Role MŽP v ochraně přírody a krajiny v České republice

V České republice existuje celá řada koncepčních, strategických a jiných materiálů zaměřených ať už primárně, nebo jako součást širšího spektra zájmů na ochranu přírody a krajiny. Jde o dokumenty mezinárodní, jako je Globální rámec pro biologickou rozmanitost, Evropská úmluva o krajině či nařízení o obnově přírody, k jehož konečnému schválení snad v nejbližší době dojde a na jeho podkladě vznikne Národní plán na obnovu přírody. Z národních dokumentů je možné v první řadě uvést Strategii přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR, související Národní akční plán adaptace na změnu klimatu či Strategii ochrany biologické rozmanitosti ČR.

Ministerstvo životního prostředí (dále jen MŽP) si uvědomuje svou úlohu spočívající ve strategickém a metodickém ukotvení krajinného plánování. Úkoly směřující k definování tohoto pojmu jsou obsaženy již v Národní adaptační strategii schválené vládou. Zřejmá je též souvislost s Evropskou úmluvou o krajině, kterou Česká republika podepsala již v roce 2002 a která vstoupila v platnost roku 2004.

Pro dosažení dostatečného odborného zázemí a kapacit přihlásilo MŽP téma krajinného plánování do reforem Národního plánu obnovy, což je unijní ekonomický nástroj sloužící pro reformy a investice členských států na oživení ekonomiky po pandemii koronaviru a na zelenou a digitální transformaci. Reformní aktivita v Národním plánu obnovy - vypracování strategického dokumentu Politika krajiny - byla schválena vládou usnesením č. 437 ze dne 14. června 2023.

Na přípravě Politiky krajiny spolupracuje s MŽP široké spektrum odborných institucí, zejména Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., nebo CzechGlobe, Ústav výzkumu globální změny AV ČR, v. v. Intenzivní příprava dokumentu byla zahájena počátkem letošního roku. Pro tvorbu podkladových materiálů bylo sestaveno 6 odborných pracovních skupin (Biodiverzita, Voda, Lesnictví, Zemědělství, Sídla a kultura, Infrastruktura).

Pracovní skupiny byly obsazeny kromě pracovníků resortu MŽP i zástupci dalších resortů, nejrůznějších výzkumných institucí, nevládních organizací, podnikatelských svazů tak, aby rozpětí názorů ve skupinách bylo dostatečně široké a aby byly zohledněny všechny významné a oprávněné zájmy související s využíváním krajiny. Výše zmíněná reforma Národního plánu obnovu má být naplněna nejpozději v roce 2026, počítá se však s tím, že dokument Politika krajiny by měla svým usnesením schvalovat současná vláda, která si jej u MŽP již zmíněným usnesením objednala.

Čtěte také: Význam motýlů v přírodě

Ke schválení by tak optimálně mělo dojít nejpozději na podzim roku 2025. Cílem Politiky krajiny není vytvořit nové nástroje pro plánování krajiny, nýbrž stanovit prioritní potřeby krajiny a vyhodnotit již existující nástroje k jejich dosažení. Dlouhodobě se totiž ukazuje, že hlavní problémy krajiny nespočívají v neexistenci těchto nástrojů, ale spíše v jejich ne zcela optimálním nastavení a tím v dané neefektivitě jejich využívání.

V této souvislosti lze jmenovat nástroje z rámce několika právních předpisů. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny je vymezována soustava územních systémů ekologické stability, která má i v současné době nezastupitelné místo v ochraně přírody a krajiny, je však potřebné ji lépe provázat se současnými poznatky z oblasti přírodních věd i s již zmíněnými měnícími se požadavky na využívání krajiny.

Podobně je tomu s problematikou významných krajinných prvků, které lze nepochybně považovat za stěžejní nástroj územní obecné ochrany přírody a krajiny, ale jeho uplatnění v praxi mívá rezervy, a to i z důvodu nedostatečného metodického vedení ze strany MŽP. Důležitou roli v krajinném plánování sehrávají též nástroje dalších resortů, zejména Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva zemědělství. Za zcela zásadní považuje MŽP nástroje územního plánování.

Vytvoření metodiky pro uplatnění územních studií krajiny, které je možné v současné době financovat pro obvody obcí s rozšířenou působností z Operačního programu Životní prostředí, lze považovat za příklad úspěšné spolupráce obou resortů. Lepší metodické vedení si jistě zaslouží i koncepce uspořádání krajiny jako součást územních plánů. Kromě uvedených nástrojů územního plánování budou analyzovány též nástroje Ministerstva zemědělství, jakými jsou např.

Na vzniklou Politiku krajiny by měl bezprostředně navázat vznik Metodiky krajinného plánování. Nemělo by jít o akční plán Politiky krajiny, ale o návod pro efektivní práci s nástroji plánování, využívání, ochrany a péče o krajinu v praxi. Aby mohl být tento nástroj v praxi využitelný a efektivní, bude nutné jej provázat s existujícími, případně upravenými rámci danými konkrétními právními předpisy.

Čtěte také: Občanská společnost: Současná rizika

Zde půjde především o nezbytnou provazbu na zmíněné dokumenty územního plánování. Pojem krajinné plánování se již delší dobu objevuje v různých odborných dokumentech, dosud však není jasně metodicky uchopen a hlavně provázán s legislativními nástroji.

V současné době se připravují, resp. začínají připravovat i další strategické dokumenty v oblasti ochrany přírody a krajiny. V souvislosti s očekávaným schválením nařízení o obnově přírody by měla být v nejbližší době zahájena rovněž příprava Národního plánu na obnovu přírody, tedy nástroje, jehož východiska budou v určité oblasti sdílená s Politikou krajiny, a to především v tématech ochrany biodiverzity.

Rozdíl obou dokumentů bude především v konkrétní šíři záběru, kdy v rámci Národního plánu na obnovu přírody bude navrhováno naplňování konkrétních indikátorů podle jednotlivých článků, které nařízení o obnově přírody členským státům přímo nařizuje nebo které si členské státy v rámci výběru zvolí z většího množství indikátorů. Současně s Politikou krajiny se začíná připravovat i aktualizace Strategie ochrany biologické rozmanitosti, která by měla být platná od roku 2026.

Od samotného dokumentu Politika krajiny nemůžeme očekávat, že vyřeší všechny problémy naší krajiny, ale zároveň si nepřejeme mít strategii zbožných přání, kterou budeme nanejvýš, ve snaze šířit dobrou víru, rozdávat na seminářích. Politika krajiny je zpracovávána v meziresortní spolupráci, bude schvalována vládou a může tak jednotlivým ministerstvům ukládat konkrétní úkoly.

MŽP je vedeno snahou vést při zpracování politiky konstruktivní debatu s hospodářskými sektory a posílit roli nástrojů, které pomohou provázání zájmů ochrany přírody a krajiny a zájmů na jejím hospodářském využívání. Žijeme v člověkem pozměněné, kulturní krajině a v kontextu probíhající změny klimatu a jejích negativních dopadů nabývá role přírodních systémů nebývalé důležitosti.

Čtěte také: Svoz odpadu Nová Role: Nový systém

Ministerstvu životního prostředí a dalším partnerům se podařilo propojit ochranu přírody se světem filmu a zábavy. Na Zlín Film Festivalu jsme připravili speciální program pro děti i dospělé návštěvníky. Akci připravilo ministerstvo společně s Ekoznačkou, Státním fondem životního prostředí ČR (SFŽP ČR), Operačním programem Životní prostředí (OPŽP) a se zástupci Domu přírody Bílých Karpat (Agentura ochrany přírody a krajiny ČR).

Společně jsme návštěvníkům přinesli den plný her, informací i inspirace k odpovědnému přístupu k životnímu prostředí. Pro děti byl připraven program plný zábavy - poznávaly zvířecí stopy, třídily odpad nebo točily „kolem šťastné přírody“. Za splněné úkoly si odnesly malé odměny i nové znalosti. Zábavné odpoledne Pro českou přírodu bude pokračovat i v dalších regionech celé České republiky. Každá zastávka je originální a přizpůsobena místnímu prostředí.

Česká krajina čelí problémům, které ovlivňují její schopnost plnit funkce nezbytné pro lidskou společnost. Jedním z problémů je úbytek biodiverzity a eroze ohrožující úrodnost půdy, nedostatečná schopnost zadržovat vodu zase škodí během sucha i povodní. Právě dlouhodobé zlepšování stavu krajiny je cílem strategického dokumentu Politika krajiny v gesci Ministerstva životního prostředí, který dnes schválila vláda.

„Už od 90. let má Česká republika dluh vůči své krajině, který nyní postupně splácíme. Je potřeba se dívat komplexně na funkčnost krajiny, na její průchodnost a vzájemné souvislosti. Zatímco obce zvládly územní plánování svých intravilánů, problémem zůstává extravilán, tedy krajina jako propojený systém, který aktuálně není v dobrém stavu a vyžaduje obnovu. Politika krajiny přináší ucelený přístup k jejímu rozvoji, plánování a správě. Usiluje o posílení rozhodovací role obcí i občanů a zaměřuje se na lepší ochranu půdy a vody i na adaptaci krajiny na klimatickou změnu. Tento dokument ukazuje, jak v krajině žít, jak o ni pečovat a zachovat ji zdravou pro budoucí generace,“ vysvětluje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

A dodává: „Je potřeba zaměřit se na obnovu krajiny a přírody. Například kvůli erozi každoročně ztrácíme přibližně 21 milionů tun ornice, což lze vyjádřit jako ztrátu 4,3 miliard korun ročně. V důsledku narovnávání řek během minulého režimu jsme přišli o třetinu celkové délky toků. A za posledních dvacet let vymizelo zhruba 31 % polních a lučních ptáků. To vše negativně ovlivňuje nejen přírodu, ale i zemědělskou produkci, kvalitu života a schopnost krajiny čelit dopadům klimatické změny.“

Schválená Politika krajiny je strategický dokument, který se komplexně věnuje plánování, ochraně a využívání krajiny a stanovuje cíle a opatření do roku 2050 v klíčových oblastech. Těmi je například obnova hydrologických funkcí krajiny a posílení retenční schopnosti území, zachování a obnova biodiverzity a propojení území nebo zlepšení struktury zemědělské krajiny. Dalšími tématy jsou adaptace lesů na klimatickou změnu s důrazem na jejich pestrost, koordinace rozvoje dopravní, technické a zelené infrastruktury nebo vzdělávání a zapojení veřejnosti do péče o krajinu.

Na přípravě Politiky krajiny se podílelo více než 60 odborníků z veřejné správy, vědecké obce, odborných organizací i nevládního sektoru. Na strategický dokument přímo naváže metodika krajinného plánování. Přípravou odborných podkladů pověřilo MŽP Výzkumný ústav pro krajinu (VÚK). V šesti pracovních skupinách, zaměřených na biodiverzitu, vodu, lesnictví, zemědělství, sídla a infrastrukturu, byli zapojeni také zástupci resortů pro místní rozvoj, zemědělství, dopravy a průmyslu a obchodu.

Podle Politiky krajiny musí rozvoj zastavěného území a infrastruktury respektovat přírodní a kulturní hodnoty krajiny, včetně přílišného zastavování doposud volné krajiny. Nově zastavěné plochy musí počítat s dopravní, technickou a zelenou infrastrukturou, ale také s infrastrukturou sociálních služeb a s podílem veřejných prostranství. Stavby dopravní a technické infrastruktury celostátního významu je nutné vzájemně koordinovat již ve fázi plánování a projektování.

Jádro působnosti jednotlivých orgánů je poměrně konsolidovaně popsáno v části sedmé zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (dále také ZOPK). Cokoliv konkrétního zde dále napíšeme, platí doopravdy jen k datu tvorby tohoto textu. Za hlavní nevýhodu systému veřejné správy považujeme její komplikovanost. Za cenu hrubého zjednodušení by se snad dalo říci, že jakési pomyslné „těžiště“ výkonu veřejné správy v oblasti ochrany přírody a krajiny je na krajských úřadech.

Ty doplňují jako jakási kontaktní pracoviště v první linii kontaktu s terénem i lidmi obecní úřady obcí s rozšířenou působností a zároveň o koordinaci a ochranu celostátně a mezinárodně významných fenoménů zajišťuje pochopitelně ministerstvo životního prostředí. Toto schéma platí v tzv. volné krajině, přičemž ve vojenských újezdech si působnost relativně nedávno - v roce 2004 v rámci tzv. euronovely ZOPK - „stáhl“ rezort obrany (MŽP ustoupilo v rámci mezirezortního připomínkového jednání, aby neohrozilo schválení jiných ustanovení).

Z praktických důvodů na závěr uvádíme hlavní kompetence jednak pověřených, jednak všech obecních úřadů. V ZOPK je to upraveno v § 76 odst. vede přehled o veřejně přístupných komunikacích (to je dosti opomíjená kompetence, pozn.

tags: #role #MŽP #v #ochraně #přírody #a

Oblíbené příspěvky:

• Sklad Zeravice Přerov: Hodnocení služeb
• Staré oblečení a udržitelnost
• Integrovaný registr znečištění
• Zásah firmy Aquatest ve Frýdku-Místku
• Změny v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší