Rozmnožování organismů v narušeném ekosystému: Příklady a principy

Ekologie je vědecká disciplína, která zkoumá vztahy mezi organismy a jejich prostředím. V širších souvislostech se o ekologii hovoří jako o předmětu, který se zabývá vztahy člověka k prostředí a k ostatním organismům v tomto prostředí žijícím.

Organismy se ve svém prostředí nevyskytují náhodně. Vždy můžeme nalézt určité souvislosti mezi typem a vlastnostmi prostředí (teplotou, vlhkostí, půdou apod.) a tvarem těla, způsobem výživy a dalšími vlastnostmi určitého živočicha nebo rostliny.

Základy ekologie a ekosystémy

Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. Ekosystém je ucelená část přírody (biosféry).

Biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop je takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů.

Základní vědeckou disciplínou, která se zabývá studiem života, je biologie. Zatímco biologický obor jako je anatomie studuje stavbu těla a fyziologie se zabývá studiem funkcí orgánů, tkání a buněk, zkoumá ekologie vztahy mezi organismy a jejich prostředím. Nejnižší jednotkou, kterou ekologie zkoumá, je jedinec a jeho vazby na okolní prostředí i na ostatní organismy.

Čtěte také: Udržitelné rozmnožování hospodářských zvířat

Podle způsobu získávání látek a energie dělíme organismy na dvě hlavní skupiny, a to na autotrofní (sám se živící, samostatně si vytvářející výživu) a heterotrofní (živici se jinými organismy). Mezi autotrofní řadíme především zelené rostliny.

Naši planetu obývá velké množství nejrůznějších druhů organismů, jejichž počet jen těžko odhadneme. Biologové dosud popsali nebo pojmenovali pouze část z nich. Organismy se od sebe liší nejen velikostí, tvarem těla a barvou, ale také způsobem života, tj. vazbou na okolní prostředí. Rozličné rostliny rostou na různých půdách, jiní živočichové žijí v mořské vodě, jiní na souši nebo v bažinách či jeskyních. Tím způsobem jsou organismy svému okolí přizpůsobeny, neboli jsou na podmínky v okolí adaptovány.

Vliv narušení na rozmnožování organismů

Adaptace je každé přizpůsobení umožňující organismu existovat za podmínek daných v minulosti v jeho stanovišti tak, že má co největší užitek z živin u energie, které jsou tam dosažitelné. V dlouhé historii vývoje organismů se podmínky měnily postupně nebo náhle. Organismy, které nebyly schopny se přizpůsobit, vyhynuly. Naopak ty, které změnu podmínek snášely, dále rostly a množily se. Stálý tlak prostředí, za něhož vývoj organismů probíhal a probíhá, je nazýván přírodním výběrem.

Krytové podmínky v honitbách vyhrává zde ten, kdo dokáže „udržovat krok s dobou“, tj. Chyba, ke které pak dojde vlivem výběru špatné možnosti, může vést až do slepé uličky tzv. Co je ekologické pro člověka, nemusí být vždy ekologické pro organizmy (velká prosklená okna odrážející oblohu jsou ekologickou pasti pro ptáky).

Životní rytmus jednotlivých druhů zvěře zahrnuje početí, embryonální vývoj, narození, růst, pohlavní dospělost, rozmnožování, stárnutí, klimaktériem, senilita, smrt organizmu.

Čtěte také: Ochrana zvířat neschopných rozmnožování

Denní rytmus zvěře může být narušen špatnou kondicí zvěře, migrací z rušených lokalit.

Narušení ekosystému může vést k vytláčení klasických původních organizmů (potrava, teritorium).

Příklady vlivu lidské činnosti a ochranná opatření

Všechny organismy, které dnes na Zemi žijí, se nevyvíjely pouze pod vlivem a tlakem přírodních faktorů. Do přirozeného vývoje a výběru zasáhl před více než deseti tisíci lety i člověk. Od okamžiku, kdy začal chovat domácí zvířata a pěstovat kulturní plodiny, vybíral vhodné druhy k rozmnožování a měnil záměrně podmínky jejich života. Zpočátku se snažil pouze vyloučit některé nepříznivé vlivy prostředí. Za sucha rostliny zavlažoval, půdu hnojil a vytrhával konkurenční rostliny - plevel. V dobé nedostatku prikrmoval ochočená zvířata uskladněnou potravou, vybudoval stáje pro případ nepřižne počasí a zabíjel šelmy, které jeho stáda ohrožovaly.

Škody na životním prostředí způsobují přezvěření honiteb, zavádění nepůvodních druhů zvěře do honiteb (ondatra - hráze, nutrie - porosty).

Lidská snaha by měla směřovat k tomu, aby se půda a voda nestala sterilní = prostředí bez života.

Čtěte také: Průvodce rozmnožováním agam

Mezi abiotičtí škodlivé činitele ovlivňující stavy a kvalitu zvěře patří lidské faktory - psi, kočky, koně, automobily, běžkaři, lyžaři, čtyřkolky, což vede k minimálnímu rušení zvěře a nekvalitnímu založení trofejí.

Zákon o ochraně přírody a krajiny definuje, že ochranou přírody a krajiny se rozumí péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny.

Ochrana přírody a krajiny se zajišťuje zejména ochranou a vytvářením územního systému ekologické stability krajiny, obecnou ochranou druhů planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a zvláštní ochranou těch druhů, které jsou vzácné či ohrožené, pozitivním ovlivňováním jejich vývoje v přírodě a zabezpečováním předpokladů pro jejich zachování, popřípadě i za použití zvláštních pěstebních a odchovných zařízení.

Tabulka příkladů škod působených zvěří

tags: #rozmnožování #organismů #v #narušeném #ekosystému #příklady

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce množením trávy
• Komunální ekologie
• Hranice BPEJ: Co to znamená?
• Znovuvyužití vody
• Myslivost v Roudnici nad Labem