Invazivní Rostliny: Tichá Hrozba pro Českou Přírodu

Invazní rostliny se agresivně šíří přírodou a jsou schopné rozvracet celé ekosystémy, vytlačovat původní druhy rostlin a dokonce i na ně vázané druhy živočichů. Invaznost vede ke ztrátě biologické rozmanitosti (biodiverzity).

Ne všechno rostlinstvo je však invazní, mnohé rozpínavé druhy flóry patří mezi původní. Za invazní jsou považovány pouze druhy zavlečené, které v naší přírodě původní nejsou, a které se rozšířily pro svou krásu z našich zahrad a parků včetně zámeckých. Stejného člověka, který se s nimi nyní snaží bojovat. To samé, co dělají bez rozmyslu mnozí současní zahrádkáři, tedy že si vysazují druhy, se kterými si pak neví rady, dělali dříve i naši předci. A výsledek byl vždy stejný. Invaze.

Pokud totiž nepůvodní druh, který má schopnost se šířit invazně pomocí různých strategií, ale hlavně také díky schopnosti přežít bez újmy naše zimy, do přírody unikne, je to jako tikající ekologická bomba. Klidně i desítky let se nemusí dít nic a najednou prásk! Je všude a nedá se zničit.

Například pajasan žláznatý, se kterým se nyní potýká jih Moravy podobně jako s klejichou hedvábnou, se rozšířil z lednického zámeckého parku, kde byl poprvé vysazen zhruba před 200 lety. Na Šumavě a v Krkonoších máme pro změnu velké problémy s lupinou mnoholistou (vlčím bobem mnoholistým), na velké části našeho území pak s bolševníkem velkolepým, za rostlinu roku byl byl letos zvolen symbolicky nebezpečný starček úzkolistý, podél vodních toků se nekontrolovatelně šíří netýkavka žláznatá, původem americký strom jménem trnovník akát sice poskytuje materiál pro nejkvalitnější včelí med, ale obliba jeho výsadby podél silnic a železničních koridorů vedla k invazi, se kterou si dnes nevíme rady. A pokračovat bychom mohli dále.

Nejznámější Invazivní Druhy Rostlin v ČR

Když doplníme seznam nejnebezpečnějších invazních druhů na našem území, patří mezi ně ještě borovice vejmutovka, zlatobýl (kanadský a obrovský), křídlatka (česká, japonská, sachalinská), slunečnice topinambur, třapatka dřípatá, střemcha pozdní, kustovnice cizí, kolotočník ozdobný, javor jasanolistý, ambrózie peřenolistá a netýkavka malokvětá. Invazní druhy rostlin se šíří krajinou především zásluhou člověka.

Čtěte také: Sázení rostlin a kompost

• Bolševník velkolepý
• Křídlatka (česká, japonská, sachalinská)
• Netýkavka žláznatá
• Trnovník akát
• Pajasan žláznatý
• Lupina mnoholistá (Vlčí bob)

Legislativa EU a Ochrana Přírody

Z u nás nejnebezpečnějších invazních rostlinných druhů jsou na takzvaném „unijním seznamu“ uvedeny bolševník velkolepý, klejicha hedvábná, netýkavka žláznatá, pajasan žláznatý a rdesno mnohoklasé, výčet doplňuje bolševník sosnovského, který se těší na okraji místního zájmu na budoucí odplatu. Unijní seznam vychází z nařízení EU č. 1143/2014, podle kterého byl vytvořen seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii.

Vybrané druhy musí být nepůvodní na celém území EU a musí mít prokazatelnou schopnost přežívat a šířit se v biogeografické oblasti společné alespoň 2 státům EU, přičemž musí být pravděpodobný nepříznivý dopad na biologickou rozmanitost, lidské zdraví či hospodářství. Pro druhy na unijním seznamu (včetně živočichů) platí zákaz dovozu a převozu v rámci EU, uvádění na trh, zákaz držení, chovu, rozmnožování a vypouštění do volné přírody. Tomu pak odpovídají i sankce.

Dopady Invazivních Druhů

Ochránci přírody považují z celkového počtu 1576 nepůvodních druhů rostlin v Česku 75 druhů za invazivní, živočichů je podle nich invazivních 113 z 595 nepůvodních druhů. Z invazivních rostlin je v Česku podle něj nejrozšířenější plevel křídlatka a netýkavka žláznatá, za invazivní druh považují ochránci přírody také akát. Rozšířené invazivní rostliny a zvířata ohrožují původní druhy, podle Görnera dokáží měnit celá stanoviště a škodí také lidem, plevel bolševník například způsobuje popáleniny a pyl ambrózie může vyvolat alergickou reakci.

Škody způsobené invazivními druhy odhaduje Görner na vyšší desítky milionů korun za rok. „Pro představu - projekt na potlačení bolševníku v Karlovarském kraji mezi lety 2013 a 2015 stál zhruba 80 milionů korun. Invazivní druhy se mohou šířit neúmyslně, například jako součást dováženého zboží nebo substrátu.

Příklady Invazního Chování a Jejich Šíření

Mnohé z invazních rostlin jsou hojně pěstované v kulturách právě pro svou vysokou vitalitu, rychlý růst a estetickou hodnotu. „Zdrojem celé řady nepůvodních a invazních rostlin v naší přírodě se tak stávají zahrádky nebo zahradnické výsadby ve městech a obcích. Například vzhledově atraktivní vrbinu tečkovanou nebo pitulník postříbřený často najdeme v okolí sídel. Vliv nepůvodních a invazních druhů na místní přírodní společenstva je považován za jednu z největších hrozeb pro druhovou rozmanitost přírody. Do Evropy byla většina problematických invadorů přivezena záměrně již v 18. a 19. století, ale řada z nich doputovala až ve století 20. a invaze pokračují do současnosti. “Většinou byly přivezeny za účelem pěstování okrasného nebo užitkového. Některým nejdravějším druhům stačilo opravdu málo.

Čtěte také: Znečištění ovzduší: role rostlin

Kupříkladu křídlatka japonská (Reynoutria japonica), dnes rozšířená po celé Evropě, pochází z několika trsů přivezených v roce 1848 jedním holandským zahradníkem z cesty po Japonsku. Podobnou historií prošly i mnohem mediálně známější invazní druhy jako bolševník velkolepý či netýkavka žláznatá,” vysvětluje botanička Jana Rolková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, RP Správa CHKO Slavkovský les. Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) za svou japonskou “sestrou” také nezaostává. Navíc jejich kříženec, křídlatka česká (Reynoutria bohemica), byl z ČR dokladován v roce 1950 v Botanické zahradě Karlovy Univerzity v Praze a jeho šíření je nyní dvakrát rychlejší než v případě rodičovských druhů.

Tyto silně invazivní druhy se efektivně rychle a často šíří vegetativně díky zakořenění svých odlomených oddenků a lodyh. Likvidace je kvůli jejich regeneračním schopnostem extrémně náročná. “Dalším příkladem invazního šíření tentokrát ve stinném podrostu stromů mohou být dva okrasné druhy vrbina tečkovaná (Lysimachia punctata) a pitulník postříbřený (Galeobdolon argentatum),” představuje Petr Jiras. Vrbina je původní ve Středozemí, nicméně setkáme se s ní i na našich zahrádkách, kde vytváří krásné záplavy žlutých květů. Ale na vlhčích místech v přírodě, kam snadno z výsadeb uniká, k sobě často již nic jiného nepustí. V našem kraji ji občas najdeme kolem komunikací nebo v podrostu stromového patra.

Nápadná, krásná rostlina s velikými listy a žlutými květy, kolotočník ozdobný (Telekia speciosa), pochází z jihovýchodní Evropy (původní je už na východním Slovensku). U nás se pěstuje již několik staletí a zplaňuje na nová přírodní stanoviště. Nejraději má světlější a vlhčí místa a včleňuje se do přirozené vegetace. “V posledních letech se silně šíří třeba v lesích okolo Mariánských Lázní. Bohužel mnozí zahrádkáři a 'okrášlovatelé'” přírody si jeho trsy naopak hýčkají, než likvidují. V přírodních lokalitách ale vytlačuje původní byliny.

Oba druhy jsou běžně pěstované, avšak jsou konkurenčně velmi silné a snadno zplaňují. “Nepůvodními druhy s invazním potenciálem mohou být i méně nápadné druhy. Jako kupříkladu hezká bíle chlupatá červenofialová květina kohoutek věncový (Lychnis coronaria). Má domov v Mediteránu, na Blízkém východě a ve Střední Asii. Rozšiřuje se moc dobře semeny, takže ji občas najdeme v okolí chatových osad a lidských sídel, ale i ve smrkovém lese. Podobně kolem silnic nebo u potoků v obcích občas uvidíme zplaňovat okrasnou trávu chrastici rákosovitou kultivar ‘Picta’ (Phalaris arundinacea ‘Picta’)

Co Můžeme Dělat?

„Můžete nám pomoci mapovat invazní a nepůvodní druhy rostlin, ale i živočichů, ve vašem okolí. Při nálezu jakéhokoliv invazního druhu je vhodné daný nález zdokumentovat - zapsat polohu, popis druhu a rozsah výskytu, doplnit fotografií, a nahlásit na místně příslušný orgán ochrany přírody. K tomu vám dobře poslouží třeba aplikace Biolog nebo iNaturalist,“ shodují se botanici z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, RP Správa CHKO Slavkovský les. Tyto rostliny jsme si sem mnohdy původně pozvali pro jejich krásu. Nyní vytlačují tuzemské rostlinné druhy.

Čtěte také: O ekosystému kolem nás

Pak jsou ovšem druhy, které jsou natolik dominantní, že vytlačují původní rostliny. Nejnebezpečnější z rostlin je na našem území dobře známý bolševník velkolepý, který kvůli svému vzrůstu nedopřává životní prostor jiným rostlinám a zároveň je velmi nebezpečný, pokud se ho dotknete holou pokožkou.

Invazní druh je nepůvodní, naturalizovaný druh, který se na novém území nekontrolovaně šíří, postupně vzrůstá počet jeho lokalit a velikost populací, potlačuje původní druhy a poškozuje přirozené ekosystémy. Některé druhy invazivních rostlin jsou opravdu krásné. Například vodní hyacint, který pochází z Brazílie. Můžeme ho pěstovat, ale pouze v zahradním jezírku bez odtoku. Hyacint totiž vytváří de facto zelené ostrovy, které zabraňují přístupu světla do vody. Na první pohled je rostlina nevinná, přitom si člověk zahrává s ohněm.

Bolševník velkolepý je silně jedovatý, protože obsahuje toxické šťávy s furanokumariny, které na kůži způsobují popáleniny a následně jizvy. Bolševník dorůstá až do výšky pěti metrů. Kvete od pozdního jara do poloviny léta. Byla k nám přivezena z východního Ruska a Japonska na okrasu.

Křídlatky jsou považovány za jedny z nejagresivnějších invazních rostlin, zkřížením s křídlatkou japonskou dokonce vznikla nová křídlatka česká. Má velmi negativní dopad na rozmanitost přírody, protože zastíní všechny ostatní druhy a značně vyčerpává půdu. Netýkavka žláznatá patří spolu s bolševníkem a křídlatkou mezi nejagresivnější invazní druhy, přitom do Evropy byla původně také přivezena na okrasu. Plody netýkavky žláznaté mají vyvinutý mechanismus, jehož pomocí vystřelují zralá semena až do vzdálenosti několika metrů.

Javor jasanolistý roste v parcích, kde snadno zplaňuje a vytváří náletové populace. Je to strom s výškou okolo osmi metrů. Rozšířen je prakticky po celém území republiky s výjimkou horských poloh. Trnovník akát se do Evropy dostal v 17. století ze Severní Ameriky a začal se rychle šířit, protože jeho kořeny vylučují látky likvidující konkureční rostliny v okolí.

Invazních rostlin je ale v ČR na devět desítek, tak až budete zvažovat, že si odlomíte kousek toho hezkého keře, zjistěte si, co je vlastně zač.

Strategie pro Nakládání s Invazivními Druhy

Invazní druhy, zavlékané lidmi mimo oblast svého původního výskytu, jsou příčinou mnoha environmentálních a socio-ekonomických problémů. Některé zavlečené druhy snižují diverzitu původních druhů, produkují alergenní pyl nebo přenášejí choroby hospodářských zvířat a pěstovaných rostlin. To vše ukazuje, že je potřeba jednotná strategie nakládání s těmito druhy, které musí předcházet důkladná analýza jejich vlastností, zhodnocení jejich vlivů na přírodu i společnost a rozvaha budoucích rizik a našich možností, jak na ně reagovat.

Cílová strategie musí být z praktických důvodů dostatečně jednoduchá a přehledná; musí být dostatečně robustní, zároveň však je třeba, aby rozlišovala mezi jednotlivými skupinami druhů a reflektovala i odlišnosti mezi invadovanými stanovišti. Protože ne vždy dokážeme impakt dobře zjistit a posoudit, není toto kritérium příliš šťastné a je vhodnější hodnotit zavlečené druhy jen podle jejich rozšíření, rychlosti šíření a typu obsazovaných stanovišť.

Je přirozené, že laická veřejnost vnímá hlavně impakty nepůvodních druhů, které se jí přímo dotýkají, jako jsou invaze patogenů, alergenních rostlin, hospodářských škůdců nebo druhů, které ovlivňují využití území (prostupnost krajiny a zarůstání vodních ploch), a ostatní vlivy, např. na druhovou diverzitu, má tendenci spíše přehlížet. Stejně tak nepřekvapí zásadní rozdíly v hodnocení nepůvodních druhů různými zájmovými skupinami; odlišně na škodlivost křídlatky nahlíží ochranář na jedné straně a příznivec energetických plodin na straně druhé. Dalším příkladem jsou dřeviny ceněné v lesnictví, u kterých je znám negativní dopad na fungování celých ekosytémů.

Seznamy Invazivních Druhů

Mezi odborníky i veřejností jsou známé tzv. červené seznamy (Red lists) ohrožených druhů. Obdobou pro nepůvodní druhy jsou seznamy černé (Black), šedé (Grey), varovné (Watch nebo Alert) a bílé (White). Černé seznamy obsahují nejvýznamnější invazní druhy, jejichž likvidace a management je prioritní a na vhodné metody likvidace by se měl důsledněji zaměřit výzkum. Šedé seznamy zahrnují druhy, jejichž vliv je malý, ale nikoliv zanedbatelný a jejichž omezování má v určitých podmínkách smysl, a také druhy s dosud neznámým impaktem, jejichž výskyt v krajině lze prozatím tolerovat, ale při jejich úmyslném rozšiřování užíváme princip předběžné opatrnosti. Varovný seznam nejčastěji obsahuje druhy, které se ve volné krajině daného území dosud nevyskytují, ale může hrozit jejich zavlečení nebo rozšíření z kultury. Na tzv. bílém seznamu pak jsou nepůvodní druhy, které lze pokládat za bezpečné.

V černém seznamu je nyní 78 rostlin a 39 živočichů, v šedém seznamu 47 rostlin a 16 živočichů. Ve varovném seznamu je 25 rostlin a 27 živočichů. Černý seznam má dále jemnější kategorizaci do tří podskupin. V první, s doporučením na intenzivní management, je ambrozie peřenolistá, bolševník velkolepý, norek americký, mýval severní a kleštík zhoubný.

Předložené seznamy nejsou a nemohou být konečné, protože invaze jsou velmi dynamickým procesem.

tags: #rostliny #které #škodí #přírodě #invazivní #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Chemické procesy a obnovitelné zdroje
• Pronájem chat a chalup Světlá nad Sázavou
• Výhody nanotechnologie v odpadkovém koši
• Cesta za přírodou a historií v Heřmanovicích a Zlatých Horách
• Obnova třešní a višní vegetativně