druhy, jako je pohanka. Výzkum potvrzuje, že díky produkci nektaru láká a podporuje populace užitečných vosiček a dalších predátorů škůdců řepky. Do pestřejších směsí se osvědčil len, řeřicha, mastňák, slunečnice anebo světlice. Je ale nutné dodržet optimální počet rostlin, aby se nestaly konkurencí pro řepku.
Nejjednodušší je vysévat směs pomocné plodiny s řepkou. Je to asi první možnost, jak se s touto technologií seznámit. Má své výhody, kdy přímý kontakt kořenů řepky a pomocné plodiny v řádku podporuje lepší strukturu půdy a prokořenění řepky. Moderní secí stroje s více zásobníky umožňují setí řepky ob řádek s pomocnou plodinou. Často se sejí dva řádky pomocné plodiny mezi dva řádky řepky, čím se dosahuje větší meziřádkové vzdálenosti u řepky. Pomocná plodina v meziřádku následně lépe chrání půdu proti erozi a zaplevelení.
Řada pěstitelů přechází u řepky k technologii setí přesným secím strojem. Výhodou je rovnoměrnost uložení osiva a lepší vzcházení řepky, větší rozestup řádků podporuje rozvětvení rostlin. S rostoucí meziřádkovou vzdáleností je půda v meziřádku delší dobu holá a náchylnější k erozi, přehřívání, ztrátě vody, a také k zaplevelení. Je zde tak velký prostor pro pomocné plodiny. U secích strojů jako je Horsch Maestro se dvěma zásobníky, se pomocná plodina zakládá současně s hlavní plodinu.
S novými technologiemi se zvyšuje i potenciál využití pomocných plodin. Mnohé studie dokládají, že snižují tlak škůdců řepky a výrazně tak redukují spotřebu insekticidů v podzimním období růstu plodiny. To je také hlavní důvod, proč o ně mají pěstitelé řepky zájem. Pomocné plodiny chrání řepku prostřednictvím maskování porostu, tedy až v době, kdy dosahují výšky nad porostem řepky. Je to v období výskytu dřepčíka olejkového, mšic a v některých letech i pilatky řepkové.
Zcela zásadní je dodržet termín setí do 15. srpna, v chladnějších oblastech do 10. srpna, to aby měla pomocná plodina dostatek času k růstu a zajištění požadovaného efektu. V případě, že se seje v optimálním termínu, lze úplně vynechat herbicid proti dvouděložným plevelům, díky čemuž pomocná plodina není stresovaná a rychleji roste. Při tom dokáže konkurovat plevelům jako je kakost, merlík nebo rozrazil. Herbicidní ošetření má opodstatnění jen na blocích silně zaplevelených svízelí. Naproti tomu při pozdním setí je herbicid nezbytný.
Pomocné plodiny v porostech řepky ozimé představují nástroj se širokým spektrem přínosů. Nejenže chrání půdu proti erozi a zvyšují vitalitu řepky od podzimu do jara, ale především otevírají nové možnosti pro integrovanou ochranu rostlin. Při správné volbě druhu a technologii výsevu přinášejí benefity jak agronomické, tak ekologické.
Největším světovým producentem řepkového semene v sezóně 2023/2024 byla EU s 19,95 mil. t, kde dominuje pěstování ozimé řepky s vysokou intenzitou, průměrný výnos dosahuje 3,2 t/ha. EU je současně největším dovozcem řepkového semene. Druhá příčka patří Kanadě s 19,19 mil. t, převažuje zde pěstování jarní řepky s nízkou intenzitou, průměrný výnos se pohybuje kolem 2,2 t//ha. Na třetím místě je Čína s 16,32 mil. t, na čtvrtém Indie s 11,6 mil. t a na pátém Austrálie s 5,94 mil. t.
V ČR se výnosy stabilizují, pro letošní sezónu uvádí ČSÚ výnos řepky 2,74 t/ha, který patří k nejnižším od roku 2000. Dlouhodobým trendem ve šlechtění řepky je zvýšit výnos, olejnatost a odolnost proti chorobám, v současnosti se pozornost šlechtitelů zaměřuje také na odolnost proti škůdcům (dřepčíci aj.), stabilizaci výnosu, odolnost vůči suchu a teplu, optimalizaci vstupů (využití N rostlinami) nebo kvalitu.
Trendem v hnojení je snížit počet aplikací formou stabilizovaných nebo obalovaných hnojiv a cílená aplikace živin. V pokusech se osvědčilo směsné hnojivo s polovinou obalovaného a polovinou klasického ledkového N-hnojiva.
Přezimování řepky ozimé je klíčovým faktorem pro úspěšnou sklizeň této plodiny. Řada faktorů může ovlivnit, jak dobře řepka ozimá přežije zimní měsíce a jaká bude její kondice na jaře.
Pro srovnání je zařazena tabulka 1, kde je uvedena produkce olejnin. Nejvýznamnější světovou olejninou zůstává sója. Řepka je významný zdroj olejnin pro EU. Jak bylo uvedeno, řepka velice dobře snáší podnebí mírného pásma, proto se jí dobře daří v evropských státech.
| Olejnatá semena | Produkce |
|---|---|
| Sója | Nejvýznamnější světová olejnina |
| Řepka | Významný zdroj olejnin pro EU |
tags: #repka #pěstování #ekologické #zemědělství