Možná jste si všimli při návštěvě iQLANDIE našeho exponátu Stáří dřeva nebo jste již byli v Mirakulu, kde mají na toto téma celou Lesní stezku. Dnes si proto povíme blíže o tom, co je to vlastně ekosystém lesa.
Spolu s dalšími živými organismy a vodními plochami vytváří lesy jedny z nejpozoruhodnějších a nejsložitějších ekosystémů naší planety. Lesní ekosystém je, spíše než soubor jednotlivých složek (rostliny, živočichové), složitý soubor procesů, které jsou komplexně propojené.
Strukturu lesního ekosystému tvoří jak živé, tak i neživé složky a odráží se v horizontálním i vertikálním uspořádání živých rostlinných společenstev. Složení vegetace je ovlivňováno nejen živočichy, ale také regionálním klimatem, polohou a svažitostí terénu, biomasou, půdními vlastnostmi a podobně.
Vzniká také velké množství vzájemných mezidruhových vztahů, které mohou být jak oboustranně záporné, tak prospěšné. Jsou ale možné i takové vztahy, kdy jeden organismus působí nepříznivě na druhý, nebo kdy má jeden druh prospěch z aktivity druhého, aniž by jej negativně ovlivňoval.
Les je velmi aktivním hráčem při našem současném boji s klimatickou změnou. Čím více lesů vysadíme, tím lépe si při něm povedeme.
Čtěte také: Ekosystém lesa
Kromě klimatické změny představuje z globálního hlediska největší problém probíhající intenzivní odlesňování: za posledních 30 let zmizelo 420 milionů hektarů porostů, tedy více než jedna desetina světových lesů. Za téměř 90 % veškerého odlesnění v posledních dvou desetiletích přitom stojí zemědělství, hlavně pěstování palmy olejné, sóji a dalších monokultur (v Asii a Africe) a chov hospodářských zvířat (v Jižní Americe). Původní druhy fauny a flóry tím přicházejí o svůj domov a zdroje potravy a mnohé navždy mizí, což celý ekosystém víc a víc destabilizuje.
Evropské lesy stále více sužují požáry. Týká se to zejména oblasti Středomoří. V roce 2021 shořelo jen v EU více než 550 000 hektarů lesů, během léta s vlnami veder v roce 2022 to bylo 700 000 hektarů (pro srovnání: to je více než čtvrtina všech lesů v ČR - za jediný rok). Rozsáhlé lesní požáry představují kromě jiného nemalé riziko pro bezpečnost a zdraví obyvatel (nejen samotný požár, ale i obrovské množství kouře z něj), škody na lidských obydlích a infrastruktuře a v neposlední řadě také velké ztráty kvalitního dříví.
Les je pro nás tedy prospěšný po mnoha stránkách, ale jeden z nejdůležitějších faktorů je produkce kyslíku a vázání prachu. Pokud se na to téma podíváme trošku matematicky, vzniknou nám velmi zajímavá čísla. Tak například produkce kyslíku: jeden stoletý buk vysoký 25 metrů s korunou o průměru 14 metrů, jež má listovou plochu okolo 1 600 m² a 9 000 listů, za jediný den vyprodukuje až 1,7 kg kyslíku, což je 1 000 litrů. Člověk průměrného vzrůstu vydýchá 350 l kyslíku za den. Jeden statný buk tak „uživí“ tři lidi. Jeden hektar kvalitního smíšeného dospělého lesa v ČR vyprodukuje za jeden rok 10 tun kyslíku (10 000 kg).
Také absorbují oxid uhličitý (CO2). Podle studií průměrný člověk za den vydechne asi 650 gramů CO2, za rok nějakých 240 kg. Avšak statisticky se vším všudy (auta, dobytek atd.) jde až o 2,3 tuny CO2 na hlavu rok co rok. Jediný hektar bukového lesa dokáže navázat až 64 tun prachu, hektar dubů 56 tun, borovic 36 tun.
Na povrchu stromu je kůra, která může mít různou podobu, od tenké několikamilimetrové až po rozbrázděnou mnohavrstevnou kůru, která se postupně odlupuje. Takto rozbrázděná kůra se nazývá borka. Pod kůrou se nachází lýko, které je v podstatě jedinou živou částí kmene. Lýkem prochází sítkovice, která rozvádí organické látky po celé rostlině.
Čtěte také: Přehled a výhody zpožděného odpadu
Největší část kmene je vyplněna dřevem, což je v podstatě mrtvá hmota cév skládající se z celulózy a ligninu. Tloustnutí se děje tak, že kambium produkuje směrem ven lýko a směrem do centra kmene dřevo. Tato produkce se děje především na jaře (v dřevní části vznikají řidší cévy o větším průměru - světlejší zbarvení), o něco pomaleji pak v létě (hustší cévy o menším průměru - tmavší zbarvení), na podzim a v zimě ustává, čímž se vytváří charakteristické útvary, tzv. letokruhy viz náš exponát v iQLANDII, kde můžete zkoumat stáří stromu podle jeho letokruhů.
Datovaným rekordmanem ve stáří je smrk ztepilý, který se jmenuje Old Tjikko. Se svými 9550 lety je nejstarším žijícím stromem světa. Roste ve švédském národním parku Fulufjället.
Dřevo je významný obnovitelný konstrukční materiál využívaný ve stavebnictví, výrobě nábytku, papírenství a mnoha dalších průmyslových odvětvích. Pokud uvažujeme o dřevu jako o průmyslové surovině, označujeme ho jako dříví. Po zpracování dřeva ho dělíme dle kvality.
Nejkvalitnější sortimenty slouží k výrobě nábytku, hudebních nástrojů, sportovního náčiní nebo pro další speciální aplikace. Sortimenty průměrné kvality se používají po dalším zpracování nejčastěji ve stavebnictví. Ještě nižší nároky jsou kladeny na sortimenty určené pro papírenský průmysl a výrobu celulózy.
Existuje nepřeberné množství dřevin domácích i exotických. Jak jsme již zmínili, v Mirakulu mají lesní stezku, kde si můžete názorně prohlédnout druhy dřevin a jejich vlastnosti, prozkoumáte tam celý ekosystém lesa. Některé dřeviny z nich jsou hojně využívány pro konstrukční účely, jiné jsou vhodné pro estetické použití a další mohou mít jiné specifické využití. V našich podmínkách rozdělujeme dřeviny na jehličnaté a listnaté. Nejvýznamnějšími tuzemskými jehličnany jsou smrky, borovice, modříny a jedle. Dřevo obecně tvrdších listnatých dřevin se častěji užívá pro estetické účely, jehličnaté dřeviny slouží obvykle ke konstrukčnímu využití.
Čtěte také: Význam rostlin
Vedle produkce dřeva, naší důležité obnovitelné suroviny, plní les i jiné celospolečenské funkce. Jsou to funkce rekreační, protipovodňové, klimatické, biologické apod. Těm souhrnně říkáme mimoprodukční funkce lesa.
Hned několik z nich bezprostředně souvisí s klimatem. Díky své sekvestrační funkci les pomáhá s mitigací klimatické změny - stromy i lesní půda zadržují velké množství uhlíku, který by se jinak formou skleníkových plynů uvolnil do atmosféry. Zároveň les pomáhá i s adaptací na klimatické změny - zmírňuje například letní vedra díky svému mikroklimatu a zvlhčuje vzduch, lesy mohou fungovat i jako částečná ochrana během povodní (v důsledku změny klimatu roste častost a intenzita extrémních srážek).
Uhlíkový cyklus, a to jak globální, tak v lokálním měřítku, lze považovat za jeden z “pilířů” koloběhu látek a s ním spojené výměny energie. Koloběh uhlíku je dán jeho toky z atmosféry a fixací pomocí fotosyntetické činnosti autotrofních organismů, jeho uložením v biomase a v půdě, případně v sedimentech u vodních ekosystémů a následným uvolňováním v důsledku dekompozice heterotrofními organismy. Tento přirozený cyklus je v současnosti silně narušován lidskou činností, významným nárůstem oxidu uhličitého do atmosféry díky spalování fosilních paliv a z toho vyplývající změnou klimatu a extrémními projevy počasí.
Les v našem středoevropském prostoru existuje od pradávna. Sám se šířil, sám se obnovoval a vyvíjel. Lesní porosty prošly za poslední staletí velkými změnami a člověk se na těchto změnách podílel převažující měrou. Les počal člověku sloužit.
Dnešní lesnictví disponuje mnoha trpkými zkušenostmi, o kterých s jistotou víme, že by se již neměly znova opakovat. Ale to je dobrý základ do budoucna! Pěstování lesů na biologických základech s uplatněním přírodě blízkých metod hospodaření je cestou, jak sblížit doposud rozdílné nahlížení všech zájmových skupin na podobu našich lesů. Otázky plnění produkčních a mimoprodukčních funkcí lesů (tedy funkcí ekologických a enviromentálních) jsou kladeny na jednu roveň.
Při uplatňování přírodě blízkých principů hospodaření jdou společně ruku v ruce efektivní lesnické hospodaření a ochrana a tvorba zdravého životního prostředí a biodiverzity. Přírodě blízká lesnická opatření jsou jednou ze součástí uplatňovaného principu trvale udržitelného hospodaření v lese.
Dobrou zprávou na závěr je, že lesů v České republice neustále přibývá. Ročně stoupá výměra lesa zhruba o dva tisíce hektarů.
tags: #funkce #lesniho #ekosystemu