Rozloha ostrova z odpadu v Tichém oceánu děsí vědce

Pás odpadu na hladině Tichého oceánu je šestnáctkrát větší, než se vědci dosud domnívali. Navíc se stále zvětšuje, informuje americký deník Los Angeles Times. Plovoucí masa, které se také říká Velká tichomořská odpadková skvrna, svou velikostí odpovídá čtyřnásobku rozlohy Německa, přibližuje zase německý týdeník Die Zeit. Oblast koncentrovaného odpadu sestává z bezmála osmdesáti tisíc tun plastu, zjistili vědci leteckým pozorováním. Svá zjištění publikovali v odborném časopise Scientific Reports.

Odpadkový pás je nahromadění plastových výrobků ve východní oblasti Pacifického oceánu, v oblasti mezi Kalifornií a Havají. Jeho velká část není pozorovatelná pouhým okem, protože plasty se postupně rozpadají v čím dál menší částečky. Koncentrace plastů se pohybuje v řádu desítek až stovek kilogramů na metr čtvereční. „Je to vlastně dost děsivé. Jsme tak daleko od lidské civilizace, uprostřed oceánu, přesto i tady lidská aktivita zanechává stopy,“ říká oceánograf Laurent Lebreton, vedoucí vědeckého týmu, který za studií stojí.

Tichomořský pás je jen jedním z mnoha odpadkových pásů znečišťujících světové oceány. Vznikají tím, že lidé neustále vyrábí, a - po třeba jen jednom použití - zase vyhazují plastové výrobky a obaly. Plasty se přitom produkují mnohdy tak, aby vydržely co nejdéle. To přijde vhod, když člověk potřebuje například odnést nákup. Výzkumníci se snažili zjistit závažnost problému tichomořské odpadkové skvrny odebráním a analýzou vzorků plastů, to ale nabízí jen částečný vhled. Lebreton a jeho kolegové se proto rozhodli skvrnu zkoumat z ptačí perspektivy.

Na padesáti plastových kusech bylo čitelné datum výroby. „Z toho nicméně nevyplývá, že ve vodě byly celou tu dobu,“ podotýká vědec Lebreton. Mnoho částí na sobě mělo útržky textu, celkem v devíti různých jazycích, převážně japonštině a čínštině. Skvrna v Pacifiku sestává pouze z odpadků, které plavou na mořské hladině. Do jejího objemu nejsou započítány plasty, které se potopily.

„Nevíme, jaký je stav znečištění ve vrstvách pod odpadkovou skvrnou a na mořském dně,“ píší autoři ve studii. Vědci se domnívají, že odpadková skvrna se v posledních letech rozrostla vlivem tsunami, která zpustošila japonské pobřeží roku 2011. Mezi Kalifornií a Havajskými ostrovy je asi 80 tisíc tun plastů.

Čtěte také: Čáslav referendum o skládce

Objev druhého ostrova z odpadků v Tichém oceánu

Vědci na nedávné šestiměsíční expedici objevili v Tichém oceánu další ostrov z odpadků. Plastový vír má podle nich větší rozlohu než americký stát Texas. Spíše než klasické předměty ho však tvoří mikroskopické plastové zbytky. Jak informoval server SFGate, vědci nalezli v pořadí již druhý ostrov z odpadků v Tichém oceánu, který tvoří především plasty z pevniny.

Vědec Charles Moore zahájil plavbu se skupinou dobrovolných vědců loni v listopadu, aby se blíže podíval na znečištění plasty z pobřeží Chile. Během tohoto výzkumu tým objevil velké množství plastů plovoucích v jižním Pacifiku. Ostrov z odpadků měří odhadem asi milion čtverečních kilometrů, což je větší rozloha, než jakou má například americký stát Texas.

Spíše než klasické plastové odpadky - plastové tašky, obaly, atd. - „Našli jsme několik větších věcí, příležitostně bóje a nějaké rybářské potřeby, ale většina z nich byla rozpadlá na kousky,“ řekl Moore. Předpokládá, že v této nově objevené lokalitě jsou miliony plastových částic na kilometr čtvereční. Vědecký pracovník se specializací na znečištění řekl, že mikroskopické plasty je vzhledem k jejich velikosti obtížně z oceánů odstranit. Nejsnažší by bylo zabránit tomu, aby se vůbec dostávaly do oceánu, než se jich zbavovat poté, když se již dostanou do proudění.

„Tento ostrov plastů se rozšiřuje jak vertikálně, tak i horizontálně,“ řekl Marcus Eriksen, odborník zabývající se znečištěním moří. „Jedná se spíše o mlhu, než ostrov,“ dodal závěrem. Ve stejné lokalitě se nachází i korálový Hendersonův ostrov. Ten, jak poukázala společnost National Geographic, byl pokryt přibližně 38 miliony kusů odpadu, což je v souladu s nedalekým nálezem Moorova 'odpadkové ostrova' v oceánu.

Charles Moore objevil i první známý 'odpadkový' ostrov v severním Pacifiku v roce 1997. Nyní zpracovává vzorky plastů z nového nálezu, které jeho tým shromáždil. Obrovská skládka plastu, která se utvořila uprostřed Pacifiku, rozvrací ekosystémy a komplikuje mořským tvorům život. Spolu s odpadem se však do srdce oceánu dostávají také invazní druhy, jimž se na zmíněném smetišti překvapivě daří

Čtěte také: Elba: ráj pro milovníky přírody

Velká tichomořská odpadková skvrna: Gigantické smetiště v Pacifiku

Velká tichomořská odpadková skvrna představuje gigantickou oblast v severním Pacifiku, kde se v důsledku proudění vody usazuje smetí - a převážně plast. Rozloha skvrny je sezonní, neboť se odvíjí od hustoty znečištění. Podle výzkumníků z organizace The Ocean Cleanup však k roku 2016 zaujímala přibližně 1,6 milionu kilometrů čtverečních, což odpovídá více než dvacetinásobku území Česka, a tvořilo ji až 129 tisíc tun odpadků. Ani takto obrovské smetiště přitom není vidět z kosmu, jelikož se jedná o relativně malé částice a ve vodě nepříliš koncentrované: Průměrně se v metru krychlovém vody vyskytují pouze čtyři.

Milimetry smrti

Podle Matthiase Eggera, který pro The Ocean Cleanup pracuje, bychom o tichomořské skvrně neměli uvažovat jako o plovoucím ostrově: „Přímo na místě uvidíte jen krásný modrý oceán. Lepší je skvrnu přirovnat k obloze. Když se na nebe podíváte v noci, bude poseté hvězdami - a podobně vypadá skvrna z plastů. Jejich koncentrace sice není tak vysoká, ale jakmile si jich ve vodě všimnete, začnete jich pozorovat stále víc.“ Na vině je nehostinné oceánské prostředí, které plasty zvolna rozkládá na tzv. mikroplasty s rozměry do pěti milimetrů. Pouhýma očima se pak dají ve vodě zahlédnout jen stěží, ale dopad mají obrovský. Ostatně nacházejí si cestu dokonce i do našich těl, jelikož je přijímáme spolu s jídlem.

Asi netřeba dodávat, že takto gigantické smetiště zásadně ohrožuje mořský život. Do změti odpadů se chytají ryby či želvy, načež se nedokážou vysvobodit a umírají. Ptáci si zase plovoucí smetí pletou s kořistí, jenže jejich trávicí ústrojí si s víčky, nedopalky a kusy obalů neporadí. Plasty se tak v tělech opeřenců usazují a brání jim přijímat běžnou potravu, tudíž nebozí tvorové hynou hladem.

Plavba na umělé hmotě

Škála problému a jeho následků však může být mnohem širší, než jsme si původně mysleli. Oceány představují nejméně prozkoumanou část planety a tamním ekosystémům nerozumíme ani zdaleka tolik jako těm suchozemským. Pacifická skvrna by přitom mohla sehrát významnou roli v jejich rozvracení. Ačkoliv se její rozloha v závislosti na sezoně mění, faktem zůstává, že plasty vytvářejí relativně stabilní prostředí pro život.

Do srdce oceánu se pak na nich přesouvají živočichové, kteří se za normálních podmínek drží na pobřeží či v jeho blízkosti. „Když jsme prozkoumali kusy plastů z tichomořské skvrny, zaskočilo nás, kolik jsme na nich našli pobřežních organismů,“ uvádí Linsey Haramová ze Smithsonian Environmental Research Center.

Čtěte také: Sapi: Ostrovní přírodní ráj

Takřka na všech prozkoumaných plastech objevili vědci oceánské tvory, což není nijak výjimečné - vždyť některé kusy odpadu tvoří součást skvrny i déle než 50 let. Na 70 % smetí však výzkumníci identifikovali alespoň jeden druh, který uprostřed oceánu běžně nežije a daří se mu pouze na pobřeží. Dvě třetiny vzorků pak sloužily coby domov pro oceánské i pobřežní „nájemníky“. Nejenže se tak spolu s odpadem dostávají na moře organismy, jež by se v jeho vodách za jiných podmínek nevyskytovaly, ale zároveň naším přičiněním vznikají nové komunity živočichů.

Žer, nebo tě sežerou

Popsané ekosystémy se ovšem neutvářejí ve vzduchoprázdnu a o prostor k životu bojují se stávajícími společenstvími: V lepším případě žijí po jejich boku, v tom horším je připravují o potravu, nebo je rovnou pojídají. „Velmi pravděpodobně tam probíhá boj o životní prostor a také o potravní zdroje. Organismy se zřejmě rovněž požírají navzájem. Tamní interakce se zatím těžko určují, máme však důkazy, že se některé pobřežní sasanky krmí oceánskými živočichy. Mezi původními obyvateli a novými komunitami tak rozhodně dochází k určité formě predace,“ vysvětluje Haramová.

Změna prostředí přesto mnoha pobřežním tvorům nebrání v rozmnožování. Zmíněná badatelka s kolegy objevila na kusech plastu například členovce, kteří se starali o čerstvě nakladená vajíčka, nebo sasanky množící se nepohlavně klonováním. Nelze přitom vyloučit, že mořské proudy nějaký kus odpadu ze skvrny vytrhnou a zanesou jej k pobřeží. Druhy, jež umělý ostrov obývají, se tak mohou dostat do nepůvodní lokality, kde nenaleznou přirozené predátory a naruší místní rovnováhu.

„Když se dovedete množit, dovedete se také šířit. A když se umíte šířit, umíte i dobývat,“ dodává Linda Amaral-Zettlerová z nizozemského institutu pro mořský výzkum NIOZ. „Pro pobřežní organismy nejde o ‚poslední štaci‘. Jejich cesta do srdce oceánu nemusí nutně skončit smrtí.“

Varovně zdvižený prst

Velká tichomořská skvrna je sice nejrozsáhlejší svého druhu, ovšem nikoliv jediná. Její protějšky se nacházejí také v Atlantiku či v Indickém oceánu. Otázkou zůstává, zda se závěry z Pacifiku dají vztáhnout i na jižně položená oceánská smetiště a zda k invazi pobřežních druhů plovoucích na kusech plastů dochází všude na světě. Haramová s kolegy v současnosti rovněž zkoumá, jestli se organismy mezi jednotlivými ostrovy odpadu přesouvají, nebo na nich zůstávají uvězněny.

Umělá hmota v oceánech každopádně závažným způsobem mění ekosystémy takřka po celé planetě. „Pro mě jde o další varování, že je třeba podniknout drastické kroky, aby se plasty do moří nedostávaly,“ dodává mikrobiolog Martin Thiel. Dočasnou alternativou by se mohl stát oceánský „úklid“, kterým se zabývá třeba již zmíněná organizace The Ocean Cleanup a přímo na vodě buduje k zachytávání plovoucích plastů speciální bariéry.

Průzkumy však předpokládají, že by se množství umělohmotných odpadů končících v mořích mohlo do roku 2040 zvednout až 2,6krát, což by znamenalo neúnosnou míru. Změna proto musí přijít v globálním měřítku, a to co nejdřív.

Miliony tun plastů končí v oceánech

Podle loňské studie Global Plastics Outlook vyprodukuje průměrný obyvatel USA za rok 221 kilogramů plastového odpadu, u Evropanů se jedná o přijatelnějších 114 kilogramů a nejšetrnější jsou Japonci a Korejci s 69 kily. Z globálních 353 milionů tun odpadních plastů se pouze 9 % recyklovalo, 19 % putovalo do spaloven, 49 % se vyvezlo na skládky a celých 22 % proniklo do neregulovaného prostředí včetně oceánů.

V roce 2019 se podle uvedené studie dostalo do vodních toků 6,1 milionu tun plastů, z toho 1,7 milionu skončilo v oceánech. Skvrna z plastových odpadků v Pacifiku se nebezpečně zvětšuje. V Tichém oceánu byla objevena další plovoucí hmota mikroskopického plastu.

Masivní množství plastu v jižním Pacifiku je dalším problémem, který řeší ochránci přírody. Kapitán Charles Moore, zakladatel výzkumné nadace Algalita, objevil obří skvrnu teprve nedávno. V roce 1997 to byl právě Charles Moore, který jako první objevil slavnou skládku odpadu v severním Pacifiku. Nyní odhaduje, že tato zóna znečištění plastem by mohla mít velikost větší než milion čtverečních mil. Nejedná se ovšem nezbytně o plovoucí lahve, tašky či bóje, ale o maličké kousky plastů připomínající konfety. Mikroskopické částice nemusí být viditelné na hladině. Jejich výskyt potvrdila až šestiměsíční expedice kapitána Moora, která byla zaměřená právě na výzkum plastů.

Ostrov Henderson, nacházející se v oblasti jižního Pacifiku, byl nedávno označený za nejvíce znečištěný ostrov od plastu. Tím, že leží v blízkosti oceánského proudu, zachytí spoustu odpadků z lodí i zemí Jižní Ameriky.

Plastový ostrov v číslech

tags: #rozloha #ostrova #z #odpadku

Oblíbené příspěvky:

• Svoz odpadu v Českém Těšíně
• Inovace v recyklaci mořských plastů
• Udržitelné pěstování kukuřice
• Třídění odpadu v ČR (iDNES.cz)
• Změny v Zákoně o Odpadech