Sedmý kontinent z odpadu: Hledání řešení pro záchranu oceánů

Miluji ryby, především mořské. Vynikající ryby mořské mi však v poslední době dělají starosti a myslím, že nejenom mně. Umělou hmotu, miniaturní kousky rozložených plastových lahví a dalšího odpadu produkovaného naší pološílenou civilizací ryby totiž nedobrovolně je konzumují při své plavbě světovými moři a oceány.

Plast sám sebe zkoncentroval do obřích plovoucích ostrovů, vírů, plave na vodě, leží u dna a například velryby si igelitové pytlíky nebo pet lahve pletou s malými rybkami a dokážou je svými obřími tlamami schlamstnout po tunách. Fandím všem, co se snaží zastavit toto plastové tsunami.

Z našich plastových odpadů vyrostl v Pacifiku 7. kontinent, nazývaný také Velká tichomořská odpadková skvrna - 6 × větší než Francie. Zatímco spotřebitelským trendem je nakupovat do papírových sáčku, trendem vědeckých laboratoří je vyvinout spolehlivě rozložitelný plast. Přesto je to nerovný boj.

Podle statistik téměř devadesát procent všeho plastového odpadu vplouvá do oceánů z asijských a afrických řek. Lidé, kteří odhazují odpadky do Žluté řeky v Číně nebo do Konga v Africe si většinou nedokážou srovnat v hlavě, že když pet láhev odplave z jejich zorného úhlu, tak prostě nezmizí. Mají často pocit, že když plast už nevidí, je celý problém vyřešen. Myslí si, že řeky a moře jsou tak nesmírné, že to hravě zvládnou. V jejich očích to není žádný problém. Většinou řeší spíše to, jestli ten den budou mít co do pusy a jestli seženou kanystr pitné vody. Nějaká plastová láhev v moři jim je úplně fuk. A tak před námi, co si to naopak uvědomujeme, co jsme viděli fotky velrybího břicha plného igelitu a obřích modroploutvých tuňáků zamotaných do plastu, stojí výzva. Musíme to nějak zvrátit. Protože ryby jsou dobré, pouze když jsou zdravé - a my lidé nesmíme zapomenout, že trpělivost oceánů má svoje meze.

Velká tichomořská odpadková skvrna

Ze školy si asi pamatujete, že Země má sedm kontinentů. Sem patří severní a jižní Amerika, Evropa, Asie, Afrika, Austrálie a Antarktida. V posledních desetiletích se však na tváři naší planety zformoval kontinent nový, který se ale oproti těm klasickým znepokojivě liší. Jedná se o ohyzdnou ránu na tváři naší planety, která existuje ve formě obrovitého ostrova plovoucích odpadků. Nazývá se Velká tichomořská odpadková skvrna a začala se formovat někdy v 70. letech minulého století.

Čtěte také: Fakta o Sedmém kontinentu

Vznikla vlivem kroužících mořských proudů, které na jedno místo donesly odpadky, které jsou po celé planetě do moří vyhazovány. V současné době se tato skvrna odhaduje na rozlohu přibližně 1,6 milionů kilometrů čtverečních. Skládá se především z drobných úlomků plastů a různých kalů, které se v průběhu let nahromadily. Na satelitních snímcích viditelná není, jelikož přejímá barvu oceánu, ve kterém plave.

Na základě měření provedeného v roce 2015 se ukázalo, že Velká tichomořská odpadková skvrna je až z 94 % tvořena mikroplasty. To jsou drobné částečky plastů, které vznikají rozpadem odpadků vlivem UV záření a dalších enviromentálních faktorů. Právě mikroplasty jsou fenoménem, který v lidské historii nemá obdoby. Dle OSN bude v oceánech do konce století více mikroplastů, než ryb, pokud budeme pokračovat stejným tempem, jako doposud. Jedné PET lahvi trvá asi 450 let, než se rozloží a na naší planetě se takovýchto lahví na jedno použití nachází nezměrné množství. Plastových ostrovů v mořích existuje větší množství, ale ta největší se nachází právě v Tichém oceánu. Největším znečišťovatelem moří je dle statistik Čína.

Mikroplasty v nás

Problém jménem mikroplasty je čím dál častěji medializované téma po celém světě. První setkání malých dětí s mikroplasty probíhá pravděpodobně bohužel již u mámy v bříšku. Každopádně v placentě přítomnost mikroplastů potvrzena byla - ty se do těla žen dostaly zřejmě s jídlem, nápoji, skrze kosmetiku, ale i prostým dýcháním.

Studie, která vyšla v časopise Environment International, varuje, že přítomnost mikroplastů v placentě může mít nepříznivý vliv na vývoj dítěte, například na jeho imunitní systém. Vědci nicméně varují před používáním plastových lahví, ze kterých již narozené děti často pijí. Na trhu se prodávají i lahvičky skleněné nebo termohrnky.

Řešení problému plastového odpadu

Evropská unie například v roce 2020 přišla se zásadní regulací, která má omezit vznik a distribuci potenciálního plastového odpadu. Cílem je snížit množství uvolňovaného odpadu o 400 tisíc tun v následujících dvou dekádách. Taktéž se rodí nápady na vynálezy, které by omezovaly příliv mikroplastů do vody skrze praní prádla. Stojíme tedy před sérií těžkých rozhodnutí, které budou vyžadovat značné úsilí.

Čtěte také: Fakta o znečištění oceánů

Nizozemští vědci předvedli v roce 2018 velmi efektivní řešení čištění hladiny moří a řek. S nápadem na The Ocean Cleanup přišel tehdy dvacetiletý Boyan Slat. Technologie využívá plovoucí bariéry tažené loděmi, které do sítí sbírají odpadky. Na pevnině se potom tento odpad recykluje.

Čeští vědci recyklují odpady všeho druhu. Po osmi letech výzkumu představili čeští vědci unikátní recyklační technologii, která umí zpracovat téměř jakýkoliv odpad. Nově sestavený přístroj dokáže rozložit plastový odpad, pneumatiky, ale třeba i netříděný komunální odpad zpět na základní suroviny. Ty je možné znovu průmyslově zpracovat. Celý systém je bezemisní, ziskový, a nabízí tak velmi světlou budoucnost v globálním problému, kterým je právě hromadění odpadu. Jeden takový stroj umí zpracovat cca 15 tun komunálního odpadu denně, což odpovídá množství odpadu, které za den vyprodukuje asi 10 000 domácností.

Na trhu jsou už dostupné například jednorázové výrobky z papíru nebo ze dřeva a očekáván je také rozvoj zálohového systému vratných nádob na jídlo a nápoje. Jednou z cest, která přispívá k omezení odpadu vytvářeného výrobky na jedno použití, je jejich výrazné omezení.

Projekt Osmý kontinent od Lenky Petrákové

Po hladině světových oceánů už pluje tolik plastového odpadu, že by to dohromady vydalo na samostatný světadíl. Slovenská architektka Lenka Petráková navrhla řešení: plovoucí čisticí stanici jménem Osmý kontinent. Za návrh plovoucí čistící stanice získala Petráková ocenění 2020 Grand Prix Award for Innovation of the Sea. Jejím úkolem by bylo v budoucnu značně zmírnit znečištění moří a oceánů od plastového a chemického odpadu.

Projekt Osmý kontinent od Lenky Petrákové: Francie - Nadace Jacquese Rougerieho letos ocenila Grand Prix Award for Innovation of the Sea slovenskou architektku Lenku Petrákovou za její projekt plovoucí stanice, jež má oceány zbavit povrchového odpadu. Stanice je soběstačná, akumuluje přílivovou a solární energii a pohání jí mj. turbínu na sběr odpadu nebo ohřev vody kvůli odsolování. Badatelské centrum pojme až 50 vědců, potažmo dobrovolníků, kteří tu mohou na vlastní oči sledovat devastaci životního prostředí. Tvar skleníků je navržen s ohledem na nejúčinnější shromažďování kondenzované vody, takže vypadají jako velké plachty. Zvenčí jsou pokryty fotovoltaickými panely.

Čtěte také: Rak a jeho klepeta

Samotná stanice má pět hlavních částí. Zaprvé bariéry, které slouží ke sběru odpadu a získávání přílivové energie. Zadruhé sběrače, v nichž se odpad třídí, biologicky rozkládá a skladuje. Třetí částí je výzkumné a vzdělávací centrum, čtvrtou pak skleníky, ve kterých se pěstují rostliny a odsoluje voda. A poslední jsou obytné a veřejné prostory, taková podmořská vyhlídková platforma.

Legislativa a omezení plastů

Legislativa na omezení plastů je prostě široká. Na úrovni OSN jsme se shodli, že je potřeba omezit znečištění plasty a tato legislativa se týká těchto snadno omezitelných. Dosud se výrobce o další osud plastů nestaral. Pak jsou samozřejmě věci, které se nahrazují hůř, byť se znečištěním plasty také souvisejí. Tam se hledají jiné způsoby. Například obrovské množství mikroplastů v půdě a životním prostředí je třeba způsobeno otěrem pneumatik. Tam ale těžko můžeme hledat nějaké jednoduché řešení typu ‚zakážeme pneumatiky‘ - to by asi nefungovalo.

Plasty tvoří přes 80 % odpadků na evropských plážích - nejde ale o estetický, nýbrž zdravotní problém. My samozřejmě nedostáváme do těla celou PET lahev, máme ale už studie, které ukazují, že průměrně člověk za týden sní mikroplasty v hmotnosti, která by odpovídala jedné kreditní kartě. A to je trošku problém. Mikroplasty máme v pitné vodě, v medu, v soli, máme je v jídle. Vlastně úplně nevíme, jaký vliv mají na naše zdraví, protože mají schopnost na sebe vázat chemické, toxické látky, což je teprve předmětem studií.

Podle odhadů se v Česku ročně prodá zhruba 300 milionů plastových brček, spotřebuje se až 20 tisíc tun plastového nádobí. Ta legislativa i požaduje, aby došlo k poklesu používání jednorázových kelímků apod. My ani nemáme úplně přesnou evidenci toho, kolik takových věcí vůbec vyprodukujeme. Takže další věcí, kterou ten zákon přináší, je, že ti výrobci budou posílat evidenci, bude se evidovat, kolik toho vlastně je. Takže ten zákon je vlastně prvním krokem, abychom zjistili, kolik toho produkujeme a jestli se nám daří to snižovat.

To, že budou hradit sběr a úklid, částečně se na něm podílet, je strašně důležité, protože potom budou i samotní výrobci vymýšlet způsoby, jak komunikovat se spotřebiteli, jak je nabádat k tomu, aby s daným odpadem nakládali lepším způsobem, než ho prostě odhodit do okolí. Týká se to například i cigaretových nedopalků.

Papírová vs. igelitová taška

Několik na sobě nezávislých studií napříč všemi kontinenty se shodlo, že právě u běžných plastových tašek je dopad na životní prostředí ve srovnání s těmi z papíru (a to i když je podíl papíru ze 100% recyklovaných zdrojů) nebo bavlny vůbec nejnižší. Vysvětlení je vcelku prosté, důležitými kritérii mluvícími ve prospěch igelitové tašky jsou hmotnost, energetické nároky na výrobu, životnost, a nakonec i možnost a náročnost recyklace. Mnoha lidmi oblíbenou bavlněnou tašku bychom museli vzít na nákup více než 173krát, abychom se vyrovnali stejnému ekologickému dopadu, jaký má jednou použitá igelitka. A taková nákupní taška z HDPE (vysokohustotní polyethylen) má 100krát nižší uhlíkovou stopu než taška papírová. To je vcelku zajímavé, nemyslíte?

Každý z nás ale může přispět svojí troškou do mlýna. Omezení nadbytečné spotřeby plastů je něco, co může udělat každý z nás.

Čím dál víc lidí si nosí s sebou vlastní láhev na vodu, čímž vyřeší hned několik problémů najednou: eliminují produkci odpadu (PET lahve) a zároveň se chovají šetrně ke svému tělu, protože plast, ve kterém je voda zabalená, obsahuje pro tělo nebezpečné látky jako Bisphenol A nebo antimon, které se do vody uvolňují při vyšších teplotách. Podobně to funguje v případě prodeje kávy s sebou, kdy si přinesete vlastní hrnek nebo termohrnek. Lahodný nápoj vám uvaří do něj a můžete si kávu odnést do parku nebo vypít cestou do práce. Stejně tak to funguje s kelímky, které jsou plastové, ale z trvalého plastu k opakovanému použití.

Recyklace plastů

Několik desítek milionů tun plastového odpadu se na celém světě ročně vytřídí a následně zrecykluje. Tato čísla se každým rokem zvyšují. Většina takto zrecyklovaných plastů je zpracována mechanickou cestou, což není nic jiného než proces drcení a mletí na menší kusy a následné přidání recyklátu zpět do výrobního procesu nebo přepracování.

Více než 50 % komunálního odpadu tvoří papír, lepenka a stavební suť, podíl plastů je kolem 13 %. Mezi odpady, které pocházejí z našich domácností a tím vznikajícím z průmyslu je velký nepoměr, jde o značný nepoměr 3:97 %. Pokud do tohoto započítáme předchozí informaci, tak zjistíme, že plastový odpad z domácností tvoří méně než 0,5 % všech odpadů.

Problém spočívá především ve složitosti třídění některých typů polymerů, míře znečištění a cenové rentabilitě. Ovšem mnoho těchto komplikací lze ovlivnit naším přístupem.

Statistiky a fakta o znečištění oceánů plasty

tags: #sedmy #kontinent #z #odpadku #řešení

Oblíbené příspěvky:

• Příčiny a příznaky selhání srdce
• Postup ekologické likvidace vozidel
• Kvalitní kompost pro zahradu Březnice
• Večerní polární záře
• Řešení emisních problémů Passatu a Octavie