Simulovaná Emise Záření: Zásady a Hodnocení Kvality Rentgenového Obrazu

Rentgenové vyšetření srdce a plic patří mezi nejčastěji prováděná diagnostická vyšetření. Jejich diagnostická výtěžnost velmi závisí na kvalitě získaného rtg obrazu.

Rtg obraz příliš nízké kvality může vést k opomenutí nebo přehlédnutí některých patologií, v některých případech může dojít k opakování rtg vyšetření. Tím narůstá radiační zátěž pacientů.

Avšak zde je potřeba zdůraznit, že radiační zátěž z rtg vyšetření srdce a plic je velmi, velmi nízká, řádově 0,02-0,10 mSv. Pro lepší představu, jak velká je to dávka: Z přírodního pozadí obdrží každý z nás přibližně 0,007 mSv za den (2,5 mSv/rok).

Při rtg vyšetření srdce a plic je cílem radiologů zhodnotit všechny možné anatomické, případně fyziologické skutečnosti, které jsou v rtg obraze viditelné. Kvalita rtg obrazu srdce a plic se hodnotí z několika pohledů.

Faktory Ovlivňující Kvalitu Rentgenového Obrazu

Kvalita rtg obrazu srdce a plic se hodnotí z několika pohledů:

Čtěte také: Vše o emisních normách

• Projekce: Často se stává, že je projekce zrotovaná, tedy klíční kosti nejsou umístěny symetricky. Dále je častá také sklopená projekce, což se může stát v případě, že je projekce provedená na posteli pacienta a není dodržena kolmost mezi rtg paprskem a rovinou detektoru.
• Nádech pacienta: Bránice by měla být na úrovni 6. anteriorního (předního) žebra. Nedostatečný nádech může vést k nesprávnému popisu.
• Použité rtg spektrum: Rtg spektrum ovlivňuje prostupnost rtg svazku pacientem.
• Ostrost obrazu a pohybové artefakty: Ohraničení plic, kostofrenické úhly a kontury bránice by měly být ostré a jasně viditelné. Pohybové artefakty vedou k rozostření těchto kontur.
• Velikost rtg pole: Při rtg zobrazení plic musí zobrazena celá požadovaná oblast, tj.
• Jiné artefakty: Jedná se o artefakty spojené s různými odstranitelnými i neodstranitelnými objekty, např. kardiostimulátory, EKG svody, různá monitorovací zařízení. Ale může se jednat také o opomenuté předměty.

Hodnocení Projekce

Na obr. 2 je zobrazena zadopřední (PA) projekce. Rotaci projekce lze posoudit podle polohy obou klíčních kostí ve vztahu k trnovým výběžkům páteře. Na obr. 2 se nachází trnové výběžky přibližně uprostřed mezi vnitřními okraji klíčních kostí, obraz je bez rotace. Pokud jsou výběžky blíže jedné nebo druhé klíční kosti, pak je projekce zrotovaná. Mírná rotace je však relativně běžná.

Hodnocení Nádechu Pacienta

Nádech pacienta lze hodnotit zobrazením minimálně 9-10 posteriorních - tedy zadních žeber. Jedná se o části žeber, které se jeví jako více horizontální ve srovnání s anteriorní částí žeber. Bránice by měla být na úrovni 6. anteriorního žebra.

Volba Parametrů CT Obrazu

Při posuzování kvality rtg obrazu je někdy obtížné přesně popsat, jaký je rozdíl mezi dvěma rtg obrazy, tedy jestli jde o rozdíl v kontrastu, šumu, ostrosti, elektrickém množství, a tedy dávce atd.

Oba obrazy mají velmi podobný, spíše stejný, kontrast, tedy rozdíl mezi zeslabením plicní tkáně a kostní tkáně, případně měkké tkáně a kosti. Obraz 2 působí ostřejší, je více viditelná plicní kresba, ale současně v obraze vizuálně vnímáme více šumu. Obraz 1 vnímáme jakoby rozmazanější, ale kostní struktury a bublina v žaludku, stejně jako obrys pacienta, mají podobně viditelné ohraničení, tj. obraz 1 netrpí pohybovými artefakty, které by vedly k rozmazání struktur, jako jsou např. žebra a kontura bránice.

Vliv Okolního Osvětlení na Kvalitu Zobrazení

Okolní osvětlení je množství světla přítomné v popisovně, které může ovlivnit kvalitu čtení rtg obrazu. Jednak se toto světlo odráží od diagnostického displeje, ale může také oslňovat přímo oči radiologa popisujícího rtg vyšetření. Tím dochází ke ztrátě kontrastu rtg obrazu, který vnímá radiolog na diagnostickém displeji.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

Okolní osvětlení (ambient illuminance, E) popisuje množství dopadajícího světla z okolí/místnosti na plochu samotného displeje. Udává se v jednotkách luxy a měří se lux-metrem.

Okolní jas (ambient luminance, Lamb) popisuje jas prostředí nebo plochy, kterou pozorujeme. V případě displeje se jedná o popis množství světla, které se odráží od displeje. Vyjadřuje se v cd/m2.

Situace je podobná jako v případě, když jdeme s mobilním telefonem nebo tabletem ven za jasného dne. Když je displej vystaven slunečnímu svitu, je obtížné na displeji cokoliv vidět, dochází ke ztrátě kontrastu.

Ztráta kontrastu je nejkritičtější v tmavých stupních šedi. V klinické praxi to může vést až k přehlédnutí patologie v obraze. Právě uzpůsobení zobrazených stupňů šedi lidskému oku, současně se zahrnutím okolního jasu, je podstatou tzv. DIOCM GSDF kalibrace. Tato kalibrace má za cíl učinit rozdíly v kontrastu sousedních stupňů šedi co nejviditelnějšími. Je-li aplikována správně, pak funguje velmi dobře.

Ačkoliv se v některých starších doporučeních a také národních radiologických standardech (NRS) uvádí, že ideální okolní osvětlení v místnosti určené pro popis digitálních radiogramů by mělo být menší než 20 luxů, není to v současné době nejvhodnější.

Čtěte také: CIM Ministerstvo Emise: Vysvětlení

Osvětlení by mělo být realizováno světelnými zdroji (lampy, jiné okolní displeje) umístěnými tak, aby neprodukovaly nepříjemné odlesky nebo velké světelné kontrasty, které přispívají k únavě očí a způsobují nepohodlí. Diagnostický displej kalibrovaný dle tzv.

Únava očí se kumuluje v čase. Aby se zabránilo únavě očí, doporučuje se zkrácení doby popisu bez přestávky na cca 30 min. Poté by měla následovat krátká přestávka, postačují i desítky sekund. Lze použít pravidlo 20 : 20 : 20 - po každých 20 minutách pohled na objekt vzdálený 20 stop (cca 60 cm) po dobu 20 sekund.

Nevhodné okolní osvětlení a suboptimální nastavení diagnostického displeje zhoršuje detekovatelnost nízkokontrastních lézí (např. jaterních metastáz na CT, pneumotoraxu na skiagrafickém obrazu), nepříznivě ovlivňuje detekovatelnost malých lézí (např.

V průběhu popisu je vhodné vyhnout se náhlým a velkým změnám jasu, způsobeným např. pohledem na kancelářský displej při popisu vyšetření v nemocničním informačním systému. Při těchto změnách je velmi dlouhá doba adaptace na menší okolní osvětlení.

Adaptace vizuálního systému člověka z denního slunce na zatemněnou popisovnu může dokonce trvat až 15 minut.

Detekční Kvantová Účinnost (DQE)

QDE - Quantum Detection Efficiency, neboli kvantová detekční účinnost, vyjadřuje podíl rtg fotonů detekovaných detektorem a dopadajících na detektor. QDE závisí na faktorech, jako je materiál detektoru, jeho tloušťka a energie rtg fotonů.

DQE - Detective Quantum Efficiency, neboli detekční kvantová účinnost, je komplexnější metrika pro popis „výkonu“ (performance) detektoru. DQE popisuje, jak efektivně zobrazovací systém převádí dopadající signál na vstupu detektoru na užitečný signál na výstupu, přičemž bere v úvahu i šum.

U spektrálních detektorů pracujících v photon-counting módu, tedy v módu umožňujícím čítat jednotlivé rtg fotony, bývá DQE vyšší než u energii-integrujících detektorů, protože dokáží eliminovat elektronický šum a umožňují energetickou diskriminaci.

Závislost DQE na prostorové frekvenci f je zásadní pro pochopení toho, jak kvalitně dokáže detektor zobrazit detaily v závislosti na jejich velikosti neboli prostorové frekvenci f. Prostorová frekvence f se vyjadřuje v cyklech na jednotku délky, např. 5 cyklů/cm nebo 2 lp/mm.

Typické chování detektoru je takové, že při nízkých frekvencích f je DQE vyšší, protože detektor dokáže zachytit větší objekty a zobrazit je s dobrým kontrastem. Naopak pro vyšší frekvence f je DQE nižší, uplatňuje se rozmazání detektoru, zejména při zobrazení extrémně drobných struktur, a současně šum má podstatně větší vliv. To je dáno také tím, že samotný šum je složka s vysokým prostorovým rozlišením.

Rekurzivní filtrace je post-processingová úprava obrazu, přičemž nově vznikající obraz vzniká průměrováním aktuálně pořízeného obrazu a předešlých obrazů. Nevýhodou rekurzivní filtrace je, že tímto průměrováním s předešlými obrazy dochází ke zhoršení časového rozlišení, dochází k tzv. lagování, neboli v nově vzniklém obraze jsou viditelné pozůstatky předešlých obrazů.

Radiační Ochrana

Při provádění intervenčních výkonů je jedním ze základních pilířů radiační ochrany použití osobních ochranných pomůcek, společně se stropním a stolním závěsným ochranným stíněním.

tags: #simulovaná #emise #záření #princip

Oblíbené příspěvky:

• Zero Waste Iniciativy
• Emisní povolenky v EU
• Odpady a Granty v Kraji Vysočina
• Dopad tranzitní dopravy
• Péče o zebřičky