Pěstování řepky a její vliv na životní prostředí v České republice

21.11.2025

Řepka olejka (Brassica napus subsp. napus) je v České republice plodinou, která vyvolává smíšené pocity. Pro někoho je symbolem degradace krajiny, pro jiné představuje ekonomickou jistotu a zlepšení kvality půdy. Ostrými odsudky na adresu řepky se to už několik let v českém prostředí jen hemží, názor má každý - alespoň v mé sociální bublině.

Odborníci se shodují, že realita není černobílá a že řepka může mít jak pozitivní, tak negativní dopady na životní prostředí a ekonomiku. V posledních letech je řepka ve středu zájmu médií a občanů.

Plocha osetá řepkou

Začíná to dojmem, že řepka je „všude“. To je však optický klam, způsobený ostře žlutou barvou květů. Ve skutečnosti tvoří plocha osetá řepkou necelou pětinu orné půdy, v posledních letech ještě o něco méně: 14 až 17 procent. Královnou českých polí zůstávají obiloviny, kterých se u nás pěstuje téměř třikrát víc než řepky (o parník vede pšenice, která pokrývá padesát procent orné půdy, následovaná ječmenem).

Plocha osázená řepkou od roku 1990 vzrostla na čtyřnásobek. Dostali jsme se na maximum, řada podniků už je na pětadvaceti procentech,“ říká výzkumník František Kocourek a připomíná, že v procentuálním průměru na jednu zemi je Česko největším pěstitelem řepky v Evropě.

Výhody pěstování řepky

Z pohledu sedláka má řepka celou řadu výhod a její užitečnost potvrzují i vědci z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v pražské Ruzyni: „Žijeme v prostředí dezinformací a nekompetentního vyjadřování. Zároveň je to ale ve zdejších podmínkách tradiční plodina, která generacím sedláků vylepšovala kvalitu jejich půdy,“ říká Jan Staněk z jihočeské Dříteně a uvádí příklad: „Řepku můžu zasít už v polovině srpna, takže na začátku září vyraší.

Čtěte také: Řepka v českém zemědělství

Až vášnivá obhajoba řepky olejky zaznívá v již zmíněném Výzkumném ústavu rostlinné výroby, jehož zřizovatelem je ministerstvo zemědělství. „Co se týče zlepšování půdy, nemá řepka takřka konkurenci,“ říká profesor František Kocourek, který vystudoval fytotechniku na Vysoké škole zemědělské v Brně a systematickou biologii a ekologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. „Kdo si zajde do pole, může vidět na vlastní oči, že je to poměrně mohutná bylina. A podobně robustní jako nad zemí je i pod zemí. Díky bohatému kořenovému systému ornou půdu skvěle provzdušňuje, kapilárami lépe vsakuje i vzlíná dešťová voda,“ vysvětluje vědec. Kořínky, které sahají až 120 centimetrů hluboko, navíc zůstávají v zemi, kde se postupně rozkládají a stávají se tak zásobárnou užitečných organických látek - stejně jako posklizňové zbytky, které se ponechávají na povrchu nebo zaorávají.

Díky své masivní konstrukci tedy řepka prokypřuje, obohacuje a tím zúrodňuje půdu. Je tak ideální „předplodinou“ - to znamená, že zvyšuje úrodu v další sezoně. Zemědělci uvádějí, že pšenice pěstovaná po řepce má o desetinu vyšší výnosy než pšenice pěstovaná po pšenici.

Řepka každopádně po většinu roku půdu chrání. Jak bylo řečeno, její vegetace pokrývá pole po celý rok s výjimkou období po sklizni. Skýtá tak ochrannou vrstvu jak při průtržích mračen, tak při poryvech suchého větru. Extrémní jevy jsou vzhledem ke klimatickým změnám stále častější a nevyhýbají se ani jinak poklidné české krajině. V ruzyňském výzkumáku proto hledají způsoby, jak eliminovat tyto hrozby i během oněch čtyř až pěti kritických týdnů v červenci a srpnu, než řepka vzejde. „Holá půda uprostřed léta představuje obrovskou hrozbu. Vítr i lijáky zem odnášejí, sluneční žár vysušuje,“ říká Pavel Růžek, který se zabývá pěstebními technologiemi a jejich vlivem na kvalitu půdy, vody i ovzduší.

„Můžeme pozorovat, že řepka představuje rezervoár velmi pestrého života,“ říká profesor František Kocourek. Žlutě kvetoucí olejnina v tomto ohledu plní takřka nezastupitelnou roli, a to zejména v tuzemských podmínkách. Po roce 1990 totiž nastal obrovský propad „živočišné výroby“: chov dobytka čili skotu a prasat klesl zhruba na třetinu. Kvůli tomu se zde takřka přestaly pěstovat pícniny, které slouží jako krmivo pro hospodářská zvířata.

Benefitem řepky je její význam pro včely. „Vykvétá v době, kdy opylovači nemají příliš na vybranou, protože toho ještě moc nekvete - zvláště v intenzivně obdělávané krajině,“ říká profesor Kocourek a zdůrazňuje i kvalitu řepkového medu. „Sice rychleji krystalizuje, ale je čistý. Současné pesticidy používané pro řepku zanechávají rezidua jen ve stopovém množství pod úrovní 0,01 miligramu na kilo, což je limit pro kojeneckou výživu,“ říká.

Čtěte také: Kontroverze kolem řepky

Řepkový olej má opravdu vyšší „bod zakouření“, takže lze mluvit o sníženém riziku vzniku rakovinotvorných látek (lépe jsou na tom v podstatě jen exotické oleje, jako je arašídový, rýžový či avokádový). Řepkový olej je přitom levnější, dá se tedy říct, že co se týče poměru cena/výkon, je na tom opravdu nejlépe.

Přestože má pěstování řepky svá úskalí, jsou za ni všichni zemědělci v současné době vděčni - od malých farem přes větší družstva až po agrární kolosy. Jan Staněk z jihočeské Dříteně říká: „Občas slyším báchorky, že nebýt řepky, mohlo by se pěstovat třeba víc zeleniny. To je nesmysl, protože by to vyžadovalo mnohem víc manuální práce. Řepku by prý v případě jejího útlumu nahradilo obilí. „Zhoršilo by to stav půdy, navíc by zvýšená produkce zlevnila výkupní ceny a my se můžeme jít klouzat,“ říká Jan Staněk.

Nevýhody a problémy spojené s pěstováním řepky

Oprávněná je kritika, že kýžená úroda řepky vyžaduje používání velkého množství dusíkatých hnojiv a chemických postřiků. V důsledku toho, že řepka představuje tak finančně efektivní plodinu, „točí“ ji některé zemědělské podniky na svých polích častěji, než je únosné - s odstupem dvou či jednoho roku. Tím dochází k takovému namnožení škůdců, že je nutné používat větší množství postřiků neboli pesticidů a ve výsledku dnes řepka patří k chemicky nejvíc ošetřovaným plodinám. Není to ovšem česká specialita.

Zemědělcům přináší řepka i další starost: je choulostivá na krupobití a vichřice. „Na rozdíl od obilí s ní stačí zatřást a semena se vysypou,“ říká Jan Staněk. „Obvykle se to přihodí okolo sklizně, někdy ani nestačím vyjet s kombajnem a je prakticky po úrodě.

Jednou z rozšířených námitek v neprospěch řepky je, že z ní srnky a daňci halucinují, takže končí pod koly aut, případně jim praskají žaludky a střeva a následně rovněž umírají. „Mohla to být pravda v sedmdesátých letech. V té době většina odrůd řepky obsahovala kyselinu erukovou, která byla škodlivá na víc způsobů,“ říká agrární analytik a publicista Petr Havel. Teď už to podle něj problém není: „S účinky řepky na zdraví zvěře jsem mnohokrát konfrontoval veterináře. Nic takového se podle nich nepotvrdilo a neexistuje jediný evidovaný případ, že by zvěř uhynula v důsledku konzumace řepky.“ Pavel Růžek z Výzkumného ústavu rostlinné výroby doplňuje: „Dříve to bývala příčina úmrtí u zajíců, kteří řepku požírali ve velkém. Spíš se ale bohapustě přejedli, protože jim chutnala. Vysoká zvěř je v tomhle ohledu prozíravější.“

Čtěte také: Řepka olejka a biodiverzita

Řepka nicméně může mít i pustošivou sílu. „Podívejte, co dokáže,“ ukazuje sedlák Jan Staněk na mobilu fotky zkázy v betonových melioračních trubkách a následně na poli a na úrodě. „Kořeny řepky si ale dokážou pro vodu hmátnout docela hluboko.

Souhlasí s tím, že ceny řepky drží nahoře přimíchávání biosložky do nafty, má však pro takové využití zemědělských plodin pochopení. Nabízí originální výklad: „Pěstování pohonných hmot na polích je prastará věc. Dřív všechno tahal dobytek a koně, pro které se na polovině půdy muselo pěstovat krmivo a sláma.

„Zelená“ paliva navíc nesplnila očekávání, z nichž zásadní byl dopad na životní prostředí: jejich celková uhlíková stopa není v důsledku plně mechanizovaných polních prací výrazně menší než v případě fosilních paliv, navíc se technické plodiny pěstují na velkých nepřerušovaných plochách.

Najít dnes mezi experty zastánce technického využívání řepky při výrobě pohonných hmot je takřka nemožné, alespoň co se týče biopaliv první generace. Pro urychlený odklon od biopaliv první generace je všemi deseti i Jakub Hruška, který je současně členem Rady vlády pro udržitelný rozvoj. „Ukázalo se, že je to slepá kolej, která jen prohlubuje problémy, které moderní zemědělství provázejí,“ říká a má na mysli především úbytek diverzity.

Debata o tom, že pěstování řepky olejky devastuje půdu a ničí podzemní vody, se vrací každý rok. Rektor České zemědělské univerzity ale nabízí vlastní, odlišný pohled na zemědělskou praxi. „Řepka je jen důkazem toho, že tady máme pořád půdu navíc, kterou nepotřebujeme na potraviny,“ vysvětluje host Osobnosti Plus a šéf konference rektorů Petr Sklenička. Podle něj také neplatí, že by pěstování řepky zhoršovalo kvalitu půdy. „Z mého pohledu není ani zlepšující, ani zhoršující, je to někde uprostřed, dokonce v některých aspektech může půdě i pomoci.“

Rektor ovšem uznává, že jsou zemědělské podniky, které používají při pěstování řepky příliš intenzivně postřiky hnojivy či pesticidy. Také to, že se řepka pěstuje ve velkých lánech jako monokultura, je problém. Jsou plodiny, které jsou v tomto směru větší zátěží, připomíná rektor: „Třeba bioplynky a pěstování kukuřice tam, kde podnik nemá dostatečnou výměru a nemá rozumný osevní postup, aby vystřídal kukuřici zlepšujícími plodinami. To přináší z hlediska krajiny, půdy, spodních vod a hospodaření s vodou daleko větší problémy než řepka, to říkám s plnou vážností.“

„Ono je to vždy něco pro a něco proti. Tehdy rozhodnutí bylo biopaliva, nebo bioplynky, tedy menší závislost na dovozu energie a diverzifikace pro zemědělce, aby nepěstovali jen plodiny na jídlo. Z krajiny kolem řek a potoků mizí zamokřené louky, stromy nebo keře. „Je pravda, že velká část vrtů toto zaznamenala,“ uznává rektor. „Ale není to ještě takový problém jako v Holandsku nebo i v Německu, kde používají poměrně dost hnojiv i pesticidů, až několikanásobně víc než u nás.“

„Řešit se to určitě musí a cesty jsou. Budoucnost míří směrem k takzvanému preciznímu zemědělství, kdy intenzifikace povede cestou přesného dávkování skoro až k jednotlivým rostlinám,“ očekává rektor. Tato moderní technologie je nákladná a proto právě velké a podle Skleničky budou mít právě střední podniky spíš prostředky tuto vyspělou techniku pořídit.

„A ta už vše ohlídá už sama. Takže ten stroj jede a tryska nestříká hnojiva tam, kde je vyhodnoceno, že ta půda nebo rostlina jich má v tuto chvíli dostatek,“ popisuje šetrnější budoucnost zemědělské produkce Petr Sklenička.

Patogeny obecně představují hrozbu pro plodiny. Nicméně nebezpečí těchto organizmů lze snížit střídáním širší škály plodin v osevním postupu. Nádorovitost kořenů brukvovitých představuje narůstající problém a krátké časové odstupy v rámci střídání plodin tento problém ještě zhoršují. Nádorovitost kořenů brukvovitých je vyvolávána houbou, která se přenáší v půdě a postihuje všechny druhy brukvovitých. Infikuje kořenové tkáně a stimuluje abnormální růst zasažených částí. Tyto spóry mohou přečkávat v půdě více než deset let a infikovat jakékoliv následující brukvovité plodiny. Je možné použít některé fungicidy, nicméně jejich aktivita je omezená, a navíc nejsou dostupné ve všech zemích.

Bílá hniloba řepky (hlízenka) patří mezi jednu z nejdestruktivnějších chorob řepky. Závažnost napadení se v závislosti na počasí mění rok od roku, je však proměnlivé i v rámci různých regionů nebo i polí. Hlízenka představuje vzhledem k nárůstu pěstování řepky stále závažnější problém. Vlhké počasí také přispívá k rozvoji hlízenky. K infekci hlízenkou dochází během květu řepky. Hlízenka je přenášena v půdě a vyznačuje se širokým spektrem hostitelů z více než 75 čeledí rostlin se širokými listy. Přílišné hnojení dusíkem vede ke tvorbě bujného a vlhkého porostu rostlin, což kromě zpoždění vyzrávání plodiny představuje také ideální prostředí pro hlízenku.

K nalétávání tohoto hmyzu dochází v době, kdy se na řepce objevují žlutozelená poupata. Krytonosec klade vajíčka do šešulí a jeho larvy se poté živí vyvíjejícími se semeny. Ze šešule se nakonec prokousávají ven, aby se mohly zakuklit v půdě. Vykousané otvory následně poskytují do šešule přístup bejlomorce, která zde klade vajíčka.

Řepka jako symbol zla. Jak ohrožuje krajinu a čím naopak pomáhá, vysvětluje agrární analytik. Jak si řepka vedla pod drobnohledem odborníka? A máme se jí skutečně obávat nebo jsou obavy liché a spíš je momentálně módní rostlinu kritizovat?

Pěstovala se u nás tradičně už v minulém nebo předminulém století, takže to není nová plodina. Je nejvyužívanější olejninou a především tradiční evropskou olejninou. Ve světě je tou hlavní sója, ale to je komodita, která se pěstuje převážně v Americe a obecně v jiných klimatických podmínkách. Řepka jako zdroj rostlinného oleje se u nás pěstuje v dohlédnutelném období, není to nová plodina.

Druhá věc je, že se EU rozhodla zavázat členské země povinností do roku 2020 používat v rámci spotřeby pohonných hmot 10 % biopaliv na základě lobbyistických tlaků - protože to vlastně nemělo racionální důvody, ač se to tehdy jako racionální důvody uvádělo. Nejvhodnější komoditou je řepka, a tak to zásadně zvýšilo odbytové možnosti řepky. Ne na potravinářské, ale na technické účely a v podstatě já bych dodal, že i na lobbyistické účely. Díky tomu se u nás začala řepka pěstovat podstatně masivněji, než tomu bylo dříve. Na tyto plány Evropské komise přistoupila Česká republika po vstupu do EU. Už se na to ale připravovala, protože předtím bylo přechodné období, takže na konci 90. let se výrazně zvýšily plochy v České republice.

Řepka má možnosti nejen na potravinářské, ale i na technické využití, takže je velmi dobře prodejná. Díky tomu vzrostly ceny řepky, a tak je její pěstování pro zemědělce nejen u nás - i když je fakt, že my jsme to trochu víc přehnali - ale i v celé Evropě, výhodné. Větší podíl řepky na našich polích je tak daný dobrou cenou, nastavením dotací a možností využít řepku jako biopalivo.

Původní závazek byl 10 % do roku 2020. Před dvěma lety se tento závazek přehodnotil na 7 %, jak začaly být známější informace o tom, že biopaliva nejsou zase takovým přínosem pro životní prostředí, jak se dříve říkalo. Teď aktuálně na přelomu roku Evropský parlament konstatoval, že je potřeba další snížení a tento podíl - zatím to není definitivně přijato - by měl být 3,6 % z toho důvodu, aby existovalo něco jako postupný útlumový program na využití řepky jako biopaliva.

Tato politická rozhodnutí podle všeho povedou k tomu, že se plochy řepky v České republice a celé EU jakožto suroviny pro biopaliva budou postupně snižovat. Nicméně zatím k tomu v zásadě nedochází, loni se meziročně plochy řepky v České republice dokonce zvýšily.

Přítomnost chemických látek ve vodách potvrdil Vít Kodeš z Českého hydrometeorologického ústavu. Ten sleduje jakost podzemních vod v přibližně sedmi stech monitorovacích místech v Česku. Odborníci však doposud nevědí, jaký vliv má celkové chemické zamoření vody na zdraví člověka a životní prostředí.

Například soukromý zemědělec Tomáš Horáček hospodařící na Břeclavsku řepku dlouhodobě nepěstuje. „Tato plodina nepatří do zdejších klimatických podmínek. Patří spíše do vyšších poloh, například na Vysočinu. Řepka také vyžaduje výrazné užívání chemických postřiků.

Podle údajů Eurostatu čeští zemědělci pěstují žlutě kvetoucí plodinu na šestnácti procentech orné půdy. Drží tím prvenství v celé Evropě. Její výkupní cena je totiž dvakrát vyšší, než je tomu u obilí.

U nás se nejčastěji řepka objevuje v ozimé formě, naopak v Kanadě nebo v teplých oblastech (Austrálie, Indie,…) je řepka jarní. Počátek pěstování řepky je vázán na středomoří, u nás se řepka začala objevovat již v 8.-10. století, kdy se semena používala nejčastěji na výrobu olejů na svícení nebo do mýdel. Od roku 1974 se plochy s řepkou začaly velice rychle šířit.

V chemickém průmyslu se poté zpracovává na biopaliva, která by měla být ekologičtější než ostatní pohonné hmoty. Dalším důvodem pro snižování je fakt, že k výrobě 1 000 litrů bionafty je potřeba ideálně 23 litrů nafty na základní činnosti potřebné k pěstování. Za zmínku stojí také fakt, že na litr bionafty se může dokonce spotřebovat až 2 500 litrů vody.

V České republice se řepka olejná pěstuje na 17 % orné půdy a je druhou nejpěstovanější plodinou po pšenici. Názory na pěstování řepky se liší. Ze zemědělského hlediska je řepka považována za dobrou meziplodinu nebo předplodinu, navíc se občas i zaorává, to znamená, že obohacuje půdu o organickou hmotu a napomáhá půdě ke snižování eroze. Na druhé straně je řepka velmi náchylná na choroby, které způsobují různí škůdci, kterých může být až 50 druhů, proto je nutné, aby se chemicky často ošetřovala. Chemické postřiky ale znehodnocují půdu, mají vliv na znečišťování podzemních vod a půdy pesticidy a herbicidy, ohrožují zdraví lidí i zvířat.

Řepka pod palbou kritiky

Řepka zabírá v České republice přibližně 15 - 16 % orné půdy. V porovnání s jinými státy Evropy je to více, což vyvolává kritiku ohledně „monokultury“. Řepka je vnímána jako plodina se stabilním odbytem a ekonomickým přínosem.

Řepka není ani „žluté peklo“, ani „zázračný poklad“. Chybou není samotná řepka, ale její nadužívání a nesprávné pěstební postupy. S rozumným využitím všech dostupných poznatků a technologií může být řepka užitečným spojencem nejen zemědělců, ale i celé společnosti.

Alternativy a budoucnost pěstování řepky

Jeden ze způsobů, jak českou krajinu odžlutit a částečně eliminovat neblahé jevy, které s řepkou souvisejí, se rýsuje ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby, kde ověřují přínosy a rizika bíle kvetoucí odrůdy řepky. Perspektivněji vidí proto vědci rozšíření hybridů - ať už bílých, nebo žlutých. Tyto plodiny vznikají řízeným opylováním dvou vybraných odrůd tak, aby byla výsledná rostlina pro škůdce méně atraktivní. Tím se zásadně snižuje používání pesticidů.

Další variantou je pěstování řepky geneticky modifikované, případně „editované“ pokročilejší metodou CRISPR.

Málo se ví, že Česko je největší legální pěstitelskou zemí máku na světě. Ještě víc makovic se pěstuje v Afghánistánu, ale tam nejde o semínko - mnohem atraktivnější je opium. Sklizňová plocha u nás vzrostla za uplynulých deset let dvaapůlkrát, vloni se mák pěstoval na 44 tisících hektarech. Drtivá většina sklizně jde na výv...

Jeho kolega Pavel Růžek dodává: „Řepka je momentálně těžko nahraditelnou plodinou. Především z ekonomických důvodů - zemědělci se přirozeně snaží pěstovat plodiny, které se vyplácejí třeba i bez dotací. Dřív byly velmi rozšířenou plodinou brambory: za první republiky se pěstovaly v českých zemích na ploše 500 tisíc hektarů, což je víc než současná pole osázená řepkou (350 tisíc hektarů). Teď jsou brambory na 23 tisících hektarech, což je 1 procento orné půdy.

Dá se očekávat, že vzhledem k naznačeným zkušenostem a trendům bude Evropa od masivního využívání řepky v rafineriích postupně upouštět. Neměli bychom ale zapomínat, že samotná řepka olejka za to nemůže, navíc zemědělci nemají příliš na vybranou. Soukromník Jan Staněk z Dříteně nabízí svůj pohled: „Evropa má problém s nadvýrobou potravin, neumí je uplatnit na globálním trhu. Přece kvůli tomu nenecháme zemědělskou krajinu zdivočet? Co když se zase všechno zastaví jako za covidu, včetně dovozů?

Analytik Havel podotkl, že je mýtem, že řepka poškozuje půdu.

V posledních letech se klade důraz na omezení plošných aplikací insekticidů a na šetrnější přístup, který snižuje tlak na životní prostředí a podporuje přirozené nepřátele škůdců.

V současnosti přibližně 80 % vyrobeného řepkového oleje směřuje do potravinářství a 20 % do technického využití, především jako biopalivo.

Typickým znakem řepky je mohutný kořenový systém s dominantním kůlovým kořenem, schopným pronikat do hloubky až 1,5 metru.

tags: #repka #pěstování #a #vliv #na #životní