Definice stacionárního zdroje z pohledu českého zákona o ochraně ovzduší

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zachovává základní kategorizaci zdrojů znečišťování ovzduší na zdroje stacionární a mobilní. Výklad pojmu "stacionární zdroj" byl v době účinnosti zákona č. 86/2002 Sb. v mnoha ohledech nejasný. Tento zákon definoval pojem stacionární zdroj ve svém § 4 odst. Tato definice byla v zásadě správná a byla i v souladu s právem EU, avšak aplikaci pojmu komplikovala jiná ustanovení zákona č. 86/2002 Sb., která jej používala značně nekonzistentně, např. § 54 odst. 6 štěpil stacionární zdroj na další "podjednotky" ("To platí i pro nové části zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a více..."). Problematické bylo i definování stacionárního zdroje výrazem "zařízení", neboť pojem zařízení má zcela jiný význam v zákoně 76/2002 Sb., o integrované prevenci.

Ustanovení § 2 písm. e) zákona definuje stacionární zdroj jako "ucelenou technicky dále nedělitelnou stacionární technickou jednotku nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat, nejde-li o stacionární technickou jednotku používanou pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů". Tj. nejmenší technická jednotka, kterou již není možné dělit na další stacionární zdroje. Dle této definice lze pak vyložit, že stacionární zdrojem je např. kotel včetně odvodu spalin, čištění spalin, kontinuálního měření a komína. Např. V návaznosti pojem stacionární zdroj je třeba zmínit pojem "provozovna", s kterým zákon o ochraně ovzduší také pracuje.

Zákon o ochraně ovzduší však nezavádí žádnou vlastní definici pojmu, pouze odkazuje na již existující definici pojmu provozovna v obchodním zákoníku (podle § 7 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, se provozovnou rozumí "prostor, v němž je uskutečňována určitá podnikatelská činnost", přičemž provozovna "musí být označena obchodní firmou nebo jménem a příjmením anebo názvem podnikatele, k níž může být připojen název provozovny nebo jiné rozlišující označení"). V provozovně se může nacházet dva nebo více stacionárních zdrojů.

Kategorizace stacionárních zdrojů:

(1) Stacionární zdroje se dělí na stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu a na stacionární zdroje neuvedené v příloze č. (2) Stacionární zdroje uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu se zařazují pod příslušné kódy uvedené v této příloze na základě typu činnosti nebo typu stacionární technické jednotky s ohledem na celkové projektované parametry, jsou-li v příloze č. 2 k tomuto zákonu uvedeny. Pod kódy 11.1. až 11.9. a kód 12.1. lze stacionární zdroj zařadit pouze v případě, že jej nelze zařadit pod jiný kód uvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu podle věty první. Pod kód 13. lze zařadit pouze stacionární zdroj neuvedený jinde v příloze č. 2 k tomuto zákonu, pro který bylo požádáno o vydání povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Emisní stropy se dle § 4 odst. 4 stanovují mj. Jednou z podmínek pro sečtení zdrojů, a to zdrojů vyjmenovaných v příloze č. 2 k zákonu i zdrojů nevyjmenovaných (tj. pro účely stanovení celkového jmenovitého tepelného příkonu spalovacích stacionárních zdrojů nebo celkové projektované kapacity jiných stacionárních zdrojů), je podle § 4 odst. V souladu s § 15 odst. Povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. d) vydává krajský úřad obecně pro zdroj (§ 12 odst. 4), ale v případě, že bude povolovat více zdrojů v jedné provozovně, vydává se podle § 40 odst. 1 jedno povolení provozu pro všechny zdroje dohromady.

Sčítání zdrojů pro účely kategorizace:

• (3) Pro účely stanovení roční emise stacionárního zdroje při zařazování pod kódy 11.1. až 11.9. se vychází z projektovaného průtoku odpadního plynu, předpokládaného maximálního využití provozní doby a hmotnostní koncentrace znečišťující látky na úrovni obecného emisního limitu.
• (4) Zařazování stacionárních zdrojů pod příslušné kódy uvedené v příloze č. a) typově spadající pod stejný kód v příloze č.

Podmínky pro sečtení zdrojů:

• a) spalovací stacionární zdroje, u nichž bylo první povolení provozu vydáno před 1. červencem 1987, pokud by celkový jmenovitý tepelný příkon stanovený postupem podle odstavce 1 dosáhl 50 MW a více; u těchto spalovacích stacionárních zdrojů se pro účely stanovení celkového jmenovitého příkonu jmenovité tepelné příkony sčítají, pouze pokud se jedná o stacionární zdroje označené stejným kódem v příloze č.
• (3) U spalovacích stacionárních zdrojů umístěných ve stejné provozovně typově spadajících pod kódy 1.1. až 1.4. v příloze č. a) jmenovité tepelné příkony se sčítají bez ohledu na kód, pod který spalovací stacionární zdroje typově spadají, s výjimkou spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu do 1 MW a spalovacích stacionárních zdrojů uvedených do provozu před 20. prosincem 2018, pokud by sečtením jejich jmenovitých tepelných příkonů nebyla dosažena nebo překročena hodnota 50 MW, jejichž jmenovité tepelné příkony se sčítají jen, pokud jsou označeny stejným kódem v příloze č.
• a) typově spadajících pod kódy 2.1. až 2.3., 2.10., 7.1. až 7.8. a 8. v příloze č. b) používajících organická rozpouštědla, které spadají pod stejný kód v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u nichž se projektované kapacity sčítají bez ohledu na to, zda dosahují hranice projektované spotřeby organických rozpouštědel uvedené v příloze č.
• b) vzájemně mezi stacionárními zdroji, jejichž jmenovité tepelné příkony nebo projektované kapacity dosahují hodnoty pro zařazení do přílohy č. 2 k tomuto zákonu, a stacionárními zdroji, jejichž jmenovité tepelné příkony nebo projektované kapacity nedosahují hodnoty pro zařazení do přílohy č.

Povinnosti provozovatele stacionárního zdroje:

• c) stacionárního zdroje a znečišťujících látek uvedených v příloze č. (2) Provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování měřením nebo výpočtem.
• Výpočet se použije, pokud tak stanoví krajský úřad na základě žádosti provozovatele v povolení provozu, pokud nelze s ohledem na dostupné technické prostředky měřením zjistit skutečnou úroveň znečišťování nebo jde-li o stacionární zdroje, ze kterých jsou vnášeny do ovzduší těkavé organické látky, stanovené v prováděcím právním předpisu.
• V případě stacionárního zdroje, u kterého nelze s ohledem na dostupné technické prostředky odvádět znečišťující látky komínem nebo výduchem, může krajský úřad rozhodnout podle věty druhé, pouze pokud je současně v povolení provozu povolena výjimka z povinnosti uvedené v § 17 odst. 3 písm. d).
• Výpočet se použije také v případě záložních zdrojů energie podle odstavce 8 a v případě stacionárních zdrojů uvedených v příloze č.

Měření a zjišťování úrovně znečišťování:

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

• V případech, kdy provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pravidelným jednorázovým měřením emisí, provádí rovněž nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru pro kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí stanoveného v povolení provozu, a to v případě stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u kterých tak stanoví prováděcí právní předpis.
• Pokud není možné takový provozní parametr stanovit, krajský úřad namísto toho stanoví technickou podmínku provozu podle § 12 odst. 4 písm.

Záložní zdroje energie:

• „(8) Provozovatel stacionárního zdroje označeného kódem 1.1., 1.2. nebo 1.3. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, nejde-li o stacionární zdroj o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, zjišťuje úroveň znečišťování u tohoto zdroje výpočtem, slouží-li tento zdroj jako záložní zdroj energie a jeho provozní hodiny, stanovené způsobem podle prováděcího právního předpisu, nepřekročí 500 hodin ročně vyjádřeno jako klouzavý průměr za období 3 kalendářních let.

Změny v zákoně o ochraně ovzduší

Důvodová zpráva k rozsáhlé novele zákona o ochraně ovzduší popisuje, že na základě přibývajících zkušeností s aplikací zákona v praxi a vzhledem k aktuálním potřebám se ukázalo jako nezbytné provést komplexní novelizaci. Ta měla být zpracována s cílem zefektivnit výkon státní správy a nástroje k ochraně ovzduší, a to jak formou úprav stávajících ustanovení, tak přijetím nástrojů nových.

Výsledkem by měla být tato novela, jež má dosavadní právní úpravu aktualizovat tak, aby co nejlépe dokázala reagovat na potřeby v oblasti ochrany ovzduší, a tvořila tak smysluplnou a použitelnou legislativu v této oblasti. Dílčím deklarovaným cílem revize jsou vylepšení v Národním programu snižování emisí České republiky, když realizací opatření uložených v tomto programu by mělo být dosaženo snížení úrovně znečištění a úrovně znečišťování ovzduší a také zvýšení funkčnosti, efektivnosti a flexibility státní správy v oblasti ochrany ovzduší.

Stejně tak by měly být napraveny nedostatky dosavadní právní úpravy zjištěné při její aplikaci v praxi správních orgánů. Vedle zákona o ochraně ovzduší je novelizován rovněž zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Zrušuje se také nařízení vlády č.

Správní poplatky

Nově se platí za všechny žádosti. Zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon o ochraně ovzduší, rovněž zahrnuje novelu zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Podle nového znění, účinného ode dne 1. 3. 2025, zní položka 27A takto:

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

Položka 27A

• Vydání povolení provozu stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší: 5000 Kč
• Vydání rozhodnutí o změně povolení provozu stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší: 3000 Kč
• Vydání povolení provozu stacionárního zdroje neuvedeného v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší: 3000 Kč
• Vydání rozhodnutí v pochybnostech, zda se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší: 3000 Kč
• Vydání rozhodnutí v pochybnostech, zda se jedná o stacionární zdroj používaný pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů: 3000 Kč
• Vydání rozhodnutí o udělení individuální výjimky povolující vjezd do nízkoemisní zóny 1500 Kč
• Vydání rozhodnutí o udělení autorizace nebo o změně rozhodnutí o udělení autorizace podle zákona o ochraně ovzduší: 2500 Kč
• Vydání rozhodnutí o skutečnosti, že se osoba, která je usazena v jiném členském státě Evropské unie nebo smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru, považuje za autorizovanou osobu podle zákona o ochraně ovzduší: 1500 Kč

Změna zařazení technologií pro vědu a výzkum (nově jsou zdrojem)

Zákon o ochraně ovzduší počínaje datem 1. 3. 2025 již nevyjímá výzkum, vývoj a zkoušení nových výrobků a procesů z definice stacionárního zdroje v § 2 písm. e). Režim provozu těchto stacionárních zdrojů od tohoto data upravuje § 40 odst. 7 tak, že na provozovatele těchto stacionárních zdrojů se vztahují pouze povinnosti uvedené v § 17 odst. 1 písm. a), d) a e) zákona.

Současně ustanovení § 40 odst. 7 vylučuje z pojmu stacionárního zdroje používaného pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů takové zdroje, které naplňují definici tepelného zpracování odpadu, pokud množství zpracovaného odpadu přesáhne 50 tun za rok.

Nový zdroj od 1.3.25: Manipulace se sypkými materiály

Kód 12.1. byl do zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zaveden novelizačním zákonem č. 42/2025 Sb., který vstoupil v účinnost 1. března 2025. Důvodem vzniku daného kódu byl nejasný status deponií, manipulačních ploch nakládky a vykládky apod., a to zejména v prostorech těžby nebo zpracování nerostných surovin a v metalurgických provozech.

Při aplikaci kódu 12.1. je potřeba vycházet především z jeho přesného znění a z důvodové zprávy k novele zákona, která říká: „Zařazování do kódu 12.1. je možné pouze, pokud se jedná o stacionární zdroj typově odpovídající popisu tohoto kódu, pod tento kód se tedy zařazují pouze činnosti spočívající v manipulaci se sypkými materiály včetně jejich skladování na otevřených plochách jinde neuvedené s celkovou projektovanou plochou deponií 3000 m2 a vyšší s výjimkou stavenišť.

Záložní zdroje po novele zákona

V § 6 odst. 8 zákona o ovzduší ve znění po novele č. 42/2025 Sb. nově výslovně stanoveno, že skutečnost, že zdroj slouží jako záložní zdroj energie, musí být uvedena v povolení provozu. S tím souvisí doplnění v bodě 1.3 písm. c) přílohy č. 7 k zákonu, kterým se mezi obsahové náležitosti žádosti o povolení provozu doplňuje požadavek na označení stacionárních zdrojů, které mají sloužit jako záložní zdroje energie.

Na stacionární zdroj lze tedy nahlížet jako na záložní zdroj energie ve smyslu § 6 odst. 8 pouze v případě, že je tak stanoveno krajským úřadem v povolení provozu.

Programy zlepšování kvality ovzduší a smogové situace

(1) Program zlepšování kvality ovzduší pro zónu nebo aglomeraci vydává ministerstvo v případě, že je v dané zóně nebo aglomeraci překročen imisní limit stanovený v bodech 1 až 3 v příloze č. 1 k tomuto zákonu nebo v případě, že není dosažen národní cíl snížení expozice. Obsahové náležitosti programu zlepšování kvality ovzduší jsou uvedeny v příloze č. (2) Program zlepšování kvality ovzduší zpracuje ministerstvo ve spolupráci s příslušnými ústředními správními úřady, jinými příslušnými správními orgány, příslušným krajem a příslušnými obcemi bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 24 měsíců od konce kalendářního roku, ve kterém došlo k překročení imisního limitu nebo nebyl dosažen národní cíl snížení expozice.

(1) Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší ohrožující lidské zdraví, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí informativní, regulační nebo varovnou prahovou hodnotu uvedenou v příloze č. 6 k tomuto zákonu a jsou splněny podmínky uvedené v této příloze. Podmínky vzniku a ukončení smogové situace jsou uvedeny v příloze č. (2) Vznik smogové situace a její ukončení vyhlašuje ministerstvo neprodleně způsobem umožňujícím dálkový přístup a v médiích.

tags: #skladka #stacionarni #zdroj #definice

Oblíbené příspěvky:

• Spalovny Odpadu v ČR
• Projekt Zelená Firma a Alza.cz
• Přírodní a historické panorama Orlických hor
• Memorandum o klimatu
• Chov koní v souladu s ekologií