Rozbor environmentalni prirody v oci

Letní kino v MeetFactory ve spolupráci s Českým rozhlasem Vltava se zaměřuje na diskuse o environmentálním stavu světa. Vybrané filmy nabízejí prostor k zamyšlení nad změnami v přírodě a možnostmi jedince usměrnit nastolený kurz k lepšímu. Na zeď smíchovské továrny se počínaje první červnovou středou do konce září každý týden krátce po setmění promítá.

Téma živlů a vztahu člověka a přírody reflektují jak hrané filmy včetně výpravných podívaných do džungle, oceánu, vysokých hor i vesmíru, tak dokumentární a animované filmy. „Výběr poukazuje na stav naší planety a na komplikovaný vztah člověka k ní. Postavy z uváděných filmů přírodu naší planety objevují, obdivují, jsou jí utváření, využívají ji, bojují s ní, bojí se jí a také ji devastují,” říká k dramaturgii Pavel Sladký, redaktor Českého rozhlasu Vltava.

Letní kino v MeetFactory se dotýká těžce uchopitelného, nepříznivého vývoje přírody, u něhož zůstává odér pocitu lidské viny. K ekologické krizi se zároveň výběr filmů nevyjadřuje výhradně melancholicky, (2014) je ironický, Láska z Khon Kaen (2015) duchovní a První člověk (2018) dobrodružný.„Vltava se věnuje kultuře do hloubky, podněcuje diskuzi o věcech, nabízí možnosti analytického přemýšlení o ní,” uvádí Matěj Samec ke spolupráci s Vltavou.

Na předchozí ročníky navazuje kino výběrem umělecky ceněných filmů, které současně nejsou ryze klubové, artové, a smíchovská továrna se tímto způsobem otevírá široké veřejnosti. S dramaturgií místního divadla rezonuje důrazem na environmentální téma, vlastní uváděným inscenacím jako Aluminiové královně.

Projekce jsou plánovány s týdenním odstupem každou středu. Začíná se v ohledu k počasí a vždy po setmění, což v případě červnových projekcí znamená půl desátou večerní. V ohledu k postupujícímu létu a proměňující se době západu Slunce se časy každý měsíc mírně posouvají.

Čtěte také: Novela zákona o ochraně přírody - analýza

Krakonoš je především bájný vládce hor, jehož hlavním zájmem je ochrana Krkonoš. Stál jsem na hraně Sněžných jam a díval se dolů, kde se do úbočí hor zakusovala flotila bagrů. Vypadalo to jako otevřená rána, ze které místo krve vytékala špinavá hlušina.

„Developer Hrabě a jeho konsorcium 'Ski-Paradise'. Chtějí propojit Špindl s Pecí obřím tunelem a pěti novými sjezdovkami. A mezi hřebeny plánují obří mosty s panoramatickou restaurací pro pět tisíc lidí. Prej tam bude i bazén s umělým vlnobitím,“ hlesl Trautenberk a nervózně si popotáhl gatě. „Kácí teď v klečovém pásmu. Jdou na to s harvestory, pane. Za jednu noc vyholili plochu tří fotbalovejch hřišť.

Moje slina dopadla na skálu a okamžitě ji vyleptala do hloubky deseti centimetrů. „Bazén na hřebeni!

„A to není všechno. Kvůli zasněžování odčerpávají vodu z Úpy. Úplně. Dole v korytě zbyla jen mokrá břidlice a leklý pstruzi. Navíc do tý vody míchají Snomax a další chemikálie, aby to mrzlo i při pěti nad nulou. Cesta dolů mi trvala asi tři sekundy.

„Hele, mladej,“ položil jsem mu ruku na rameno. Cítil jsem, jak se mu pod mými prsty drolí sako i klíční kost. „Ta hořcová louka je tu o pár tisíc let dýl než tvoje firma. Tyhle alpínské louky drží vodu. Kravaťák zbledl. „Kdo… kdo jste? Tohle je soukromý pozemek! „Já jsem tady správa národního parku.

Čtěte také: Sbírka V přírodě: Hlubší pohled

„Víte, co dělají ty vaše chemický směsky, co mícháte do vody na zasněžování? Dusičnany, fosfáty… ničí to pH půdy. Pak se divíte, že vám tu neroste nic jinýho než plevel a svahy erodují. Drátky se mi zapíchly do hubertusu. „Díky, zrovna jsem potřeboval trochu dobít baterky,“ řekl jsem a nechal skrze sebe projet pár tisíc voltů. Akorát mi to příjemně polechtalo páteř.

„Běž za šéfem. Řekni Hraběti, že se Krakonoš vrátil z dovolený. A že jsem si zapomněl vzít prášky na uklidnění.

„Máme problém, pane. Hrabě povolal 'Krizový management'. Nejsou to jen žoldáci. Mají s sebou i specialisty na odlesňování. Chtějí do rána vybetonovat základnu pro tu restauraci, než se probudí média. A ty turisty… ty prý platí, aby dělali hluk.

„Škodnou? Mě?“ zasmál jsem se hrdelně. „Traute, podívej se na ty lidi dole. Pijou vodu z plastovejch lahví, který pak hází do lesa. Jezdí sem autama, co vypouští tuny CO2, a pak si stěžují, že na horách není sníh. Tak ho vyrábí uměle, čímž spotřebujou tolik elektřiny, že by to uživilo středně velký město.

Moje postava se v měsíčním světle protáhla. Už jsem nebyl ten starý pán s holí. První jednotka na mě čekala u rozestavěné horní stanice lanovky na Medvědín. Čtyři chlapi v maskáčích, s noktovizory a útočnými puškami. Zastavil jsem se deset metrů od nich. „Cíl lokalizován! Zahájili palbu. Kulky s tichým puk-puk trhaly můj kabát. Cítil jsem, jak se mi zavrtávají do masa. Štípalo to jako komáří kousnutí. Zastavil jsem se a nechal je střílet. Mávl jsem rukou. Teplota v okruhu padesáti metrů klesla na mínus šedesát stupňů během sekundy.

Čtěte také: Kompletní přehled akreditovaných laboratoří

Ale ty dva s pilami jsem nechal naživu. „Hory si pamatují každou ránu sekerou,“ řekl jsem a dupl na zem. Kořeny okolních smrků se vymrštily ze země jako chapadla obří chobotnice. Ovinuly se kolem pil i jejich majitelů. Za pár sekund byli vtaženi hluboko pod zem, do sítě mykorhizy. Stanou se hnojivem.

Vila pana Hraběte byla architektonický zločin. Sklo, beton, nerez. Stála na místě, kde dřív vyvěral léčivý pramen. Prošel jsem skleněnou stěnou, jako by to byla mlha. Hrabě seděl v koženém křesle, v ruce sklenku koňaku a před sebou monitor s grafy zisku. „Pane Krakonoši, vaše metody jsou tak… devatenácté století. Svět se změnil. Lidé chtějí komfort. Chtějí hory, ale chtějí je mít krocené. Chceme jen využít potenciál, který tu leží ladem. Víte, kolik stojí jeden víkend v mém resortu? Lidé jsou ochotni platit tisíce za ten pocit, že jsou v přírodě.

„Příroda není kulisa, ty parchante,“ přešel jsem k jeho stolu. „Je to živý organismus. A ty jsi rakovina. Podívej se na tyhle mapy,“ ukázal jsem na jeho monitor. „Tady, v týhle zóně, jsi nechal vybagrovat koryto potoka. Zničil jsi přirozený rozlivy. Až přijdou jarní tání, ta voda nebude mít kde zpomalit. Všechnu tu energii pošleš dolů do údolí jako beranidlo.

„Beton neporazí hory,“ řekl jsem a můj hlas teď zněl jako drcení ledovců. „Chceš dohodu? Dobře. Dám ti šanci pocítit ty hory tak, jak je cítím já. Chytil jsem ho za límec a vyskočil oknem. Ne dolů. Vynesl jsem ho do výšky dvou kilometrů, přímo do oka sněhové bouře, kterou jsem právě vyvolal.

„Cítíš to? Hrabě vřeštěl, ale vítr mu rval slova z úst. „Tady nahoře,“ řval jsem do bouře, „není místo pro ego. Tady jsi jen kus masa. Víš, co dělají tvoji turisté? Plaší tetřevy. Ti ptáci mají v zimě tak málo energie, že když je někdo vyruší kvůli blbý fotce na Instagram, uletí pár metrů a pak prostě umřou vyčerpáním.

Pustil jsem ho. Padal dolů, ale nezemřel nárazem. Hory pod ním se otevřely. Skála se zkapalnila jako rtuť a pohltila ho zaživa. Stal se součástí hory, ale jeho vědomí jsem nechal bdělé. Bude cítit každou botu, která na něj šlápne, každou kapku kyselýho deště, kterou sám zavinil.

Všechny retenční nádrže na vodu pro zasněžování prostě zmizely. Na jejich místě byly hluboké, čisté tůně plné pstruhů, které se tam objevily bůhvíodkud. Všechny bagry byly obrostlé mechem a lišejníkem tak hustým, že nešly ani nastartovat.

„Pár dní o tom budou psát na internetu. Pak přijde někdo jinej. Ale já tu budu taky. A příště už nebudu brát jen ty nahoře. Z dálky bylo slyšet houkání policejních sirén, ale bylo to slabé, bezmocné. Tady nahoře platila jiná pravidla.

„Traute, vyřiď vlnám v bazénu, že mají volno. A těm sněžnejm dělům… ty ať se připraví. „Čistou nenávist, Traute. Krkonoše si zhluboka oddechly. Byla to krvavá noc, ale hory byly zase o kousek víc svý.

Společnosti se odcizují od přirozeného světa. Často neposloucháme ani vlastní těla, natož další formy života. Vždyť často neposloucháme ani vlastní těla, natož další formy života. Upřímně věřím, že se budoucí generace budou na naše pokolení dívat stejně pohrdavě, jako se my díváme na generace, které obchodovaly s otroky. I když neděláme dost a přijímáme, že environmentální hnutí nejsou tolik úspěšná, neměli bychom být tolik negativní. V planetárním měřítku komplexně selháváme.

Příroda nám poskytuje klid, obnovu i rekreaci. Jedním z hlavních způsobů, jak se lidé propojují s přírodou, je skrze vizuální vnímání. Pozorování přírody přímo na vlastní oči, nebo prostřednictvím fotek a videí. Vizuální vjemy nás mohou vést jak k objevování nových míst, tak k vybudování osobního vztahu.

Přírodu můžeme objevovat i skrze čtení textů plných informací o přírodě. To vede k hlubší porozumění přírodního světa a jeho zákonitosti. Dále se k nám příroda může přiblížit skrze filmy a příběhy pocházející z přírodního světa. Může se jednat o sledování vývoje nějakého živočišného organismu, či zajímavých případech jednotlivců, nebo různé anomálie a podobně. Skrze tyto postavy mohou budovat vztah k přírodnímu světu. To má velký dopad v environmentální oblasti i ve vztahování k přírodě.

Vizuální vnímání hraje důležitou roli v environmentálním žalu. Vizuální vnímání přírody může mít velmi pozitivní vliv ve snahách ho zmírnit.

Dalším smyslem, který nám pomáhá vnímat přírodu je hmat. Dotýkání se stromů, listy či země, nám umožňuje prožívat přírodu na fyzické úrovni. (Koniver, 2023). To vede k hlubšímu spojení k přírodě a environmentálním problémům.

Přírodu můžeme přiblížit ještě jinou cestou, kterou představil Mgr. Petr Jemelka slovy: "Slyšíš, jak to tu žije? Naslouchání přírodě umožňuje vnímat přírodu.

Čich nám umožňuje vnímat přírodu. Aromata nás mohou přiblížit k přírodě, odkud tyto aromata pocházejí. I skrze čich se můžeme přiblížit k přírodě. (Penieri, 2023).

Nejvíc si toho z přírody odneseme, pokud zapojíme všechny smysly: zrak, sluch, hmat, čich, i chuť, což nám umožňuje prožívat a poznávat přírodu naplno. Tvrdí se, že nejvíc si z něho odneseme: 5 vjemů, které vidíme, 3, které slyšíme, 2, které cítíme, a 1, kterou chutnáme. Kombinace všech těchto úrovní je jedinečná. Příroda má zásadní vliv na naše zdraví a duševní pohodu. Což je v dnešní době tolik nutná. Proto je důležité se k ní více přiblížit a spojit se s ní.

Tereza Koudelová se zabývá vzděláváním dětí v oblasti ekologie, což může v těch nejmenších vzbudit celoživotnímu zájem o ochranu životního prostředí. Děti s alespoň základními znalostmi o udržitelnosti jsou lépe připraveny aktivně se zapojit do řešení environmentálních problémů. Rozumí principům udržitelnosti a jsou schopny hledat a implementovat inovativní přístupy ke zlepšení stavu životního prostředí a jsou motivovány k ochraně přírodních zdrojů.

Vzdělávání v oblasti ekologie rovněž podporuje rozvoj odpovědného přístupu k životnímu prostředí. Tím, že se děti naučí, jak jejich činy ovlivňují životní prostředí, se vytváří základ pro celoživotní zodpovědnost vůči přírodě. Diskuze o globálních environmentálních problémech zároveň přispívají k rozvoji kritického myšlení. Děti se učí analyzovat informace, klást si otázky a hledat komplexní řešení, což jim umožňuje lépe porozumět složitým souvislostem mezi lidskou činností a stavem životního prostředí.

Nápady na výuku ekologie

1. Interaktivní workshopy a projekty
   • Přírodovědné experimenty: Zorganizujte workshopy, kde děti mohou provádět jednoduché experimenty - například zkoumání kompostování nebo měření kvality vody.
   • Projektové vyučování: Navrhněte projekty zaměřené na lokální přírodní rezervace, kde děti provedou vlastní výzkum, zjistí, jaké druhy rostlin a živočichů se vyskytují v jejich okolí, a navrhnou, jak je možné dané prostředí lépe chránit.
   • Zahradničení a ekologické zahrady: Uspořádejte výlety nebo praktické lekce v školních zahradách, kde se děti naučí o lokální flóře, udržitelné produkci potravin a významu biodiverzity.
2. Digitální vzdělávací zdroje
   • Online kurzy a interaktivní hry: Využijte platformy jako Eco-Schools nebo podobné projekty, které nabízejí interaktivní obsah zaměřený na ekologii a udržitelnost.
   • E-knihy a videa: Doporučujeme vyhledat digitální knihy a dokumenty, které přibližují témata jako změna klimatu, obnovitelné zdroje energie či ochrana přírody. Například na portálech jako YouTube Edu lze najít řadu videí zaměřených na ekologii.
3. Praktické aktivity a výlety do přírody
   • Ekologické exkurze: Navštivte lokální přírodní rezervace, parky či farmy, kde se děti mohou setkat s přírodou na vlastní oči a pochopit význam ochrany biodiverzity.
   • Úklidové akce: Pořádejte společné akce na úklid místní přírody - například parku nebo řeky. Tato aktivita nejenže zvyšuje povědomí o odpadech, ale také podporuje týmovou spolupráci a zodpovědnost. Inspirujte se třeba u Ukliďme Česko.
4. Využití lokálních komunit a odborníků
   • Spolupráce s ekologickými organizacemi: Zapojte místní ekologické sdružení či neziskové organizace do vzdělávacích projektů. Mnoho organizací nabízí programy, workshopy nebo přednášky zaměřené na ochranu životního prostředí.
   • Pozvání odborníků: Pozvěte specialisty, kteří se věnují ochraně přírody či udržitelnému rozvoji, aby dětem představili reálné příklady a vysvětlili, jak mohou i oni přispět k ochraně životního prostředí.

Jak začít doma nebo ve škole?

• Tipy pro rodiče
  • Vytvořte ekologické zvyky: Začněte doma s malými změnami - recyklací, tříděním odpadu, úsporou vody a elektřiny. Děti se často učí napodobováním.
  • Společné čtení a diskuse: Čtěte s dětmi knihy o přírodě a ekologii, diskutujte o tom, co je zajímá a jaké máte společné cíle v ochraně přírody.
  • Podporujte kreativitu: Nechte děti, aby vytvořily vlastní projekty, kresby nebo modely přírodních ekosystémů. Kreativní vyjádření může posílit jejich zájem o téma.
• Tipy pro pedagogy
  • Interdisciplinární přístup: Integrujte ekologii do dalších předmětů - například do biologie, geografie, výtvarné výchovy či dokonce matematiky.
  • Projektové vyučování: Vytvářejte dlouhodobé projekty, kde se děti mohou hlouběji ponořit do konkrétního ekologického tématu.
  • Podpora kritického myšlení: Povzbuzujte děti k debatám, analýze zdrojů informací a hledání inovativních řešení aktuálních environmentálních problémů.

Jonathan Ledgard se zabývá konceptem „mezidruhových financí“, které by podle něj mohly být budoucností ochrany přírody. Pokud dokážeme vyprodukovat algoritmicky ověřené postupy, které nám umožní dostat víc kapitálu do přírody, naše kultura se začne měnit.

Koncept mezidruhových financí si proto pokládá otázku, jestli jsou to opravdu jen lidé, kdo má právo používat peníze k tomu, aby jimi prosazoval své zájmy. Ano, budou primárním příjemcem, pokud jim poskytnou nějakou službu. A bude definováno, co touto službou je. U některých druhů to může být jen zaznamenávání počtu jedinců a získávání dat a informací.

Ano, hlavním zaměřením mezidruhových peněz je v zásadě vylepšení vyjednávacích pozic mezi lidmi a ostatními živočišnými druhy v konkurenčním prostředí. Experiment s gorilami je první fáze, jak zjistit, zda by tento koncept mohl fungovat.

Je potřeba přimět inženýry finančních produktů, aby se kreativně zamysleli nad tím, jak by tento způsob financování mohl fungovat.

V tomto kontextu by mezidruhové peníze mohly znamenat pro medvědy mnohem více peněz, jimiž by se zaplatily přímé zásahy, které by zmírnily napětí mezi medvědy a lidmi. Stejně tak by to mohlo být s vlky nebo třeba rysy.

Vybudovali jsme společnost, ve které se chováme jako ve hře Minecraft a reálný svět je někde venku.

tags: #rozbor #environmentalni #prirody #v #oci

Oblíbené příspěvky:

• Likvidace aut v zahraničí: Co je třeba vědět
• Zvířata a příroda ve verších
• Přehled událostí v Rapotíně
• Vše o štice obecné
• Ocet a bobkový list