Seznam rostlin dle ohrožení v České republice

Botanické zahrady hrají klíčovou roli v ochraně ohrožených druhů rostlin a jejich ex-situ konzervaci. V dnešní době, kdy příroda mizí pod rukama člověka, je tato funkce obzvláště důležitá.

Historie a význam botanických zahrad

Postupem času se význam botanických zahrad měnil. Od starověkých zahrad pěstujících léčivé a užitkové rostliny, přes dobu objevování světa v 16. až 19. století, kdy se botanické zahrady zaměřovaly na sběr a studium rostlin z celého světa.

Botanické zahrady disponují pěstebním zázemím, sbírkami rostlin a odborným personálem zajišťující péči o rostliny nevyčíslitelné hodnoty a zpřístupňují je veřejnosti ke vzdělávání v oblastech botaniky a zahradnictví. Dnes botanické zahrady drží alespoň jednu třetinu známých druhů rostlin včetně více jak 40 % ohrožených druhů.

Podle nedávné studie (Westwood a kol., 2020) je více než 20 % rostlinných druhů (přibližně 80 000) ohroženo vyhynutím a planeta Země ztrácí každou chvíli rostlinné druhy, které ještě nebyly popsány. Podle databáze PlantSearch je pouze 41 % ohrožených druhů udržováno v ex situ kolekcích (tzn. mimo lokalitu, např.

Genofond a jeho ochrana

Mezi nejvýznamnější dokumenty v oblasti životního prostředí patří Úmluva o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity, CBD). K plnému vysvětlení je potřeba si říci, co to vlastně ten genofond je? Jeho definice zní: „Genofond je soubor všech alel (genů) všech jedinců dané populace.“ Jeho ochranu je možné provádět in situ (v místě přirozeného výskytu rostlin) nebo ex situ (mimo místa jejich přirozeného výskytu vytvořením náhradní populace, např.

Čtěte také: C1 kriticky ohrožené druhy

Botanická zahrada Teplice je od roku 2021 plně zapojena do fungování genofondového programu koordinovaného Unií botanických zahrad České republiky. Počty pěstovaných druhů české flóry umístěných na Červeném seznamu rostlin každým rokem stoupá, což je pozitivní trend zapojení Botanické zahrady Teplice o ochranu domácí flóry.

Červený seznam cévnatých rostlin ČR

Český červený seznam cévnatých rostlin hodnotí míru ohrožení původních druhů na území ČR podle mezinárodních kritérií IUCN. Druhy jsou rozděleny do čtyř hlavních kategorií ohrožení:

• C1 - kriticky ohrožené taxony: jejichž populace jsou extrémně malé, rychle ubývají nebo jsou bezprostředně ohroženy vyhynutím. Patří sem například druhy vázané na silně ubývající biotopy.
• C2 - silně ohrožené taxony: jsou druhy s omezeným výskytem nebo zřetelně klesající početností, které však zatím nejsou na pokraji vyhynutí.
• C3 - ohrožené taxony: zahrnují druhy, které vykazují známky ubývání nebo jsou citlivé na změny prostředí, ale zatím nejsou vážně ohroženy.
• C4 - vzácné taxony: nejsou přímo ohrožené, ale mají přirozeně omezený areál rozšíření, často jen na několika lokalitách, a mohou být snadno zranitelné při změně podmínek.

Níže jsou uvedeny příklady některých ohrožených druhů rostlin v České republice:

• Hvozdík písečný český: Je kriticky ohroženým endemitem České republiky, zařazeným v Červeném seznamu do kategorie C1. Roste výhradně na území NPP Kleneč pod Řípem. Jeho přežití je úzce spojeno s existencí otevřených písčin, které jsou však ohroženy sukcesí (zarůstání travinami a dřevinami), eutrofizací a úbytkem narušovaných stanovišť.
• Koniklec otevřený: Se vyskytuje od střední Evropy po Čínu, v České republice je vázán na teplé oblasti severozápadních Čech a vzácně se vyskytuje jižně od Prahy (dohromady je to cca 15 lokalit). Roste na výslunných travnatých stráních a skalních stepí. Tento druh patří ke kriticky ohroženým druhům naší květeny (kategorie C1r). Jeho areál rozšíření zahrnuje střední a jižní Evropu, zasahuje až na Ukrajinu a Kavkaz. V České republice roste vzácně ve středních Čechách a na jediné lokalitě na jižní Moravě.
• Zvonovec liliolistý: Roste od střední Evropy až po západní Asii. V České republice roste vzácně jen na několika lokalitách v severních a středních Čechách (celkem jich je známo šest). Jeho typickou lokalitou jsou světlé lesy, lesní okraje a pasy. Příčinou ohrožení je změna způsobu lesního hospodaření, kdy se neobjevují paseky a světlejší místa.
• Hvězdnice alpská: Druh je vázán na trvale vlhká, spíše kyselá stanoviště s dostatkem světla, často s nízkou konkurencí ostatních rostlin. Jeho ohrožení souvisí především s úbytkem vhodných biotopů vlivem odvodňování, sukcesí (zarůstání lokality třtinou a dalšími expanzivními druhy) a změn v hospodaření (zánik tradičního kosení a pastvy). V Čechách roste na třech významných kopcích - na Bořni, Klíči a Sedle, na Moravě nalezneme hvězdnici alpskou v Jeseníkách.

Invazní druhy

Invazní druhy, zavlékané lidmi mimo oblast svého původního výskytu, jsou příčinou mnoha environmentálních a socio-ekonomických problémů. Některé zavlečené druhy snižují diverzitu původních druhů, produkují alergenní pyl nebo přenášejí choroby hospodářských zvířat a pěstovaných rostlin (Pergl 2008). To vše ukazuje, že je potřeba jednotná strategie nakládání s těmito druhy, které musí předcházet důkladná analýza jejich vlastností, zhodnocení jejich vlivů na přírodu i společnost a rozvaha budoucích rizik a našich možností, jak na ně reagovat.

Cílová strategie musí být z praktických důvodů dostatečně jednoduchá a přehledná; musí být dostatečně robustní, zároveň však je třeba, aby rozlišovala mezi jednotlivými skupinami druhů a reflektovala i odlišnosti mezi invadovanými stanovišti. Mnohé nepůvodní organismy v naší přírodě totiž působí v některých ohledech nepříznivě, ale v jiných přináší užitek, takže jsou z lidského hlediska vnímány pozitivně (např. okrasné rostliny, zemědělské plodiny, užitková zvířata). Dobrým příkladem je silně invazní akát. Ten sice snižuje diverzitu vegetace, ale je ceněnou dřevinou (dřevo, med) a akátiny jsou významným útočištěm ptactva a dokonce určitých druhů ohrožených rostlin (zejména teplomilných cibulovin) (Štajerová et al. 2015).

Čtěte také: Seznam ekologických výrobků

Jak přistupovat k nepůvodním druhům?

Přístup k invazním druhům komplikuje řada okolností. Některé se týkají samotných organismů a jejich chování. Počet nepůvodních druhů přítomných na našem území stále roste, v důsledku jejich záměrného i náhodného zavlékání. Zároveň se v čase mění i jejich chování a tím i to, jak jsou vnímány lidskou společností (Pergl 2008, Pyšek et al. 2012).

Dopady čili impakty zavlečených druhů na biodiverzitu a i socioekonomické aspekty lidské činnosti jsou nejen celkově různorodé, ale u jednotlivých druhů se zásadně liší i šíře jejich spektra; možná rizika negativního vlivu se zdaleka netýkají jen ohrožení biodiverzity (Kumschick et al. 2015). Druhý okruh obtíží se týká samotného chápání a hodnocení nepůvodních druhů. Mezi veřejností, v ochraně přírody a ve veřejné správě se dosud setkáme se směšováním a záměnami pojmů jako neofyt (tj. rostlina zavlečená v nedávné historii), druh nepůvodní (s přirozeným rozšířením mimo ČR) a invazní (dnes se silně šířící) (Pyšek et al. 2008).

Problémem je i fakt, že termínem „invazní“ se někdy mylně označují i v současnosti se šířící druhy původní. Přestože mohou mít podobný negativní dopad jako druhy nepůvodní, zásadně se liší stabilními nikami historicky formovanými dlouhodobou rovnováhou s přirozenými nepřáteli. Navíc bývají někdy za invazní označovány jen ty druhy, které mají negativní dopad na biodiverzitu či hospodářskou činnost lidí (např. dle definice IUCN). Protože ne vždy dokážeme impakt dobře zjistit a posoudit, není toto kritérium příliš šťastné a je vhodnější hodnotit zavlečené druhy jen podle jejich rozšíření, rychlosti šíření a typu obsazovaných stanovišť (Blackburn et al.

Je přirozené, že laická veřejnost vnímá hlavně impakty nepůvodních druhů, které se jí přímo dotýkají, jako jsou invaze patogenů, alergenních rostlin, hospodářských škůdců nebo druhů, které ovlivňují využití území (prostupnost krajiny a zarůstání vodních ploch), a ostatní vlivy, např. na druhovou diverzitu, má tendenci spíše přehlížet. Stejně tak nepřekvapí zásadní rozdíly v hodnocení nepůvodních druhů různými zájmovými skupinami; odlišně na škodlivost křídlatky nahlíží ochranář na jedné straně a příznivec energetických plodin na straně druhé. Dalším příkladem jsou dřeviny ceněné v lesnictví, u kterých je znám negativní dopad na fungování celých ekosytémů (Sladonja et al. 2015).

Mezi odborníky i veřejností jsou známé tzv. červené seznamy (Red lists) ohrožených druhů. Obdobou pro nepůvodní druhy jsou seznamy černé (Black), šedé (Grey), varovné (Watch nebo Alert) a bílé (White). Černé seznamy obsahují nejvýznamnější invazní druhy, jejichž likvidace a management je prioritní a na vhodné metody likvidace by se měl důsledněji zaměřit výzkum. Šedé seznamy zahrnují druhy, jejichž vliv je malý, ale nikoliv zanedbatelný a jejichž omezování má v určitých podmínkách smysl, a také druhy s dosud neznámým impaktem, jejichž výskyt v krajině lze prozatím tolerovat, ale při jejich úmyslném rozšiřování užíváme princip předběžné opatrnosti. Varovný seznam nejčastěji obsahuje druhy, které se ve volné krajině daného území dosud nevyskytují, ale může hrozit jejich zavlečení nebo rozšíření z kultury. Na tzv. bílém seznamu pak jsou nepůvodní druhy, které lze pokládat za bezpečné.

Čtěte také: Ekologie na VŠ

Vznikají i speciální seznamy pro ochranu přírody, pro lesnictví atp. Rozdělení druhů do jednotlivých skupin může být založeno na různých přístupech. Nejčastěji se používají metody tzv. hodnocení rizik v kombinaci s hodnocením impaktu (Křivánek 2006). Problém je, že většina obdobných seznamů v jednotlivých státech Evropy není zakotvena v legislativě a mají pouze doporučující charakter (Essl et al. 2011). V legislativě ČR je pro management invazních druhů využitelný pouze seznam druhů monitorovaných Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (dříve SRS; zák. č. 326 /2004 Sb. a příloha č. 8 vyhlášky č.

Navržené schéma hodnocení je založeno na čtyřech základních kritériích: charakteru výskytu těchto druhů v krajině (druhy rozšířené s pomocí úmyslného vysazování vs. druhy, které se rozšířily hlavně spontánně), jejich vlivu na přírodu, vlivu na lidskou společnost (zdraví, ekonomiku) a na managementových možnostech. Právě poslední kritérium je velmi důležité - management se totiž může pohybovat od kompletní eradikace, doporučované pro výjimečně problematické druhy, jako jsou bolševník velkolepý nebo ambrózie peřenolistá, přes stratifikovaný přístup, kdy je z hlediska efektivity vynaložených prostředků vhodné zasahovat jen někde, až po úplnou toleranci. Právě tolerance se u některých druhů ukazuje jako nejrozumnější přístup.

V černém seznamu je nyní 78 rostlin a 39 živočichů, v šedém seznamu 47 rostlin a 16 živočichů. Ve varovném seznamu je 25 rostlin a 27 živočichů. Černý seznam má dále jemnější kategorizaci do tří podskupin. V první, s doporučením na intenzivní management, je ambrozie peřenolistá, bolševník velkolepý, norek americký, mýval severní a kleštík zhoubný. Pro další dvě podskupiny černého seznamu je doporučen stratifikovaný přístup managementu.

Legislativa a ochrana druhů

Zmenšování velikosti a fragmentace populací, ubývání přirozených stanovišť a jejich degradace jsou jedny z nejčastějších příčin ohrožení druhů. Vybraným vzácným a ohroženým druhům rostlin, živočichů a hub poskytuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zvláštní, přísnější ochranu.

Zákon zajišťuje také ochranu tzv. evropsky významných druhů vyplývající ze Směrnice Rady č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a Směrnice Rady č. 2009/147/ES, o ochraně volně žijících ptáků. Podle míry ohrožení jednotlivých druhů jsou stanoveny tři kategorie ochrany - druhy kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené. Seznam , včetně jejich rozdělení do kategorií ochrany je uveden v příloze II (rostliny) a III (živočichové) vyhlášky č. 395/1992 Sb.

Ochrana zvláště chráněných druhů se vztahuje na jednotlivé jedince, jejich vývojová stádia a části i sídla a deklarována je rovněž ochrana jejich biotopu, zakotvena také ochrana mrtvých jedinců, jejich částí nebo výrobků z nich. Ze zákonných zákazů lze udělit výjimku, a to za podmínek a z důvodů stanovených v zákoně. Podmínkou pro udělení výjimky je doložení jiného veřejného zájmu převažující nad zájmem ochrany přírody (daného druhu), nebo zájem ochrany přírody. U evropsky významných druhů pak další podmínky neexistence jiného uspokojivého řešení, neovlivnění dosahování či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany a současně musí být dán některý ze zákonem jmenovaných důvodů. Detailnější informace k podmínkám výjimek shrnuje část věnovaná legislativě níže.

Každý druhý rok je povinností ČR reportovat vydané výjimky ze zákazů Evropské komisi skrze systém HABIDES+.

Náhrada škod způsobených zvláště chráněnými druhy

Za účelem ochrany vybraných zvláště chráněných druhů je přiznána náhrada za jimi způsobenou škodu. Podmínky a vybrané druhy jsou definovány v zákoně č. 115/2000 Sb., o náhradě škod způsobeným zvláště chráněnými druhy, konkrétně vlkem obecným, medvědem hnědým, rysem ostrovidem, vydrou říční, bobrem evropským a losem evropským, a také kormoránem velkým. Detailnější informace k podmínkám náhrady škody shrnuje legislativní shrnutí níže.

Stav zvláště chráněných druhů chráněných na úrovni EU, evropsky významných druhů, z hlediska je ochrany pravidelně hodnocen v šestiletých cyklech. Výsledky jsou dostupné na webových stránkách AOPK ČR. Statistické zpracování udělovaných výjimkách z ochrany evropsky významných druhů je pro všechny státy EU dostupné na stránkách Evropské agentury pro životní prostředí.

Vývoj a aktualizace červených seznamů

Červené seznamy, které klasifikují ohrožení organismů, nemohou být z principu neměnné. V zásadě musí odrážet dvě skutečnosti, obě velmi dynamické. Tou první je poznání - badatelé profesionální i amatérští dostávají nepřetržitou šanci něco nalézat nebo naopak nenalézat; a plně toho využívají. Ale i druhá strana se činí - organismy se musí permanentně vyrovnávat s lidskými vlivy na prostředí, které obývají, a mají k tomu dvě možné páky.

Ukazuje se, že přibližně desetiletá lhůta je ideálním intervalem k tomu, aby se červené seznamy inovovaly. Červené seznamy vyšších rostlin v České republice již tradičně vznikají na platformě České botanické společnosti. Ten první, který spatřil světlo světa v roce 1979 a jehož editoři byli J. Holub, F. Procházka a J. Čeřovský, vznikl na popud usnesení pracovní konference ČBS, konané v roce 1977.

Pokus o druhou verzi, která měla reflektovat poznání z 80. let 20. století, nebyl dotažen do konce a zůstal v podobě nedokončeného rukopisu, uloženého v archivu ČBS. Plnohodnotnou druhou verzi připravil F. Procházka po smrti J. Holuba. Kuriózně vyšla dvakrát. Poprvé v roce 2000 v anglické verzi v časopise Preslia (Holub et Procházka 2000; s neobvyklou „holubovskou“ nomenklaturou), podruhé v české (a co se týká použitých jmen, v podobě uživatelsky podstatně přítulnější) verzi o rok později v časopise Příroda, pro niž ji redakčně připravil F. Procházka.

Desítiletí po roce 2000 bylo naplněno mimořádnými aktivitami botaniků v terénu i v pracovnách. Do terénu vyrazily celé šiky badatelů, aby vymapovaly biotopy, jak požadovala soustava NATURA 2000, nezbytná k implementaci směrnic EU do národního zákonodárství. To byla vynikající příležitost systematicky pročesat krajinu celého státu: jednou z povinností mapovatelů bylo zaznamenávat výskyt chráněných a ohrožených druhů.

Na základě tohoto průzkumu vznikla v Agentuře ochrany přírody a krajiny ohromná databáze (NDOP, čili Nálezová databáze ochrany přírody), která do současnosti obsahuje téměř 7 500 000 floristických údajů. V terénu byly ověřeny četné zapomenuté lokality a nalezeny i některé ztracené druhy, pohled na ohrožení mnoha taxonů se značně zpřesnil. Kromě toho vznikly další rozsáhlé databáze, shrnující též velké balíky dat - druhou velkou botanickou databází je FLORABASE, která sdružuje databázi snímků rostlinných společenstev a floristickou databázi, spravovanou Botanickým ústavem AV ČR.

Sté výročí České botanické společnosti, které připadá na rok 2012, bylo dobrou příležitostí ke shrnutí současných poznatků a připravit inovovaný červený seznam. Je navázán na nový check-list české flóry (Danihelka et al. 2012). Nová verze červeného seznamu zohledňuje především nové poznatky o výskytu cévnatých rostlin a jeho dynamice. Z klasifikace byly zcela vyloučeny druhy klasifikované jako neofyty, tedy druhy, které byly do našeho prostoru zavlečeny po roce 1500. V klasifikaci ohrožení zůstal v zásadě konzervativní a přidržuje se kategorií zavedených již první verzí (A1-A3, C1-C4).

Pro druhy kriticky a silně ohrožené, tedy v kategoriích C1 a C2, je však důsledně uveden důvod takové klasifikace. Může to být vzácnost, nebo trend (tedy mizení), a pak rovněž důvod smíšený, tedy vzácnost spojená s trendem. Aby taxon splnil podmínku vzácnosti, jako kriticky ohrožený (C1) se vyskytuje na 1-5 lokalitách, jako silně ohrožený (C2) na 6-20 lokalitách. V kategorii kriticky ohrožených (C1) se předpokládá úbytek alespoň 90 % historických lokalit, v kategorii silně ohrožených úbytek 50-90 %. Taxon splňuje pro zařazení podmínku vzácnosti do příslušné kategorie nebo ji velmi lehce překračuje, ale současně na některých lokalitách zanikl nebo se na nich jeho populace výrazně zmenšila.

Celkový počet taxonů, které současný červený seznam hodnotí, je 1720. Z nich je 74 vymizelých a vyhynulých (A1), 53 nezvěstných (A2) a 29 nejasných případů vyhynulých a nezvěstných (A3). Mezi taxony, která jsou na našem území v současnosti známy, je 471 kriticky ohrožených (C1), 357 slině ohrožených (C2), 356 ohrožených (C3) a 380 vyžadujících pozornost (C4). Ke kriticky ohroženým bylo přiřazeno 167 taxonů pro vzácnost, 203 pro ústup a 101 pro kombinaci ústupu a vzácnosti. Ze silně ohrožených taxonů je mezi vzácnými 120, mezi ustupujícími 74 a 163 v kombinaci obou hlavních faktorů.

Pro rozhodování, do které skupiny taxon zařadit, měl prioritu ústup, v druhém kroku kombinace a nakonec vzácnost. Pokud srovnáme současnou verzi s verzí předcházející, asi 2/3 klasifikovaných taxonů si zachovalo stejnou kategorii, přibližně u 1/3 došlo ke změně. Některé taxony zcela vypadly, protože se zjistilo, že buď nejsou ohrožené, nebo to jsou neofyty (viz výše), nebo jejich taxonomická hodnota se neprokázala; celkem jde o 168 taxonů, přibližně 10 % celkového počtu. 20 jich bylo přidáno mezi ty, o nichž není v současné době v ČR povědomost, u 130 (7,6 %) se ohrožení zvýšilo, u 141 (8,2 %) se snížilo. Překvapivé je ovšem srovnání náplně kategorií A1-A3. Ve srovnání s první verzí (Holub et al. 1979) bylo v ČR potvrzen výskyt 23 taxonů (to je přibližně 20 % tehdy klasifikovaných vymizelých a nezvěstných taxonů).

Jak již bylo řečeno, červené seznamy jsou velmi dynamickou záležitostí. Nelze si tedy myslet, že je definitivní, nepřekonatelný. Lze si jen přát, aby nové změny v zařazení směřovaly spíše do nižších kategorií a dále ubývalo i těch druhů, co jsou v současné době zařazeny mezi vyhynulými, vymizelými nebo nezvěstnými.

Kategorie ochrany dle Úmluvy CITES

Podle stupně ohrožení jsou exempláře rozděleny do tří příloh úmluvy:

• CITES I: Zahrnuje druhy, které jsou bezprostředně ohrožené vyhubením. Mezinárodní obchod s těmito druhy je zakázán a je povolován jen výjimečně (zoologické zahrady, vědecký výzkum...). Z fauny ČR sem patří orel královský, orel mořský, sokol stěhovavý a vydra říční.
• CITES II: Zahrnuje druhy, které by mohly být ohroženy, pokud by mezinárodní obchod s nimi nebyl regulován. Tato příloha obsahuje i druhy snadno zaměnitelné za exempláře CITES I. Z fauny a flóry ČR jsou do této kategorie kromě všech dravých ptáků (33 druhů zastiženo v ČR) a sov (12 druhů) zahrnuti vlk, medvěd, rys, kočka divoká, čáp černý, drop velký, pijavka lékařská, jasoň červenooký, celá čeleď vstavačovitých, sněženka podsněžník a brambořík nachový.
• CITES III: Zahrnuje druhy, které jsou ohroženy mezinárodním obchodem pouze v určitých zemích a jsou chráněny na návrh těchto zemí.

Kategorie ochrany v EU

Evropská Unie aplikuje přísnější ochranu pro CITES druhy, ale i pro další ohrožené druhy vyskytující se na území EU či druhy, které by mohly ohrozit ekologickou stabilitu a u kterých chce zabránit jejich dovozu na své území. Členské země EU proto mají vlastní seznamy CITES druhů, kde jsou druhy rozděleny do příloh A, B, C a D.

Databáze Pladias

Databáze Pladias obsahuje kriticky revidovaná data o české flóře a vegetaci. Jejím cílem je podpořit využití dat o rostlinné diverzitě České republiky pro účely vědeckého výzkumu, výuky a ochrany přírody a životního prostředí. O koncepci databáze, zahrnutí konkrétních datových souborů a poskytování dat rozhoduje řídící rada databáze Pladias. Veřejná data lze použít pro účely základního i aplikovaného vědeckého výzkumu, výuky, ochrany přírody nebo hodnocení stavu životního prostředí. Při použití jakýchkoliv dat z databáze Pladias je uživatel povinen uvést zdroj dat „Pladias - databáze české flóry a vegetace, www.pladias.cz“.

Seznamy cévnatých rostlin

Seznam cévnatých rostlin květeny České republiky obsahuje 3557 druhů (plus 194 dalších poddruhů) a 609 (plus 13 dalších nothospecií) hybridů. Z nich je 2256 druhů původních, 464 zdomácnělých (228 archeofytů and 236 neofytů) a 837 přechodně zavlečených. Dále je zahrnuto 324 taxonů pěstovaných rostlin.

Katalog zahrnuje nepůvodní (zavlečené) taxony cévnatých rostlin, tj. takové, které se na území České republiky dostaly v důsledku činnosti člověka z území, ve kterém jsou původní, anebo přirozenou cestou z území, ve kterém jsou nepůvodní. Jsou rozděleny podle toho, zda byly na území České republiky zavlečeny v předkolumbovském období (archeofyty), nebo v novověku (neofyty).

Nepůvodní taxony jsou rozděleny do tří skupin v závislosti na stupni jejich zapojení do místní flóry. Taxony přechodně zavlečené jsou taxony, jejichž přežívání v území závisí na opakovaném přísunu diaspor v důsledku lidské činnosti; pokud se rozmnožují mimo kulturu, pak pouze přechodně. Taxony zdomácnělé (naturalizované) jsou nepůvodní taxony, které se v území pravidelně rozmnožují po dlouhou dobu a nezávisle na činnosti člověka.

Výskyt taxonů v biotopech ČR

Výskyt taxonu v biotopech České republiky byl hodnocen pomocí údajů z České národní fytocenologické databáze (Chytrý & Rafajová 2003), jejich expertní revize a doplňků na základě literatury a terénní zkušenosti, zejména pro vzácné a taxonomicky obtížné taxony. Výskyt taxonu v každém biotopu je hodnocen čtyřstupňovou stupnicí:

• 1 - výskyt - taxon se v biotopu vyskytuje, ale nemá zde ekologické optimum, často je zde vzácný
• 2 - optimum - biotop nebo jeho část je ekologickým optimem taxonu
• 3 - dominanta - taxon má v biotopu ekologické optimum a dosahuje zde často pokryvnosti vyšší než 25 % v plochách o velikosti ≥ 10 m2 v bylinné vegetaci nebo o velikosti ≥ 100 m2 v lesní a křovinné vegetaci
• 4 - konstantní dominanta - taxon je dominantou podle definice v předchozím bodě a současně určuje fyziognomii biotopu (např. vřes obecný ve vřesovišti) a vyskytuje se na alespoň 40 % lokalit biotopu

tags: #seznam #rostlin #dle #ohrožení #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Úrazy na škole v přírodě: prevence
• Tipy pro ubytování v přírodě
• Jika Lyra Plus WC kombi šikmý odpad
• Co se děje s jaderným odpadem v ČR?
• Televizní dokumenty