Uprostřed hlubokých lesů a spleti skalních útvarů se v nadmořské výšce 450 m nalézá romantické údolí. Je vyplněný vodními plochami a zelení luk, obklopeným věncem strmých, malebných pískovcových skal. Místo je napojeno na dlouhé skalní údolí saského Bielathalu klikatící se podél malé říčky, podle níž má údolí své jméno.
Pod skalami se pomalu rozprostírá šedivý mlžný opar, stavení se halí do jemné mlhy, jenom směrem k rybníku Cihlář je jasno. Zdá se mi, jako bych slyšel vzdálený zvuk zvonku z věže malého kostelíka. Všechen ten přelud trvá pouze kratičkou chvíli, potom jasnější paprsky slunce rozpouštějí opar a vše mizí. Ano. Bývalá obec Šenštejn, Schönstein nebo chcete-li Krásný kámen, tu opravdu byla.
Šenštejn - Krásný kámen
minulost, nacházející se v bezprostřední blízkosti jejich domova. Ten, postaven pravděpodobně ve 14. století, měl chránit takzvanou Via Solaria, solnou cestu, vedoucí ze Saska do Čech. nebyl obnoven a místo toho později vznikla z popudu rytířů z Bünau malá ves. v císařských službách. Později znovu obnovená ves měla dokonce školu, kostelík a pivovar. Delší dobu zde stával malý zámek obklopený hospodářskými budovami, ale ten se roku 1651 uvádí již jako pustý. Ještě v roce 1955 byly vidět nad místem, kde nyní stojí chata horolezců z Teplic, zbytky oblouků, tvořících vchod do sklepních prostor. vedla údajně tajná podzemní chodba z těchto míst někam nad Libouchec, do míst zvaných "Rudé dřevo". Zaniklá vesnice. Co různého se tu v průběhu staletí odehrávalo. vedou spojující se cesty.
Osada Ostrov
Pravděpodobně někdy koncem patnáctého století se začali zde usazovat první lidé. takže i v Ostrově byl postaven malý hamr, který zpracovával železnou rudu dobývanou v okolí Sněžníku. putovaly po cestě vybudované na východní straně údolí zpět do osady Sněžník. v mnohem pozdější době český Ostrov. Původ názvu Eiland je poněkud nejasný. starofrieského Ei - voda, land - země, vodou obklopené území. A vody je v Ostrově opravdu hodně. na Sněžníku. Ostrov spadal. Sídlilo tu několik rodin sklářů, hamerníků a dřevorubců, kteří zásobovali sklárnu a dřívější hamr potřebným dřevem. v osadě postavena hospoda s malým krámkem, zásobující zdejší obyvatele vším potřebným. je místo přímo u hranic, u hraničního potůčku, kde hospoda stála až do roku 1946. Jmenovala se pravděpodobně "Gasthaus zur Mühle". Ještě o ní bude zmínka. byla také vybudována cesta do obce Tisá. a představovala po dlouhá léta jediný spoj s touto obcí. průrvou mezi skalami vzhůru, vidíte pouze strmé stěny skal a nad nimi se klenoucí nebe.
Rozvoj turistiky a horolezectví
Na konci devatenáctého století v období romantismu počali údolí Ostrova objevovat první turisté z německé strany. skončila. Údolí se pomalu začalo zabydlovat, postavily se nové hospody a ubytovny. Od roku 1906 začalo také horolezecké dobývání zdejších vrcholů. Jako první byla saskými lezci slezena věž nazvaná Kořenáč, německy Wurzelstein. už byly dostoupeny všechny význačné vrcholy v okolí Ostrova. Také tato činnost přispěla k tomu, že Ostrov se stal známým místem. v této oblasti se objevuje v horolezeckém průvodci vydaného Rudolfem Fehrmanemv v Drážďanech v roce 1908.
Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět
Hospoda na hranici
Zajímavá byla hospoda přímo u hranic, ba přímo na hraniční čáře. Pravděpodobně se jmenovala "Zur Mühle", protože v její blízkosti stával malý mlýn. bylo postaveno tak, že kuchyňská část byla v Německu a lokál v Čechách. Dříve s tím neměli žádné potíže. podmínky různým pašerákům a přeběhlíkům. Ale fungovalo to dobře. Nastal však rok 1945, hranice se uzavřely a umístění tohoto pozoruhodného stavení bylo nepřípustné a tak se milá hospoda zbourala. V té době stávaly v Ostrově mimo těchto dvou hospod také dva hotely a hotel s kavárnou, dnešní rekreační středisko ministerstva vnitra. vysídlení převážně německého obyvatelstva vše zpustlo a v celém Ostrově zůstali pouze tři osadníci. byla dřívější hospoda "U Lébla". Kolem roku 1953 bylo v obci vybudováno vodní dílo, jež potrubím zásobovalo krajské město Ústí n. L. V budově dnešního rekreačního střediska ministerstva vnitra byla umístěna jednotka pohraniční stráže. dal podnět k vybudování hraničního pásma s ploty z ostnatého drátu a pruhy se signálními světlicemi. natažené nízko nad zemí zavadila zvěř, zrušeny.
Příhoda se světlicemi
K těm světlicím se váže také úsměvná příhoda. V lese bylo ještě šero a jak tak hostinský šmátral kolem sebe, zavadil o dráty položené nízko nad zemí. Ozvala se rána a téměř vedle něj vyletěla světlice. strašně lekl, později se přiznal, že se málem připosr... Ale potom ho chytil obrovský vztek. narušení, tak jak byl v ráži, každému uštědřil pořádnou facku. "Tak, to máte za tu raketu". Když potom postavili ten nesmysl v podobě berlínské zdi, postupně ochrana hranic polevila, až téměř zanikla. Dnes je Ostrov úplně jiný. Cesta pokračuje průrvou a dále po vytesaných schodech na temeno Tiských stěn. a podívejte se nahoru k místu, kde skály trochu ustupují, aby vytvořily bloky, komíny a žebra.
Reliéf v Tiských stěnách
Pokud máte dobré oči, možná rozpoznáte ve vytesané kartuši znaky. Před mnohými lety byl tento znak ještě velmi zřetelný a čitelný. O původu tohoto znaku kolují různé výklady. Jednak se prý jedná o upomínku na císaře Josefa II., jenž v roce 1779 navštívil Tisou. o vytesaný reliéf vztahující se k vybudování turistických cest skalami. Nic z toho neodpovídá pravdě. v horní části kamenného schodiště. Návštěvu císaře připomínala do roku 1918 jeho socha před kostelem. Tato do skály umně vytesaná kartuše připomíná událost, kdy v Tiských skalách byl údajně zastřelen poslední orel. špatně čitelná písmena F.T r a vpravo S.d.r. Thun rex. Patřilo mu též děčínské panství a na loveckém zámečku Christianenburg nyní Kristin Hrádek velmi často pobýval při různých lovech. nad tak zvanou "Slují knížete Schwarzenberka". Na orla vystřelil z úzké průrvy, nacházející se naproti. Další písmena S.d.r. přeloženo znamená: "Zní to božsky určitě" nebo spíše znak S. d. r. znamená "Statthalter derzeit regierent" - Guvernér v současné době vládnoucí. že možná znamenají něco úplně jiného, např. že zde byl uloven poslední orel v Tiských skalách. O letopočtu by se mohly vést dlouhé diskuze.
Orli v Tiských stěnách
roku 1880. Podle historických záznamů v děčínském archívu byl jeden z posledních orlů uloven v roce 1881 ve skalách zvaných "Büršlické stěny". stěnách skutečně pobývali, o tom svědčí pozorování obyvatel Tisé, jež se převyprávělo z generace na generaci. Ale určitě jich nebylo mnoho. které tu i zahnízdily. Byli to orlové skalní, protože byli vysledováni při lovu mladých jehňat v jarním nebo letním období. kteří se tu vyskytovali pouze v zimním období. Samozřejmě orel byl dravec, škodná, která se podle tehdejšího vžitého názoru musela vyhubit. Po orlech v Tiských skalách nám zůstal pouze zubem času poškozený reliéf vysoko ve skalách.
Počasí v Tisé
"Dobrý den, Jak se máte? To máme dnes počasí, že?" Jistě budete se mnou souhlasit, že tak nějak začíná rozhovor při setkání dvou známých. Počasí. jenž vnímáme někdy více, to když se někam chystáme, ale většinou jej prostě bereme tak jaké je. je prostě trochu odlišné. Podle dlouhodobých záznamů je zde průměrná roční teplota +6° až +7° C. Tedy nic moc. Zato srážek je zde poměrně dost, 700-800 mm. 110-120 dní, kdy průměrná teplota se pohybuje kolem 15° C. Pro pěstování teplomilných rajčat ne právě ideální podmínky. pískovcového skalního města, jež je též původcem časté teplotní inverze. ovzduší. To období špatného počasí jistě překleneme naší přizpůsobivou povahou a pak už se jenom radujeme z pohody a krásy kolem nás. zvláštnosti. klidno, ba přímo hezky. Směrem k saským hranicím dokonce občas prosvitne sluníčko. I rozdílné teploty až 4 stupně nejsou výjimkou. fouká pořád. Naše nejvyšší stolová hora má svoje povětrnostní zvláštnosti.
Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování
Pověst o skřítcích ze Sněžníku
Ve skalách nacházejících se kolem stolové hory s názvem Sněžník žili v dávných dobách tři skřítci. kraji všelijaká alotria a neplechu. lidi ze spaní a prováděli další nezbednosti. spokojen. Nařídil těm třem nezbedníkům, že musí do školy, aby se naučili dobrým mravům. No to se ví. Těm se takové komandování vůbec nezamlouvalo. vymlouvali se na nezbytné záležitosti a že přece nikomu neubližují a tak podobně. Ale nic jim to nebylo platné. zrána do jeskyně, jež se nacházela poblíž severního rohu skalního ostrohu, kde se učili správnému chování skřítků. Ale skřítkové byli ve škole nepozorní a zlobili. Nic pořádného se nenaučili. Po skončení školního roku dostali samé pětky. zle se rozlítil. Rozhodl, že skřítky potrestá. Tu veselou partu rozdělil. na hoře. Zde však musel pracovat. Jeho povinností bylo posouvat temné mraky nebo mlhy z hory pryč do údolí. seč mu síly stačí, posouvat špatné počasí přicházející ze saských lesů někam jinam. Však si všimněte, že na Sněžníku je vždy trochu jiné, sice větrné, ale většinou lepší počasí než v Tisé.
Počasí. Denně se s ním setkáváme, silně nás ovlivňuje, naši činnost i náladu. Obzvláště zde v Tisé, v horské oblasti je počasí trochu jinačí. satelitů, internetu a zpravodajství známe nadcházející počasí. Ano, jistě? Na základě těchto pozorování vznikly pranostiky předávané z generace na generaci. Kolik mlhy a námrazy bude na sv. Michala (29. září), tolik bude zjara po dnu pálení čarodějnic (30. Zatopí-li liška, tj. Prší-li na den sedmispáčů (27.
Neuberova věž - zřícený symbol Tisé
stáčí se směrem k Rájci, stávala mohutná vysoká pískovcová skála. Turistické chaty až ke křížku na silnici do Rájce. První vstoupil na temeno věže dne 24. dubna 1910 saský lezec Hans Neuber, po němž dostala své jméno. "starou cestou", která vedla jihozápadní stěnou a měla klasifikaci obtížnosti IV. lezci - K. Lammer, A. Nietzold, E. Arnold, H. Grosser, W. Lehman a O. Leichsenring. nabízí. Na místě solivých pískovcových hodin byl později dodatečně umístěn jistící kruh. tvořena hlavně ve spodní a střední části měkčím pískovcem, jenž při úderu podivně duní. věží. Neuberova věž. Jaký to byl vrchol! nadpisem Hore zdar. Z vrcholu byl nádherný rozhled. rýsoval hřeben Krušných hor, zakončený na dalekém obzoru nezřetelnou siluetou Komáří vížky.
Geologické složení a zkáza věže
velmi rozdílné složení. Zatímco spodní část sestávala z poměrně pevného silurského pískovce, střední část už byla jiná. které prostupovaly celou věží, takže v některých místech bylo skrze ně vidět na druhou stranu. vrstvy pískovce s velmi úzkými mezerami. železitými solemi. době ohrožovaly celé Krušné hory a jejichž příčinou byla průmyslová koncentrace v údolí pod horami. s výrazně šikmým vrstvením skalních partií ve spodní třetině byly hlavní příčinou zkázy věže. Jednoho dne, bylo to 5. prosince roku 1981 v brzkých ranních hodinách, uslyšeli obyvatelé Tisé mohutné dunění. bouřky, ale žádná bouřka se v té době nevyskytovala. Napadlo je, že snad někde došlo ke zřícení skal. zjistili pohledem směrem k Rájci, že na místě kde stála Neuberova věž, je najednou mezera. Celá věž se sesula směrem ke svahu a položila se. Přitom se rozpadla na několik kusů. Musela to být pořádná řacha. Při dopadu takové ohromné masy skal se určitě okolní země zachvěla jako při zemětřesení. a písku se zvedla do vzduchu a vlivem tlakové vlny a půdních otřesů se začaly i z okolních skal sypat uvolněné balvany. obce tvrdili, že ucítili velmi slabý otřes půdy. Je zajímavé, že věž se položila celá směrem do svahu, že se nesesypala do sebe. byly šikmo vrstvené písky v dolní třetině věže, směřující od údolní strany šikmo dolů k náhornímu svahu. masa sesula napřed dolů, pak se naklonila a celistvá se položila na prostor nad věží, kde se rozlomila na několik kusů. ke zborcení věže. To už ovšem jsou pouze dohady. chemickým průmyslovým spadem, jež v té době ničil i lesy Krušných hor a jak je vidět, i skály. Na místě bývalé věže ční nyní nevysoký skalní pahýl, připomínající vykotlaný zub. pískovce, jež byly hlavní příčinou zřícení. Celá skála nebo spíše kusy skal působí i takto impozantním dojmem. výstupových cest jsou na svém místě.
Další skalní pohyby
Že k pohybu skal dochází soustavně, ukazuje událost zjara roku 2013, kdy se zřítila podstatná část věže jménem "Vidlička". v Rájci na pravé straně malého údolíčka. Celá horní část věže se sesula po šikmo uloženém pískovci. stěny, rozlomila se na několik kusů a jednotlivé části se navalily k úpatí skal. Světlé nebo do červena zbarvené pruhy jsou důkazem nestability věže. Možná střídáním mrazivého a teplejšího počasí, kdy do trhlinek skály pronikala voda, jež po zmrznutí skálu ničila. blesku. Nevíme. Poměrně rozlehlý vrchol porostlý několika malými borovicemi se mírně svažuje do údolí. až na údolní stranu věže. Pojednou jsem ucítil, jak se celá věž dává pomaloučku do pohybu a naklání se směrem do údolí. mi hlavou probleskly všelijaké myšlenky. Co teď? abych v nouzi mohl případně skočit na nějaký ten strom pode mnou. vrátila do své původní polohy. Stál jsem v tu chvíli jako přimražený. ale účinek to na mě mělo ohromující. mladším kamarádům. V pozdějších letech se už věž nepohnula, snad se podloží usadilo. se mohou některé skalní partie nacházet.
Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?
Ochrana přírody
věží, jeskyň a labyrintů. omezení našeho působení. a to i za cenu zákazů. Vím, budete namítat, že příroda a vše co poskytuje, je tu k tomu, aby ji člověk plně využíval. Ano. tak činit s rozumem, citem a osobní zodpovědností. Zhroucení Neuberovy věže je takovýmto varovným mementem.
Dolomity - jméno spojené s vědou
skalní obr z bájné země, poražený neúprosným časem. Jak se Dolomity dostaly ke svému jménu je docela zvláštní, ale celkem kuriozní historka. Byl příslušníkem maltézského řádu, platil za velmi vzdělaného muže a často podnikal dlouhé výzkumné cesty. ostatní druhy známých vápenců. Teda něco nového, neznámého - magnezitský vápenec! profesorovi Nicolasovi Th. de Saussurovi, jenž byl synem světoznámého učence a dobyvatele Mont Blancu. pojmenoval tuto horninu jako Saussurit. však představil jako "Dolomie". A z toho se nakonec vyklubaly Dolomity. psané knize z roku 1865 autorů Gilberta a Churchilla. ba přímo "neslušné" hovořit o "Dolomitech". Na jednu maličkost však nesmíme zapomenout. Nádherné místo uprostřed horské přírody. a odpočinku. Známá jako vynikající destinace široko daleko, nyní opět převážně tiché místo k rozjímání.
Závěr
Je nedělní poledne a já stojím před kostelem v obci Tisá. Je nádherný slunný den a chci jej také pěkně prožít. světové války už odeznívají i když jizvy se hojí jenom pomalu. Po cestě do horské obce Tisá měl co dělat, aby se supěním pomalu vyjel strmý kopec pod obcí. Několik svátečně oděných obyvatel právě opouští kostel, aby se vydali domů nebo aby navštívili jedno z mnoha místních pohostinství. zelenkavou vestu. Na hlavě měli notně zdeformované klobouky. svazek silného krouceného konopného lana. Horolezci. Již po cestě do skal jim někteří z přihlížejících zatleskali. a podle poslední módy střiženém vycházkovém obleku nikdo netleská a tak se rozhlížím, co dělat. navíc bez průvodce bych ani nemohl, a tak můj zrak padne na plakát vychvalující příjemné prostředí u Cihlářského rybníka. To bude ono. daleko. Po chvilce objevuji na prostranství vedle hotelu "Pošta" fiakr s tabulkou "Cihlák". No, fiakr. a čtyřmi koly. Spolu s...
tags: #skladba #šikmého #vrstvení
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]