Schopnosti hlavonožců v případě ohrožení

O hlavonožcích se už léta ví, že mají pozoruhodně vysokou inteligenci, motorické schopnosti a umí se nečekaně dobře adaptovat na nové situace. Inteligence hlavonožců je mnohem méně prozkoumaná než schopnosti ptáků nebo savců. Mezinárodní výzkumný projekt se to nyní snaží napravit. Své první výsledky vydal v odborném žurnálu Proceedings of the Royal Society B.

Vědci poprvé experimentálně prokázali, že sépie mají výjimečnou schopnost sebekontroly. Podobnou znají biologové pouze u primátů a některých druhů ptáků. Vědci se v něm soustředili na sebekontrolu sépií. Tato schopnost je pro poznání inteligence klíčová -⁠ podle některých definicí inteligence je s ní dokonce přímo spojená.

Základní myšlenka výzkumu spočívá v tom, že člověk (nebo jiný tvor) by měl být schopný odložit okamžitou potřebu, aby se v budoucnu dostal k většímu zisku. Tento princip chápou už relativně malé děti, zvládá ho ale i spousta zvířat.

Experiment proběhl na šesti dospívajících sépiích. Dostaly jména Mica, Pinto, Demi, Franklin, Jebidiah a Rogelio. Jejich úkol spočíval ve volbě mezi okamžitě dostupným kouskem syrové krevety nebo čekáním na možnost, že jim bude později nabídnuta celá živá kreveta.

Biologové zjistili, že po tréninku jsou některé sépie schopny čekat až dvě minuty na lepší odměnu -⁠ to dokazuje, že chápou důsledky toho, když chvíli vydrží, než začnou jednat. Ty sépie, které byly obzvlášť trpělivé, byly také schopny své chování nejrychleji adaptovat, když se podmínky testu změnily.

Čtěte také: Kompost v boji proti suchu

„Naše zjištění je extrémním příkladem konvergentní evoluce,“ uvádějí autoři. „Sépie mají sice podstatně odlišnou evoluční historii od častěji studovaných opic, vran nebo papoušků, ale přesto se chovají v ohledu na odloženou spotřebu podobně.“

Biologové se domnívají, že u těchto hlavonožců jde o důsledek jejich evolučně získané „trpělivosti“ -⁠ sépie jsou totiž natolik zranitelné, že musí dlouhý čas zůstávat v klidu, aby zůstaly zamaskované.

Vnější a vnitřní stavba těla hlavonožců

Hlavonožci jsou nejdokonalejší skupinou měkkýšů výborně vybavenou pro život v moři. Jejich tělo je podle různého prostředí různě uzpůsobeno. Chobotnice, žijící u dna, mají tělo krátké, oválné a doširoka roztažitelná chapadla umožňují lezení po dně. Svaly jsou s výjimkou loděnek tuhé kvůli nedostatku opory. Tou je u ostatních měkkýšů vápenitá schránka, která však u většiny hlavonožců téměř zanikla.

Původní skladba ulity je následující: hrot (rostrum) je špičaté zakončení ulity. Na něj je napojena kuželovitá dutina dělená na komůrky (fragmokon). Vnější stavba těla je poněkud odlišná od ostatních měkkýšů. Hlavonožcům chybí svalnatá noha, ze které jim zůstala jen lokomoční trubice, a většinou již zmíněná schránka. Za zbytky nohy jsou považována i ramena, podle jiné teorie se však může jednat i o specializované výrůstky ústní krajiny nahrazující (a svými schopnostmi a možnostmi využití překonávající) rty. Ramena jsou opatřena mnoha účinnými přísavkami.

Hned po chapadlech jsou na hlavonožcích nejnápadnější oči. Jsou téměř shodné s očima savců a umožňují barevné vidění. Tělo je hladké, avšak hlavonožci mají, kromě schopnosti měnit zbarvení, schopnost změnit strukturu povrchu těla a vytvořit na něm malé i větší výstupky a přizpůsobit se tak podkladu.

Čtěte také: Odpovědnost za úrazy ve škole v přírodě

Vnitřní stavba těla je téměř shodná s ostatními měkkýši. Za ústním otvorem je zoubkovaná radula za kterou ústní dutina přechází v jícen, který vede potravu do žaludku. Řitní otvor vylučuje nestrávené zbytky potravy do plášťové dutiny. Žábry jsou v plášťové dutině při běžném pohybu (rameny napřed) a v klidu omývány vodou. Jen při zpětném pohybu je dutina krátce uzavřena kvůli svalovému stahu vytlačujícímu vodu z nálevky. Při dalším otevření nálevky opět filtrují kyslík z vody. Srdce je utvářeno podobně jako u obojživelníků. Je rozděleno na dvě síně a jednu komoru, takže se v něm částečně mísí krev okysličená s odkysličenou.

Velmi vyvinutý mozek je uložen v hlavě a je chráněn, stejně jako oči, chrupavčitou schránkou. Nervy v ramenech jsou schopny částečně samostatně pracovat a umožňují tak dokonalé využití jejich možností. Pohlavní žlázy vyúsťují jako u všech měkkýšů do plášťové dutiny, ale hlavonožci nejsou na rozdíl od zbytku kmene hermafroditi. Samci jsou menší než samice. Jejich nejdelší rameno slouží k dopravení spermatoforů do plášťové dutiny samice.

Způsoby pohybu hlavonožců

Jednotlivé skupiny hlavonožců se liší svými způsoby pohybu. Liší se také způsob pohybu v klidu a při úniku. Chobotnice jsou polohou ramen a tvarem těla přizpůsobeny k životu u dna. Proto také častěji lezou než plavou. Při lezení natahují ramena před sebe a přitahují se jimi. Většinou ale zůstávají ve svém úkrytu a číhají na kořist. Jsou-li chobotnice donuceny opustit úkryt a plavat, pohybují se tak, že roztahují a stahují ramena a plavou tak tělem napřed.

Krakatice, obyvatelé otevřené vody, se vyznačují proudnicovým tvarem těla. Pohybují se pomocí různě utvářených „ploutví“ na konci těla a mohou tak vyvinout velkou rychlost. Některé krakatice (r.Onychoteuthis) mají ploutve rozšířené natolik, že s jejich pomocí mohou krátce plachtit nad vodou.

Sépie prostředím ve kterém žijí tvoří přechod mezi krakaticí a chobotnicí. Žijí většinou v blízkosti břehu a nepohybují se v takových hloubkách jako krakatice, ale ani nežijí přisedle jako chobotnice. Jsou dobře vybaveny k plavání, jejich tělo má hydrodynamický tvar a je vybaveno ploutevním lemem sahajícím od hlavy po konec těla. Vlněním tohoto lemu se sépie mohou pohybovat do všech stran. Podobným způsobem se pohybují také hlubinné spiruly.

Čtěte také: Co znamená "V případě ohrožení rozbij sklo"?

Běžný pohyb loděnek je shodný s únikovým pohybem ostatních hlavonožců, tj. pomocí svalů plášťové dutiny vystřikují nálevkou proud vody a pohybují se ulitou napřed. Svaly plášťové dutiny ale u loděnky nejsou tak vyvinuté aby nedocházelo k vedlejším únikům vody a její pohyb není tak efektivní.

Kromě způsobů typických pro jednotlivé skupiny mají hlavonožci ještě jeden společný, který hojně využívají hlavně desetiramenní. Je to již u loděnky popsaný reaktivní pohon, který se však trochu liší od reaktivního pohybu únikového, který bude popsán dále. Nálevka je při tomto typu pohybu nasměrována dozadu (od ramen), takže hlavonožec se pohybuje hlavou a rameny napřed.

Obrana hlavonožců

Hlavonožci, zvláště pak krakatice, patří mezi nejdravější živočichy, ale také oni mají své nepřátele, především mezi obratlovci. Protože jsou většinou jejich těla měkká a nechráněná, nemohou se účinně bránit. Chobotnice navíc nejsou pro delší souboj vybaveny výkonným srdcem, které by po těle rychleji rozvádělo krev. Rychlý únik jim umožňuje lokomoční trubice.

Pokud chce hlavonožec nečekaně uplavat, nasaje otvorem do plášťové dutiny vodu a tu pak prudce vystříkne trubicí (nálevkou). Pomocí tohoto reaktivního pohonu se hlavonožec pozpátku dostane daleko z dosahu nepřítele. Spolu s popsanou metodou využívají hlavonožci ještě inkoustové barvivo uložené u vyústění trávicí trubice a vystřikují jej z nálevky spolu s proudem vody. Vzniklý oblak znemožní nepříteli orientaci a navíc působí na jeho čich, takže svou kořist po nějakou dobu vůbec není schopen nalézt.

Hlavonožci využívají také své schopnosti měnit barvu a strukturu povrchu těla. Když už dojde k přímému souboji s útočníkem, snaží se ho kousnout nebo zranit přísavkami (to je účinné zvláště u krakatic, které mají zoubkované okraje). Středomořské chobotnice sklon ke kousání nemají a dávají přednost úniku. Sliny hlavonožců obsahují jed, který může nepříteli způsobit otravu.

Lov hlavonožců

Hlavonožci se řadí mezi nejdravější živočichy moří. Chobotnice v noci slídí v pobřežních vodách a pátrají po krabech a další vhodné kořisti. Pokud je jejich hledání úspěšné, přilezou ke kořisti, vrhnou se na ni a obklopí ji chapadly.

Sépie Loví na stejných místech jako chobotnice. Jejich taktika je ale odlišná především proto, že narozdíl od chobotnic jsou sépie aktivní plavci. Připlavou ke kořisti velmi nenápadně, využívají přitom svých maskovacích schopností.

Dravci otevřeného oceánu jsou olihně a krakatice. Olihně v noci připlouvají k pobřeží a loví ryby. Krakatice zůstávají v hlubinách oceánů a loví všechno co jsou schopny přemoci. Protože dosahují obrovských rozměrů, je málo ryb které jsou před nimi v bezpečí. Velcí jednici dosahují o k 18 m délky, ale není vyloučena existence mnohem větších kusů. Krakatice a olihně se při lovu mohou pohybovat velmi rychle chapadly napřed díky pohyblivosti lokomoční trubice.

Kamufláž sépií

Sépie využívají „šifrovací mřížky“, které jsou v jejich podání založené na polarizaci světla. Svými „zrcadly“ pod barevnými buňkami v kůži dokážou odrážet polarizované světlo určitých vlastností. A ostatní sépie přesně vědí, jakým světlem jejich kamarádky pouštějí prasátka, a dokážou jej zachytit, narozdíl od všech ostatních živočichů. Pro ně zůstávají sépie nadále maskovány, a tak je nemůže spatřit nikdo, kdo nezná tajný kód.

• Pokud potká středně velkého dravce, namaluje si na záda velké falešné oči a roztáhne se co nejvíce do šířky.
• Při lovu se „převlékne“ za neškodný chuchvalec kalné vody.
• Když má sépie pocit nadřazenosti nad ostatními jedinci svého druhu, nechá na sobě vyrašit kontrastní pruhy podobné těm, jaké běžně nosí zebry.

Vliv hluku na hlavonožce

Studie španělských vědců prokázala, že nízkofrekvenční hluk zraňuje i bezobratlé živočichy. Po expozici došlo k poškození vláskových buněk, které následoval otok nervových vláken a po několika hodinách také vznik velkých lézí. Všichni zkoumaní hlavonožci tedy utrpěli závažné akustické trauma, které by v přirozeném prostředí narušilo jejich schopnost orientovat se, vyhýbat se predátorům, lovit potravu a rozmnožovat se.

Inteligence hlavonožců

Poměr velikosti mozku a těla mají hlavonožci největší z bezobratlých. Je pravda, že hlavonožci, tedy jmenovitě chobotnice, nástroje používají. Opracovávat si je nedovedou, ale využít nejrůznějších předmětů, včetně těch umělých, ano.

Lidi rozlišovat dovedou, pokud se např. v laboratoři pohybuje pár lidí, na které si zvyknou (myslím, že se to dělalo na sépiích), tak je opravdu rozliší a těch, co znají, se nebojí. Pokud vím, dají se naučit i jíst z ruky. S tím hlazením mám vlastní zkušenosti se sépiemi. Obvykle pokud má sépie náladu připlave k vám a zajímá se o vás. Pak na sebe nechá i sahat. Hlavonožci jsou schopni komunikovat za pomoci barevných vzorů a luminiscence. Pamatují si prostředí, kde jim ukryjeme kořist…

Zajímavé je, že hlavonožci jsou takhle inteligentní bez toho, že by si předávali zkušenosti z generace na generaci. Většina známých druhů je relativně krátkověkých a po vylíhnutí potomstva či nakladení vajíček hynou.

Chobotnice dovedou měnit při lovu své strategie podle druhu kořisti a podmínek, ke kterým patří útoky na kraby, otevírání lastur atd. Staví si jednoduchá obydlí z nejrůznějších materiálů někdy i s vchodem, který mohou v případě hrozícího nebezpečí zatarasit. Využívají skalních jeskyní a přizpůsobují se při stavbě podmínkám. Do svého obydlí si nosí nejrůznější lesklé předměty, podobně jako někteří ptáci. Chobotnice si hrají.

V zajetí byly pozorovány, jak otevírají zašroubované láhve s potravou a řeší další podobně složité úkoly. Dále umí rozlišovat mezi různými geometrickými tělesy, ale také stejnými, s odlišným povrchem; také rozpozná nepatrné koncentrace látek ve vodě. Mohou si vytvořit podmíněné reakce na určité podněty. Inteligenci chobotnic srovnávají různí vědci s různě vyspělými savci.

tags: #schopnosti #hlavonožců #v #případě #ohrožení

Oblíbené příspěvky:

• Recenze skládky Česká Lípa
• Ochrana přírody v ČR
• Tipy pro ekologický úklid
• Průvodce likvidací lednic v Liberci
• Metody ochrany rostlin v ekologickém zemědělství