Romantické obrazy přírody Caspara Davida Friedricha

Pokud milujete romantiku a umění, přijměte pozvání na výstavu děl jednoho z nejvýznamnějších malířů německého romantismu, Caspara Davida Friedricha (1774-1840), v Drážďanech. Výstava je součástí oslav 250. výročí narození této přední osobnosti německé romantické malby.

Friedrich proslul svými díly, která často zachycují melancholické výjevy přírody, ať jsou to mlhavé hory, rozlehlá moře nebo osamělé stromy. Jeho obrazy v sobě nesou ticho a rozjímání, ale také sílu a tajemno. Fascinuje mě jeho schopnost zachytit náladu přírody a přenést ji na diváka. To, co mě na jeho tvorbě hodně baví, je schopnost zachytit zvláštní atmosféru, kdy se člověk ocitne tváří v tvář monumentální přírodě. Jeho obrazy jsou krásné - a zároveň vás přimějí se zastavit a přemýšlet.

Není tajemstvím, že Friedrich měl silné vazby i k našemu území. Z Drážďan, kde strávil 40 let svého života, podnikal výpravy nejen na sever Německa, ale i do českých krajů. Procházel oblast Labských pískovců, Českého středohoří i Krkonoš. Ani dvě stě padesát let od narození německého romantického malíře Caspara Davida Friedricha neztratilo jeho obsáhlé dílo, mimo jiné s vazbami na Čechy, nic ze svého kouzla a dokáže oslovovat, potvrzuje výstava v drážďanském Albertinu. Nese název Kde to všechno začalo.

Pro mě osobně je návštěva této výstavy připomínkou toho, jak důležité je v dnešní uspěchané době se občas zastavit a nechat na sebe působit krásu umění. Výstavu „Caspar David Friedrich - Kde všechno začalo / Wo alles begann„ můžete vidět v drážďanském Albertinu už jen do 5. ledna 2025. Pro zájemce o Friedrichovu tvorbu je připravena i druhá část výstavy v Kupferstich-Kabinett (do 17. března 2025).

Chytrý tip: Rezervujte si vstupenky předem, ať se vyhnete frontám. A když už budete v Drážďanech, rozhodně si nenechte ujít předvánoční atmosféru města. Zdejší vánoční trhy, ať už na Striezelmarkt nebo u Frauenkirche, patří k nejkrásnějším v Německu. Nedaleko Drážďan se nachází malé město Dippoldiswalde s půvabným historickým centrem a několika zajímavými památkami, jako je gotický kostel sv. Vavřince, renesanční radnice nebo románský hřbitovní kostel sv. Mikuláše. V budově zámku se ukrývá mj. hornické muzeum, zabývající se hornickou tradicí regionu, která sahá až do středověku.

Čtěte také: Obrazy přírody a romantismus

Život a dílo Caspara Davida Friedricha

Caspar David Friedrich, milovník vznešené krásy nespoutané přírody, je obdivován jako mistr velkolepých horských scenérií, mlžných oparů v údolí a tajemného měsíčního svitu. Letošní 250. výročí narození této přední osobnosti německé romantické malby připomíná reprezentativním výstavním projektem hamburská Kunsthalle. Výstava s názvem Umění pro nový věk trvá do velikonočního pondělí 1. dubna 2024.

Caspar David Friedrich (1774-1840) náleží k umělcům, kterým již během života bylo dopřáno okusit uznání i slávu. Jeho obrazy sbíral pruský král Fridrich Vilém III., vévoda Karel August Sasko-Výmarský i ruský car Mikuláš I. V Čechách se stýkal s hrabětem Františkem Antonínem z Thun-Hohensteinu, jenž od něj zakoupil pro kapli svého zámku v Děčíně obraz Kříž v horách (1807-08), který je dnes znám též jako Děčínský oltář a vlastní jej Státní umělecké sbírky v Drážďanech. Navzdory všemu bylo po umělcově smrti jeho dílo nadlouho zapomenuto a znovu doceněno teprve počátkem 20. století.

Aktuální výstava v hamburské Kunsthalle je rozsáhlou přehlídkou Friedrichova díla, která zahrnuje na 150 obrazů a skic. V naprosté většině se jedná o obrazy spiritualizovaných krajin, odrážející umělcovo duchovní a citově intenzivní prožívání přírody. Friedrichův repertoár - široká hladina moře, lodě, majestátní stromy, vrcholky hor, západy slunce, barevná obloha, zříceniny gotických kostelů a kříže na skalách - předává divákovi nejen neopakovatelný prožitek krásy, ale přivádí jej také ke ztišení, usebrání a náboženské kontemplaci.

Jedním z charakteristických znaků Friedrichova díla je figura viděná zezadu. Tento motiv, který se využíval především v malířství 17. a 18. století, může mít více interpretací. Jednak propojuje realitu obrazu a realitu diváka prostřednictvím identifikace s figurou, jednak jako repoussoir vytváří dojem hloubky v obraze. Postavy mohou navíc ubírat divákovi část zorného pole a něco před ním ukrývat, podobně jako v proslulém Friedrichově obraze Poutník nad mořem mlhy z roku 1817. Městsky oděný člověk působí v divoké horské scenérii cize, avšak zároveň se stává součástí přírody, kterou nechává na sebe působit. Krajinu umělec často komponoval z motivů z různých skutečných lokalit. Zde se například jedná o Císařskou korunu, pozůstatek 351 metrů vysoké stolové hory v Saském Švýcarsku, a o čedičový Růžovský vrch, nacházející se v Českém Švýcarsku.

Malba Poutník nad mořem mlhy nezobrazuje jenom přírodu, ale spíše osobu, která se na ni dívá, a tematizuje tak samotné „vidění“ a vztah člověka k přírodě. Ještě výrazněji je to patrné v obraze Žena před zapadajícím sluncem (1818), kde samo slunce je zakryto postavou ženy.

Čtěte také: Charakteristika romantického umění

Malba Křídové útesy na Rujáně (1818-22) je další z prací, do níž autor umístil figury, kterým nevidíme do tváře. Dlouhou dobu byla považována za obraz svatební, resp. inspirovaný Friedrichovou svatební cestou. V roce 1818 se umělec totiž oženil s o 19 let mladší Caroline Bommer a společně s ní a svým bratrem cestoval po Rujáně.

Malba Ledové moře (1823-24) zachycuje přírodní katastrofu. V zimě 1820/21 v Drážďanech, kde Friedrich žil, zamrzlo Labe, což nebylo ani v této době běžné. Umělec ihned pořídil několik olejových skic. Zajímaly ho především hranaté formy a rozdílné barevné tonality. V ateliéru zvětšil obrysy ledových ker do monumentálních rozměrů a labské koryto proměnil v polární krajinu se ztroskotanou lodí. Reagoval tím na osudy námořních polárních expedic, které v té době hledaly novou cestu přes Atlantik a nejednou skončily tragicky.

K vzácným exponátům výstavy patří i obraz Mnich u moře (1808-10) ze sbírky Státních muzeí v Berlíně. Dílo zobrazuje postavu mnicha, ztracenou na rozlehlém a plochém mořském pobřeží, pustou krajinu oživenou pouze kroužením racků. Umělec pracoval na tomto námětu bezmála dva roky a postupně zjednodušoval jeho formu. Výsledná podoba díla se vyznačuje třemi horizontálními, téměř monochromními zónami: země, moře a vzduch. Tento obraz přinesl svému tvůrci finanční úspěch i slávu, neboť jej zakoupil pruský král Fridrich Vilém III.

Návštěvník výstavy uvidí též několik umělcových vlastních podobizen i portrétů od jeho malířských kolegů. Na autoportrétu z roku 1802 hledí Caspar David Friedrich z okna do přírody, hlavu opřenou o ruku, v níž drží olůvko. Má se za to, že kresba vznikla v jeho rodném Greifswaldu, kam se vrátil po svých studiích na Akademii v Kodani. Tou dobou totiž kreslil především olůvkem nebo sépiovým inkoustem. Teprve roku 1807 vznikají první olejové obrazy.

Celek doplňují kresby a skici, zejména stromů, skalních útvarů, kamenů a krajinných panoramat, které se vyznačují subtilní linií a ohromující precizností. Tyto kresby tvořily trvalý fundus, o nějž se umělec opíral při malířské tvorbě.

Čtěte také: Penziony pro romantiku v přírodě

Pro české návštěvníky je jistě zajímavé, že se mezi plátny najdou i taková, která se vztahují k naší krajině. Nejedná se jen o krajinu Českého Švýcarska, ale také zejména o Krkonoše, kam umělec putoval společně s malířem Kerstingem v roce 1910. Pořízené náčrty využíval při malířské tvorbě ještě v letech 1830-35.

Není obtížné vysledovat, že v kontrastu s výstižností skic nebylo ambicí jeho maleb zobrazit věrně konkrétní přírodní scenérie. Caspar David Friedrich sice vycházel z přesného pozorování reality, tu však svobodně transformoval do ideální romantické podoby - podoby krajiny, která je zrcadlem umělcovy duše.

Friedrichovy vazby na české země

Za zmínku stojí i Friedrichovy vazby na Čechy, zapříčiněné hned třemi důvody. Usadil se v saských Drážďanech, odkud to měl blízko k českým hranicím. Učarovala mu česká příroda, zejména hory, jeho nejoblíbenější námět. Maloval nejen České středohoří, ale také Krkonoše, které se mu vryly hluboko do paměti. Za jeho první cestu do Čech bývá v literatuře považováno putování po severních Čechách v roce 1807, kdy se seznámil s hrabětem Františkem Antonínem Thun-Hohensteinem, který si u něj objednal oltářní obraz pro zámeckou kapli v Děčíně. Jako hlavní motiv Děčínského oltáře si vybral krajinu, které vévodí les s vysokými jehličnany a rozeklaná potemnělá skála s dřevěným křížem a ukřižovaným Kristem. Postava Krista na kříži je vidět v dálce a ještě zezadu, jako by ani nebyl hlavním motivem oltářního obrazu. Celý výjev zvláštním způsobem zespoda osvětlují paprsky Slunce a šedé mraky narušují podivně krvavou barvu nebe. Kritikové obraz odmítli s tím, že takový motiv se pro oltář nehodí.

V červenci 1810 se Friedrich vydal do Čech znovu. V doprovodu přítele, malíře Georga Friedricha Kerstinga, podnikl výlet do Krkonoš. Během cesty si pořizoval skici a na základě této inspirace vznikly obrazy Ráno v Krkonoších, Vzpomínky na Krkonoše či Česká krajina s Milešovkou. Tato díla jsou dnes umístěna v nejznámějších světových galeriích.

Symbolika v dílech Friedricha

Krajiny Caspara Davida Friedricha mají obvykle symbolický obsah. Jeho snahou bylo zachytit hlubší smysl zobrazeného prostředí a tuto hloubku na pozorovatele přenést. Byl duchovně založen a krajina pro něj byla otiskem božského impulsu, proto jeho obrazy nikdy nejsou doslovným popisem spatřeného. Malíř nemá malovat pouze to, co vidí kolem sebe, nýbrž také to, co odkrývá sám v sobě. Spojoval přírodní motivy do vymyšlených souvislostí, a tak vkládal nové významy do starobylých a všeobecně uznávaných forem. Z jeho dopisů a aforismů víme, že cesta vinoucí se k horizontu představovala životní dráhu. Strom s bohatou korunou znázorňoval životní sílu, ale uschlý strom znamenal smrt. Prostřednictvím pevnosti skály zdůrazňoval pevnost víry. Voda symbolizovala smrt a most byl vyjádřením schopnosti překonat bolest spojenou se smrtí pomocí víry. Zdůrazňováním světla a stínu do svých maleb vkládal náboženskou symboliku pozemského a věčného života, které jsou také projevem protikladů. Dálka v prostoru u Friedricha představovala budoucnost.

Charakteristickým motivem Friedrichových obrazů byly postavy často viděné zezadu, které pouze tiše sedí a pozorují výjev před sebou. Představují samotáře rozjímající nad fascinujícím divadlem přírody. Umisťoval je na svá plátna, protože tím chtěl uvést pozorovatele do děje, a zároveň ho tak přimět k zamyšlení se nad pomíjivostí lidské existence. Poskytuje divákovi možnost se s nimi ztotožnit. Divák se tak spolu se zobrazenými postavami dívá do dalekých krajin a dostává zcela novou roli, chce-li v romantickém obraze vidět víc než jen krajinomalbu. Záleží jen na něm, zda to, co vidí před sebou, naplní svými pocity a hlubším významem.

tags: #romantické #obrazy #přírody #Caspar #Friedrich #David

Oblíbené příspěvky:

• Příroda a její význam
• Moderní design květináče
• Klimatické změny v holocénu
• Průvodce výběrem krytů odpadu
• Informace o třídění odpadu pro obyvatele Lomnice