Skladba Tatranská Pastorále: Vývoj a Kontext

Tradice lidové kultury byla v mnoha aspektech nedílnou součástí života obyvatel na venkově. v mnoha obcích se nosil tradiční kroj, udržovaly se rodinné i výroční obyčeje; v autentické podobě žilo lidové vyprávění, lidová píseň i tanec. Tento přístup ovlivňoval nejen soustředěný zájem národopisců o tradiční lidovou kulturu, ale i samotná skutečnost, že v řadě krajů byla v té době tradice lidové kultury ještě živá.

Vývoj Strážnických Slavností a Folklóru

První etapu představuje období 1946-1948, kdy se v programové skladbě slavností klade důraz na autentické projevy folklóru v podání vesnických skupin. Vesnické skupiny, které tehdy ve strážnických programech vystupovaly, předváděly folklórní a zvykové projevy bez podstatnější úpravy a režijních zásahů. Rok 1949, do něhož vstupuje Strážnice čtvrtým ročníkem, je z celostátního hlediska poznamenán nástupem socializace vesnice.

v rozhodném zápase o prosazení družstevní myšlenky ustoupily tradice lidové kultury v kulturním životě vesnice do pozadí; někdy i pro nepochopení jejich samotné podstaty. Aktivity se ujímají nově zakládané soubory lidových písní a tanců ve městech a při průmyslových závodech, jejichž počet prudce roste. v nové společenské a kulturní situaci se strážnické slavnosti dostávají do druhé etapy svého vývoje. v intencích tohoto vývoje nabývají strážnické slavnosti charakter přehlídky nejlepších souborů lidové umělecké tvořivosti.

Rok 1956, v němž se realizuje v pořadí už jedenáctý ročník strážnických slavností, zahajuje období, které se vyznačuje diskusí o únosnosti folklóru v moderní společnosti.2) v těchto letech probíhá také diskuse kolem Strážnice. Její podstata spočívá v hledání odpovědi na otázku, zda strážnické slavnosti mají být skutečným folkloristickým festivalem nebo přehlídkou amatérských souborů lidových písní a tanců. Diskuse o folklóru a o pojetí strážnických slavností nabývá nové kvality v letech 1964 a 1965.

Její celkový charakter výrazně ovlivňují názory mladých národopisců, kteří vyšli z brněnské školy profesora Antonína Václavíka. Postoje národopisců, zasazujících se o uplatnění folklóru ve všech jeho existujících formách a kladoucích důraz na autentické folklórní projevy, vycházely z analýzy nové situace, která se projevovala v oblasti tradiční lidové kultury a folklóru v podmínkách tehdy už značně konzolidované vesnice. Je možno a je na čase začít zde více s kulturou pracovat.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

A právě tam, kde jsou k tomu předpoklady, tam by si Strážnice měla vytvořit široký základ."5) Národopiscům však tehdy nešlo o jednostranné prosazování autentického folklóru a vesnických skupin. "Bylo by ... rozhodně nesprávné," píše Dušan Holý, "zamlčovat ve Strážnici žánrové vrstvy, které na autentický folklór navazují: stylizované, imitované i prokomponované. Podmínkou, aby se mohly všecky tyto útvary ve Strážnici objevit, měla by být jen uměleckost jednotlivých vystoupení.

Období posledních deseti let je ve vývoji strážnického folkloristického festivalu poznamenáno úsilím o vědecké a kulturně politické zhodnocení tradic lidové kultury a folklóru pro současný společenský a kulturní život. Zdůrazňují se trvalé hodnoty folklórního umění, kritický a citlivý přístup při jeho využívání. Tento tón zaznívá i na II. národní konferenci o zájmové umělecké činnosti v Brně v roce 1976 7) a teoretické zdůvodnění nalézá v projektu "Lidová kultura v současném kulturním životě".8) v celostátním měřítku se oživuje zájem o folklór, roste počet vesnických folklórních skupin i souborů lidových písní a tanců.

Strážnický festival zvyšuje nároky na odbornou i uměleckou kvalitu pořadů. Jestliže až do poloviny šedesátých let se diskuse o folklóru a strážnických slavnostech vyhrocovaly kolem obhajoby jejich významu pro současnou společnost a zejména pak kolem otázky prezentace autentických a stylizovaných folklórních projevů, v sedmdesátých letech dochází k široce koncipovanému vědeckému přehodnocení funkce tradic lidové kultury v současnosti a k systematickému studiu této problematiky, do nichž se zapojují nejen čeští a slovenští národopisci, ale také pracovníci z oblasti kulturně politické praxe.

Dětský Folklór ve Strážnici

Dětský folklór se v letech 1975-1979 ve Strážnici uplatňoval v rámci pořadů autentického i stylizovaného folklóru, formou samostatného pořadu (v roce 1976 "Mladé štěpy", autoři Anna Maděričová a Jan Maděrič ; v roce 1978 "K pramenům krásy", autorka Věra Haluzová ) a konečně jako "Dětská Strážnice", uspořádaná mimo hlavní termín Mezinárodního folkloristického festivalu (v roce 1979 se "Dětská Strážnice" konala 16.

Využívání Lidové Kultury

Využívání pokrokových tradic lidové kultury v současném společenském a kulturním životě je nesnadným úkolem, který si vyžádá dlouhodobého systematického teoretického studia a praktické realizace. V duchu požadavku Bedřicha Václavka spojovat veškerou praktickou péči o lidové umění s odbornou a teoretickou základnou, projevuje se od poloviny šedesátých let i v pojetí strážnických slavností úsilí o systematické zvyšování ideové, odborné i umělecké úrovně festivalových programů.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Problémy a Výzvy v Interpretaci Folklóru

I když na tomto místě nemáme možnost podrobněji se těmito otázkami zabývat, pokusíme se alespoň na některé upozornit. Týká se to už samotného pojmu "autentický" folklór, který se používá v různém významu; od přesného slova17) až po obecné ztotožnění s vystupováním vesnických skupin. také jiných podobných akcí) ukazuje, že tento pojem bude třeba přehodnotit., vymezit hlavní kritéria pro rozlišení folklóru "autentického" a "stylizovaného", a to zejména ve vztahu k nositelům folklórní tradice, prostředí, v němž vystupují, formám společenské a kulturní komunikace, časovým aspektům atd.

I když je zřejmé, že hranice mezi těmito formami folklóru je mnohdy těžko postižitelná (zde by bylo účelné rozpracovat škálu přechodných forem), bude žádoucí se o to pokusit a najít mez, v níž lze stanovit rozdíly mezi "autentickým" .a "stylizovaným" folklórem v podmínkách folkloristického festivalu a ve vztahu k vystoupením vesnických folklórních skupin i souborů lidových písní a tanců. Teoretickým, výzkumným i organizačním problémem zůstává předvádění dělnického folklóru ve Strážnici.

Dosavadní pořady tohoto druhu byly úspěšné po ideové i programové stránce a vyžádaly si mnoho organizačního úsilí. Při jejich přípravě se projevila nedostatečná výzkumná příprava a současná znalost terénu. Bylo by žádoucí navázat na dřívější výzkumy životního způsobu a kultury dělníků, které v posledních letech značně stagnují. Bude také nutno se zamyslit nad pojetím programů dělnického folklóru a jejich situováním v dalších ročnících Strážnice (skýtá se např.

Trvalým problémem Mezinárodního folkloristického festivalu ve Strážnici zůstává obsahová příprava pořadů zahraničních souborů. Bylo učiněno několik pokusů (například v roce 1975 u pořadu "Slovanstvo ve svých zpěvech"), aby folklór jiných národů byl ve Strážnici předváděn v tematickém a jiném zaměření, v autentické i stylizované podobě, aby byly vybírány vhodné zahraniční skupiny a soubory, aby autoři měli možnost seznámit se s nezbytným předstihem s jejich repertoárem atd.

Strážnice jako "Folklórní Škola"

O Strážnici se někdy hovoří jako o "folklórní škole". Jistě právem. Mnoho folklórních skupin i souborů, ale také jednotlivců-interpretů lidové písně, tance a hudby na sebe upozornilo právě ve Strážnici, mnoho z nich zde nalezlo své vzory. Ale nejen to. Strážnické festivaly svým programovým pojetím napomáhají vytvářet názor na folklór a různé formy jeho předvádění na pódiu.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

Do jisté míry tedy udávají normu, která někdy není shodná např. s kritérii a výsledky hodnocení vystoupení folklórních skupin a souborů na různých přehlídkách a soutěžích zájmové umělecké činnosti, Projevilo se to např. v pořadech regionálního folklóru se Strážnice projevuje jako osobitá "škola" zejména v tom, že napomáhá aktivizovat zájem o domácí folklórní tradice regionů a působí na vznik více nebo méně organizovaných folklórních skupin v jednotlivých obcích.

Autoři pořadů mnohdy seznamují účastníky programů s domácí folklórní tvorbou, která upadla už v zapomenutí a je uchována v archívních záznamech a sbírkách. v této souvislosti sluší jmenovitě vzpomenout záslužnou činnost Zdenky Jelínkové, která se skupinami pracuje dlouhodobě a systematicky je připravuje na Strážnici (typickým příkladem této práce je pořad z Brněnska na 35. ročníku Strážnice). Zásluhou Strážnice se tedy lidové umění vrací tam, kde vzniklo.

Společenský Význam Strážnice

Ruku v ruce s rostoucím významem strážnického festivalu jako mezinárodně uznávané kulturní akce zvyšuje se i společenský význam Strážnice. Do osobitého prostředí slováckého města na moravsko-slovenském pomezí sjíždějí se tisíce návštěvníků. Mezi nimi jsou skuteční zájemci o folklór, ale i lidé, kteří zde hledají jiné formy zábavy a povyražení, vnášejí negativní prvky do strážnického festivalového prostředí.

Je nesporné, že Strážnice má "své" obecenstvo, citlivé, vnímavé a ukázněné, které se dovede zadívat a zaposlouchat do programů a nachází v lidovém umění skutečný umělecký zážitek. Tento okruh návštěvníků se vnitřně diferencuje hlavně v oblibě jednotlivých folklórních žánrů a typů pořadů. Mnoho z nich přijíždí do Strážnice pravidelně a setkává se tu se svými přáteli. To je velmi důležitý společenský aspekt, který nebyl zatím dostatečně zdůrazněn.

s ohledem na tuto převažující část strážnických návštěvníků a celkové zlepšení společenské i kulturní úrovně festivalu bude třeba v dalších letech zvažovat strukturu festivalových programů,19) a to jak ve vlastním areálu slavností v zámeckém parku, tak i v ulicích města; po otevření muzea lidových staveb v přírodě také v tomto komorním prostředí. Zásadní technická řešení si vyžádají společenská centra i samotné pojetí společenských setkání a zábav, které se tu uskutečňují.

I zde by měla lidová píseň a hudba zaznít v citlivém tónu a skýtat návštěvníkům potěšení a radost. Do Strážnice vůbec nepatří některé výjevy, odporující normám společenského chování kulturních lidí. toho se chovat. Za třicet pět let trvání se Strážnice stala významnou součástí našeho společenského a kulturního života, v němž tradice lidové kultury mají své nezastupitelné místo.

Tabulka: Příklady Regionálního Folklóru

tags: #skladba #Tatranská #pastorále

Oblíbené příspěvky:

• Sedací podložky do přírody
• Investice do Udržitelné Budoucnosti
• Programy pro školy v Hejnici
• Letní příroda v kresleném provedení
• Informace o odpadech Příbram