Rozkvetlá příroda z blízka: Fotografie a přírodní krásy České republiky

Příroda nabízí nespočet krásných scenérií, které stojí za to zachytit na fotografii. V České republice najdeme malebná místa, která se pyšní rozmanitou flórou a faunou, ať už se jedná o jarní probouzení, podzimní barvy, nebo specifické biotopy.

Sakury: Japonské třešně v českém prostředí

Jen málokterý strom se krásou vyrovná kvetoucí sakuře. Koruny načechrané záplavou růžových květů odedávna milovali a uctívali lidé v Japonsku a Číně. Sakury a jejich květy v Číně symbolizovaly ženskou krásu, lásku a něhu, kdežto v Japonsku kvůli krátké době kvetení představovaly pomíjivost života.

Sakurám se lidově říká japonské třešně. Vedle Japonska a Číny jsou domovem i v Indii, Vietnamu, Koreji a dalších asijských zemích. V našich krajích se nejčastěji setkáme se sakurou ozdobnou (třešeň pilovitá, Prunus serrulata), která se pěstuje v různých kultivarech lišících se tvarem květů. Botanický název stromu je třešeň pilovitá. Krásný opadavý strom s vejčitou korunou je v podstatě okrasná slivoň, blízká příbuzná našich třešní a višní. Dosahuje výšky tří až sedmi metrů.

Květy sakur mohou být v závislosti na kultivaru různě velké, bílé nebo růžové, jednoduché, poloplné či plné. Stromy mají dvojí hlavní období působnosti. Jedním je jaro, kdy kvetou, a druhým je podzim, kdy se stromy vybarvují. Právě barevná proměnlivost stromů sakur je jedním z důvodů jejich obliby.

Sakury snesou i mírný polostín, ale nejlépe kvetou, mají-li dostatek slunce. V prvních třech letech po výsadbě potřebují letní zálivku, kterou však v parném létě ocení i starší stromy, kterým hrozí přeschnutí. Okrasné třešně patří mezi dřeviny vápnomilné. Preferují hlinitopísčitou půdu s propustnou strukturou a zásaditým pH. Ideální jsou hlubší živné půdy. V těžkých a mokrých se jim dařit nebude.

Čtěte také: Reakce básníků na Mnichovskou dohodu: Rozkvetlá příroda

Sakura má podle odborníků ráda dostatečně propustnou zeminu, nejlépe se zbytky starých cihel, které zaručují i dostatečnou vzdušnost. Proto se jí daří na bývalých staveništích, kde nachází optimální podmínky pro pěstování.

Pro svou krátkou dobu květu jsou sakury v Japonsku symbolem pomíjivosti života. Zároveň jsou ale spojovány s příchodem jara a jejich krása je oslavována slavnostmi Hanami, jejichž tradice sahá až do 3. století našeho letopočtu. Sakury figurují při všech významných slavnostech, jakými jsou třeba svatby, kdy se podává sakura-yu, nápoj podobný čaji, který se připravuje z horké vody a květu třešně konzervovaného v soli.

Sakurové květy jsou námětem mnoha maleb, ale také oblíbeným vzorem na na kimonech. Najdeme je na nesčetných malbách, bývají vymalované i na hedvábí a porcelánu. Při pěstování však musíte být trpěliví. Květenství má podobu krátkých hroznů až se třemi květy. Za krásou růžových květů sakur se už v předjaří vydávají do japonských parků tisíce turistů z celého světa.

V roce 1912 a v roce 1956 darovalo Japonsko Spojeným státům americkým přes šest tisíc stromů sakury. Mezi obdivovatele sakur však rozhodně nepatří včely ani včelaři. Včelám totiž ubývá obživy a podílí se na tom mimo jiné i sekání trávníků a vysazování ozdobných stromů, jako jsou právě sakury.

Jak vysazovat sakury

Nejlepší dobou výsadby je jaro. Na jaře se stromy nejlépe ujímají a také jich je největší výběr v zahradnictvích. Navíc stihnou zakořenit do zimy a je menší nebezpečí, že vymrznou. Vysazujeme je do prostorné velké jámy, kterou ještě před výsadbou důkladně prolijeme vodou a necháme ji vsáknout. Polovinu zeminy v jámě nahradíme kvalitním substrátem s rozloženou organickou hmotou.

Čtěte také: Podmínky účasti ve fotografických soutěžích

Stromy pro výsadbu vybíráme pečlivě. V zahradnictví zkontrolujeme všechny výpěstky a vybereme ten, který má stejnoměrnou korunu a silný nepopraskaný kmen. Neřídíme se tolik počtem květů, ale kvalitou stromku samotného. Po nákupu stromek ihned zasadíme a vytvoříme zálivkový okraj.

Okolo vybudujeme bezpečnostní ohrádku ze tří kůlů, která kotví kmen stromu v půdě.

Jarní probouzení a medvědí česnek

Jaro v tom správném lese dokáže vykouzlit doslova magickou atmosféru. Čas od času se takové místo podaří nalézt doslova náhodou. V tomto případě bylo v plánu líné odpoledne na loukách nedaleko, zatímco zalesněný kopec na první pohled mnoho nesliboval.

Lesní svahy nad řekou hned za městem se na pár dní v roce stávají divadlem přírody. Bílé květy medvědího česneku vytvoří koberec, ze kterého jen tu a tam začínají vykukovat další kvetoucí byliny. Rozkvetlá část lesa se táhne podél řeky snad jen v délce jednoho kilometru, takže projít ji zabere jen pár minut. I tak jsou plochy rozkvetlého jarního koberce ohromující.

Nekonečné koberce kvetoucího medvědího česneku lákají nejen k širokým pohledům z blízka, ale i ke kompaktnějším kompozicím z dálky. Tehdy lépe vynikne množství kvetoucích rostlin, jejichž květy se slévají v jednolitou bílou plochu.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Podzimní barvy a krajina Vysočiny

Mlha v údolích okolo Vírské přehrady se objevuje s podzimem s železnou pravidelností. Stačí vědět, odkud se rozhlédnout. Jen málokdy se ale vše sejde tak dokonale. Tentokrát mlha zůstala docela dole, takže z ní vystupují jednotlivé linie stromů.

Když sluníčko začne rozpouštět mlhu, vykouzlí jemné stíny a odhalí dosud ukryté detaily. Je fascinující sledovat, jak dokáže proměnit krajinu, jak se banální oblý pahorek s pár stromy změní v dokonalý motiv.

Kousek po přehradou, v hlubokém údolí, stáčí se řeka Svratka v krásném oblouku. Z vyhlídky na skále nad údolím se otevírá jeden z nejhezčích pohledů Vysočiny zdobený dvojicí borovic.

Jedna z nejkouzelnějších vesnic Vysočiny se krčí v hlubokém údolí. S podzimními rány se tak staré chaloupky často ukryjí do mlhy.

Vlastně mě překvapuje, že jsem tohle místo objevil teprve nedávno, přestože se nachází jen kousek od mého rodného města. Řeka zde vytváří skalnatý kaňon porostlý smíšeným lesem, který se s podzimem nádherně vybarví. Ta stejná řeka, která se obvykle jen líně plouží mým rodným městem o kousek proti proudu vytváří divoké údolí.

NPR Žebračka: Unikátní lužní les

Žebračka představuje unikátní zbytek původně rozsáhlých lužních lesů údolní nivy Bečvy. Dřevinná skladba se v jednotlivých částech lesního komplexu liší, ale vcelku se blíží přirozené skladbě.

Zastoupeny jsou rostliny lužního lesa - dnes tvrdého luhu, význačné dřeviny jsou dub letní (Quercus robur), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jilm habrolistý (Ulmus minor), javor babyka (Acer campestre), jilm vaz (Ulmus laevis), lípa srdčitá (Tilia cordata), střemcha obecná (Prunus padus) s podrostem keřů a především bylinného patra tvořeného typickou květenou lužního lesa, v němž k nejvýznačnějším patří česnek medvědí (Allium ursinum), sasanka hajní (Anemone nemorosa), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), čarovník pařížský (Circaea lutetiana), dymnivka dutá (Corydalis cava), srha hajní (Dactylis polygama), kostřava obrovská (Festuca gigantea), orsej jarní (Ficaria bulbifera), křivatec žlutý (Gagea lutea), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), svízel přítula (Galium aparine), kuklík městský (Geum urbanum), popenec obecný (Glechoma hederacea), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), ostružiník ježiník (Rubus caesius), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica).

Část porostu reprezentují rostliny typické pro přechody mezi společenstvy tvrdého luhu a dubohabřin karpatských. Význačné dřeviny zde jsou dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus), javor babyka (Acer campestre), lípa srdčitá (Tilia cordata). V bylinném patru k nejvýznačnějším patří sasanka hajní (Anemone nemorosa), zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium), ostřice chlupatá (Carex pilosa), konvalinka vonná (Convallaria majalis), srha hajní (Dactylis polygama), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), mařinka vonná (Galium odoratum), hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), jestřábník savojský (Hieracium sabaudum), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), hrachor lecha (Lathyrus vernus), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), strdivka nicí (Melica nutans), lipnice hajní (Poa nemoralis), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys), violka lesní (Viola reichenbachiana).

Na západním okraji NPR byl v porostech tvrdého luhu zaznamenán i maloplošný výskyt mokřadních rostlinných společenstev. Na několika místech byly dříve uměle založeny menší porosty stanovištně nepůvodních druhů dřevin - smrku ztepilého (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Další geograficky a stanovištně nepůvodní druhy dřevin byly do lesních porostů vnášeny převážně jednotlivě - např. dub červený (Quercus rubra), javor jasanolistý (Negundo aceroides), modřín opadavý (Larix decidua), topol kanadský (Populus x canadensis) a trnovník akát (Robinia pseudacacia). Jedná se o porosty s typicky ochuzeným, zjednodušeným bylinným patrem. Při okrajích porostu se místy projevuje šíření neofytů, zejména křídlatky.

Nejzajímavější a také nejhezčí je v Žebračce jarní aspekt vegetace. Snad nejnápadnější rostlinou celé rezervace, která se nedá přehlédnout, je česnek medvědí, který upoutá pozornost zejména v době květu intenzivní česnekovou vůní.

NPR Žebračka má rovněž značný zoologický význam. Vyskytuje se zde mimo druhů v této oblasti běžných i celá řada zákonem zvláště chráněných druhů živočichů, a to bezobratlých i obratlovců.

Území rezervace bezprostředně navazuje na území města Přerova a slouží současně jako příměstský les pro obyvatele města. Prostor NPR a blízkého městského parku Michalova je tradiční (a jedinou) klidovou zónou města Přerova, využívanou zejména v jarních měsících místními občany k vycházkám do přírody. K vycházkám jsou určeny vyznačené trasy včetně Naučné vlastivědné stezky přerovským luhem. Pohyb osob a zvířat lesním porostem mimo stanovené trasy s sebou může přinášet určitý negativní vliv na přírodě blízká společenstva a rušení citlivých skupin živočichů v období rozmnožování.

Velmi negativně se projevuje přímé poškozování (sběr, vykopávání) jedinců některých nápadně kvetoucích druhů rostlin sběrem a vykopáváním v jarním období.

V posledním období lze na společenstvech lužního lesa pozorovat postupný nežádoucí vliv nedostatku vláhy, způsobený na jedné straně vývojem klimatických podmínek, na straně druhé již se nevyskytujícími přirozenými sezónními záplavami typickými pro lužní lesy. Orgány ochrany přírody proto v současné době usilují o optimalizaci vodního režimu - ovlivněného mimo jiné např.

Další inspirace pro fotografy přírody

• Jeden z nejznámějších pohledů na českou krajinu se naskýtá z vyhlídky Máj. Hluboké údolí pod ní vyplňuje řeka Vltava a Štěchovická přehrada. Duby na svazích se rozzáří v zapadajícím slunci a soupeří o pozornost s pokroucenými borovicemi.
• Podivuhodný kaňon mechových balvanů obklopený listnatým lesem naplno projeví svůj potenciál na podzim. Když se buky zbarví do žluta a zem pokryje koberec spadaného hnědého listí, vynikne mechová zelená o to výrazněji.
• Cesta se vine přes kopce a pole až k osamocenému dubu. Již z dálky působí majestátně, jako strážce širého okolí.
• Stará roubenka na okraji Vysočiny v podzimním hávu. Stromy v okolí ztrácí listí brzy, k zakrytí nevzhledné sousední budovy tak poslouží rudý keř opodál.
• V Orlických horách, před východem slunce, jsou údolí zaplněná mlhou. Když se slunce vyhoupne nad obzor a zalije krajinu příjemným světlem, mlha v údolích se začíná rozpouštět.

tags: #rozkvetla #priroda #z #bliska #fotografie

Oblíbené příspěvky:

• Firmy a odpad
• Yves Rocher: analýza značky
• Uhlíková stopa
• Význam tetování přírody a ptáků
• Biologická diverzita: britská studie