Obnovitelné zdroje energie v Rusku a Evropě: Současnost a budoucnost

V první polovině roku 2025 jsme svědky historického obratu. Obnovitelné zdroje energie (OZE) poprvé vyrobily celosvětově více elektřiny než uhlí. Podle analýzy energetického think-tanku Ember dosáhly OZE podílu 34,3 procenta na globální výrobě elektřiny, zatímco uhlí kleslo na 33,1 procenta. Světový energetický mix se mění rychleji než kdy dříve.

Dlouhá desetiletí dominovalo uhlí - zejména v zemích jako Čína, Indie nebo USA, kde tvořilo páteř průmyslu i domácností. Od roku 2010 však obnovitelné zdroje - především solární a větrná energie - zažily raketový růst díky poklesu cen technologií a mezinárodním klimatickým závazkům po Pařížské dohodě z roku 2015. V první polovině roku 2025 vzrostla solární výroba o 31 procent oproti předchozímu roku. Čína zde hraje roli giganta - instalovala více nových kapacit než zbytek světa dohromady a přispěla k 55 procentům globálního nárůstu solární energie.

Tento posun není náhodný. Zvyšující se náklady na uhlí - včetně emisních povolenek a regulačních opatření - tlačí fosilní paliva do ústraní. Naopak OZE, tedy zdroje, které se přirozeně obnovují (solární panely, větrné turbíny, vodní a geotermální energie), nabízejí čistou alternativu. V Evropě vede Dánsko s 88,5% podílem OZE, následované Portugalskem (86,6 %) a Chorvatskem (68 %). Pro srovnání: v roce 2010 tvořily OZE méně než 20 procent globální elektřiny.

Situace v České republice

V Česku jsme v tomto závodě zatím spíše na chvostu. Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny činí v roce 2025 pouze 13,4 procenta, což nás řadí mezi nejpomaleji postupující státy v EU. Přesto se věci hýbou. V prvním čtvrtletí roku 2025 vzrostla výroba z fotovoltaiky o 42 procent oproti roku 2024. Větrná energie zatím pokrývá méně než jedno procento spotřeby, ale říjen 2025 přinesl místní referenda o výstavbě nových větrných parků, v nichž obyvatelé částečně souhlasili.

Na podporu rozvoje přispívá i politika: novela energetického zákona „Lex OZE III“ a zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů ze srpna 2025 zavádějí tzv. akcelerační oblasti pro rychlejší povolování projektů. Cílem je do roku 2030 dosáhnout 30,1% podílu OZE na spotřebě energie, přičemž by měly pokrývat 37 % výroby elektřiny, jak stanovuje Národní energetický a klimatický plán (NKEP 2030).

Čtěte také: Příklady obnovitelných zdrojů energie

Přínosy a překážky přechodu na OZE

Přechod na OZE není bez překážek ale přináší i významné přínosy. Na jedné straně obnovitelné zdroje snižují emise CO₂, posilují energetickou soběstačnost a vytvářejí nová pracovní místa v moderních technologiích. Ekologické organizace v tom vidí cestu k záchraně klimatu a udržitelné budoucnosti.

Na druhé straně je tu však i řada problémů. Nestabilita výroby ze solárních a větrných zdrojů vyžaduje drahé akumulátory, například lithium-železo-fosfátové baterie, a rozsáhlou modernizaci přenosových sítí. V Česku navíc patří ceny elektřiny mezi nejvyšší v Evropě, což zvyšuje riziko energetické chudoby. Do roku 2030 se očekává zdvojnásobení globálních kapacit OZE, přičemž až 80 % nových instalací připadne na solární fotovoltaiku. Její podíl by mohl dosáhnout 45 % světové výroby elektřiny. V Česku se plánuje ambiciózní nárůst větrných elektráren na 1 500 až 2 000 MW, podporovaný evropskými fondy.

Globální cíl ztrojnásobit kapacitu OZE však podle IEA nejspíš nebude splněn kvůli regulačním překážkám a pomalým povolovacím procesům. Pro nás je klíčové vyvážit růst OZE s energetickou bezpečností - možná i dočasným využitím plynu jako přechodného zdroje.

Dezinformace a politické vlivy

V Česku se ale momentálně odehrává koordinovaná kampaň ruské páté kolony proti zdrojům energií z větru. Vlastně není divu, Rusko, jako zcela závislé na export fosilních paliv, má enormní zájem na tom, aby se speciálně v potenciálně proruských státech Evropy nerozvíjely obnovitelné zdroje energie. Nenechte se mýlit současnou politickou situací, Rusko je impérium (byť v úpadku) a jako impérium uvažuje a dělá i takovou politiku. To v tomto případě znamená, že uvažuje strategicky i na dekády dopředu a právě tato vlastnost je o něm známá.

Rusko se snaží zastavit politiku ochrany klimatu a přechod na klimaticky šetrnou ekonomiku prostřednictvím dezinformačních kampaní v podstatě ve všech státech Severoatlantické aliance. Zdroje energie se vedle tanků a střel staly jednou z ruských zbraní proti Evropě.

Čtěte také: Rodová škola v Rusku

Energetická strategie Ruska do roku 2035

Ani koronavirová pandemie nezabránila ruské vládě projednat a schválit jeden z klíčových materiálů: Energetickou strategii Ruska do roku 2035. Sektor by měl více než v minulosti pomáhat v řešení domácích sociálních a ekonomických problémů a být pilířem rozvoje vzájemných vztahů s rostoucími asijsko-pacifickými ekonomikami. Má také přinést svůj podíl do rozvoje ruského průmyslu a technologií.

Vláda chce, aby energetika stále více přispívala k sociálně-ekonomickému rozvoji celé země, za prioritu mj. určila zajištění domácí poptávky po energiích. Geograficky vidí budoucnost v ekonomikách asijsko-tichomořského regionu, kde nemá nižší ambici než se stát jedničkou mezi dodavateli energetických surovin.

Pro největší zemi světa je velkým specifikem fungování oboru v mnoha klimatických zónách v největší zemi na světě a nerovnováha mezi tím kde se energie získává a kde se spotřebovává. Vždyť šedesát procent spotřeby má Rusko ve své evropské části, zatímco přes osmdesát procent těžby probíhá v jeho severních a východních regionech.

Využití obnovitelných zdrojů energie se potýká s nízkou rentabilitou nových projektů, pozitivem je, že Rusko je schopné vyvážet vlastní solární panely a inženýrské služby k solárním elektrárnám. Tam, kde jsou k tomu vhodné podmínky, chce vláda také vidět větší využití geotermální energie.

Rusko se chce aktivně podílet na tvorbě mezinárodních ekologických pravidel. Veřejnost by měla mít přístup k informacím o ekologické situaci a nastalých haváriích.

Čtěte také: Analýza: ruská ropa a ekologie

Dovoz energetických surovin do EU v roce 2024

Evropská unie se zaměřuje na posílení své energetické bezpečnosti a snížení závislosti na dovozu z Ruska. Důležitou roli hraje diverzifikace dodavatelů a zdrojů energie.

Bezmála polovina elektrické energie (47 %), kterou loni vyrobily země Evropské unie, pocházela z obnovitelných zdrojů. Kontinentálním premiantem je podle dat Eurostatu Dánsko, kde se OZE podílí na výrobě z 88,4 %.

Téměř 40 % evropské obnovitelné elektřiny pochází z větrných turbín. Následují vodní elektrárny, zhruba pětinu tvoří fotovoltaika, necelou desetinu bioplyn a půl procenta poměrně specifická geotermální energie.

Na to odpovídá další souhrn od Eurostatu za loňský rok, který spočítal import ropy, zemního plynu a jeho tekuté varianty LNG. Do EU ji dováží celé spektrum zemí. Z jednotlivců jsou největším importérem USA, nicméně se i tak tvoří jen 16,1 % celého balíku.

U klasického plynu dnes statistikám s naprostým přehledem kraluje Norsko, které zemím EU loni dodalo 45,6 % poptávky. V případě LNG je ale situace diametrálně odlišná a Norsko nahrazují USA, které se na zkapalněný plyn orientují už delší dobu - do Evropy loni dovezly 45,3 % poptávky.

V budoucnu by to tedy mohlo podle něj v Evropě vypadat následovně: „Evropa dlouhodobě míří k tomu, že zemní plyn nahradí vodíkem. Vodík bude částečně vyrábět z domácích zdrojů - třeba z přebytků při výrobě zelené elektřiny. Než k tomu ale dojde, bude plyn ještě potřeba a není vyloučeno, že se do hry vrátí i ten ruský. Konkrétně Česko pak podle něj vsadí na plyn jako flexibilní doplněk v energetickém mixu postavenému na slunečné, větrné a jaderné energii.

Závěr

Přechod na obnovitelné zdroje energie je komplexní proces, který vyžaduje politickou podporu, investice do infrastruktury a boj proti dezinformacím. Evropa a Česká republika mají ambiciózní cíle v oblasti OZE, ale je třeba překonat řadu překážek, aby se tyto cíle staly realitou. Energetická bezpečnost a udržitelná budoucnost jsou klíčové priority, které by měly vést k vyváženému energetickému mixu s důrazem na obnovitelné zdroje.

tags: #Rusko #obnovitelné #zdroje #energie

Oblíbené příspěvky:

• Použití závěsných košů na odpad
• Poštovní známky s Máchovým krajem
• Systém EMAS
• Legislativa odpadů
• Energetická transformace v Německu