Ekologie, Zahraniční Politika a Témata Seminárních Prací

Ekologie je věda zabývající se studiem interakcí mezi živými systémy a mezi živými systémy a prostředím. Jedním z prvních vědců, který definoval pojem ekologie, byl Ernst Haeckel, již v roce 1866 hovořil o ekologii jako o nauce o ekonomii přírody. Současné definici pak předcházela ještě řada dalších, například ekologie jako věda o historii přírody (Elton, 1927) nebo ekologie jako vědecké studium výskytu a hojnosti organismů (Andrewartha, 1961).

Ekologie se zabývá celou řadou procesů odehrávajících se ve všech skupinách organismů, v různých typech prostředí a v různém časovém a prostorovém měřítku. Využívá poznatků z téměř všech přírodovědných oborů. Můžeme jí rozdělit podle hlavního zaměření na ekologii obecnou, aplikovanou, speciální, ekologickou technologii. Podle studovaného objektu pak rozlišujeme například ekologii hub, ekologii člověka nebo synekologii (ekologie společenstev).

V současnosti je také často zmiňován pojem environmentalistika, která je také často používána jako synonymum ekologie. Jde však o obor, jenž využívá poznatků ekologie a zkoumá vzájemné působení člověka a ekosystémů. Kromě jiného se věnuje také prevenci znečišťování životního prostředí a nápravou vzniklých škod. Environmentální výchova je také zařazena jako jedno z průřezových témat ve vzdělávacím programu.

Jedním ze základních pojmů ekologie je ekosystém, jde o soustavu biotických a abiotických složek prostředí, které se vzájemně ovlivňují a jsou spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací. Jako abiotický faktor je označováno například proudění větru, teplo, světlo nebo srážky. V případě biotických faktorů pak mluvíme o společenstvech rostlin, živočichů a dalších.

Také v ekologii se setkáváme s několika ekologickými zákony, se kterými věda pracuje. Mezi nejdůležitější patří zákon minima a s tím související limitující faktor, nebo zákon tolerance.

Čtěte také: Logistika a Ekologie - Podrobná Seminární Práce

Jako ekologie je často nazývána ochrana přírody. Toto označení je však zcela chybné. Ochrana přírody je pouze jedním z oborů aplikované ekologie.

Bc. Program je zaměřen na životní prostředí, ale poskytuje i komplexnější vzdělání v oblasti biologie, ekologie, krajinné ekologie a fungování suchozemských i vodních ekosystémů. V rámci studia se můžete podílet na základním i aplikovaném výzkumu v uvedených oblastech. Od ostatních programů se liší vaším větším kontaktem s praxí v oblasti ochrany životního prostředí, ať už na úrovni administrativní, nebo přímo v terénu či v provozu. Kontakt s praxí je zprostředkován nejen externími přednášejícími, kteří se v praxi pohybují, ale i v rámci letních praxí v organizacích a firmách, které mají něco do činění s životním prostředím.

Studijní program je koncipován tak, aby vyhovoval nejen vám, kteří předpokládáte po absolvování bakalářského studia nástup do zaměstnání.

Předkládaná práce se zaměřuje na přístup Slovinska k propagaci státu v zahraničí. Jde o malou zemi s dvěma miliony obyvatel, která trpěla nízkou viditelností a kterou část světové veřejnosti zaměňovala se Slovenskem. To se Slovinsko rozhodlo změnit pomocí národní značky. Pozitivní vnímání země přispívá k ekonomickému rozvoji státu. Je také ideálním prostředkem, kterým mohou malé státy prosadit svůj vliv na mezinárodním poli.

Práce popisuje postupný vývoj vytváření národní značky a její implementaci. Práce popisuje i institucionální zakotvení, práce koordinuje Vládní úřad pro komunikaci. Slovinsku se podařilo vytvořit značku zelené země, s kvalitou života pro všechny.

Čtěte také: Environmentální aspekty výroby energie

Aby byla národní značka úspěšná, musí být založena na reálných prioritách státu. V případě Slovinska je ekologie přítomna i v jeho prioritách domácí a zahraniční politiky. Sledované indikátory ukazují, že výkon Slovinska v ochraně životního prostředí se v různých oblastech liší. V některých oblastech je Slovinsko lídrem v rámci EU, v jiných, například v dopravě, je jeho výkon podprůměrný.

Literatura

• BRANIŠ, M., Základy ekologie a životního prostředí, 3. vyd. Praha: Informatorium, 2004.
• BROŽOVÁ, K., Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989, 1. vyd. Praha: CENIA, 2008.
• CUNNINGHAM, W. P., Principles of environmental science: Inquiry and applications, 5. vyd. Boston: McGraw Hill, 2009.
• ČAMROVÁ, L., Ekonomie a životná prostředí - nepřátelé, či spojenci? 1. vyd. Praha: Alfa publishing, 2007.
• ČERVINKA, P., Ekologie a životní prostředí, 2. vyd. Praha: Česká geografická společnost, 2012.
• ĎURICA, D., Člověk jako geologický činitel, 1. vyd. Brno: Moravské zemské muzeum, 2008.
• ELLENBERG, H., Vegetation ecology of central Europe, 4. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 2009.
• HALKOVOVA. L., Environment for life, Prague: Ministry of the Environment of the Czech Republic, 2011.
• HAMPL, M., Vyčerpání zdrojů: skvěle prodejný mýtus, 1. vyd. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004.
• JAKRLOVÁ, J., Ekologický slovník terminologický a výkladový, 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999.
• JANČAŘÍKOVÁ, K., Ekologie čtená podruhé, 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova Pedagogická fakulta, 2013.
• JORGENSEN, S., Ecosystem ecology, 1. vyd. Amsterdam: Elsevier, 2009.
• KADRNOŽKA, J., Globální oteplování Země: příčiny, průběh, důsledky, řešení, 1.vyd. Brno: VUTIUM, 2008.
• KOVÁŘ, P., Ekosystémy a krajinná ekologie, 1. vyd. Praha: Karlonimu, 2008.
• LAPKA, M., Towards an environmental society? 1. vyd. Prague: Carolinum Press, 2012.
• MALHOTRA, G., Environmental growth: a global perspective, 1. vyd. New Delphi: Macmillan, 2009.
• MEZŘICKÝ, V., Environmentální politika a udržitelný rozvoj, 1. vyd. Praha: Portál, 2005.
• MIKO, L., ŠTURSA, J., Národní parky a chráněné krajinné oblasti České republiky, 2. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2010.
• MOLDACH, B., Podmaněná planeta, 2. vyd. Praha: Karolinum, 2015.
• MOZGA, J., Sociální ekologie, 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008.
• NAEEM, S., Biodiversity, ecosystem functioning, & human wellbeing, Oxford: Oxford University Press, 2009.
• PELC, F., Aktualizace Státního programu ochrany přírody a krajiny České republiky, 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2010.
• POLÁŠKOVÁ, A., Úvod do ekologie a ochrany životního prostředí, 1. vyd. Praha: Karolinum, 2011.
• PURŠ, J., Historická ekologie. 1, 2.vyd.
• SÁDLO, J., Krajina a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí, 3. vyd. Praha: Malá Strana, 2008.
• SHERRATT, T., Big questions in ecology and evolution, New York: Oxford University Press, 2009.
• SMIL, V., Global catastrophes and trends, 1.vyd.
• STEJSKAL, V., Zákon o předcházení ekologické újmě a její nápravě s komentářem, související předpisy a s úvodem do problematiky ekologicko - právní odpovědnosti, 1. vyd. Praha: Leges, 2009.
• SUNDSETH. K., Natura 2000 : Ochrana biodiverzity Evropy, 1.vyd. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2009.
• TKADLEC, E., Populační ekologie: struktura, růst a dynamika populací, 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008.

Čtěte také: Zelená doprava v Pardubicích

tags: #seminární #práce #zahraniční #politika #ekologie #témata

Oblíbené příspěvky:

• Prevence civilizačních chorob
• O ekologii duše a světa
• Dopravní uzel Florenc
• Stella odpadkové koše
• O rybářství, ochraně přírody a vlivu lobby