Svažitá zahrada má vždy své kouzlo, neznamená to však, že bychom se po ní museli neustále pohybovat „do kopce či z kopce.“ Lze ji upravit tak, že nám nejen bude dělat radost, ale my budeme chodit co nejvíce vodorovně a když vertikálně, pak třeba do schodů. Na druhou stranu je možné vytvořit zajímavý kout se svahem i na původně zcela rovném pozemku.
Plánování terénních úprav
Vůbec členitost terénu zahrady je zásadním kritériem, které vytváří celkový dojem z tohoto „živého“ prostoru. Terénními úpravami budování zahrady začíná i končí, nejsou však na zcela prvním místě. Ještě před plánováním terénních úprav bychom měli znát půdní a vodní poměry na zahradě. Velmi důležité je znát zamokřená místa a místa s rizikem zamokření například při jarní oblevě či přívalových deštích. Vždy vycházíme z aktuálního stavu pozemku a tedy směru svažování pozemku, stavu zpevněných ploch a podobně.
Nesmíme také zapomenout, že maximální sklon pro možné použití sekačky je 30 až 40 stupňů, svahy s většími sklony je nutné členit terasovitě a využít opěrné prvky mezi jednotlivými stupni. Dobré je počítat i se stavební sutí, která má schopnost odvodňovat uměle vytvořený násyp, pozor však, voda se může držet kolem uměle vytvořené terénní vlny, musíme tedy počítat i s odvodněním „od“ uměle vytvořeného násypu.
Poté je dobré nechat si vypracovat projekt zahrady, ve kterém budou případné terénní úpravy zakomponovány. Za kvalitní projekt zahrady zaplatíte od 8 až 10 tisíc korun až po řádově desetitisíce, záleží jen na nárocích a možnostech vlastníka pozemku a samozřejmě také na stavu, v jakém se pozemek aktuálně nachází. Prvním krokem je tedy projekt zahrady, až poté můžeme na pozemek pustit minibagr, či se sami lopotit s lopatou, krumpáčem a nekonečným množstvím koleček s materiálem.
Pokud požadujeme radikálnější úpravy terénu, které by byly bez těžké stavební techniky jen obtížné, musíme vymezit prostor, kde se bude tato technika pohybovat. Hrubé modelování terénu vždy začíná sejmutím travního drnu (pokud již je na zahradě funkční trávník) a ornice. Tento materiál musíme uskladnit na vhodném místě, bude se nám hodit po dokončení hrubých terénních úprav. Obzvlášť ornice je cenným materiálem, se kterým se nevyplácí plýtvat (keře potřebují výšku ornice 45 cm a trávník 7,5 cm). Její nahrazení novou je velmi drahé.
Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět
Hrubé modelování zahrady
Při hrubém modelování zahrady bychom měli také počítat s určitou dobou, která bude třeba pro usazení a slehnutí hlušiny a na ní navrstvené zeminy. U každého uměle navršeného útvaru musíme počítat s nutností jeho „přirozeného vzhledu.“ Určitě nesmí vypadat jako skládka přikrytá ornicí. Terénní vlny a vrstevnicové vyvýšeniny připomínají volnou přírodu, pokud jsou však realizovány citlivě.
Velmi citlivým tématem je také odvoz přebytečné hlušiny, raději tento krok necháme až na závěr hrubých terénních úprav, mohla by nám později chybět. Na závěr hrubých terénních úprav pak vracíme na své místo strženou ornici a povrch následně uválcujeme.
Umístění a sklony svahů
Obzvláště důležité je umístění domu na pozemku vůči svahu, respektive poloha svahu vůči domu. Je-li nad svahem, nesmí být hranice příliš blízko hranici domu, dům by působil nestabilně. Je tedy v takovém případě dobré upravit terasu nad svahem (rozšířit) a zajímavě ji osázet rostlinami, čímž dosáhneme i jejího lepšího zpevnění. Pokud zase navazuje přímo na dům svah nad domem, působí to stísněně. V takovém případě je dobré část svahu „ukousnout“ těžkou stavební technikou a zpevnit opěrnou stěnou. Zapomenout nesmíme na drenáž u paty opěrné stěny.
Ideální je svah před i za domem. V takovém případě se fantazii meze nekladou, dům je vsazen do svahu a je jen na nás, jak zužitkujeme tuto „výhodu.“ Mírnější svahy o sklonech do 20o lze bez potíží osít travním semenem. Svahy mezi 30 a 40 stupňi vyžadují položení travních rohoží, jinak by docházelo k vyplavení osiva. Rohože se k terénu upevňují ocelovými skobami či dřevěnými kolíky, mohly by z prudkého svahu sjíždět.
Realizace pěšin a příjezdových cest
Zásadní je kvalitní podklad pod vybudovanou cestou, který zaručuje její dlouhou životnost. Hloubka výkopu pro budoucí pěšinu či cestu je závislá na jejím předpokládaném zatížení, tomu pak odpovídá i skladba vrstev. Příjezdová cesta vyžaduje založení až do nezámrzné hloubky (80 cm), zahradní pěšinu zakládáme v 35 cm hloubce. Zásadním krokem je zhutnění dna, které následně vysypeme jemnější drtí, poté následuje drť hrubší a nakonec jemná. Jednotlivé vrstvy vždy zhutňujeme, u poslední vrstvy je nezbytné, aby byla naprosto rovná, pokládáme na ni dlažbu či jiný materiál.
Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování
Finální modelování zahrady
Hrubé úpravy terénu zakončíme obnovou orniční vrstvy, její výška musí být alespoň 20 až 25 cm (pozor, keře požadují před výsadbou alespoň 35 cm, trávníku postačí 7,5 cm. Ornici tedy ukládáme dle potřeby konkrétního porostu, který je zakreslen v projektu zahrady a podrobně pak v osazovacím plánu. Vždy platí, že v prvních 10 cm orniční skladby mohou být i menší kameny, posledních 10 cm je ale již nesmí obsahovat (tato ornice musí být pečlivě přefiltrována pomocí síta s průměrem oka 1 cm).
Opěrné stěny (zdi)
Opěrné stěny lze postavit suchou (bez spojovací malty) i mokrou cestou, z různých materiálů. Řešením mohou být například gabiony (drátěné konstrukce vysypané či vyskládané kameny), dřevěné, plastové či betonové palisády, duté tvárnice (nejčastěji betonové vegetační), ale i tradiční maltou spojované kamenné nebo cihelné zdi (pevné pálené zvonivky, měké cihly se ve svahu rychle rozpadnou působením vody). Nejčastěji používaným materiálem opěrných stěn je na zahradách a jiných pozemcích přírodní kámen, nepravidelně i pravidelně lámaný.
Opěrnými stěnami řešíme příkřejší výškové rozdíly. Pamatujte však, že příliš vysoké opěrné stěny nevypadají pěkně, proto je lepší svah rozčlenit terasovitě na alespoň 2 až 3 stupně o výšce jednoho stupně nepřesahující 70 až 80 cm. Je také vhodné opěrné stěny lomit, zvlnit či rozčlenit schody. Přiliš dlouhá rovná plocha vypadá nudně. Systém opěrných stěn je ideální vhodně doplnit a tedy vlastně „rozbít“ výsadbou rostlin.
Výsadba svahů
Svahy jsou ideálním prostorem pro budování skalek, na rovinatých pozemcích musíme kvůli své touze po sklace naopak vybudovat svah umělý. Vhodné jsou na svahy rostliny, které rychle a hustě prokoření půdu, čímž bráníme erozi vlivem srážek - odplavování ornice. Kombinujeme mělce a hluboce kořenící rostliny, čímž vytvoříme doslova hráz vůči erozi. Kombinujeme okrasné dřeviny, trvalky a okrasné trávy, vybíráme však méně náročné druhy, které nevyžadují příliš častou péči. Svahy s větším sklonem pak musíme ještě před výsadbou zpevnit sítí s většími oky či geotextilií.
Síť se postupně rozpadne, to však již budou půdu na svahu držet rostliny svými kořeny. Plocha skalky by měla obsahovat kameny různých velikostí, vhodné je však vybrat určitý typ kameniva, nemíchat příliš druhů, odstínů a kreseb materiálů. Orientace skalek je ideální na jižním svahu, fakticky je všal lze umístit kamkoli, orientaci vůči světovým stranám a poměru světla a stínu ale musíme přizpůsobit výběr rostlin. Platí pouze jeden základní zákaz: skalku nikdy nebudujeme přímo pod stromy. Půda pak nesmí být příliš vlhká, vhodná je nejlépe dobře propustná půda vápenitá.
Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?
Navíc je nutné v té části svahu, kde bude skalka umístěna, dodržet i vhodný podíl vrstev. Od hloubky cca 40 cm do 20 cm umístíme hrubší štěrk, který bude působit jako drenáž (při plánovaném osázení hluboce kořenícími keři jdeme až do hloubky 60 cm a dodržíme 20 cm silnou vrstvu). Poté následuje vrstva zeminy smísená s drobnými kamínky v poměru 3:1 a nakonec rozmístíme po povrchu plochy vybrané kameny. Stavíme je vždy plochou stranou dolů a mírně zapouštíme do půdy, získají tak stabilitu.
Opěrné konstrukce ze zemin vyztužených geosyntetikou
Opěrné konstrukce ze zemin vyztužených geosyntetikou se v ČR začaly používat s příchodem nových stavebních materiálů začátkem devadesátých let minulého století. Zlepšování přirozených vlastností zemin a hornin pomocí geosyntetických výztuh výrazně rozšiřuje škálu využitelnosti zemních konstrukcí. Vlastnosti vyztužené zeminy umožňují vytvářet konstrukce zcela nových tvarů a dimenzí.
Podmínkou fungování každé opěrné konstrukce z vyztužené zeminy je dokonalé spolupůsobení všech těchto základních prvků. Prokazování každé z uvedených vlastností opěrné konstrukce je poměrně obtížné, časově i finančně náročné, proto jsou do praxe postupně zaváděny systémy určené pro opěrné konstrukce z vyztužené zeminy. Tyto systémy představují soubory prvků, jejichž vzájemné spolupůsobení je prokazováno předem za pomoci rozsáhlých testů, a mohou tak být použity v návrhu bez nutnosti jejich ověřování pro každý jednotlivý případ.
Opěrné systémy pro konstrukce ze zemin vyztužených geosyntetikou se dělí podle několika kritérií. Z hlediska začlenění konstrukce do krajiny je nejdůležitější vzhled konstrukce, který je definován použitým lícovým prvkem. Dále je možné se setkat s líci, které tvoří kamenná rovnanina s cementovou maltou, cihelný obklad, vodorovná dřevěná nebo plastová palisáda. Volba líce je do značné míry věcí estetickou, nicméně je nutné vždy přihlédnout k podmínkám použití systému.
Geosyntetické výztuhy pro opěrné systémy se nejčastěji vyrábějí z vysokohustotního polyetylenu (HDPE) nebo polyesteru (PET). Každá z těchto výrobních surovin má svoje výhody i nevýhody. HDPE vyžaduje pro dosažení určité pevnosti spotřebu většího množství polymeru, avšak je zcela netečný vůči působení chemických látek v zemním prostředí.
Nejčastějšími materiály používanými pro líce jsou beton a ocel. Betonové líce se technologicky provádějí buď formou litého betonu (panelové systémy, monobloky), většinou armovaného betonářskou výztuží, nebo formou vibrolisovaného betonu (drobné tvarovky), většinou štípaného provedení. Pokud je lícním prvkem ocel, musí být chráněna žárovým pokovením slitinou zinku a hliníku.
Volbu systému ovlivňuje do značné míry způsob použití, a to zejména kvalita podloží, ve kterém má být opěrný systém umístěn. Volba typu konkrétního systému závisí především na jeho poddajnosti vůči nerovnoměrné podélné deformaci konstrukce. U polotuhých líců je možné připustit, bez projevujících se poruch, podélnou nerovnoměrnost řádově v hodnotách 1:100 (tj.
Při výběru vhodného opěrného systému je nutné vzít v úvahu i navrhovaný sklon líce opěrné konstrukce. U systémů s nevegetačním povrchem jsou limitujícími především možnosti montáže a nároky na různá podpůrná zařízení nebo zavětrování během montáže. Při použití líce, který bude pokryt v konečném stavu vegetací, hraje rozhodující roli schopnost udržet v oblasti kořenového systému vegetačního pokryvu dostatečnou vláhu.
Pro výběr vhodného opěrného systému je tedy zapotřebí vzít v úvahu značné množství často protichůdných požadavků. Nejvhodnější opěrný systém lze tedy vybrat na základě správné specifikace jednotlivých faktorů. Bohužel, v současné praxi je příliš potlačena role investora a projektanta a ponechává se přílišná volnost prováděcím organizacím.
Zelených líců opěrných systémů konstrukcí ze zemin vyztužených geosyntetiky je dosahováno vytvořením líce ocelovou svařovanou sítí, která zadržuje tenkou humózní vrstvu zeminy tvořící úrodnou půdu použitého vegetačního pokryvu, obvykle trávy.
Opěrné systémy s lícem vyplněným kamenivem jsou konstrukčně shodné se systémy pro zelené líce. Jejich použití je však výhodné zejména:
- v prostředí s nedostatkem vláhy,
- u konstrukcí s velmi vysokým sklonem líce,
- v kontaktu s vodním tokem,
- v místech s poškozeným ekosystémem.
Sanace sesuvu svahu na silnici II/237 v Novém Strašecí
V květnu 2011 došlo po jarních deštích k opakovanému sesuvu svahu, který částečně zavalil silnici a ohrozil domy a místní komunikaci na vrcholu svahu. Pro svou jednoduchost při výstavbě, cenu, možnost provádět výstavbu i v nepříznivých klimatických poměrech (zimní měsíce) a splnění výše uvedených podmínek se projektant rozhodl pro sanaci sesuvu svahu pomocí jednotlivých konstrukčních celků ze systému pro výstavbu opěrných konstrukcí z vyztužené zeminy se sklonem 1 : 1,5.
V dolní části svahu byl vzhledem k nutnosti osazení svodidel navržen kolmý líc o výšce 1,2 m. Líc je proveden z ocelových prvků s protikorozní ochranou zabraňující projevům koroze po dobu minimálně 90 let. V koruně svahu je místní přístupová komunikace.
Systémy opěrných konstrukcí s lícem z betonových tvarovek vedly v minulých letech k vybudování mnoha objektů od zídek terénních úprav zahrad až po konstrukce převádějící silniční nebo železniční dopravu.
Opěrná zeď v areálu obchodního v Jihlavě
Developer stavby hledal co nejlevnější alternativní řešení k původně navržené úhlové monolitické zdi s gabionovým čelem kotvené do skalního podkladu. Protože objekt slouží pro příjezd zásobovacích kamionů, požadoval developer garanci minimálních deformací konstrukce. Opěrná konstrukce je složena ze dvou navzájem kolmých přímých úseků o délkách 80 a 18 m. Výška konstrukce je proměnná, s maximální hodnotou 12 m.
Vzhledem k mimořádným nárokům na přesnost geometrie líce bylo při výstavbě prováděno průběžné měření, jehož výsledky byly po vyhodnocení použity pro provádění geometrických korekcí. Systémy opěrných konstrukcí s panelovými líci vyžadují větší montážní prostředky, a tedy vybudování spolehlivých přístupových komunikací.
Mostní opěry na dálnici D1 v úseku Jánovce - Jablonov
Slovenská dálnice D1 nedaleko města Levoča v úseku Jánovce - Jablonov překračuje kruhový objezd na přeložce komunikace 533 dvěma mostními objekty umístěnými asi 15 m nad terénem. Toto řešení zajišťuje mostním objektům obdobné sedání, jaké vykazuje přilehlé násypové těleso. Pro vybudování těchto objektů byla zvolena konstrukce s vysokými obdélníkovými panely osazenými na betonovém základu. Základová spára tvořená měkkými náplavami byla v oblasti mostních opěr sanována drceným kamenivem.
Panely jsou kotveny pomocí předem zabetonovaných geosyntetických výztuh z HDPE. Použití opěrných systémů ze zemin vyztužených geosyntetikou přináší celou řadu výhod pro všechny účastníky stavebního procesu od investora po dodavatele stavebních prací. Ze zkušeností lze říci, že tyto konstrukce jsou pro svou relativní jednoduchost podceňovány. Stále je potřeba mít na paměti, že jde o konstrukce spadající do 3. geotechnické kategorie. I přes tyto nešvary patří opěrné systémy ze zemin vyztužených geosyntetikou ke stále více používaným konstrukcím pro vytváření opěrných zdí nebo strmých svahů.
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]