Graf klimatické změny u Respekt

Zdražování emisní povolenky v EU spolu s dalšími ekonomickými tlaky může poměrně velmi brzy ukončit v Česku produkci elektřiny v hnědouhelných elektrárnách. Od jisté ceny na trhu už nezvládnou konkurovat levnějším alternativám.

V současnosti se přitom 40 procent elektřiny v Česku vyrábí právě z hnědého uhlí. Jak ale ukazuje nová studie od projektu Fakta o klimatu s názvem Výroba elektřiny v Česku bez uhlí, při zvýšení ceny povolenky na 100 EUR (dnes přesahuje 60 EUR a podle prognóz v přístích letech poroste) by došlo k odstavení většiny uhelných elektráren a Česko by začalo zhruba čtyři procenta celkové spotřeby elektrické energie pokrývat ze zahraničí.

Rychlý odklon od uhlí ovšem představuje problém zejména pro teplárny, které nemůžou uhlí snadno a rychle nahradit. Z uhlí přitom pochází polovina tepla vyrobeného v ČR.

Jaké další dopady ukazují modelové scénáře, které berou v potaz provoz energetických soustav ve 32 evropských zemích a jaká doporučení ze studie vyplývají?

V podcastovém rozhovoru týdeníku Respekt odpovídá její spoluautor Jan Krčál: „V principu se stane jen to, že místo exportu elektřiny během mnoha hodin v roce, ji budeme mírně importovat. Ale úplně bez uhlí fungovat nebudeme,“ dodává s tím, že nejdéle by mohl vydržet v provozu lom Bílina a na něj navázaná elektrárna Ledvice.

Čtěte také: Vysvětlení klimatického optima

S klimatologem Radimem Tolaszem o nedávných povodních a nové studii, která je dává do souvislosti se změnou klimatu, bylo řečeno: „Velká povodeň by zcela jednoznačně přišla i bez změny klimatu. Ale možná by srážky spadly někde jinde a byly o nějakých 7% nižší. To se může zdát jako malý rozdíl, ale při těch vysokých úhrnech je to celkem hodně,“ říká klimatolog Radim Tolasz z ČHMÚ, který se zapojil do přípravy mezinárodní studie vědeckého uskupení World Weather Attribution a poskytnul jim potřebná data z Česka.

K diskusi o klimatických změnách se vyjádřila i sociokulturní antropoložka Zdenka Sokolíčková: "Snažíme se propojit vědecký a nevědecký svět. Přírodovědná data o proměně prostředí, což jsou suchá čísla a grafy, propojujeme s tím, jaké příběhy o změně klimatu si vyprávějí lidé, kteří s vědou nemají nic společného. Jde o průvodce, starousedlíky nebo třeba trappery, kteří se živí tim, že se pohybují v krajině, " popisuje Zdenka Sokolíčková výzkum environmentální paměti na Špicberkách.

Geochemik a první český ministr životního prostředí Bedřich Moldan k tomu dodává: „Bojovat proti Green Dealu je úplná blbost, protože už je do velké míry uzákoněn. Zejména ze strany vlády chybí dostatečná komunikace. Nezdůrazňují se kladné stránky ani to, co může přinést z dlouhodobého hlediska a to i ekonomicky,“

Kateřina Davidová s odkazem na svou analýzu v Centru pro dopravu a energetiku (CDE) a data Mezinárodního měnového fondu, který upozornil, že loni celosvětově fosilní dotace vzrostly na sedm bilionů dolarů, uvedla: „Když se bavíme o klimatické politice a snižování emisí skleníkových, tak mi přijde absurdní, že státy nadále dotují fosilní paliva a vytvářejí pokřivený trh a pak musejí dotovat i obnovitelné zdroje… V České republice v rámci implicitních dotací, které snižují náklady na výrobu energie z fosilních zdrojů, šlo v roce 2020 až 220 miliard korun. To je obrovské číslo,“

Před klíčovou konferencí o klimatu v Kodani si svět stanovil ambiciózní cíle. Na otočení emisních křivek máme podle nich pouze deset let. Jen málo států přitom slibuje, že pro to něco udělá. Kolik nás bude změna klimatu stát? A může být summit úspěšný?

Čtěte také: Plasty a znečištění oceánů: vizualizace

Pokud bychom si ohřívající se planetu představili jako obrovskou loď, která se šine vstříc mělčině, viděli bychom, že na kapitánském můstku, kde vlaje evropská vlajka, panuje jistá vůle otočit kormidlem. Sedmadvacet důstojníků sice není úplně zajedno, hovoří však o tom, že je třeba změnit směr bez ohledu na problémy, které rychlý manévr způsobí. Zato jinde na lodi nepanuje shoda. Strojovna je rozhádaná a kotelna dává najevo, že chybný kurz nezavinila, a má-li z komína unikat čistší kouř, budou muset ti na palubě sáhnout hodně hluboko do kapsy.

Řada zemí včetně těch chudších v principu souhlasí s cílem, jehož má summit v Kodani dosáhnout: nedovolit, aby se průměrná teplota planety zvýšila o více než dva stupně Celsia ve srovnání s předindustriální érou (zatím vzrostla o 0,8 ºC a o dalších 0,6 stupně pravděpodobně vzroste, i kdyby veškeré emise okamžitě ustaly).

Jak tomu zabránit? Největším zklamáním je zřejmě postoj Spojených států. Po nástupu amerického prezidenta Baracka Obamy se čekal dramatický obrat v dosavadním vlažném postoji vůči hrozbě globálního oteplování, ten se však rodí jen zvolna. Amerika se sice chystá investovat desítky miliard dolarů do „čistých“ zdrojů energie, na druhou stranu však Obama odmítá přijít s jasnými závazky, jak v nejbližších letech omezit emise skleníkových plynů.

Druhou zemí, která drží trumfy, je Čína. Spolu s USA odpovídá za 40 % světových emisí skleníkových plynů, takže bez účasti těchto dvou obrů nemá žádná globální dohoda smysl. Čína především vyčkává, s čím přijdou Američané. Číňané si uvědomují, že bez účasti USA nemůže případná dohoda z Kodaně fungovat už proto, že na její realizaci nebude dost peněz. Začarovaný kruh se šíří dál tím, že bez Číny se k nějakému zásadnějšímu boji proti ohřívání planety nezaváže Indie ani další rozvojové státy.

Má-li se planeta ohřát o méně než dva stupně, musí být doslova bleskově přebudován motor světové ekonomiky, který je založen na fosilních palivech a vypouštění oxidu uhličitého do ovzduší. Vyspělé státy proto do té doby musejí omezit emise o 25 až 40 % ve srovnání s rokem 1990. K tomu se však s výjimkou Evropské unie a Japonska zatím nikdo nezavázal a ani evropský slib není bezpodmínečný; jeho razance závisí na tom, s čím přijde zbytek světa.

Čtěte také: Klimatické změny v Libereckém kraji

Zvlášť pesimisticky vyhlíží emisní křivka pro rozvojové státy. Síla, která ji otočí, bude muset být skutečně výrazná, chudé země čekají podobně radikální kroky jako bohaté. Pokud totiž započteme populační růst, dostáváme ještě horší obrázek, než jaký ukazuje graf - vychází, že by emise připadající na jednoho obyvatele rozvojového světa musely do poloviny století klesnout o 60 %.

Evropská komise vypočítala, na kolik peněz změna klimatu v rozvojovém světě přijde. Kroky k tomu, jak se jí přizpůsobit (takzvané adaptace), plus snižování emisí by tu méně bohatou část světa v příští dekádě stály 100 miliard eur ročně, což pro srovnání představuje zhruba šestinu každoročních státních výdajů Číny.

Na Evropu by připadla částka, která by postupně rostla a v roce 2020 by odpovídala dvěma až patnácti miliardám eur ročně. Podle některých nevládních organizací by to ale zdaleka nestačilo, Evropa by měla každý rok platit alespoň 35 miliard eur, což se blíží současné výši státního rozpočtu ČR. Kolik by dávalo Česko, není zatím jasné - nevládní organizace odhadují, že asi 20 miliard korun ročně.

Peníze půjdou chudým státům na stavbu hrází, zavlažovacích systémů, na pomoc uprchlíkům, které vyhnalo z jejich domovů sucho či záplavy, výzkum odolnějších zemědělských plodin a podobně. Také na zavádění technologií, jež neprodukují skleníkové plyny: sluneční, větrnou, případně i jadernou energetiku, izolaci budov, ekologický pohon automobilů…

Důležité je si také uvědomit, kolik by stála nečinnost. Mezivládní panel OSN pro klimatickou změnu (IPCC), Světová banka či známá Sternova zpráva se sice v konkrétních údajích liší, v tom základním se však shodují: kdybychom emise neomezili, hospodářské ztráty budou tak velké, že to vyjde v konečném součtu dráž.

Spojeným státům a Číně by zřejmě nevadilo, kdyby byla dohoda z Kodaně méně radikální. Naopak jestliže by konečná dohoda počítala například s udržením růstu teploty pod třemi, nikoli dvěma stupni, měli bychom na otočení emisních křivek teoreticky více času - 25 let místo pouhých deseti.

Američané, kteří jsou nyní na tahu, mají každopádně svázané ruce: zákon, který by jim umožnil přijet do Kodaně s konkrétním návrhem, není hotov. Ignorování horní zákonodárné komory se vymstilo už prezidentu Clintonovi, který sice podepsal Kjótský protokol, Senát jej však odmítl ratifikovat.

Jisté je, že ať dopadne Kodaň jakkoli, loď se už mělčině nevyhne. Jde jen o to, jak tvrdý to bude náraz.

S Čím půjdou do Kodaně

• Spojené státy: Americké emise skleníkových plynů mají podle návrhu Senátu klesnout o 20 % do roku 2020 a o 83 % do roku 2050. Obojí se však počítá oproti roku 2005, což znamená, že ve srovnání s rokem 1990 dojde v roce 2020 jen ke 4% redukci - to je mnohem slabší závazek než evropský. Návrh zavádí také systém obchodování s emisními povolenkami (podrobnosti zbývá doladit). Pokud Senát svoji vlastní verzi zákona o energiích schválí, musejí obě komory Kongresu teprve dohodnout výslednou podobu této právní normy.
• Evropa: Chce do roku 2020 snížit emise o 20, případně 30 % oproti roku 1990 (záleží na tom, jaké závazky přijme zbytek světa; EU o podmínkách, za kterých by se rozhodla pro třicetiprocentní snížení, ještě jedná). Evropská komise navrhuje, aby členské země přispívaly rozvojovým státům na snižování emisí a adaptace dohromady 2-15 miliardami eur ročně.
• Česko: Přístup se dolaďuje, měl by se měl blížit evropské pozici. V Kodani bude EU vyjednávat jako celek, řada věcí bude předjednána a členský stát má velkou šanci klíčové postoje na poslední chvíli ovlivnit.

tags: #graf #klimatické #změny #u #respekt

Oblíbené příspěvky:

• Rozdíly a Propojení Ekologie a Sociologie
• Odpad z kuchyně v ČR
• Historie a vývoj environmentálních akčních plánů
• Přírodní koupaliště Jižní Morava
• Socialistické sci-fi a ekologie ve filmu