Rizika ohrožení zdraví a prevence v pracovním prostředí

Základem pro vytvoření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí a pracovních podmínek je vhodná organizace bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, resp. vhodný systém vnitřního řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Základem tohoto systému by měla být firemní bezpečnostní politika včetně plánování v této oblasti. Předpokladem je zejména začlenění pravomocí, povinností a odpovědností za oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci do organizační struktury podniku (stanovené například organizačním řádem), a to do všech úrovní řízení a do všech aktivit firmy; vytvoření systému informací a zdrojů informací; vytvoření vhodného systému školení, vhodné a účinné formy motivace zaměstnanců na všech úrovních; vytvoření podmínek pro účast zaměstnanců na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; vyžadování a kontrola dodržování stanovených předpisů, opatření, pracovních postupů a zásad.

Prevence rizik

Pojem "prevence rizik" se definuje tak, že se jím rozumí všechna opatření, která mají za cíl buď předcházet rizikům, nebo odstraňovat rizika, anebo minimalizovat působení rizik neodstranitelných. Tato opatření vyplývají buď z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (jsou to opatření, která bylo možné zobecnit), nebo z konkrétních opatření zaměstnavatele (opatření reagující na specifické pracovní prostředí a specifické pracovní podmínky u zaměstnavatele).

Právní a ostatní předpisy k zajištění BOZP

Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.

Právními předpisy jsou předpisy vyhlašované (některé starší jen oznámené) ve Sbírce zákonů. Ostatními předpisy jsou například České technické normy, Evropské normy, ISO normy, podnikové normy.

Čtěte také: Pracovní rizika

Opatření k předcházení a odstraňování rizik a k minimalizaci působení neodstranitelných rizik jsou stanovena zejména těmito podzákonnými právními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci:

• Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí
• Nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků
• Nařízení vlády č. 375/2017 Sb., o vzhledu, umístění a provedení bezpečnostních značek a zavedení signálů
• Nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat
• Nařízení vlády č. 339/2017 Sb., o bližších požadavcích na způsob organizace práce a pracovních postupů při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru
• Nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky
• Nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu
• Nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí
• Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky
• Nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích
• Nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a o provádění zkoušek z odborné způsobilosti
• Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci
• Nařízení vlády č. 291/2015 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením
• Nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu
• Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací

Opatření zaměstnavatele

Opatření zaměstnavatele mohou mít povahu kolektivní nebo povahu individuální.

• Opatření kolektivní povahy působí nebo se vztahují na více zaměstnanců, kteří nejsou individuálně určení, např. technická opatření (umístění mříží, zábradlí), technologická (nahrazení nebezpečných látek používaných v technologickém procesu látkami méně nebezpečnými nebo bezpečnými), organizační opatření (stanovení kontrolovaných pásem, stanovení zákazů vstupu na určitá místa), informační opatření (umístění bezpečnostních značek, tabulek, provedení bezpečnostního značení), opatření v oblasti pracovních postupů (stanovení vhodných pracovních postupů, stanovení vhodné následnosti činností, stanovení zakázaných manipulací a činností), opatření v organizaci práce a v pracovním režimu (stanovení vhodného střídání pracovních činností, rozdělení směny na dvě části, poskytnutí bezpečnostních přestávek), kompenzační opatření (poskytnutí delší dovolené).
• Opatření individuální ochrany zaměstnanců směřují k ochraně zaměstnance individuálně určeného. Typickým příkladem je poskytnutí osobního ochranného pracovního prostředku, pracovního oděvu, pracovní obuvi, ochranného nápoje.

Opatření přijatá zaměstnavatelem jsou nedílnou a rovnocennou součástí všech činností zaměstnavatele na všech stupních řízení.

Kontrola opatření a jejich aktualizace

Opatření přijatá zaměstnavatelem nejsou žádným jednorázovým nástrojem, ale naopak jsou nástrojem, který je neustále aktualizován v návaznosti na měnící se skutečnosti.

Zaměstnavatel je povinen:

Čtěte také: Ohrožení zdraví při práci

• Přijímat opatření, která mají za cíl předcházet rizikům, rizika odstraňovat, nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.
• Informovat zaměstnance o rizicích vyplývajících pro ně z prováděných činností a o opatřeních přijatých k minimalizaci těchto rizik. Tuto povinnost realizovat v rámci školení, které bude zahrnovat také seznámení zaměstnanců s bezpečnými pracovními postupy.
• Poskytovat zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky (dále „OOPP“) ve všech případech, kdy nelze rizika odstranit nebo dostatečně omezit jejich negativní působení technickými nebo organizačními opatřeními. Za tím účelem zpracovat vlastní seznam OOPP. Poskytované OOPP musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví a nesmí jim bránit ve výkonu práce. Při jejich výběru postupovat v souladu s nařízením vlády č. 390/2021 Sb. Pokud se jedná o rizikovou práci, při které je nezbytné jejich nepřetržité používání, musí být během práce zařazeny bezpečnostní přestávky, při nichž může zaměstnanec OOPP odložit. Po dobu trvání těchto bezpečnostních přestávek nesmí být zaměstnanec vystaven rizikovým faktorům překračujícím hygienické limity. Toto platí obdobně při vykonávání činností jednostranně zatěžujících organismus.
• Nepověřovat zaměstnance pracemi, pro jejichž výkon nemají odpovídající odbornou nebo zdravotní způsobilost.
• Používat pouze stroje, technická zařízení a nářadí, které splňují požadavky na jejich bezpečnou obsluhu a používání (odpovídající především požadavkům nařízení vlády č. 378/2001 Sb. a v souladu se zákonem č. 22/1997 Sb.).
• Zajistit zaměstnancům poskytnutí první pomoci, podle rizik vykonávané práce je vyškolit k jejímu poskytování a vybavit pracoviště prostředky pro poskytování první pomoci, včetně prostředků pro přivolání lékařské pomoci.
• Vyšetřovat příčiny a okolnosti vzniku pracovních úrazů a nemocí z povolání a přijímat preventivní opatření proti jejich opakování (při vzniku pracovního úrazu postupovat v souladu s nařízením vlády č.

Kromě uvedených povinností vztahujících se na zaměstnavatele jsou zákonnými ustanoveními uloženy určité povinnosti také zaměstnancům.

Kategorizace prací

Kategorizace prací je základním nástrojem pro hodnocení vlivu konkrétních pracovních podmínek na zdraví zaměstnanců. Podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a jejich rizikovosti pro zdraví, se práce zařazují do čtyř kategorií, jak definuje § 37 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 258/2000 Sb.“).

Kritéria pro zařazování prací do kategorií jsou uvedena v prováděcím předpisu, kterým je vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli (dále jen „vyhláška č.

Kategorizace prací je úzce spjata i s hodnocením zdravotních rizik. Jak vychází ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 262/2006 Sb.“) zaměstnavatel je povinen soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje.

Povinnost kategorizovat ukládá zákon č. 258/2000 Sb. zaměstnavatelům (tj. osoba, která zaměstnává fyzické osoby v pracovněprávních nebo obdobných vztazích) do 30 kalendářních dnů ode dne zahájení výkonu práce dle § 37 zákona č.

Čtěte také: Dopad rizik na zdraví v ČR

Kategorie prací

Práce kategorie první a druhé jsou označovány jako práce tzv. Naopak podle § 39 zákona č. 258/2000 Sb. mezi práce rizikové patří ty, jež jsou zařazeny do kategorie třetí a čtvrté, a dále práce zařazené do kategorie druhé, o nichž takto rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví nebo tak stanoví zvláštní právní předpis (tzv. „kategorie druhá riziková“).

Od 1. 1. 2026 došlo nově k ukotvení definice kategorie druhé rizikové do § 39 odst. 1 zákona č.

Práce rizikové se vyznačují tím, že je u nich riziko vzniku nemoci z povolání nebo jiné nemoci související s prací a jsou u nich překračovány hygienické limity, což jsou limity/hodnoty, při jejichž překročení lze již předpokládat nepříznivý vliv na zdraví zaměstnance.

Kategorie čtvrtá se vyznačuje tím, že u prací v této kategorii je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při uplatňování ochranných opatření. O zařazení prací do třetí nebo čtvrté kategorie rozhoduje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Kategorii druhou pouze zaměstnavatel oznamuje, tj. podává oznámení, na příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Náležitosti oznámení jsou uvedeny v § 37 zákona č.

Ostatní práce na pracovištích zaměstnavatele, které nebyly takto zařazeny, se považují za práce kategorie první.

Práce se zařazují do kategorií na základě objektivních podkladů (například měření rizikových faktorů, odborné hodnocení). Zaměstnavatel v případě kategorie třetí a čtvrté orgánu ochrany veřejného zdraví předloží žádost o zařazení, přeřazení nebo vyjmutí práce z kategorie třetí či čtvrté.

Součástí žádosti jsou všechny náležitosti ukotvené právním řádem (§ 37 zákona č. 258/2000 Sb.). Zejména se jedná o měření hodnoceného faktoru pracovních podmínek (například měření faktoru hluk, vibrace), které je prováděno přímo u konkrétního posuzovaného zaměstnavatele laboratoří, jež je držitelem autorizace nebo akreditace, jak je dané uloženo zákonem č. 258/2000 Sb.

Dle výše uvedeného není rozhodující, o jaký druh práce/profesi jde, ale jaké jsou konkrétně vykonávané činnosti na konkrétních pracovištích. Jde tak zcela běžné, že stejná profese může být u různých zaměstnavatelů zařazena do jiné kategorie práce, např.

Při zařazování prací do kategorií se stanoví kategorie rozhodujících faktorů v charakteristické směně. Dle vyhlášky č. 432/2003 Sb. se faktorem rozumí fyzikální, chemické a biologické činitele, prach, fyzická zátěž, zátěž teplem a chladem, psychická a zraková zátěž a další faktory, které mohou mít nebo mají vliv na zdraví. Za rozhodující faktory se považují faktory, které při dané práci podle současné úrovně vědeckého poznání mohou významně ovlivňovat nebo ovlivňují zdraví.

Zároveň je nutno zohlednit vzájemné ovlivňování účinků jednotlivých faktorů, pokud je toto ovlivňování na podkladě současných vědeckých poznatků známé. Příkladem lze uvést, že dle výsledků z protokolu o měření lokální svalové zátěže odpovídá práce kategorii třetí a podle výsledků z protokolu o měření vibrací přenášených na ruce odpovídá práce kategorii čtvrté, pak výsledná kategorie práce bude čtvrtá, tj.

Rizikové faktory pracovního prostředí a riziko ohrožení zdraví

Vyhlášením vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče (s právní účinností od 3. dubna 2013) byly do české legislativy zavedeny nové pojmy, a to pojem "rizikové faktory pracovního prostředí" a pojem "rizika ohrožení života a zdraví". Následující výklad má za cíl objasnit vztah těchto dvou nových pojmů s dosud dlouhodobě legislativně zavedeným pojmem "rizikové faktory pracovních podmínek".

Rizikové faktory pracovních podmínek

Česká legislativa do vydání vyhlášky č. 79/2013 Sb. znala termín rizikové faktory pracovních podmínek, který používá jak zákoník práce (ust. § 102 odst. 3 a odst. 5) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, tak zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (ust. § 7 zákona č. 309/2006 Sb.) a nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci (ust. § 1 a § 2 zákona č. 361/2007 Sb.).

Druhy rizikových faktorů pracovních podmínek

Rizikové faktory pracovních podmínek jsou podle zákona č. 309/2006 Sb. a prováděcího nařízení vlády č. 361/2007 Sb., především.:

• fyzikální faktory (hluk, vibrace, záření ionizující a záření neionizující),
• chemické faktory (chemické faktory obecně, dále olovo, chemické karcinogeny, mutageny, látky toxické pro reprodukci, azbest a pracovní procesy s rizikem chemické karcinogenity),
• biologické činitele (například viry, bakterie, plísně),
• prach,
• fyzická zátěž (celková fyzická zátěž, lokální svalová zátěž, pracovní poloha a ruční manipulace s břemeny),
• psychická zátěž,
• zraková zátěž a nepříznivé mikroklimatické podmínky (například zátěž teplem, zátěž chladem, vlhko).

Povinnosti zaměstnavatele ohledně rizikových faktorů pracovních podmínek

Rizikové faktory pracovních podmínek představují pro zaměstnance především nebezpečí vzniku nemocí z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání. Aby se tomu předešlo, právní předpisy zaměstnavateli ukládají řadu povinností, které tomu mají zabránit.

Především se jedná o povinnost zaměstnavatele pravidelně a vždy bez zbytečného odkladu, když dojde ke změně podmínek práce, měřením zjišťovat a kontrolovat jejich hodnoty a zabezpečit, aby byly vyloučeny nebo alespoň omezeny na nejmenší rozumně dosažitelnou míru. Dále povinnost omezovat počet zaměstnanců vystavených působení rizikových faktorů pracovních podmínek překračujících nejvyšší hygienické limity a dalších rizik na nejnižší počet nutný pro zajištění provozu.

Kategorizace prací

Podle míry výskytu rizikových faktorů pracovních podmínek, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a jejich rizikovosti pro zdraví se práce zařazují do kategorie druhé, třetí a čtvrté; práce nezařazené do některé z uvedených kategorií se považují za práce kategorie první.

Rizikové práce

Práce kategorie třetí a čtvrté jsou ze zákona pracemi rizikovými, práce kategorie druhé jsou rizikovými, pokud tak rozhodne orgán ochrany veřejného zdraví nebo pokud tak stanoví atomový zákon. Právní předpisy ukládají zaměstnavateli řadu dalších povinností, které se týkají rizikových prací (např. evidence těchto prací, povinnost mimořádných měření v zákonem stanovených případech, přísnější požadavky na obsah a periodicitu pracovnělékařských prohlídek u zaměstnanců vykonávajících rizikové práce.

Rizikové faktory pracovního prostředí

Pojem rizikové faktory pracovního prostředí zavedla vyhláška č. 79/2013 Sb. o pracovnělékařských službách (dále též "PLS") a některých druzích posudkové péče (ust. § 2 písm. a) bod 2.) vyhlášky č. 79/2013 Sb. jako pojem nadřazený pojmu "rizikové faktory pracovních podmínek".

Za rizikové faktory pracovního prostředí považují:

• rizikové faktory pracovních podmínek podle ust. § 7 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a
• rizika ohrožení života a zdraví zaměstnance nebo jiných osob při výkonu práce - dále jen "rizika ohrožení zdraví" (příloha č. 2 část II vyhlášky č. 79/2013 Sb.).

Nebezpečí pro zaměstnance

Rizikové faktory pracovního prostředí představují pro zaměstnance nebezpečí poškození zdraví. U první skupiny, kde se vyskytují rizikové faktory pracovních podmínek, především nebezpečí onemocnění nemocí z povolání či ohrožením nemocí z povolání. U druhé skupiny, kde se vyskytují rizika ohrožení zdraví, je nebezpečí vzniku pracovních úrazů a jiných poškození zdraví z práce.

Přehled rizik

Vztah pojmů "rizikové faktory pracovního prostředí", "rizikové faktory pracovních podmínek" a "rizika ohrožení zdraví" vyjadřuje zjednodušeně následující tabulka:

Vztah k předešlé legislativě

Činnosti, které v sobě obsahují "riziko ohrožení zdraví", představují, či možná lépe řečeno, zachovávají "volně" kontinuitu vyhlášky č. 79/2013 Sb. s předchozím právním předpisem upravujícím obecně požadavky na posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců k práci, a to se směrnicí MZd č. 49/1967 Věst. MZ ČSR, o posuzování zdravotní způsobilosti k práci.

tags: #rizika #ohrozeni #zdravi #prevence

Oblíbené příspěvky:

• Výslunné Louky - Charakteristika
• Ochrana oděvů při práci
• Recenze dětských lahví
• Srovnání ekologických prášků do myčky
• Přírodní radioaktivní řady