Pařížská dohoda: Mezinárodní úsilí v boji proti klimatickým změnám

Změna klimatu je globální problém, který vyžaduje mezinárodní spolupráci a koordinovaná řešení na všech úrovních. Pařížská dohoda představuje stabilní rámec, který povede globální úsilí v příštích desetiletích. Je mapou pro přechod do světa s nulovými čistými emisemi.

Vznik a cíle Pařížské dohody

Pařížská dohoda nese své jméno po hlavním městě Francie, ve kterém byla sjednána během Klimatické konference v Paříži v roce 2015. Představitelé států Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu dosáhli 12. prosince 2015 dohody, která byla schválena 195 smluvními stranami. Jedná se o dohodu, která je v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, má navázat na Kjótský protokol a jejím cílem je omezit emise skleníkových plynů po roce 2020.

Pařížská dohoda je právně závazná mezinárodní smlouva. Vstoupila v platnost 4. listopadu 2016. Letos v únoru tuto dohodu podepsalo 195 členů Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a 190 členů již tuto dohodu ratifikovalo.

V rámci Pařížské dohody se státy světa dohodly na cíli nepřekročit hranici oteplení o 2 °C a snažit se o udržení oteplení pod 1,5 °C (v porovnání s předindustriálním obdobím let 1850-1900). Zároveň se zavázaly formulovat své národní závazky ke snižování emisí (Nationally Determined Contributions, NDCs) a každých pět let je revidovat. Součástí dohody je i finanční podpora rozvíjejících se zemí zasažených změnou klimatu.

Pro lepší rámování úsilí o dosažení dlouhodobého cíle dohoda vybízí státy k vypracování a předložení dlouhodobých strategií.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Principy fungování Pařížské dohody

Pařížská dohoda funguje v pětiletých cyklech stále ambicióznějších klimatických cílů a opatření jednotlivých států. Každá země má každých pět let předložit aktualizovaný národní klimatický plán, tzv. NDC. V roce 2023 skončilo na konferenci COP28 první globální hodnocení pokroku s rozhodnutím o urychlení opatření napříč všemi oblastmi - mitigace, adaptace a financování - do roku 2030.

Jednotlivé vlády se shodly, že se budou informovat o svých cílech každých 5 let a zahrnou i veřejnost, kde mimo jiné poskytnou také informace o tom, jak se jim cíle daří plnit. Rozvinuté země včetně EU budou i nadále pomáhat rozvojovým zemím se snižováním emisí a budováním odolnosti vůči dopadům způsobeným změnou klimatu.

Důležitost Pařížské dohody

Pařížská dohoda o klimatu a její důležitost je zejména patrná v Arktidě, kde ubývá mořský led a permafrost taje. Tudíž každý kousek vyprodukovaného skleníkového plynu má v Arktidě ztrojnásobený dopad než v nižších zeměpisných šířkách.

Pařížská dohoda ukládá všem smluvním stranám povinnost stanovit si vnitrostátní redukční příspěvky a plnit je. Na základě dohody se tedy i Česko společně s ostatními členskými státy EU zavázalo ke společnému cíli snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o nejméně 40 procent ve srovnání s rokem 1990. Tyto cíle se ale postupně měnily a stávají se u řady zemí ambicióznějšími.

Pařížská smlouva ale vymezila také okruhy spolupráce při řešení ztrát a škod způsobených negativními dopady změny klimatu mezi smluvními stranami a potvrdila povinnost rozvinutých států poskytovat finanční podporu rozvojovým zemím.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

„Pařížská dohoda je - i z odstupu deseti let - přelomová, protože svět se shodl na společném cíli zastavit klimatickou krizi a globální jednání přestala stagnovat,“ poznamenal Jiří Koželouh z Hnutí Duha.

Výzvy a kritika Pařížské dohody

Podle drtivé většiny expertů už lidstvo přišlo o šanci udržet globální oteplování pod hodnotou 1,5 stupně. Emise oxidu uhličitého vytvořené pálením fosilních paliv, které jsou hlavní příčinou klimatické změny, v posledních letech stále rostou, a to na stále vyšší rekordní maxima navzdory mezinárodním dohodám, které mají za cíl je omezit. Uhlí, ropa a plyn stále tvoří zhruba tři čtvrtiny světových zdrojů energie.

Odborníci se shodují v tom, že Pařížská dohoda udržuje světovou pozornost na změně klimatu, ale že současné tempo a ambice nestačí. Ani země, natož svět jako celek, ovšem nepodnikají kroky a nemají zatím ani konkrétní plány k tomu, aby udržely oteplení aspoň pod dvěma stupni Celsia oproti době před průmyslovou revolucí. Na to upozorňují kritici Pařížské dohody i celého systému mezinárodních klimatických konferencí.

Úloha Evropské unie

Zelená dohoda pro Evropu představuje strategii EU pro dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Součástí dohody však nejsou pouze klimatické cíle, ale také opatření pro zdravější životní prostředí, zemědělství nebo odpadové hospodářství, jinými slovy, jde o komplexní plán pro dekarbonizaci celého hospodářství, včetně zdrojů pro jeho financování. EU si na cestě ke klimatické neutralitě do roku 2050 stanovila průběžný cíl, a to dosáhnout do roku 2030 55% snížení emisí skleníkových plynů oproti roku 1990. Naplnění tohoto cíle by měla podpořit opatření navržená v balíčku Fit for 55.

EU se na financování klimaticky prospěšných opatření podílí především prostřednictvím evropských fondů. Jde například o Evropské strukturální a investiční fondy, v rámci kterých by mělo na klimatická opatření směřovat alespoň 30 % prostředků. Dále vznikl Fond pro spravedlivou transformaci, který má minimalizovat negativní náklady dekarbonizace v zasažených regionech. Na financování klimatických opatření se podílí i Národní plán obnovy. Dále existují Modernizační a Inovační fond, které jsou financovány výnosy z prodeje emisních povolenek a jejich celý obnos putuje na opatření podporující dekarbonizaci a modernizaci ekonomiky. V roce 2025 bude spuštěn Sociální klimatický fond, který bude zaměřen na dekarbonizaci sektorů budov a silniční dopravy nebo přímou podporu zranitelných domácností.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Role Číny a USA

Čína je se svou enormní populací a těžkou závislostí na uhlí největším znečišťovatelem na světě. Je zodpovědná za více emisí než USA a EU dohromady. Čína v posledních letech udělala podstatný závazek vůči cíli zmírňující změny klimatu. Čínská politika v oblasti změny klimatu je řízena její naléhavou potřebou kontrolovat emise, stejně tak udržovat sociální stabilitu. Mimo svou odhodlanost pro čistší vzduch, udělala Čína mimořádný pokrok ve vývoji průmyslu v oblasti obnovitelné energie. Z Číny se v posledních letech stal největší investor v oblasti obnovitelné energie a zároveň největší producent. Čína musí dělat mnohem více, pokud chceme mít nějakou naději na dosažení cílů Pařížské dohody.

USA je druhý největší producent CO2 hned po Číně a největší historicky. Když USA poprvé podepsala Pařížskou dohodu v roce 2016, jejím prvním NDC cílem bylo snížit úroveň emisí skleníkových plynů oproti roku 2005 o 17 % do roku 2020 a o dalších 9-11 % do roku 2025. USA je stále na dobré cestě k dosažení svého NDC cíle z velké části díky Covidu-19, a je zde viditelný 9 % pokles ve vypouštění skleníkových plynů během posledního roku. Úředníci Bílého domu jsou tedy pod tlakem, aby stanovili uhlíkový cíl do roku 2030 do dvou měsíců, kdy prezident Biden bude hostit mezinárodní klimatický summit.

Legislativa Česka

Legislativa Česka v oblasti změny klimatu je ve velké míře utvářena mezinárodními dohodami a úmluvami a legislativou EU. V roce 2024 v Česku probíhá aktualizace klíčových strategických dokumentů v oblasti energetiky a klimatu, aby reflektovaly současné vědecké poznání, cíle Zelené dohody pro Evropu nebo geopolitické změny po invazi Ruska na Ukrajině. V rámci Politiky ochrany klimatu z roku 2017 si Česko stanovilo cíl dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů o 32 Mt do roku 2020 (a o 44 Mt do roku 2030) v porovnání s rokem 2005. V roce 2022 Česko ve srovnání s rokem 2005 dosahovalo snížení o přibližně 33 Mt (bez zahrnutí sektoru LULUCF). V porovnání s rokem 1990 klesly české emise skleníkových plynů do roku 2022 přibližně o 1/3, nicméně z velké části se tak událo zejména díky opouštění těžkého průmyslu v 90. letech.

tags: #klimatické #změny #pařížská #dohoda

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické aspekty klíčových druhů
• Čisticí prostředky Domestos
• Kritéria závodu
• Komunální odpad - prominutí
• Design z udržitelných materiálů