Sázet stromy s rozmyslem: Jak pomoci přírodě a ne jí uškodit

08.03.2026

Češi milují stromy, přesněji jejich vysazování. Když chce firma ukázat, že to s péčí o planetu myslí vážně, vysadí stromek za každé prodané auto. Podobně naladěný politik slíbí třeba milion stromů pro Prahu. I festival Ekofilm se svého času chlubil loukou zalesněnou dubem a borovicí.

Nechceme zpochybňovat význam sázení stromů pro přírodu, krajinu i obyvatelstvo. Ale je třeba upozornit na úskalí s radostným vysazováním stromů spojená. Zelenou cestu do pekel totiž lemují jednak stromy vysazené v místech, kde žádný strom raději růst neměl, jednak kmeny stromů zbytečně pokácených. Takže jak postupovat, aby příroda naší láskou a pomocí příliš neutrpěla?

Péče o přírodu samozřejmě není zdaleka jediná motivace k vysazování stromů. Pomiňme pro jednou pohled nás lidí, a podívejme se na stromy z perspektivy těch ostatních, kdo s námi krajinu obývají. Začněme tím, že stromů u nás není málo. Jenže zatímco někde stromy vyloženě přebývají, jinde bolestně chybějí. Lesníci mají momentálně starostí nad hlavu. K lesům proto jen tolik, že právě zalesňování, tedy setrvalý nárůst rozlohy lesa, je jednou z hlavních příčin ochuzování naší přírody.

Lesa už pár set let přibývá. Stejnou dobu naopak ubývá veškeré neorané a nezastavěné bezlesí. Nejrůznější lada, pastviny, meze, orchidejové louky, písčiny a křovinaté stráně už z krajiny prakticky zmizely. Zalesňování jejich posledních zbytků znamená mnohem více škody než užitku. Expanze lesa a decimace přírody bezlesí u nás mnohde dosáhla takového stupně, že i zanedbaný ruderál, tedy smetiště, svah nad silnicí či železnicí nebo remízek v poli, mohou být klíčové pro přežití těch pár ještěrek a motýlů, kteří v okolí ještě zbyli. Kdo chce v České republice v 21. století pomoci přírodě, les by zkrátka na bezlesí rozhodně vysazovat neměl.

To ale neznamená, že bychom stromy vůbec neměli sázet. Snad ještě rychleji, než přibývá stromů v lesích, totiž mizí stromy z volné krajiny (a také z ulic našich měst). Takzvaná rozptýlená zeleň je přitom pro zdraví krajiny mimořádně významná. To proto, že strom v hustém lese je jiný než strom, který má dost prostoru. V hustém lese - a takové lesy jsou u nás prakticky všechny - si stromy intenzivně konkurují. Stromy rostoucí mimo les jsou nižší, mají mohutnější korunu, rychleji rostou. A když zeslábnou, mohou ještě staletí postupně odumírat. Ve městě i volné krajině proto proti vysazování stromů nelze nic namítat. Jen je třeba splnit několik podmínek. Jednak dát pozor, abychom místo rozptýlené zeleně omylem nevysadili les, a stromy sadit opravdu daleko od sebe. A počítat s tím, že ne každý kousek krajiny vedle sebe strom snese.

Čtěte také: Perfektní hnojivo pro záhony

Například kaluže a periodické tůňky dokáže i jediný strom „vypít“ nebo zastínit natolik, že z nich vyžene mnohé obojživelníky. Rovněž je třeba dobře promyslet, jaké dřeviny využijeme. Ideální jsou původní, případně ovocné druhy. Všechny stromy, zejména ty městské, také ocení dostatek vláhy. Za letního sucha nebo v extrémních podmínkách uprostřed betonových ploch lze tento problém řešit zaléváním, daleko lepší však je poskytnout stromům přiměřený prostor, z něhož si mohou vodu brát samy.

Ponechat kolem stromů dostatečně velké plochy trávníků, které budeme daleko méně sekat, aby udržely vodu. Nesázet stromy na kopečky, ale naopak chytře vyspádovat okolní beton či asfalt, aby voda stékala ke kořenům. Existuje však ještě podstatně důležitější okolnost, než způsob sázení stromků. Jde o způsob, jakým budeme zacházet se stromy, které v krajině ještě zbyly. Nejvíce v naší krajině totiž chybí právě starší ročníky stromů. Pro většinu svých potenciálních, často ohrožených nájemníků totiž strom začíná být zajímavý přesně v době, kdy přestává být zajímavý z pohledu sadovnického. Význam pokáceného starého stromu proto nemůže vyvážit vysázení libovolného počtu malých stromečků. Ty ho mohou nahradit až po desítkách či stovkách let, pokud se toho vůbec dožijí.

Rozhodně nevoláme po tom, aby se stromy nekácely vůbec. Často totiž stačí, když strom prořežeme, ořežeme, prostě snížíme jeho těžiště. Obzvláště důležité bývá třeba zachování stromů v uličních stromořadích. Nebojme se ani ořezávat stromy na tzv. torza. Médii občas prolétnou obrázky drasticky ořezaných lip či topolů. Česká inspekce životního prostředí rozdává pokuty a občané se pohoršují nad necitlivým přístupem správce zeleně. Tady legislativa situaci rozhodně nezjednodušuje. Kvůli přísné ochraně stromů před poškozováním je nakonec podstatně jednodušší libovolný strom skácet, než důrazně ořezat. A tak mizí mnoho stromů, které mohly být zachovány pro budoucí generace lidské, ptačí i hmyzí. Přitom to není tak dávno, kdy byly podobně drasticky ořezávány téměř všechny stromy mimo les. A pravidelně. Schválně se zajděte se podívat na nejbližší památnou lípu. Nevětví se její kmen náhodou překvapivě nízko nad zemí do několika kmenů podobného průměru? Pokud ano, je prakticky jisté, že bývala pravidelně ořezávána.

Lidé ze stromů získávali větve s listím pro dobytek, dříví na otop. A ty stromy se dožívaly vyššího věku než dnes. Prakticky nehrozilo, že se strom zlomí, rozlomí nebo vyvrátí, což často postihuje právě stromy, u nichž se s ořezáváním přestalo. Z této „péče“ neprofitovaly jen stromy. Linie ořezávaných stromů dříve podél cest a vodních toků propojovaly krajinu, takže i v prakticky bezlesých a zemědělsky velmi intenzivně využívaných rovinách jižní Moravy běžně žili a místy dosud přežívají brouci považovaní za pralesní relikty. Není divu.

Co z toho plyne? Pokud nám opravdu jde o přírodu a její mizející rozmanitost, stromy musíme sázet i kácet s rozmyslem. Nepodléhejme představě, že zalesněním každé volné plochy se děje univerzální dobro, kterým pomůžeme přírodě a zároveň zastavíme klimatické změny.

Čtěte také: Studie o vlivu sázení stromů na klima

Nejlépe učiníme, když starým stromům a jejich blízkému okolí věnujeme potřebnou péči a stromy už v mladém věku začneme ořezávat. Jednak je zpřístupníme ohroženým druhům hmyzu, houbám, netopýrům a ptákům, kteří hnízdí v dutinách, jednak jim můžeme významně prodloužit život. Měli bychom také jeden typ pro fajnšmekry, a sice jak propojit sázení stromů s ochranou hmyzu vázaného na staré stromy a stromové dutiny. Sázejte špalky! Pokud zasadíte silnější větve třeba z vrby, většinou ochotně zakoření a můžete přeskočit fázi pěstování tenkého proutku a zasadit rovnou třeba patnáctiletou vrbu. Pokud navíc začnete obražený špalek ořezávat „na hlavu“, vytvoříte ve velmi krátké době hlavatou vrbu s dutinami, které si všimnou ptáci i ohrožené druhy brouků.

Sázet stromy je rozhodně chvályhodné, pokud dobře uvážíme, jaké druhy a kde budeme sázet. Teď na podzim, když stromy shodí listí, je ideální doba na jejich výsadbu. Stromy bez listů mají snížený výpar, proto při přesazování nehrozí jejich vysušení. Kořeny ale pokračují ve svém růstu a do jara se tak stromy hezky zakoření. Snad ani neexistuje pozemek, na který by nešlo vysadit nějaký ten strom.

Někdy může být výhodnější stromy raději vysévat než-li vysazovat. Je to levnější, méně pracné a mnohem efektivnější zejména pokud je cílem dostat stromy na méně úrodné nebo extrémně suché stanoviště, kde hrozí výrazné úhyny. Stromy vyrostlé ze semínka přímo na svém konečném stanovišti jsou mnohem lépe přizpůsobené zde dobře prosperovat a nehrozí ani povýsadbový šok z přesazení. Pro přímé výsevy stromů do volné krajiny existuje i metodika s praktickou příručkou, která je k dispozici zdarma ke stažení. Pro přímý výsev jsou vhodné zejména duby, ořechy nebo kaštany, které vytváří hluboký kůlový kořen.

Nezapomeňte, že výsadba je jenom začátek. Pro dosažení úspěchu je zásadní dobrá následná péče nejméně 3 roky po výsadbě, v případě pomalejšího růstu nebo přetrvávajících nepříznivých podmínek (sucho) i déle. Nepodceňte pravidelnou kontrolu oplocení proti zvěři nebo jestli stromy nepotřebují zálivku. Pravidelná péče i v pozdějších letech přispívá k prodloužení životnosti stromů.

Abyste naplno využili potenciál stromů, je důležité dodržet několik jednoduchých pravidel:

Čtěte také: České Budějovice

Zákon o ochraně přírody a krajiny obsahuje nástroje na regulaci nepůvodních druhů rostlin a živočichů v rámci obecné i zvláštní ochrany přírody a krajiny. Záměrné rozšíření geograficky nepůvodních druhů rostlin či živočichů do krajiny podléhá povolení orgánu ochrany přírody. Do volné krajiny vysazujte jenom původní druhy dřevin a z nepůvodních ovocných dřevin pouze ty, které se na našem území pěstují dlouhodobě (jabloně, hrušně, vlašské ořechy), protože poskytují mnohem více potravy pro naše druhy živočichů. Jinak je nutný souhlas orgánů ochranu přírody, který však většinou nezískáte.
Dřeviny dorůstají v dospělosti různých rozměrů. Vysazujte je v dostatečné vzdálenosti od sebe, aby měly dostatek prostoru pro kořeny i větve, a mohli z nich vyrůst dostatečně silní, odolní a dlouhověcí jedinci. Doporučené vzdálenosti najdete taky v Standardech AOPK ČR. Stromy potřebují světlo. Zastíněné stromy chřadnou, odumírají jim větve a výrazně jim to zkracuje život. Myslete na to už při výsadbě.

Pokud máte úzký pozemek a nemůžete se ani domluvit se sousedy, stojí za to vysázet alespoň keře, nižší stromy (švestky, mandloně, jeřáb ptačí) nebo stromy s užší, štíhlou korunou (např. hrušně odrůdy Hohensaatenská, dub letní 'Fastigiata') nebo „na hlavu“ seřezávané stromy (např. Pokud naopak máte dostatek místa, preferujte vzrostlé stromy. V databázi www.stareodrudy.cz se můžete podívat na odrůdy ovocných dřevin a kromě využití ovoce či pěstitelských nároků vybírat také dle vzrůstu stromu v dospělosti. Některé odrůdy jabloní nebo hrušní vytvářejí v dospělosti koruny i o průměru 10 m. Ořešáky, duby nebo oskoruše mají ještě větší koruny - až 20-25 m.

Minimální šíře pozemku pro výsadbu stromů by měla být 6 m (ideálně alespoň 10 m) a keřů nebo na hlavu seřezávaných stromů 3 m. Dále je třeba zohlednit ochranná pásma inženýrských sítí a vozovek. Bližší informace viz dokumenty výše.

Na běžné zemědělské půdě (orná půda, trvalý travní porost, ovocný sad) můžete vysazovat stromy dle Vašeho uvážení. Omezení pro výsadbu dřevin platí pouze ve zvláště chráněných územích (národní park, chráněná krajinná oblast, přírodní rezervace, přírodní památka apod.), kde je nutný souhlas orgánu ochrany přírody. Nelze získat souhlas s výsadbou dřevin, pokud by výsadba byla v rozporu s předmětem ochrany (např. výskyt vzácných světlomilných druhů rostlin a živočichů na loukách nebo přirozeně bezlesích plochách jako jsou strmé svahy a skalnaté výchozy).

Pokud se rozhodnete vysazovat stromy na orné půdě, nejspíš současně provedete i její zatravnění. Pro zatravnění orné půdy není dopředu třeba žádné povolení nebo ohlášení úřadům. Po zatravnění byste měli ohlásit Katastrálnímu úřadu změnu druhu pozemku z orné půdy na trvalý travní porost. Postup jak na změnu pozemku najdete v tomto článku. Katastrální vyhláška definuje druh pozemku „trvalý travní porost“ jako pozemek využívaný k pěstování trav nebo jiných bylinných pícnin, na kterém se mohou vyskytovat stromy a keře. Takže pozemek, na kterém vysadíte stromy a keře (pokud to zrovna nebude les), může být v katastru nadále evidován jako trvalý travní porost. Vyjmutí pozemku ze zemědělského půdního fondu ani žádost o změnu využití území není potřeba, přestože se občas najde neinformovaný úředník, který to na vás může zkoušet.

O tom, že stromy do polí a na louky patří, svědčí i nový dotační titul Agrolesnictví. Ten s výsadbou stromů počítá, přičemž zemědělská kultura zůstane stejná (orná půda nebo trvalý travní porost), jenom přibude příznak „agrolesnický systém na orné půdě“ resp. „agrolesnický systém na trvalém travním porostu“.

Již nyní platí, že pokud roste na 1 ha méně než 100 ks stromů, může zemědělec nadále na celou plochu čerpat dotace. V LPIS-u si ji zaeviduje jako „trvalý travní porost“ nebo „jiná trvalá kultura“, pokud jde o krajinotvorný sad nebo ovocné stromořadí. V případě keřového remízku, který je součástí pastviny a může být využíván zvířaty k okusu, lze plochu remízku v celé ploše ponechat jako součást dílu půdního bloku a tato plocha je způsobilá pro čerpání zemědělských dotací.

Pro výsadbu solitérních stromů, stromů v stromořadích nebo v sadech je nejvhodnější individuální oplocení každého stromu zvlášť. Pro tento typ oplocení není povolení potřeba.

Pro ochranu výsadby skupin stromů nebo keřů v remízcích je vhodnější skupinové oplocení formou lesnické oplocenky. Ještě složitější je oplotit celý pozemek. Základní přehled o této problematice naleznete zde.

Sázíme stromy v číslech: