Příroda a nebezpečí v Severní Koreji

Západní svět dlouhodobě usiluje o izolaci Ruska i KLDR z mezinárodního společenství. Obě země teď svou spolupráci formalizovaly dohodou o partnerství. Spolupráce mezi Ruskem a Severní Koreou se odehrává na diplomatické, ale především na vojenské úrovni, která nyní nabývá také jaderného rozměru.

„Severní Korea má už dlouhou dobu k dispozici dieselové ponorky, ze kterých může vypouštět balistické střely. Má však zájem tento program výrazně posunout a disponovat ponorkami na jaderný pohon,“ informuje Smetana a vysvětluje, že Severní Korea usiluje o zvýšení kvality svého strategického arzenálu.

Právě výrazné vylepšení severokorejského raketového programu představuje pro Západ hlavní nebezpečí. „Severní Korea aktuálně disponuje arzenálem, který je schopen zasáhnout Spojené státy,“ varuje Smetana. Zároveň však připouští, že nemáme přesnou představu o životaschopnosti severokorejských raket, respektive jejich technické schopnosti podstoupit úspěšný let s jadernou hlavicí. Spojené státy mají v nastalé situaci jen omezené možnosti reakce.

Smetana současně připomíná, že Severní Korea roku 2003 odstoupila od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a o tři roky později provedla svůj první úspěšný test jaderné bomby. Severokorejský program tedy nelze brát na lehkou váhu.

„Bezpečnostní strategií Severní Koreje je primárně zachovat bezpečí režimu do budoucna,“ myslí si Michal Smetana. Na ruské straně je však podle něj vůle k expanzi evidentní.„Rusko využívá Severní Koreu jako partnera, který mu umožňuje provádět invazi na Ukrajinu. K útoku velmi efektivně využívá severokorejské zbraně,“ konstatuje Smetana.

Čtěte také: Postupy rekultivace Severních Čech

Ruský prezident v červnu prohlásil, že zvažuje změny v jaderné doktríně. „Jedna z variant je, že se reviduje jazyk ruské jaderné doktríny, přičemž jedna z podmínek pro možné použití jaderných zbraní už by nespočívala v extrémním případě toho druhu, že by byla ohrožena celistvost Ruské federace,“ vysvětluje Smetana a dodává, že změny by mohly rozvolnit podmínky pro použití jaderných zbraní.

Lidé v Severní Koreji pracující běžně v továrnách a kancelářích byli vysláni do venkovských oblastí, aby se zapojili do boje se suchem, informovala ve středu státní média. Severokorejský vůdce Kim Čong-un podle agentury Reuters vyzval k zavedení opatření, která by zlepšila špatnou situaci kolem zásobování potravinami. Do ní se země dostala kvůli pandemii covidu-19 a tajfunům.

Severokorejský deník Rodong sinmun napsal, že vládní úředníci a pracovníci z kanceláří a továren pomohli zemědělcům v celé zemi a podíleli se na rozdělování čerpadel a rozvoji vodních zdrojů v oblastech, jež bývají zasažené suchem. Severokorejský meteorologický ústav ve středu varoval, že až do začátku příštího týdne bude pokračovat suché počasí. Organizace Spojených národů v březnu vyzvala Pchjongjang, aby otevřel hranice pro humanitární pracovníky a dovoz potravin.

Jihokorejská příroda

Dříve než si představíme vybrané ukázky jihokorejské přírody, shrňme si základní údaje o této z mnoha stránek pozoruhodné východoasijské zemi. Země se tak řadí k nejhustěji osídleným částem naší planety. Jižní Korea patří mezi státy s nejrychleji rostoucí ekonomikou na světě. Pohled na schody oblíbené stezky Jebibong v národním parku Woraksan.

Ústředí Správy korejských národních parků nenajdeme v rozlehlé metropoli Soulu, ale ve městě Wondžu na severovýchodě státu. Organizace se stará asi o třetinu postupně vyhlášených chráněných území v zemi a, jak ostatně napovídá její název, zaměřuje se zejména na péči o všech 22 tamějších národních parků.

Čtěte také: Severní Morava s batoletem: Co podniknout?

• KNPS věnuje od svého vzniku zvýšenou pozornost práci s návštěvníky.
• O jejich bezpečnost se důsledně stará nepřetržitým monitorováním možných hrozeb pro turisty, během něhož běžně využívá nejmodernější technologie včetně umělé inteligence, dronů, robotů i na dálku spouštěných závor u cest.

Vstup do národních parků zůstává bezplatný, ale jejich správy samy provozují kupř. kempy či návštěvnická střediska. Finance z nich získané přitom představují až dvě třetiny příjmů KNPS. Regulace vstupu nevyplývá jen z důvodu hrozících nebezpečí, ale také ze snahy rozumným způsobem kontrolovat nadměrnou návštěvnost (overtourism). Vždyť národní park Bukhansan zasahující přímo do hlavního města a dostupný metrem navštíví během roku neuvěřitelných pět milionů zájemců, třebaže toto chráněné území zabírá plochu necelých 80 km2.

Korejci mají rádi přírodu a často jí dodávají ještě větší šmrnc hudbou, umělými vodotrysky a dalšími atrakcemi. Názorný důkaz tohoto tvrzení poskytuje krápníková jeskyně Yongyeon nedaleko národního parku Taebaeksan. Vede jí okruh vrcholící jezírkem s barevně nasvícenými vodotrysky a hudbou. Díky osvětlení jsou krápníky porostlé mechy a řasami a v porovnání s jeskyněmi v Moravském krasu působí až smutně.

Vycházka k pramenu Geomryeongso ale potvrdí, že v samotném národním parku už takové atrakce naštěstí nemají místo. Cesta krasovým údolím s ponornou říčkou vede listnatým lesem s velikou rozmanitostí stromového patra. Stromy na sobě mají dřevěné cedulky s názvy - naštěstí i s vědeckými jmény v latince, protože korejská abeceda zůstává pro našince těžkým oříškem.

Korejské hory mají velmi příkré svahy, což spolu s velkým množstvím turistů vede k poškozování pěšin erozí. V národním parku Woraksan pokrývají stezky na nejexponovanějších místech koberce z kokosového vlákna a do míst, kde jsou svahy ještě strmější, vedou schody. Na jedné z nejoblíbenějších tras, Jebibongu, se po zdolání stovek schodů otevírají vytrvalým a fyzicky zdatným návštěvníkům dechberoucí výhledy na okolní skalnatá úbočí a dole se klikatící přehradní nádrž na řece Namhan.

Jižní Korea se stala průkopníkem také v ochraně genetické rozmanitosti flory. Součástí proslulého Korejského národního arboreta se totiž stala i rozsáhlá genová banka slavnostně uvedená do provozu v roce 2016. Jedná se o střežené místo v Bonghwa v horách, zavrtané 46 metrů pod zemí, kde jsou při teplotě -20 °C uložena rostlinná semena. Jde proto o vůbec nejbezpečnější lokalitu v celé Jižní Koreji, kterou původně využívala pro své potřeby tamější tajná služba: bez problémů přečká zemětřesení o síle 6,9 Richterovy stupnice, a dokonce i jaderný výbuch. V současnosti banka obsahuje na 120 000 semen 6 500 druhů planě rostoucích rostlin.

Čtěte také: Severní Irsko a Anglie: Přírodní rozdíly

Málo známý tuleň pacifický (Phoca largha) obývá severní část Tichého oceánu od severní Číny po Aljašku. Nepřehlédnutelný jeřáb mandžuský (Grus japonensis) je ve východní Asii považován za symbol štěstí. Stejně jako v Japonsku jsou také v Jižní Koreji národní parky chápány jako nejen přírodní, ale i kulturní dědictví. V zemi se nachází na 1 300 budhistických klášterů, přičemž devět z nich je zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Nepřekvapí proto, že každý jihokorejský národní park má svůj klášter.

Strážci KNPS se proto stejně jako v USA starají nejen o přírodu a krajinu chráněných území, ale také o kulturní památky. Do velkolepého klášterního komplexu Buseoksa v nejstarším jihokorejském národním parku Soraksan, vyhlášeného v roce 1970, vystoupají návštěvníci alejí jinanů dvoulaločných (Ginkgo biloba). Nedílnou součástí kulturního dědictví zůstávají i místní produkty.

V návštěvnickém středisku národního parku Soraksan, přezdívaného Hory zasněžených skal, se zájemci dozví mj. řadu málo známých informací o úloze ženšenu pravého (Panax ginseng) v korejské kultuře. Park hostí řadu skutečně vzácných druhů flóry a fauny: za všechny jmenujme alespoň zvonkovitou rostlinu Hanabusaya asiatica, endemita střední a východní části Korejského poloostrova, vyhledávajícího severní svahy, s kamzíky horskými příbuzného gorala východního (Naemorhedus caudatus) nebo kabara pižmového (Moschus moschiferus), loveného pro vyhlášené pižmo.

V Soraksanu probíhá repatriace ve volné přírodě Jižní Koreje zcela vyhubené a kdysi naprosto běžné lišky korejské (Vulpes v. peculiosa). Základ chovu tvoří jedinci pocházející ze zoologické zahrady v Soulu: ze 118 do přírody vypuštěných zvířat se jich uchytilo 58, přičemž cíl projektu bylo 50 exemplářů. Národní park kdysi hostil také impozantní tygry ussurijské (Panthera tigris altaica), skrytě žijící levharty mandžuské (Panthera pardus orientalis) nebo medvědy ušaté ussurijské (Ursus thibetanus ussuricus).

Pobřeží Žlutého moře bývá hodně mělké a díky tomu na něm při odlivu pravidelně vznikají ohromné bahnité plochy. Žije na nich řada bezobratlých i ryb, a to často ve velkých počtech. Místní obyvatelé do nich proto chodí sbírat roztodivné měkkýše a často se v loveckém zápalu zapomenou a nestihnou se před přílivem vrátit. Strážci národního parku TeanHaean tak využívají důmyslný systém včasného varování a díky kombinaci rozhlasu, světelných tabulí, kontrol drony i distribuce záchranných pomůcek nedošlo v posledních letech k žádnému utonutí, a to pobřeží národního parku dosahuje úctyhodné délky 240 kilometrů.

Poslední dobou se správě národního parku daří veřejnosti vysvětlovat význam mořských biotopů a rozšiřovat i bezzásahová území, kde je druhová rozmanitost živočichů vyšší a stav jejich populací pochopitelně mnohem lepší. K jihokorejským národním parkům neodmyslitelně patří i návštěvnická střediska. Jedním z nejnavštěvovanějších míst v TaeanHaeanu se stala oblast písečných dun Sinduri. Tamější biotop je domovem celé řady zajímavých organismů, vyskytuje se v ní například vlajkový druh paještěrka mongolská (Eremias argus), které se díky skvrnám na těle říká leopardí ještěrka.

Na v minulosti přepásaných zarostlých dunách žil v Jižní Koreji ohrožený chrobák Gymnopleurus mopsus, jenž ale po upuštění od pastvy z lokality zcela vymizel. Po roce 2014 vrátili ochránci ve spolupráci s vědci na duny skot a s ním geneticky shodné chrobáky dovezené z Mongolska, kteří se na lokalitě úspěšně zabydleli.

KNPS vyniká mj. i propracovaným systémem spolupráce s četnými dobrovolníky, kteří se hlásí prostřednictvím webových stránek, kde se domluví, čím by mohli být prospěšní. V TaeanHaeanu nejen provádějí návštěvníky, ale také pomáhají stavět bambusové ploty na zachycování písků nebo uklízet pláže od nekonečných odpadků. Správa parku využívá k monitorování území, které zabírá 845 km2, také loď zajíždějící i na ostrůvek Gauido-ri. Je obydlený a pěstuje se na něm česnek, který se vozí až do prezidentské kuchyně.

Zahraniční návštěvníky o tom více než názorně přesvědčí malý ostrov Nanjido. Kdysi obrovská skládka se stala ekologickým parkem, kde ročně tráví volný čas více než deset milionů lidí. A která se z neuvěřitelných 93 milionů metrů krychlových odpadu, tvořících ve své době nejvyšší skládku odpadu na světě, stala po nákladné, promyšlené a stejně dobře provedené rekultivaci místem pro přírodu, kde se osázením, repatriací i spontánní sukcesí uchytily stovky druhů planě rostoucích rostlin i volně žijících živočichů.

V zemi, kde hustota osídlení dosahuje skoro 520 obyvatel/km2, to ochrana přírody pochopitelně nemá vůbec jednoduché. Navíc se v ní prosadil americký model, podle něhož zůstává hlavním úkolem národního parku poskytnout návštěvníku možnost pobývat v přírodě a chránit krajinný ráz. Evropan se někdy neubrání dojmu, že se v Jižní Koreji starají více o bezpečí návštěvníků, ale poslední roky se snaží i o rozšiřování klidových zón.

Jihokorejští profesionální i dobrovolní ochránci přírody se potýkají také se změnami podnebí, hlavně se s nimi souvisejícími stále častějšími požáry. Velkým tématem zůstává stále naléhavější otázka vzájemného soužití lidí a volně žijících živočichů.

Jaderné testy a vulkanická aktivita

Severní Korea provádí své jaderné testy a irituje tím celý svět. Kromě geopolitických otřesů prý ale mohou způsobit i něco horšího. Zatím všechny čtyři severokorejské jaderné testy se odehrály v Punggye-ri, tedy na místě, které je vzdálené 116 kilometrů vzdušnou čarou od Pektusanu, nejvyšší hory Severní Koreje. Na Pektusanu se množí známky narůstající aktivity magmatického krbu, který se připravuje na další erupci. Je to asi jenom otázkou času.

tags: #severní #Korea #příroda #a #nebezpečí

Oblíbené příspěvky:

• Prachatice: Klima
• Full HD záběry české krajiny
• Jak funguje kompostovací záchod?
• Kybernetické nebezpečí
• Provoz autobusového stanoviště v Karviné