Respekt k ekologii: Jak přispět k ochraně životního prostředí

V dnešní době se stále více lidí zajímá o ekologii a hledá způsoby, jak přispět k ochraně životního prostředí. Udržitelnost se stala klíčovým tématem a je čím dál jasnější, že musíme přijmout zodpovědnost za naši planetu a její zdroje a také zvyšovat propojení mezi námi a přírodou.

Jak mluvit s dětmi o změně klimatu a jejich budoucnosti

Červencová vlna veder nebyla výjimkou, generální tajemník OSN António Guterres mluví o tom, že nastává „éra globálního varu“, ve které bude extrémních projevů klimatických změn přibývat, ať už půjde o požáry, záplavy, vlny veder nebo stále větší sucho v krajině. Děti se s těmito jevy budou setkávat přímo anebo se o nich dozvídat alespoň zprostředkovaně - a rodiče tak budou stále častěji řešit otázku, jak s nimi o složitém tématu vlastně mluvit.

Naslouchat a přepínat

Environmentální psychologové, kteří se otázkou komunikace o klimatu zabývají, se shodují, že nejde dát rodičům jednu univerzálně platnou radu, a to především proto, že každé dítě je jiné. Citlivého předškoláka může debata o umírajících pralesích uvést do stavu deprese, zatímco jeho sourozence nemusí vůbec zaujmout. Hloubavý teenager zase může mít o klimatické krizi velké množství znalostí získaných z internetu a dobře míněnou snahu rodičů naléhavost situace pro klid v jeho duši bagatelizovat bude vnímat jako lhaní si do kapsy nebo natírání reality narůžovo.

Klimatická změna patří ke složitým tématům, jako je třeba smrt nebo sex, u kterých by měl být rodič ochotný nejdřív hlavně naslouchat a zjistit, kde se jeho dítě v této věci nachází, co o ní ví a jak se u toho cítí. Měl by si uvědomit, že se vše nevyřeší jednorázovým rozhovorem, ale půjde o průběžnou debatu, k níž se bude se svým potomkem opakovaně vracet,“ říká americká psycholožka Leslie Davenport, která se komunikací o životním prostředí zabývá přes dvacet let.

Děti jsou přitom vnímavé, když v televizi vidí záběry vyhublého umírajícího ledního medvěda nebo slyší útržek konverzace o častějším horku či povodních, chápou víc, než si myslíme. Doporučuje proto dětem pravdu o klimatu či souvisejících environmentálních problémech nezamlčovat, pokud se na ně samy zeptají. To ale neznamená, že mají rodiče dítě odmalička strašit katastrofickými scénáři a obrazy hořícího světa. Děti ještě více než dospělí potřebují naopak slyšet o možném řešení problémů, aby neztratily naději a nepropadly zoufalství, protože se svými pocity ještě neumějí tak dobře pracovat.

Čtěte také: Respekt: Graf klimatické změny

Způsob, jak s dětmi komunikovat o klimatu, se zároveň podle psycholožky bude měnit podle vývojových fází dítěte. Předškolní děti ještě většinou nejsou schopné pochopit složitý koncept klimatické změny, Davenport proto doporučuje pěstovat u nich především vztah k přírodě a šetrnost ke zdrojům, protože takové děti mají později v životě větší snahu přírodu chránit. U dětí v začínající pubertě už je pravděpodobné, že si informace o klimatu budou nosit ze školy nebo je samy získávat z internetu, rodič by tedy měl fungovat spíše jako partner a posluchač než jako ten, kdo zvěstuje pravdu.

Děti mají také mnohem větší tendenci uvažovat v extrémních černobílých kategoriích a dospělý jim může říci, že klimatická krize obsahuje i odstíny šedi - nemusí znamenat pád z útesu a definitivní konec světa, ale spíše přechod do náročnější verze toho současného.

V období dospívání už mají děti kapacitu chápat poměrně složité informace včetně změny klimatu, neumějí ale ještě dobře pracovat se svými emocemi, v čemž jim rodiče mohou pomoci. Na to existují různé triky, jako třeba navrhnout, že se společně budou určitým problémem zaobírat vždy jen určitou časově omezenou dobu.

Další trik, který terapeutka používá i při práci s dospělými, je takzvané přepínání. Spočívá v tom, že během debaty přesouváme pozornost mezi tématy, která nás stresují, a těmi, jež v nás vyvolávají příjemné pocity. Člověk, který se naučí vstoupit do negativní emoce jako úzkost a pak ji zase opustit, se stává psychicky odolnějším, což se děti potřebují naučit,“ říká Davenport.

Zaměřit se na řešení

Při komunikaci o klimatu mnohem více funguje soustředění se na řešení problému než na jeho popis - a u dětí to podle něj platí obzvlášť. Rodičům, kteří hledají způsoby, jak složité téma dětem přiblížit a zároveň je neparalyzovat, doporučuje pro inspiraci nedávno vydanou knihu Klima jako příležitost od environmentálního pedagoga Petra Daniše.

Čtěte také: Respekt o změně klimatu

Rodinný život a udržitelnost

I když by se mohlo zdát, že větší rodina znamená větší ekologickou zátěž, existují způsoby, jak mohou rodiny s dětmi podporovat udržitelný životní styl a aktivně přispívat k ochraně životního prostředí. Tím, že začneme učit děti už od raného věku o udržitelnosti, můžeme vytvářet generaci zodpovědných spotřebitelů a občanů.

Konkrétní způsoby, jak rodiny s více dětmi mohou žít udržitelně

• Využití společného nakupování a sdílení zdrojů: Nakupování ve velkém, sdílení oblečení, hraček a sportovního vybavení mezi sourozenci snižuje potřebu neustálého nákupu nových věcí.
• Předávání dětem přístupu o udržitelném životním stylu: Rodiče mohou začít s jednoduchými každodenními kroky, jako je třídění odpadu, kompostování, úspora vody a energie.
• Podpora bezodpadového životního stylu: Používání znovupoužitelných lahví, tašek, obalů na svačiny či látkových plen může výrazně snížit množství odpadu, který rodina produkuje.
• Zapojení dětí do péče o přírodu: Děti lze motivovat k péči o životní prostředí tím, že se zapojí do aktivit, jako je sázení stromů, péče o zahradu, účast na dobrovolnických úklidech přírody nebo sledování místní fauny a flóry.
• Podpora místních komunit a ekonomiky: Rodiny mohou udržitelný způsob života podpořit tím, že se zaměří na nákupy od místních farmářů, řemeslníků a malých podniků.
• Příklady táhnou: Rodiče, kteří aktivně snižují svou uhlíkovou stopu, šetří energií, recyklují a volí ekologicky šetrné alternativy, ukazují svým dětem, jak mohou sami přispívat k ochraně planety.

Udržitelné rodinné postupy

• Snižte množství odpadu: Založte si domácí kompostér a přeměňte zbytky jídla a zahradní odpad na hnojivo bohaté na živiny pro vaši zahradu.
• Opakovaně použitelné nádoby: Používejte opakovaně použitelné nádoby na obědy, svačiny a zbytky jídla, abyste snížili množství jednorázového plastového odpadu.
• Výměna oblečení: Uspořádejte výměnu oblečení s přáteli a rodinou, abyste prodloužili životnost oblečení a snížili množství textilního odpadu.
• Udělej si sám: Vyzvěte děti, aby vytvářely řemeslné výrobky z recyklovaných materiálů, jako je lepenka, papír a plastové lahve.
• Šetřete energií: Při výměně spotřebičů vybírejte energeticky úsporné modely.
• LED světla: Přejděte na LED žárovky, které spotřebovávají méně energie a mají delší životnost.
• Odpojte elektroniku ze zásuvky: Odpojte elektroniku, když ji nepoužíváte, abyste snížili spotřebu energie v pohotovostním režimu.

Role umění a vzdělávání v environmentální výchově

V potřebné změně lidských postojů k přírodě bude hrát důležitou roli schopnost oceňovat její estetickou hodnotu. Estetická percepce přírody není patrně člověku vrozena, potřebuje školení lidskou kulturou.

Ti, kdož usilují o nápravu vztahu společnosti k přírodě, dříve nebo později přijdou na to, že ve své nesnadné společenské pozici mají potenciální spojence - jsou jimi umělci. Umělci, jako snad jediná definovatelná společenská skupina, sdílejí s environmentalisty, že civilizace by se měla rozvíjet ústupem z dosavadních požadavků a tlaků na přírodu, ne jejich stupňováním nebo rafinovanějším obelstíváním přírody.

Umělci jsou účinným zprostředkovatelem hodnot do ostatní společnosti. V Německu, ve Velké Británii a dalších zemích to lidé usilující o ochranu přírody pochopili již dávno.

Chceme-li riskantní přístup změnit, hledáme-li alternativní hodnoty, tážeme se, zda ve vědě neexistují i jiné možnosti, jak se dívat na přírodu a na podstatu živých bytostí. Existuje například skoro zapomenutá německá autonomistická škola. Autonomistický náhled na živé organismy je například základem Portmannovy biologické estetiky. Jakkoli je tato fascinující látka zpracována biologem, má dnes ovšem větší šanci na přijetí u ”krasoduchů”, než u biologů.

Čtěte také: Ochrana klimatu v každodenním životě

Schopnost vnést estetickou dimenzi do každodenního života plodí to, čemu Erazim Kohák říká ”výběrová náročnost”. Estetický rozměr života, včetně mezilidské zdvořilosti, se totiž dobře slučuje s dobrovolnou skromností. A ta, jak víme, patří k ”ekologickým ctnostem”, protože snižuje spotřebu hmotných statků, náročnost na přírodní zdroje.

Ekologická daňová reforma v České republice

Od 1.1. tohoto roku je zavedena spotřební daň z uhlí, elektřiny a zemního plynu. Na plyn je výjimka pro vytápění. Na elektřinu je výjimka pro vlaky, tramvaje a trolejbusy. Výnos ze spotřební daně bude od 1.1.2009 vrácen do ekonomiky (recyklován) snížením vedlejších nákladů práce. Reforma je tedy výnosově neutrální.

Budoucnost a naděje

Prof. Erazim Kohák: „Momentálně není. A není už nějakých 300 nebo 400 let. Máme civilizaci zaměřenou na sebezničení. Většina civilizací, které známe, sledovala předtím stejný vývoj. Zaměřila se na zvýšený rozvoj, zvýšenou spotřebu, přesáhla možnosti své hmotné základny a zhroutila se… Pokud se civilizace nepřeorientuje na život, nalézání uspokojení s dostatkem místo hledání stálého nadbytku, je tu už základní protiklad: Nekonečné požadavky a konečné zdroje…“

Východisko je jen v lidech. Budeme-li schopni vypěstovat generaci lidí, kterým to myslí jinak, pro něž je cennější dobrý lidský život než stálé stupňování hmotného majetku, hmotné spotřeby, jestliže vypěstujeme mladé lidi, pro které je důležitější žít spokojeně ve zdravém prostředí než mít zas nějakou další technickou hračku, pak máme šanci.

tags: #respekt #k #ekologii #jak #prispet

Oblíbené příspěvky:

• Cirkulární ekonomika
• Jízda na motorce v přírodě
• Udržitelná mobilita: Grand Tour
• Krásy okolí Paříže
• Zemní skládka Ivančice u Brna