Skladba českých hamrů: Historie a vývoj

Historie lesů je úzce spojena s hornictvím a hutnictvím. Doly, železné hamry a sklářské hutě byly umisťovány do lesních komplexů. Spolu s rozšiřováním přilehlých osad se zmenšovala rozloha lesů a měnila jejich porostní skladba.

Významné hamry a jejich příběhy

Sýkorův hamr

Sýkorův hamr byl jedním ze čtyř, které se v okolí Trhových Svinů udržely nejdéle funkční. Po čtyři generace byl v držení rodu Sýkorů, kteří jej provozovali až do roku 1960. Hamr byl činný od 18. století a patřil k těm nejstarším na Doudlebsku. Objekt se nacházel ve volně stojící kamenné budově, která byla součástí samoty Podhorka pod vrchem Dobrkovem (odkud také název nedaleké Dobrkovské Lhotky).

Jan Sýkora *1870 - na hamru až do 72 let (1942), pak předal živnost synovi, který zde pracoval až do roku 1953, resp. Hamr nikdy nedostatkem vody netrpěl, problémy začaly být až se zřízením trhovosvinenského skupinového vodovodu z Kohouta. Ani v zimě díky sevřenému údolí voda ve vantrokách nezamrzala pokud byly pečlivě izolovány chvojím a dalším materiálem. Mohlo se tu tak pracovat celou zimu, oproti jiným hamrům, kde kobyla obyčejně odpočívala až do jarní oblevy.

V době ukončení provozu měl hamr trojici vodních kol na svrchní vodu. Přívod vody na kola byl proveden pomocí pákoví, které nazdvihovalo tzv. klápy na dně vantrok. Velké kolo hnalo lehčí chvostový buchar. Jedno z menších kol otáčelo přes palečnicový převod do rychla pískovcovým brusem s přítlačnou pákou, druhé pomocí kliky ovládalo přes důmyslně vyřešenou pákovou soustavu s podstropními hřídeli a táhly mohutný dvoučinný kožený měch. Tento systém byl již v době před 2. světovou válkou anachronismem - bylo tak zde tehdy možno stále vidět nejstarší typ hutnického dmychadla.

Na hřídeli třetího kola byl naklínován ještě dřevěný kotouč s lanovým převodem do sousední budovy, kde se nacházel další brus nebo soustruh. Vše co bylo v jiných hamrech zpravidla dřevěné, zde bylo žulové (v blízkosti kamenolom s vhodným materiálem). Kamenné byly i robustní sloupy stolice hamru (s letopočtem 1847), podstavce kovadlin, pákových nůžek i podpěry pracovních stolů. V objektu byly dvě zděné ohřívací pece, výhně byly opravované roku 1946.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Ze zdejších výrobků (jejichž skladba byla podmíněna blízkostí Slepičích hor s velkou těžbou dřeva) mělo nejlepší zvuk nářadí pro lesní práce (sekery na štípání dřeva, na chůji, tesařské...), dále lopaty a motyky nebo dřevorubecké pořízky, to vše označované vyraženou značkou " JS* ". Orného nářadí se zde naopak vyrábělo oproti jiným hamrům poměrně málo. Zboží se prodávalo úspěšně na trzích v blízkém i dalekém okolí.

V 50. letech 20. st. zde vznikl třicetiminutový filmový dokument regionálního historika Karla Hlubučka "Poslední hamry a hamerníci" (1957), který je dnes možno shlédnout na nedalekém muzejním Buškově hamru. Přesto, že šlo o jeden z nejkrásnějších hamrů v Čechách a kulturní památku, nepodařilo se jej zachovat poté, co se sousední obytná usedlost přestala od roku 1976 trvale užívat. V letech 1995-1997 byl objekt majitelem zdemolován a zařízení ponecháno svému osudu. Zbytkům původní budovy byl dne 21. 3. 2001 odňat památkový status díky nezodpovědným zásahům dnešních majitelů. Původní budova je tak dnes již zničena a jsou dochovány pouze obvodové zdi. Hamr je dnes v rozvalinách a obytná budova slouží rekreaci (Besednice čp. 171 - nová budova na místě hamru ? původně obytná část ? + stodola čp. 34).

Současně s hamrem jsou zmínky také o nedalekém Plachově mlýně, který se zachoval dodnes, ale víme o něm ještě méně. Chytilův adresář z roku 1915 zmiňuje, že zde byla i pila a jmenovitě uvádí v Besednci tyto mlynáře: Kysner Jan, Mach František, Plach Vincenc. Vysoká budova mlýna stojí mezi hamrem a vesnicí (dnes čp. 30 Dobrkovská Lhotka) a prošla velkou rekonstrukcí. Nad vchodem lze vidět kamenný překlad s letopočtem 1743 (zřejmě pochází ze staršího mlýna). Pravděpodobnější je ale přestavba asi ve druhé polovině 19. století, kdy byly typické takovéto mlýny s cimbuřím.

Svobodné Hamry a Krčma u Jonáše

Obec Svobodné Hamry dostala svůj název podle hamrů, byla to vesnice, kde se po generace zpracovávalo železo. A tak je logické, že právě krčma ve Svobodných Hamrech zkrátka chybět nemohla. První písemná zmínka o krčmě v obci Svobodné Hamry pochází už z roku 1613. První písemné zmínky o hamerské krčmě najdeme ve „Vejsadním listu“ z počátku sedmnáctého století. Jakou podobu mohlo tehdy stavení mít, je těžké určit. Chalupa se totiž několikrát přestavovala.

Z konce osmnáctého století pochází malovaný nápis na zdobené záklopové desce u lomenice střechy: „Pochválena a zvelebena buď Nejsvětější Trojice svatá, tato hospoda je vystavěna s pomocí Pána Boha a z nákladů Václava Zábského. A 1794.“ Hospoda Václava Zábského patřila tehdy mezi největší krčmy v okolí a zastavovaly se tu i formanské povozy, které směřovaly z Čech na Moravu a naopak. Od osmnáctého století je hospoda v provozu, výjimku tvoří jen šedesátá léta minulého století, kdy byla chalupa ve špatném stavu. Dobrovolným pracovníkům památkové péče se ale krčmu podařilo opravit, a to pod vedením Luďka Štěpána, zakladatele skanzenu na Veselém kopci.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Hamerská krčma - nápis nad lomenicí detail. Z dnešního pohledu je úsměvná historická původní tabulka, kterou si na průčelí krčmy můžete přečíst: „Žebrota jest dle §2. zákona ze dne 24. května 1885 č. 89 ř. 2 zapovězená a tresce se vězením od 8 dní až do tří měsíců. Chudí cestující, kteří hledají práci, obdrží stravu a přístřeší v stravovně v Nasavrkách, kde také možno se poptati po službě a práci.“

Hamerská krčma, která se dnes jmenuje Krčma u Jonáše, má v průčelí tři okna. V síni najdeme stopy po existenci černé kuchyně, ze které se kdysi vytápěla chlebová i vyhřívací pec v šenku, tedy hlavní velké světnici pro hosty. Vedle ní je ještě další menší místnost. Kdysi přímo tady bydlela rodina, která se o hospodu starala. Atmosféru dob dávno minulých tu umocňují například fotografie rodiny Homolkových, kteří tu žili v období První republiky.

Ve velké hlavní světnici působí velmi mohutně povalový strop, typický pro historická vesnická stavení. Roubení můžete sledovat i na stěnách krčmy a vedle fragmentů původní omítky si také prohlédnout šablonovou výmalbou, kterou provedli malíři během výmalby zdejšího zámečku, někdy okolo roku 1896. V šedesátých letech se hospoda nevyhnula „pokroku“, tedy umakartu, linoleu a výmalbě ozdobným válečkem. Naštěstí dnes interiér hospody znovu připomíná staré dobré časy.

Krčma v Lanškrouně

Je správné si na tomto místě připomenout i starou Krčmu v Lanškrouně. Pokud bychom obě vzácné stavby porovnávali, písemná zmínka o existenci hospody v Lanškrouně je starší, než o krmě v Hamrech, pochází z roku 1568 a obsahuje také informaci o jakémsi lanškrounském krčmáři Vaňkovi. Samozřejmě se neví, jak tehdy mohl objekt vypadat, jeho nejstarší částí je sklep. V něm se nachází kamenným portál a právě jeho vzhled by mohl odpovídat době první písemné zmínky o krčmě, tedy období šestnáctého století. Lanškrounská krčma byla ovšem v minulosti výrazněji přestavěná, takže ve stovnání s hospodou v Hamrech je o něco méně autentická.

Krčma v Lanškrouně je částečně roubená, kamenná a zděná stavba, postavená širší stranou do ulice. Vchod ve středové části chrání dřevěné podloubí na dřevěných sloupech s pásky. Střecha s dřevěnou krytinou je polovalbová, kolmo na ní je vsazená roubená světnička.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

tags: #skladba #ceske #hamry #historie

Oblíbené příspěvky:

• Ohrožené druhy strašidel
• Zinkové odpady a recyklace
• Ohrožení života v českém právu
• Odpadkové koše Heidrun: Recenze
• Zajímavá místa na Krétě