Odpadky v přírodě a na horách jsou nejenom estetickým problémem, ale mohou mít také závažné dopady na životní prostředí a zdraví lidí. V dnešní době se bohužel stále setkáváme s tím, že jsou někteří lidé lhostejní k tomu, kde a jakým způsobem svůj odpad likvidují. Ať už je to v lese, na pláži, na horách nebo jinde, nezodpovědné chování může způsobit velké škody a mít negativní dopad na přírodu a celou společnost. Proto je důležité si uvědomit, že každý z nás má zodpovědnost za to, jak se chováme k našemu okolí.
Takoví severoameričtí Indiáni měli jedno velmi jednoduché životní krédo - chovat se ke svému životnímu prostředí tak, aby bylo ve stejném stavu zachováno minimálně pro sedm dalších generací. Začněme tedy s dobou rozkladu odpadků. Určitě vás čas některých překvapí. Taková slupka od banánu nebo papírový kapesník například potřebují více času, než si hodně turistů myslí. Nejvíce pak udiví trvání rozkladu vlhčených ubrousků. Jejich složení je podobné plastu a rozkládají se podobně dlouho.
Z tabulky níže je jasné, že bychom v přírodě neměli nechávat žádné odpadky včetně přírodních. Jak by to vypadalo, kdyby na Sněžce každý nechal ohryzek? I 14 dní rozkladu je dlouhá doba. Základem je vzít si s sebou na výlet něco na uskladnění odpadků a ty s sebou vzít zpátky do civilizace, kde odpadky poctivě vyhodíme. Nejjednodušší je igelitka, která zaručí, že se vám od odpadků nezašpiní ostatní výbava do hor. Kdo až tak nevěří chatrnému plastu, může igelitku ještě vložit do odolného sáčku.
Chcete přispět k čistotě naší krajiny? Můžete pomoci na každém výletu. Stačí, když v přírodě nějaký odpadek uvidíte a vezmete jej tam, kam patří. Další možností je zúčastnit se každoročních úklidových akcí, u kterých můžete pomoci nejen přírodě, ale i své peněžence. Například u nejvyšší hory Liberecka se můžete zúčastnit akce Zelený Ještěd, která má za cíl úklid Ještědu a okolí. Před letní sezonou se zapojují dobrovolníci z celého regionu a uklízejí okolo vysílače, sjezdovky i les po zimní sezoně.
Odpadky jsme si vysvětlili. Přemýšleli jste ale někdy také nad tím, jak si v přírodě správně odskočit na velkou? Při několikadenní pouti švédskými horami jsem narazil na zajímavou ceduli. Ta vše vysvětlovala:
Čtěte také: Více o sbírce hříček přírody
Nejvíce odpadků bývá ne nejfrekventovanějších místech. Každý les někomu patří. To si při jeho návštěvě málokdy uvědomujeme. Takže vždy, když jsme v lese, jsme u někoho na návštěvě. Největším vlastníkem lesů v České republice je stát, vlastní přibližně 60 % plochy všech lesů. Jaké chování je v lese povoleno a jaké je zakázáno upravuje lesní zákon.
Cyklisté a jezdci na koni mohou v lese jezdit jen po vyznačených trasách. Důvodem je ochrana lesa, tedy aby nedošlo k poškození povrchu půdy a stromů (zejména malých stromků nebo kořenových náběhů velkých stromů) a k rušení zvěře (která pak vlivem stálého stresu může i uhynout. Opravdu víš, jak se v lese jezdí na kole? Jezdit do lesa auty, na čtyřkolkách či motorkách a stát tam s nimi je zakázáno. Důvodem je ochrana lesních cest, které nejsou vždy zpevněné a majitel lesa je nechal postavit jako systém zdravotní a požární ochrany a jako podporu hospodářské činnosti v lese. I kdyby na kraji lesa nebyla značka „Zákaz vjezdu“, není jízda autem po lese či lesních cestách dovolena. Hluk dopravních prostředků děsí zvěř, která v lese žije. Ta potom vystrašeně běhá po lese a ztrácí potřebné zásoby energie, zvláště v zimním období. Může to pro ni být i kritické.
Pes do lesa samozřejmě může, ale musí být veden na vodítku. Volně pobíhající pejsek ruší a stresuje zvěř, která neví, že zrovna ten váš je kamarádský a nechce jí ublížit, jen si pohrát. Zvěři ale vadí i několik dní stará pachová stopa psa. Tento stres pro ni může znamenat i smrtelné nebezpečí.
Nezdá se to, ale zlodějem v lese je každý, kdo si z lesa odnáší větší kusy dříví než jen spadané, na zemi ležící a suché větvičky, větvě - klest. Oheň můžeme rozdělat ve vzdálenosti nejméně 50 m od okraje lesa, nikdy ne blíže nebo v lese. I malý požár uškodí - shoří čerstvě vysazené stromky, které lesní dělníci několik dní sázeli, shoří dospělé stromy a jejich dřevo bude chybět majiteli lesa. Po požáru se les musí často hlídat, aby se skrytý oheň znovu neobjevil. To vše stojí majitele lesa a lidi, kteří v lese pracují, spoustu úsilí a peněz. V lese se s ohni můžete setkat na jaře, kdy lesní dělníci pálí klest po těžbě stromů.
Mláďata často vypadají opuštěná, ale většinou jim jen rodiče shání potravu. Raději je neberte do rukou a tiše odejděte.
Čtěte také: Aktivity pro děti v přírodě
Člověk v přírodě vždy zvládl přežít s minimem vybavení a někteří tento minimalistický přístup praktikují i nadále. Doba je dnes ale jiná a většina z nás s sebou do lesa i na hory nosí solární panely, nesfouknutelné sirky, téměř laboratorní filtry na vodu a spoustu dalších high-tech vychytávek. Jelikož nejde říct, která cesta je správná, rozhodli jsme se v tomto článku ukázat extrémy 7 vychytávek pro přežití. Zajímá vás, jak přežít v divočině?
Jestli milujete výlety a přírodu jako my v E.ONu, je Turistika beze stop něco pro vás. Vyrazme společně na místa, která nepraskají ve švech, a prozkoumejme skryté krásy naší republiky.
Spojili jsme se s víc než desítkou odborníků a zajímavých osobností, abychom společně dali dohromady Manifest ohleduplného turisty. Je to takový návod pro všechny, kdo se chtějí k přírodě, lidem i k historickým památkám chovat s ještě větším respektem a láskou. Výletník beze stop je ten, kdo se na své cestě chová zodpovědně a s respektem k přírodě i místním obyvatelům. Desatero vám pomůže plánovat výlety, naučí vás, jak cestovat udržitelně, jak se vyhnout nepříjemnostem a jak se stát ohleduplným návštěvníkem. Připravte se na zážitky, které nezanechají stopy v přírodě, ale uchováte si je ve své paměti.
Představ si, že ležíš na tom nejodlehlejším vrcholku hory, pofukuje jemný jarní vánek, a právě se chystáš pustit do večeře, na kterou ses celý den na treku těšil. Opřeš se zády o batoh, sundáš ešus z hořáku… a v tu chvíli tvým směrem vítr zavane podezřelého pouštního běžce, ze kterého se po bližším prozkoumání v tom lepším případě vyloupne jen kapesník… Odpad a další nesmazatelné lidské stopy všeho druhu v lesích a horách nepříjemně zaskočily snad už každého z nás - jak se v přírodě chovat tak, aby si ji mohl užít každý další dobrodruh stejnou měrou? Stačí se držet několika jednoduchých zásad v duchu filozofie Leave no Trace, díky kterým v přírodě zmizíš opravdu beze stop.
Pro příznivce outdooru sestavili 7 doporučení, nebo chcete-li zásad, které by si měl vštípit každý, komu alespoň trochu na nedotčené přírodě záleží. Každé správné dobrodružství vyžaduje určitou porci neznáma - všichni ví, že ty nejlepší zážitky na tebe vždy čekají jen za hranicí mapy a zóny komfortu. To ale ještě neznamená, že bys o oblasti, kam se právě chystáš, neměl dopředu nic znát. Čím více tohoto víš o specifikách místního ekosystému, tím méně přírodě ublížíš, a tím více si výpravu užiješ.
Čtěte také: Sbírka povídek Polská Příroda - recenze
Při plánování vícedenních treků bys neměl podcenit především informace o místních regulacích týkajících se bivakování či kempování a pohybu mimo značené cesty. Zásadní jsou ale i informace o dostupných zdrojích pitné vody - pokud víš, že tekutiny budeš muset doplňovat i z otevřených vodních zdrojů, jako jsou řeky či jezera, tak přijde vhod vodní filtr. Pokud se na hřebeny hor vydáš na kole, zkontroluj si, zda některé části tvé plánované trasy nejsou cyklistům zapovězené. V České republice a na Slovensku za tímto účelem skvěle poslouží například online cykloatlas, ve kterém mimo vyznačených zákazů najdeš i vynikající klasifikaci povrchů, díky které můžeš tušit, jestli tě čeká čerstvý asfalt nebo poctivý makadam či dokonce přírodní trail.
Pokud se chystáš navštívit vyhlášené národní parky, tak není k zahození zjistit, kdy v nich bývá nejvíce návštěvníků. V hlavní sezóně, kdy cesty a nocoviště praskají ve švech, si hor tolik neužiješ a navíc zbytečně přispěješ k přetížení místního ekosystému. V neposlední řadě se zamysli i nad tím, jak budeš nakládat se svými zásobami jídla a odpadem.
Chůze po podmáčených horských stezkách není zrovna nejpříjemnější, ale především cesty ničí. Zejména v měkkém horském terénu nenávratně rozryje a podpoří jejich erozi a sesuv. Všude, kde je to možné, se drž již vyšlapané cesty - zejména na ostrých hřebenech mají lidé tendence vyšlapávat nové stezky, které se pak v období deště plní vodou a sesouvají. Informuj se dopředu i o sezónních pravidlech a zákazech a vždy se řiď zdravým rozumem. Tato doporučení platí pro cyklisty dvakrát - zamysli se nad předpovědí počasí, a pokud poslední týden pršelo, tak protentokrát svůj oblíbený trail na hřebeni vynechej. V opačném případě se i z pevného podkladu po nějaké době stane nesjízdný podmáčený tankodrom.
Co se týká bivakování a kempování, tak má většina národních parků a rezervací přísná pravidla. Seznam se s nimi a dodržuj je - jen tak do nich umožníš přístup i dalším generacím. Nad vhodným místem ke spaní ale přemýšlej i v zemích, kde je povolené volné táboření - i ve vlastním zájmu se vyhni měkkým, podmáčeným terénům a otevřeným svahům horských hřebenů, kde hrozí eroze.
Nic nedokáže náladu na treku zkazit tak jako obaly poházené po lese a v přístřešcích. Pytel na odpadky měj proto vždy po ruce a veškeré obaly do něj okamžitě vyhazuj. Jedním ze zásadních problémů delšího pobytu a spaní v přírodě není jen plastový odpad, ale i ten lidský. Mnozí, kteří by obaly od jídla nikdy jen tak do lesa nevyhodili, se po sobě ale hned za prvním stromem nestydí nechat „stopu“, která rozhodně další návštěvníky také nepotěší. Obzvlášť v poslední době, kdy se do lesů a hor vydává čím dál více lidí, bohužel cesty začínají lemovat nevábné cáry toaletního papíru a kapesníků, které na zážitku z čisté přírody moc nepřidají - při nočním hledání místa ke spaní či brouzdání ranní rosou ti pak setkání s takovou „minou“ může zkazit celý den.
Na otázku „kam a jak si teda odskočit, když v okolí žádná civilizace s vymoženostmi typu splachovacího záchodu není,“ naštěstí existuje snadná odpověď v podobě toaletní lopatky. Tento jednoduchý a přitom geniální vynález si do našich luhů a hájů sice hledá cestu jen pozvolna, ale se vzrůstající oblíbeností našich treků se bez něj v budoucnu neobejdeme. Není to žádná věda. Stačí si najít klidné místo v dostatečné vzdálenosti od stezky a vodních zdrojů a na bobek si vykopat jamku hlubokou alespoň 15-20 cm. Jakmile je dílo vykonáno, tak stačí jamku znovu pečlivě zahrabat a žádná „stopa“ po tobě opravdu nezůstane. Používej vždy jen čistý toaletní papír bez chemických přísad a zásadně se vyhýbej vlhčeným kapesníčkům, které se v přírodě rozkládají celou věčnost. Pro přírodu je ještě lepší, když si použitý toaletní papír se sebou odneseš v uzavíratelném sáčku (zip-locku) a vyhodíš do odpadu. Staň se součástí revoluce a do lesů choď vždy s lopatkou!
Hory patří horám, příroda přírodě, a tak by to i mělo zůstat. Nepodepisuj si proto kameny, skály a stromy podél cest svými iniciály, ani z nich nestavěj všemožné skulptury. Příroda si pořádek umí udělat sama - nechej vše tam, kde jsi to našel. Pokud chceš, aby o tvých výpravách věděli ostatní, tak svá dobrodružství sdílej s kamarády u piva, nebo na sociálních sítích.
Rozdělávání ohně ve volné přírodě se ve většině zemí a především v národních parcích a rezervacích řídí přísnými pravidly. V českých luzích a hájích najdeš řadu veřejných ohnišť, kde si oheň můžeš v klidu rozdělat - nejprve se ale ujisti, že je v okolí dostatek suchého dřeva, a že máš k dispozici i vodu na hašení. Než půjdeš spát, tak oheň nechej vyhořet a důkladně uhas dostatkem vody.
Člověk je v přírodě v první řadě návštěvníkem. Chovej se k nim s úctou - pro rovnováhu ekosystémů, které nás fascinují, je důležitý každý organismus, který se na nich podílí. Zvířata zbytečně neplaš, a když jim staneš tváří v tvář, tak je s nejvyšší obezřetností obejdi. Zcela samostatnou kapitolou jsou pak zvířata, kterým by ses měl vyhýbat v zájmu vlastního přežití.
Ač bychom si to někdy přáli, tak v přírodě téměř nikdy nejsme sami. Umožni ostatním, aby si hory a lesy užili v klidu. Neruš je hudbou a respektuj jejich osobní prostor, ať už je zrovna den nebo noc. Respektuj, že bivaky slouží především k přespání v nevlídných podmínkách hor. Nad půllitrem můžeš do rána tlachat v údolí v hospodě. Pokud chodíš ve větší či dokonce organizované skupině, tak se bivakům s menší kapacitou vyhni - v okolních zemích, kde se z nich staly oblíbené cíle (pseudo) cestovních kanceláří, je už správci národních parků začali pro veřejnost zavírat.
Na exponovaných hřebenech hor buď k ostatním vždy ohleduplný - nikdy nevíš, kdy se ti bude hodit jejich pomoc. Čím lépe se k sobě budeme chovat, tím lepší zážitek si z přírody odneseme.
Výše zmíněná doporučení jistě pro tebe nejsou žádnou novinkou - patří k naprostým základům etiky pohybu ve volné přírodě. Když je budeme dodržovat, tak nám zůstanou cesty do všech těch křehkých ekosystémů, které nás tak fascinují a dobíjí, otevřené. Ať už míříme jakkoliv a kamkoliv, tak bychom si měli vždy uvědomovat, že cesta do přírody je především cestou do našeho vlastního nitra. Chovej se k ní s úctou a ona ti ukáže nevídané.
tags: #sbírka #návodů #jak #se #chovat #v