Rozšíření kaktusů rodu Gymnocalycium v Jižní Americe

Německý odborník na gymnokalycia a botanik Detlev Metzing zpracoval v roce 1995 studii o rozšíření druhů GYMNOCALYCIUM Pfeiffer ex Mittler v jižní Americe. Pro porozumnění příbuzenských vztahů jednotlivých společenstev má znalost areálů velký význam.

Území, v kterém se taxon přirozeně vyskytuje, je označováno jako AREÁL. Poloha a velikost areálu jsou určeny ekologickou strukturou a konkurenční schopností právě v té době vyskytujícího se společenstva, jeho rozšířením a původem vzniku, jakož i existencí vhodných stanovišť. Jedinci náležející k jednomu druhu, tedy jednotlivé rostliny, nejsou libovolně roztroušeny v různých zeměpisných oblastech, ale vyskytují se na ohraničených územích.

AREÁL RODU GYMNOCALYCIUM sahá asi od 18° zeměpisné šířky na severu až k 45° šířky na jihu. Na západě slouží jako baréra rozšíření Andy. Rod nemá žádný celistvý areál, ale existuje více mezer v rozšíření. Takový areál, sestávající z více prostorově oddělených subareálů, bývá označován jako areál disjunktní (mezerovitý, nesouvislý).

Jak odpovídá velkému území rozšíření, vyskytují se druhy gymnokalycií na různých stanovištích, na nichž ekologické podmínky míst růstu jsou utvářeny velmi rozdílně. Nejdůležitější vegetační jednotky areálu rodu jsou: monte, chaco, espinal a pampa. Rozloha těchto formací je znázorněna na mapě č. 1.

Charakteristika vegetačních jednotek

• CHACO: Z velké části světlý, suchý les, pokrývá velkou a rozsáhlou plochu jihoamerického kontinentu a je hlavním územím rozšíření rodu Gymnocalycium. Podle srážkových a teplotních poměrů se jeví Chaco jako suchý les, trnitý buš, nebo také jako palmová savana na vlhčích půdách. Množství srážek činí v centru jen asi 500 mm za rok a přibývá směrek k okrajům. Srážky padají z větší části během teplého léta. Reliéf centrálního území chaca je převážně rovný a vzrůstá jen slabě od východu na západ. Půda sestává z hlinité a písečné spraše, která byla kdysi splavena z And. Na některých místech jsou také písčité půdy a duny.
• PAMPA: Rozsáhlé travnaté stepi na území Rio de la Plata. Roční množství srážek dosahuje od 600 do 1.300 mm. Dříve bylo území od přírody bez lesů, dnes je však silně kultivováno a často změněno vysazováním stromů. Na jihozápadě (provincie Buenos Aires) je rozsáhlá rovná, trávou porostlá plocha, v které mají odlišnou vegetaci jen plochá horská seskupení Sierra de Tandil a Sierra de la Ventana. Jsou to travnaté pláně a křoviny pahorkaté pampy, vyskytující se v podobné formě také v Uruguayi a v jižní Rio Grande do Sul.
• MONTE: Charakteristické pro oblast MONTE jsou xerofilní (suchomilné) křovinaté stepi Jsou to především keře rodu Larrea a další, většinou malolisté a trnité druhy, které propůjčují této oblasti její charakteristický vzhled. V závislosti na místních klimatických podmínkách a topografii může však být vegetace „monte“ utvářená také velmi rozdílně. K oblasti monte také náležejí horské svahy s převládajícími trichocereusy. Jednotlivě jsou také roztroušeny některé druhy stromů (např. Prosopis). Z púd se vyskytují všechny přechody od hlinitých po kamenité. Roční srážky leží asi mezi 100 až 350 mm.
• ESPINAL: Přechod k pampě tvoří ESPINAL. Příznačné jsou druhy stromů rodu Prosopis jakož i další druhy, které se také vyskytují v oblasti chaco. Srážky dosahují od 340 až přes 1.100 mm za rok.

Nutno zde ještě uvést suchá andská údolí, která podle polohy mohou být utvářena velmi rozdílně. Zatímco vyšší polohy pokrývají při dobrém zásobení vodou husté lesy, jsou údolí relativně suchá a mají řídké lesy nebo trnité křoví s mnoha druhy vegetace jako v chaco a monte.

Čtěte také: Rozšíření vážek v ČR

Uvnitř těchto hlavních formací jsou další rozdílnosti, takže v jednotlivých výškových stupních pohoří se nacházejí rozdílné vegetační typy. Také některé druhy gymnokalycií se nacházejí jen v určitých výškách.

Zvláštní důležitost mají však také mimořádná stanoviště - extrazonální stanoviště, jedná se přitom o maloprostorová stanoviště, jejichž ekologické podmínky se odlišují od hlavních formací, které je obklopují. To mohou být například pruhy lesa podél řek nebo otevřené skalní plochy uprostřed husté vegetace. Pro některé druhy jsou taková extrazonální stanoviště zároveň reliktními stanovišti nebo ústupovými územími (relikt = rostlinný nebo živočišný druh, nebo jiný taxon, který se zachoval na malém území jako pozůstatek dřívějšího velkého rozšíření). Druhy jako např. Gymn. paediophilum Schütz, Gymn. chiquitanum Card. a Gymn. chacoense osídlily taková reliktní stanoviště.

Areály podrodů Gymnocalycium

Na mapách č. 2 - 7 jsou znázorněny areály podrodů případně některých skupin druhů rodu Gymnocalycium. Ovšemže nejsou rostliny náležející k nějakému druhu rozděleny rovnoměrně přes celý znázorněný areál, nýbrž např. jen podél horských údolí, v určitých výškách nebo na roztroušených zvláštních stanovištích se speciálními ekologickými podmínkami. Tyto odlišnosti areálů se však dají znázornit jen při velmi velkých měřítkách.

Uveřejněné mapy, spočívající na bance informací se stovkami záznamů nalezišť, které byly převzaty ze seznamů polních čísel a z literatury, ukazují současně známé rozšíření druhů gymnokalycií. Když se podíváme podrobně na údaje nalezišť více sběratelů, zjistíme, že bylo především sbíráno podél silnic a rozsáhlá území jsou v tomto ohledu ještě málo prozkoumaná. A lze proto předvídat, že budoucí nálezy stranou hlavních cest povedou k lepšímu poznání areálů a k rozšíření nebo upřesnění zde znázorněných hranic rozšíření. Na druhé straně došlo a dochází vlivem lidské činnosti ke zničení mnoha stanovišť, vývojový jev, který nakonec vede ke snižování nebo vyhlazení části areálů.

Podrod MACROSEMINEUM

Druhy podrodu MACROSEMINEUM jsou rozšířeny na východním okraji areálu rodu (mapa č. 2). Hlavní areál se rozprostírá skoro přes celou Uruguay a jižní Rio Grande do Sul. Další malá, izolovaná naleziště výskytu (= exklávy) se nalézají v argentinských provinciích Corrientes a Misiones, jakož i v jihovýchodní Paraguay. Klima těchto území je vlhké, srážky se pohybují mezi asi 1.000 až 1.300 mm ročně. Druhy gymnokalycií jsou zde většinou k nalezení na extrazonálních stanovištích, jsou to malé pahorky, skalnaté plochy nebo kamenité louky. Jedná se o stanoviště, na nichž voda rychle odteče a na nichž panuje přinejmenším občasné sucho. Zde není konkurence jiných rostlin tak velká a jsou zde lépe chráněna před dobytkem. Pravděpodobně se jedná u těchto stanovišť o relikty dřívějšího, během sušších klimatických podmínek většího areálu. Nyní je asi pasení a kultivování největším ohrožením pro maloprostorový výskyt.

Čtěte také: O norkovi americkém v ČR

Rovněž v chacu, na severu Paraguaye a na jihovýchodě Bolívie se vyskytují druhy Gymn. paediophilum, Gymn. chiquitanum a Gymn. chacoense (mapa č. 2). Zde se však jedná o mimořádná stanoviště uvnitř rozsáhlého, plochého území chaca, porostlého trnitým bušem. Naleziště leží na izolovaných pásmech pahorků v chacu případně cerrado (= hustý) a jsou pravděpodobně reliktními areály.

Podrod GYMNOCALYCIUM (dříve Ovatisemineum)

Podrod GYMNOCALYCIUM (dříve Ovatisemineum) má disjunktní soustavu areálu (mapa č. 3). Výskyt Gymn. schroederianum Osten navazuje na západě na areál podrodu Macrosemineum. Nejdále na jih pronikajícím druhem podrodu je Gymn. gibbosum (Haw.) Mittler sensu lato (v širším pojetí). Areál sahá od horských systémů pampy přes části provincií La Pampa a Rio Negro až do východní části provincie Chubut a rozprostírá se tím přes biografické oblasti pampa, monte až do přechodné oblasti k patagonské křovinné stepi. Zatímco va severu této části areálu množství srážek je asi 600 až 750 mm, na jihu je to jen asi 150 až 200 mm. Bezpochyby je Gymn. gibbosum blízce příbuzné s Gymn. striglianum Jeggle a Gymn. borthii Koop, doposud však zeje mezi známýni nalezišti těchto druhů velká mezera. Velká část druhů této semenné skupiny má své území rozšíření v horských pásmech Sierra de Cordoba, které se rozprostírá od San Luis až na severe provincie Cordoba.

Nejdále severně se vyskytujícím druhem této semenné skupiny je Gymn. uebelmannianum Rausch ze Sierra de Velasco. Většinu druhů rodu lze nalézt na území předhoří And severní provincie San Luis až nahoru do Salty. To je jižní část oblasti chaco s přechody k oblasti monte. Zde se nachází centrum rozmanitosti rodu ve kterém se vyskytují druhy čtyř podrodů: Gymnocalycium, Microsemineum, Trichomosemineum a Muscosemineum mineum. Důvodem pro tuto mnohotvárnost je složitá a rozmanitá krajina s četnými horskými pásmy, ve kterých se mohly taxony vyvíjet odděleně od sebe na mnoha více či méně izolovaných stanovištích.

Podrod MICROSEMINEUM

Od La Rioja až do Jujuy se rozprostírá areál Gymn. saglionis (Cels.) Br. et R. (mapa č. 4). Příbuzné Gymn. spegazzinii Br. et R. (včetně Gymn. cardenasianum Ritter a Gymn. armatum Ritter) roste ve výše položených, suchých údolích východních And, izolovaného severního výběžku oblasti monte (mapa č. 5).

Podrod PIRISEMINEUM

Gymn. pflanzii (Vaupel) Werdermann sensu lato, pro které byl popsán vlastní podrod PIRISEMINEUM H.Till et M.Hesse, má velké území rozšíření, které se rozkládá přes území Chaco v severozápadní Paraguay, přes vnitroandská suchá údolí v Bolívii až do Argentiny do provincie Tucuman (mapa č. 6). Výškové rozšíření sahá od 450 m v paraguayském chacu až do 2.000 m v bolívujské provincii Potosi. Odpovídajíce velkému areálu, lze druh nalézt v růrných formách v rozdílných místech výskytu, jak na suchých skalnatých stanovištích, tak i v relativně hustých lesích oblasti chaca.

Čtěte také: Klimatické změny a škodliví činitelé rostlin

Podrod MUSCOSEMINEUM

Jako Gymn. pflanzii a Gymn. saglionis, má také Gymn. schickendantzii (Britton et Rose Weber) velmi velké území rozšíření (mapa č. 7). Tyto druhy mají červené plody se šťavnatou pulpou, jejich semena jsou také rozšiřována ptáky a tak umožňují osídlení velkého území. V paraguayském chacu, v Bolívii a v severní Argentině lze nalézt další druhy podrodu MUSCOSEMINEUM (mapa č. 7). Druhy, jako např. Gymn. mihanovichii (Gürke) Br. et R., Gymn. marsonerii Y.Ito a Gymn. eurypleurum Ritt. et Plesník jsou částí stavu převládající vegetace suchého lesa. Ačkoliv ekologické faktory jsou relativně stejné na velkých územích, lze tyto druhy najít většinou v relativně maloprostorových populacích. Jak se zdá, jsou za to odpovědné okolnosti šíření semen.

Ekologie vybraných druhů

O ekologii většiny druhů je relativně málo známo. V literatuře se nacházejí zpravidla, pokud vůbec), jen skrovné údaje o klimatu, půdě nebo doprovodné vegetaci. Jako vzor pro některé druhy mají zde být krátce popsány podmínky některých odlišných stanovišť.

Gymn. mihanovichii je druh, který se vyskytuje v suchém lese centrálního chaco Paraguayo a severní Argentiny. Roční srážky jsou zde 700 - 900 mm. Rostliny gymnokalycií rostou pod ochranou keřů, jejichž listoví chrání tyto kaktusy zvláště v teplém a vlhkém létě před slunečním zářením. Jsou tedy obzvláště přizpůsobená na toto specifické mikroklima lesa v chacu. Půdy jsou hlinité, jemně písčité, s nepatrnými částicemi humusu, půdní reakce je slabě kyselá, hodnota pH kolísá kolem 6 - 6,5. Zřetelná vrstva humusu se nevytváří, protože odumřelý rostlinný materiál je rychle odbourán. Ačkoliv tyto podmínky jsou relativně stejnorodé na velkých územích, jsou zde druhy gymnokalycií k nalezení většinou v menších ohraničených populacích. To lze odvodit od rozšiřování plodů a semen, které se asi děje prostřednictvím ptáků a mravenců.

Také Gymn. riojense (Frič et Pažout) H.Till et W.Till a Gymn. bodenbenderianum (Berger) H.Till et W.Till patřící do podrodu TRICHOMOSEMINEUM náležejí ke klimaxové vegetaci (to je konečné stadium vegetace, schopné se vyvíjet při určitých podmínkách klimatu), v tomto případě k vegetaci oblasti monte. Jsou zde k nalezení roztroušené téměř vždy ve stínu rozličných keřů (Larrea aj.). Během období sucha jsou rostliny zataženy v půdě a často pokryté listím nebo pískem. Tím je snížena plocha odpařování těl rostlin. Semena jsou rozšiřována především mravenci, kteří požírají přívěsek semen obsahující cukr (elaisom).

Zatímco výše uvedené druhy náleží k velkoprostorové, převládající klimaxové vegetaci a proto také zaujímají relativně velký areál, jsou druhy jako Gymn. paraguayense (K.Sch.) Schütz a Gymn. fleischerianum Jajó et Backeberg k nalezení jen na mimořádných stanovištích. Těmito mimořádnými stanovišti jsou zde menší pískovcové plochy uprostřed území pokrytého (potenciálně) zpola stále zeleným subtropickým lesem. V tomto území, bez výrazného období sucha, jsou bohaté srážky (ročně asi 1.400 mm) a malé kaktusy zde nemohou konkurovat rostlinným druhům lesa. Kde však vystupuje skála na povrch, je vrstva půdy velmi tenká nebo zcela chybí. Konkurence větších rostlin proto odpadá. Mimoto tenká vrstva půdy rychle vysychá a alespoň občas zde panují aridní podmínky. Proto se zde usidlují druhy, které mohou toto dočasné období sucha přežít. Také zde rostou druhy gymnokalycií často v ochraně menších rostlin. Půdy jsou, podle náplavové schopnosti vody, písčité až hlinité, hodnota pH leží při 4,5 - 5,5.

Znalost ekologických podmínek na domovských stanovištích nám může dát cenné odkazy pro kulturu. Tak se daří Gymn. mihanovichii v kultuře lépe, když v létě stojí ve stínu ve vlhkých a teplých podmínkách. Neboť rostliny vyskytující se v přírodě ne tam, kde pro ně panují optimální a biotické faktory (teplota, vlhkost, živiny, světlo), nýbrž tam, kde nacházejí dostačující podmínky a nejsou potlačeny konkurenčně silnějšími rostlinami.

Tabulka: Přehled lokalit a druhů kaktusů

tags: #rozšíření #kaktusů #v #přírodě #mapa #výskytu

Oblíbené příspěvky:

• Životní prostředí a těžba břidlicového plynu
• Spánek v přírodě bez hmyzu
• Bílé koše 30 litrů – recenze
• Berlínské ekologické zóny
• Aktuální data o ovzduší v Evropě