Kůrovec a ochrana lesů v CHKO Jeseníky: Hledání rovnováhy

Největším škůdcem jesenických lesů není nevhodná druhová skladba a kůrovcová gradace, ale správa zdejší chráněné krajinné oblasti. Alespoň to tak vypadá z některých výroků Společnosti přátel Jeseníků.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO Jeseníky v posledním roce umožnila jedenácti výjimkami vlastníkům lesů v 1. a 2. zónách CHKO, a tedy i v některých rezervacích, zasahovat proti kůrovci. Pro tyto zásahy zároveň stanovila přísná pravidla.

Podle mediální zkratky se může zdát, že pracovníci Správy CHKO Jeseníky chtějí dosáhnout toho, aby se jesenické lesy zcela vytěžily. Ostatně obdobným mediálním pohledům čelí i Správa národního parku Šumava v souvislosti s umožněním zásahů proti kůrovci v části národní přírodní rezervace Boubínský prales.

Níže najdete podrobné vysvětlení, proč AOPK ČR, Správa CHKO Jeseníky, některými nevládními organizacemi kritizovaný postup zvolila. Každé zvláště chráněné území v České republice má zpracovaný plán péče, podle kterého se o něj pečuje.

Lze jej popsat jako určitou sérii kroků, pomocí nichž má být v té či oné rezervaci dosaženo kýženého cíle. Vše závisí na tom, co rezervace chrání, kvůli čemu byla vyhlášena. Kroků (potažmo cílů) může být proto celá řada.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Od trvalého zasahování, aby se udrželo vhodné prostředí pro existenci konkrétních druhů, přes dočasné zásahy s cílem kupříkladu doplnit některé chybějící dřeviny v lese, až po plné uplatnění přírodních procesů, tedy ponechání bez péče člověka.

Národní přírodní rezervace Rejvíz není zcela bezzásahovým územím a podle platného plánu péče je cílem porosty v okrajových částech rezervace postupně přeměnit na přírodě blízké smíšené lesy. Takzvaným „předmětem ochrany“ jsou tu mimo jiné podmáčené a rašelinné smrčiny, jinými slovy rezervace byla kvůli nim vyhlášena a snaží se je zachovat do budoucna.

AOPK ČR, Správa CHKO Jeseníky nedávno povolila v okrajovém sto metrů širokém pásu podél lesní cesty odkornit kůrovcem napadené stromy „na stojato“, případně ty, které se odkornit nastojato nedají, i pokácet.

Všechny stromy ale musí zůstávat na místě, s cílem neochudit zdejší ekosystém o jeho důležitou složku - tedy mrtvé dřevo. Více než čtyři pětiny plochy lesů v rezervaci (82 %) jsou ze zásahů zcela vyloučeny.

Paradoxem mimochodem je, že kritizované rozhodnutí pro NPR Rejvíz je mnohem přísnější než předchozí pravidla - až do roku 2017 bylo v rezervaci bezzásahových pouze 23 % lesních porostů.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Ani přírodní rezervace Suchý vrch není celoplošně bezzásahovým územím. Je cenná především svými borovými porosty na skalách a sutích, některé borovice jsou starší než tři sta let. Významná je i kvůli vegetaci rostoucí na povrchu skal a balvanů.

Nelze také nezmínit, že Suchý vrch je především významná paleontologická lokalita. Cenné partie, které pokrývají zhruba 13 % plochy území, jsou samozřejmě ponechány bez lidských zásahů.

Většina území je ale tvořena kulturními smrčinami hospodářského charakteru (90 % smrk ztepilý), které sem začleněny mj. z důvodů územní celistvosti. V těchto částech není proto cílem okamžitá bezzásahovost, nejdříve by mělo dojít alespoň k částečné přeměně na lesy s pestřejším druhovým složením.

Pravidla nastavená pro asanaci kůrovci napadených stromů tento cíl respektují a jdou mu vstříc. Jedním z nich je, aby při likvidaci kůrovce zůstala na ploše stát alespoň polovina stromů. Část z nich je tedy zbavována kůry nastojato horolezci, bez pokácení, část kácena a odkorňována na zemi.

Dojde tak k rozvolnění hustých smrkových lesů a tím k přísunu tepla a světla pro mladé jedle, modříny a borovice, které čekají na svou příležitost. Kůrovci opuštěné stromy zůstávají stát, veškerá dřevní hmota se ponechává na místě a už vůbec zde nevznikají holiny.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

Území CHKO je rozděleno do čtyř zón, které reflektují různé stupně ochrany. Nutno podotknout, že 74 % lesů v CHKO Jeseníky jsou lesy hospodářské. Majoritně zde hospodaří stát, tj. Lesy České republiky, s. p. (61 %), dále soukromí či obecní vlastníci (celkem 39 %).

Na každém majetku, který je v překryvu s chráněným územím, platí určitá omezení, a v závislosti na stupni ochrany různá pravidla, CHKO Jeseníky nevyjímaje. Několik přísných pravidel bylo stanoveno právě ve zmiňovaných 11 výjimkách týkajících se zasahování proti kůrovci v 1. a 2. zóně.

Vlastníci lesů totiž předpokládají, že by se gradace kůrovce mohla z Nízkého Jeseníku ve větší míře přesunout v dalších letech i do vyšších poloh CHKO Jeseníky a zažádali si o výjimku pro tuto činnost s předstihem. Správa CHKO jim po zvážení všech okolností povolení vydala, nicméně každá výjimka obsahuje několik podmínek.

Vlastníkům se například nařizuje ponechat určité množství dřeva na místě k rozpadu, aby posloužilo jako prostředí pro celé spektrum organismů, v přirozených horských smrčinách nad 1100 m n. m. nesmí vzniknout vytěžená plocha větší než 0,2 ha atd.

Ponechat všechna území, pro která byly výjimky uděleny (zhruba 13 200 hektarů), zcela bez zásahů ochrana přírody nevidí jako vhodnou variantu. Zonace, a především vymezení 2. zóny CHKO Jeseníky mělo a má své specifické důvody.

Šlo především o uchování rozsáhlého kompaktního klidového území bez rušivých vlivů spojených se zástavbou, rizikem nekontrolovaného rozvoje turistické infrastruktury apod. Ona kompaktnost (či obráceně malá fragmentace) zonace v Jeseníkách má však i svou druhou stránku a tou je začlenění rozsáhlých území s nevhodnými smrkovými monokulturami do 2. zóny.

Obecně jsou 2. zóny považovány za území s převažující přirozenou dřevinnou skladbou, z výše uvedeného je však zřejmé, že v Jeseníkách je to trochu jinak. To je tedy příčinou toho, proč nelze např. v 650 metrech nad mořem hovořit o smrkových horských lesích, když v přirozené dřevinné skladbě by zde zcela dominoval buk s příměsí jiných dřevin.

V případě, že bychom tady rezignovali na zasahování proti kůrovci, pravděpodobně by došlo k jeho rychlému rozšíření a odumření horního stromového patra lesů na velké ploše v relativně krátké době. Vzhledem k historii vzniku těchto lesů a jejich současnému stavu je nutno uvažovat s variantou, že k tomuto rozpadu dojít může, otázkou je právě rychlost.

Jako smysluplné řešení se tedy jeví získat čas a umožnit vznik druhově pestřejších, pokud možno nestejnověkých a tím i ekologicky stabilnějších lesních porostů. Ve druhých zónách se i nadále předpokládá lesnické hospodaření a zde vyvstává druhý důvod pro umožnění opatření ochrany lesa v těchto porostech.

Majiteli/správci lesa by velké množství souší znemožnilo porosty opětovně obhospodařovat, tzn. provádět zejména jejich obnovu a výchovu. Tím by byla hospodářská činnost prakticky vyloučena. Proto ono udělení výjimek, ovšem s určitými podmínkami, které vlastník musí splnit.

Není tajemstvím, že státní ochrana přírody tu „tančí mezi vejci“ - vlastníci se proti uděleným výjimkám též odvolali, samozřejmě z úplně jiných důvodů než nevládní organizace. Je jasné, že zasahování proti kůrovci v těch nejcennějších porostech musí být vyloučeno, či omezeno přísnými podmínkami. Právě to AOPK ČR, Správa CHKO Jeseníky dělá.

Zároveň lesní zákon ale vlastníka nutí proti kůrovci zasahovat aktivně. To kontroluje Česká inspekce životního prostředí a za nedodržování lesního zákona sází vysoké pokuty. V Jeseníkách aktuálně řeší podněty od nevládních organizací na nedostatečnou a pozdní asanaci kůrovcových stromů - podání jsou směřována na soukromé církevní majetky. Jde o porosty ve 2. zóně CHKO.

Stejné nevládní organizace, které dávají podněty na nedostatečnou asanaci kůrovce ve 2. zónách CHKO, se ovšem zároveň odvolávají proti rozhodnutím majícím účinnou asanaci kůrovcových stromů ve 2. zónách umožnit. V takovém přístupu se opravdu jen velmi těžko orientuje.

Přísná pravidla pro asanaci kůrovci napadených stromů byla v některých rezervacích naposledy nastavena v roce 2015 (jinak tato pravidla jsou v jesenických rezervacích uplatňována od roku 2004). V této době se žádná z nevládních organizací proti vydaným rozhodnutím (výjimkám) neodvolala.

Jejich princip spočíval ve vymezení částí, v nichž nebylo zasahování povoleno, a rovněž částí, kde byl umožněn různý způsob asanace s ohledem na „biologickou hodnotu“. Konkrétně v národní přírodní rezervaci Rejvíz Správa CHKO situaci vyhodnotila a rozhodla se podmínky nastavené v roce 2015 ještě zpřísnit.

Novým rozhodnutím omezila zásahy proti kůrovci jen do okrajového pásma rezervace, kde jsou méně hodnotné nepůvodní smrčiny a porosty jsou v bezprostředním kontaktu s církevními lesy. Náhle se probudivší NGO - Společnost přátel Jeseníků a Hnutí Duha - se proti tomuto omezení odvolaly a uspěly, byť z formálních důvodů.

Nikdy totiž nešlo ze strany MŽP jako odvolacího orgánu o výhrady ve smyslu, že by vydání výjimky poškodilo předmět ochrany. Proto jsou mediálně prezentovaná „vítězství“ některých neziskovek někdy až komická. Některé zrušené správní akty totiž nedávají za pravdu nikomu, ale jsou opřeny o formální nedostatky.

Budiž. Ale pak zhusta platí předchozí udělené výjimky, které umožnují vlastníkům i razantnější přístup k asanaci. A ten opravdu nechce nikdo. Je jasné, že ochrana přírody by měla obecně v rezervacích usilovat o bezzásahový režim a či provádění asanačních těžeb v minimálním rozsahu.

O tom není sporu. Jak bylo naznačeno výše, ne vždy je to ale nejvhodnější cesta. Musí se zvážit význam a potřeby vlastního předmětu ochrany a s tím související dlouhodobá strategie, kterou definuje plán péče, ale i stav okolních navazujících porostů a další rizika.

V řadě diskuzí o přístupu ke kůrovci v chráněných územích zaznívá opakovaně teze, že nelze najít to nejlepší řešení, ale prakticky vybíráme to nejlepší ze všech špatných. Pro Jeseníky jistě všichni chceme jen to nejlepší.

Rozsáhlé plochy kulturních smrčin, na řadě lokalit se jedná již o 3. generaci uměle založených smrkových porostů. Ochrana přírody vnímá současné odumírání a těžbu těchto porostů jako dobrou příležitost pro budoucí druhově pestřejší lesy.

Kůrovcem opuštěné stromy (souše) zpravidla nejsou káceny a zůstávají v lese stát. Se zvoleným přístupem se ztotožnilo i MŽP, což lze dovodit z jeho aktuálního rozhodnutí (vydáno 6. 12. 2019), které s podrobným vysvětlením zamítlo odvolání Společnosti přátel Jeseníků, z.s.

Kdo území navštívil, jistě viděl, že zde k poškozování zdejších podmáčených a rašelinných smrčin, které má rezervace na rozdíl od monokulturních hospodářských smrkových porostů chránit, nedochází.

tags: #skladka #v #lese #v #cejci #pokuta

Oblíbené příspěvky:

• Výhody CLT panelů pro stavbu
• Efektivní neutralizace zápachu
• Likvidace Odpadu: Technické Služby
• Jak se adaptovat na změny klimatu?
• Podívejte se na Ekologický přírodopis: Pracovní sešit