Pojem „ohrožené dítě“ nemá jednotnou definici a vymezení. Obecně můžeme za ohrožené dítě považovat takové dítě, které nemá uspokojeny základní potřeby nebo mu nenaplnění těchto potřeb hrozí. Prostředí či podmínky života dítěte se natolik odchýlily od normy, že mohou bezprostředně ohrožovat jeho vývoj a začlenění do společnosti.
Syndrom CAN (týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte)
Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (syndrom „CAN“ = Child abuse and neglect) lze definovat jako soubor nepříznivých příznaků v nejrůznějších oblastech stavu, vývoje dítěte a jeho postavení ve společnosti a zároveň v rodině. Vzniká převážně úmyslným ubližováním dítěti, které je nejčastěji způsobeno jeho nejbližšími vychovateli, hlavně rodiči. Extrémní podobou CAN je smrt dítěte.
Termín se vyvíjel postupně od 50. let 20. století. V české terminologii byl v 90. letech minulého století přeložen jako syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Podle definice z této doby se jedná o „jakékoli nenáhodné jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby, které je v dané společnosti odmítané a nepřijatelné a jež poškozuje tělesný, duševní i společenský stav a vývoj dítěte, popř. způsobí jeho smrt.“
Dítě je týráno/zneužíváno/zanedbáváno tehdy, jestliže s ním dospělý zachází způsobem, který je v dané době v dané společnosti pokládán za nepřijatelný (podle International Society for Prevention of Cruelty to Children, ISPCC).
Rodičovské kompetence jsou takové schopnosti a dovednosti rodičů, které umožňují dítěti se přiměřeně vyvíjet ve všech oblastech života. Potřeby dítěte znamenají soubor potřeb, jejichž dostatečné naplnění vede ke stavu celkové tělesné, duševní a sociální pohody dítěte.
Čtěte také: Hostivařský požár: Jaké je ovzduší?
Zásadou práce s ohroženým dítětem a jeho rodinou je naplnění co největšího počtu potřeb v maximální možné míře. V případě, že nejsou dlouhodobě uspokojovány potřeby dítěte, stává se dítě postupně ohroženým. Projevy dítěte je proto nutné vnímat jako možné vyjádření nedostatečně uspokojené potřeby. Naplňování potřeb je vhodné sledovat a ptát se i samotného dítěte, jak se cítí či jaký má vztah se svými rodiči atd.
Dítě se zároveň může potýkat se sociální izolací, šikanou, depresí, závislostí látkovou i nelátkovou, dalším rizikovým chováním až po delikventní chování nebo násilná úmrtí. Rodina je tak zasažena konflikty různého charakteru, které mohou vést k nepřiměřeným trestům či útěkům dítěte z domova.
Síť služeb pro ohrožené děti a rodiny
Síť služeb pro ohrožené děti a rodiny představuje soubor institucí, organizací a dalších subjektů, které svou činností ovlivňují situaci dětí a rodin a jsou propojené určitou úrovní spolupráce (buď formálně na základě pravomoci vyplývající z legislativy nebo neformálně svým společenským posláním). Aktéři sítě služeb jsou všichni zástupci, kteří přichází do kontaktu s dětmi a jejich rodinami, poskytují jim služby či se podílejí na tvorbě politik (např. sociální pracovníci, učitelé, pediatři, psychologové a psychiatři, pracovníci volnočasových služeb, soudci, starostové a další).
Základním principem fungování sítě je partnerství, mezioborová spolupráce, vzájemná znalost potřeb a způsobů práce dalších aktérů, koordinace podpory dítěte a rodiny, respekt k různosti odborných přístupů a případné překonávání bariér, které spolupráci brání. S ohroženým dítětem se může setkat každý z nás.
Rozpoznání ohroženého dítěte
Děti, které potřebují pomoc kvůli špatnému zacházení, mohou být i ve vašem okolí. Může to být spolužák vašeho dítěte, nenápadné dítě od sousedů a v neposlední řadě i člen širší rodiny. Ohrožené děti se mohou chovat různě. Říkáte si, jak tedy takové dítě poznat?
Čtěte také: Co jsou krizové situace v přírodě?
Mezi hlavní fyzické znaky ohrožení dítěte pozorovatelné na jeho těle patří různé druhy poranění od modřin, šrámů a oděrek přes popáleniny nebo otoky. Zpozornět byste měli zejména ve chvíli, kdy se vyskytují na neobvyklých místech nebo opakovaně a také v situacích, kdy zranění zjevně neodpovídá poskytnutému vysvětlení. Někdy může být z chování rodičů nebo jiných pečujících osob zřejmé, že dítěti ubližují. Slyšíte nebo vidíte, jak na dítě někdo často křičí, nadává mu, používá tvrdé fyzické tresty, odpírá mu přístup do bytu nebo domu nebo ho za trest zavírá do sklepa nebo jiných nevhodných prostor? Je rodič viditelně pod vlivem alkoholu nebo drog a není kvůli tomu schopen se o své dítě postarat? Věděli jste, že svědectví násilí mezi rodiči je považováno za psychické týrání dítěte?
Fyzické znaky u dítěte:
- Poranění kůže
- Zranění neodpovídající poskytnutému vysvětlení
- Neadekvátní oblečení, které může zakrývat zranění
- Časté bolesti břicha a nevolnost
- Časté bolesti hlavy
- Náhlá změna váhy
- Špatný celkový fyzický stav
- Nedoléčené zdravotní problémy, zanedbané zdraví
Chování dítěte:
- Dítě nás přímo informuje o špatném zacházení
- Opakované projevy násilí a dalšího špatného zacházení v kresbě, psaném či herním projevu
- Nápadná opoždění ve vývoji (biopsychosociálním)
- Změny v chování (zhoršení prospěchu, nervozita, deprese, ztráta motivace, snížená pozornost, apatie, hyperaktivita, pomočování)
- Projevy závislostního chování
- Nechuť jít domů, ostražitost či strach z rodičů
- Nápadný strach z fyzického kontaktu
- Věku neodpovídající sexuální aktivita
- Špatná sebepéče
- Vlastnění drahých dárků nebo peněz
- Nápadnosti ve stravování
- Předčasné převzetí pečovatelské role, nápadné chránění rodinných příslušníků
- Sebepoškozování, ubližování druhým
- Častá neomluvená nebo nedůvěryhodně omluvená absence
Chování pečující osoby:
- Násilí mezi rodiči
- Kruté nebo nedůstojné výchovné metody
- Nevhodné chování k dítěti
- Nedůvěryhodné vysvětlení zranění dítěte
- Intoxikace
- Nezabezpečování základních potřeb dítěte
- Nápadně ochranitelské nebo kontrolující chování k dítěti
Jak pomoci ohroženému dítěti?
Postup naší pomoci je určen podle toho, jestli vyhodnotíme, že se dítě nachází v akutním ohrožení, nebo v ohrožení chronickém. Akutně ohrožené je dítě ve chvíli, kdy se jedná o jeho zdraví nebo život. V tomto případě je nutné splnit oznamovací povinnost a poskytnout dítěti bez prodlení pomoc.
Pokud jsme tedy přítomni některé z výše uvedených situací, je nezbytné:
- Zajistit fyzické i emocionální bezpečí dítěte (např. nechat jej s bezpečnou osobou).
- Kontaktovat OSPOD a Policii a postupovat dle jejich instrukcí.
- Zajistit bezpečí ostatním přítomným dětem, pokud tam nějaké jsou.
- Provést záznam.
Ve chvíli, kdy vyhodnotíme, že se jedná o chronické ohrožení dítěte, což může být např. domácí násilí, zanedbávání dítěte, intoxikace rodiče apod., je vhodné se řídit tímto doporučeným postupem:
- Konzultovat situaci dítěte s odborníky - pokud bude vyhodnoceno dítě jako ohrožené.
- Zhodnotit míru ohrožení dítěte.
Pokud je aktuálně v péči ohrožující osoby nebo té, která jeho ohrožení umožnila, postupujeme jako v případě akutního ohrožení.
Čtěte také: Ochrana životního prostředí Písek
Participace dětí v procesu vyhodnocování situace
Participace dětí je klíčovým prvkem v systému sociálně-právní ochrany dětí (SPOD). Nejde pouze o splnění zákonné povinnosti, ale o respektování práv dítěte a jeho aktivní zapojení do rozhodování, které se ho přímo týká. Participace dětí je jedním ze základních principů Úmluvy o právech dítěte (čl. 12).
Participace dětí v procesu podrobného vyhodnocování situace dítěte a rodiny je přirozenou součástí mapování rizik a potřeb dítěte, jejich míry a také možných ochranných zdrojů. Pokud jde o jednotlivé oblasti vyhodnocení situace dítěte a rodiny, právě dítě samotné je nejdůležitějším zdrojem informací - právě proto, že cílem je zjištění potřeb samotného dítěte, rizik, která vnímá jako ohrožující, a toho, co považuje za svou ochranu nebo podporu.
Hledisko dítěte v jednotlivých oblastech vyhodnocení situace:
| Oblast podrobného vyhodnocení | Hledisko dítěte |
|---|---|
| Zdraví | Klíčové je zjištění, jak se samotné dítě cítí, jak mu je, jestli něco ohledně svého zdraví potřebuje. |
| Učení se | Rozhodující je, jak samo dítě vnímá naplnění své potřeby poznávání, jestli je spokojené ve škole, má možnost rozvíjet své talenty, vnímá, že je mu nasloucháno, má možnosti zkoušet nové věci a má přístup k informacím. |
| Emoční vývoj a chování | Zjišťujeme primárně to, jak dítě vnímá své vlastní emoce, zda jim rozumí, do jaké míry je dokáže podle svého názoru kontrolovat, jak vnímá své chování a jak je s ním spokojeno, jestli je vědomo toho, jak svým chováním působí na okolí, jaké jsou reakce. |
| Rodinné a sociální vztahy | Při hodnocení rodinných vztahů je zásadní vycházet z perspektivy dítěte - z toho, jaké vztahy v rodině a širším okolí považuje za podpůrné a pozitivní a které v něm naopak vyvolávají nejistotu či úzkost. |
| Identita | Potřebujeme vědět, jak dítě vnímá samo sebe, co si o sobě myslí, jak je se sebou spokojeno. |
| Sociální prezentace | Pro posouzení potřeb dítěte a případných rizik není podstatné, jak projevy dítěte vnímá jeho okolí, ale do jaké míry dítě rozumí vnímání a reakcím okolí na své projevy chování, jestli jsou reakce okolí pro dítě očekávatelné, nebo zda dítě nemá na situaci náhled a nerozumí tomu, jakou dostává zpětnou vazbu. |
| Samostatnost a sebeobsluha | Dítě samo nejlépe popíše, do jaké míry je mu umožněn samostatný rozvoj a postupné přejímání odpovědnosti a samostatnosti, zda má možnost bezpečným způsobem zkoušet a učit se nové dovednosti a kompetence, zda nemá pocit, že je na něj kladena příliš velká odpovědnost a cítí se ohroženo nebo „ztraceno“. |
| Základní péče | Základní péči hodnotíme také primárně hlediskem dítěte - jak samo dítě vnímá, že má naplněny základní potřeby a je o něj dostatečně postaráno. |
| Zajištění bezpečí a ochrany | Pocit bezpečí je také čistě subjektivním, potřeby dítěte a případná rizika lze zjistit pouze přímým zjišťováním vnímání situace dítětem - jakkoliv se může situace navenek jevit jako nebezpečná - obvykle je kompenzována zdroji opory buďto na straně dítěte, nebo jeho okolí. |
| Citová vřelost | Citová vřelost nebo míra přijetí dítěte je výhradně otázkou jeho vlastního subjektivního vnímání, kdy se děti nutně nemusí cítit skutečně přijímané od předpokládaných osob (rodiče nebo jiní pečovatelé). |
| Stimulace a podněty | Dítě samo je zdrojem informací o tom, jaké se mu dostávají podněty - kdo odpovídá na jeho otázky, poskytuje mu rady a vysvětlení, čte si s ním nebo se učí, nebo zda má samo přístup ke zdrojům poznávání podle svých potřeb a možností. |
| Vedení a hranice | Oblast úzce související se zajištěním bezpečí je nahlížena optikou dítěte - do jaké míry je schopno vnímat hranice, v nichž se pohybuje, zda vnímá, že jsou mu hranice nastavovány srozumitelným způsobem, zda se dítěti daří podle svého názoru hranice respektovat, zda si uvědomuje důsledky porušování hranic nebo pravidel. |
| Stabilita | Stabilita je pro účely vyhodnocování vnímána jako subjektivní pocit bezpečí a jistoty, pocit předvídatelnosti, který dítě pociťuje - rozumí uspořádání okolního světa, dennímu běhu, ví, kde je ukotveno a co se bude dít příští dny. |
| Rodinná historie a fungování rodiny | Rodinnou historii, která může být v případě některých rodin velmi pestrá i složitá, je třeba nahlížet pohledem dítěte proto, aby bylo možné zachytit jeho vnímání příčin nepříznivé rodinné situace a jeho náhled na fungování rodiny, který se velmi často může lišit od náhledu dospělých osob nebo vnějšího pozorování. |
| Širší rodina | Širší rodina pohledem dítěte může zahrnovat pestré spektrum osob, včetně nepříbuzných. Je důležité mapovat zejména možné zdroje podpory a řídit se vyjádřením a návrhy dítěte, nikoliv oficiálním nebo formálním výčtem členů rodiny. |
| Bydlení | Vzhledem k neexistenci objektivního standardu je třeba i oblast bydlení posuzovat výhradně z hlediska potřeb a vnímání dítěte - důležité je, jak se dítě ve svém bydlišti cítí, zda jej vnímá jako bezpečné a umožňuje mu naplnění podmínek pro dostatečný odpočinek, hygienu, stravování, trávení volného času, učení, apod. |
| Zaměstnání | Oblast zaměstnání se týká rodičů (případně mladistvých dětí), nicméně pro účely hodnocení potřeb dítěte nás zajímá, jak dítě vnímá pracovní zapojení svých rodičů, jak jsou rodiče časově vytíženi, zaměstnání je časově zatěžující ve vztahu k péči o děti (např. práce na směny), je spojeno s vysokou mírou stresu, která se projevuje na domácích vztazích, případně rodiče nejsou zaměstnáni a též vzniká stresová situace z důvodu obav o obživu rodiny, případně jsou příjmy rodiny nejasného původu a/nebo nestabilní. |
| Finanční situace | Finanční zajištění rodiny by mělo odpovídat individuálním potřebám dítěte, ptáme se, jak dítě finanční situaci rodiny vnímá, jestli někdy pociťuje nedostatek. |
| Sociální začlenění a komunitní zdroje | Opět nás zajímá názor a hledisko dítěte - jak jsou podle jeho názoru dostupné základní služby typu škola, odborníci, kam dítě dochází (logopedie, apod.), prostory pro trávení volného času, sociální služby (např. NZDM, kam by dítě došlo), lékaři, obchody, apod. |
Role školy při ochraně ohrožených dětí
Abychom skutečně chránili děti, potřebujeme ve společnosti širší povědomí o špatném zacházení s nimi. Učitelé zde hrají jednu z klíčových rolí při identifikaci potřeb dětí a vytváření bezpečného prostředí. Podle zákona č. 359/1999 Sb. má občan právo informovat orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) o případech ohrožení dětí nebo špatného zacházení s nimi. Škola a další instituce (školská zařízení, poskytovatelé zdravotní péče a další) mají informování OSPOD jako povinnost.
Podle trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. jsme všichni povinni nahlásit podezření z páchání trestného činu na dítěti. Platí, že neoznámení zvlášť závažného zacházení s dětmi samo o sobě může být považováno za trestný čin. Zároveň je důležité si být vědomi, že našim úkolem ani jako občanů ani jako učitelů není vyšetřit a vyhodnotit situaci nebo doložit důkazy - to vše je v kompetenci pověřených orgánů.
tags: #situace #ohrožení #dítěte #prezentace
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]