Dopad světelného znečištění v České republice

Světelné znečištění je jednou z opomíjených oblastí poškozování životního prostředí. Obecně lze světelné znečištění definovat jako negativní jevy, které způsobuje umělé osvětlení.

Hlavními projevy jsou pronikání světla do objektů, osvětlení míst, kde to není žádoucí, a tzv. „světelný smog“. Negativní dopady mají vliv na všechny obyvatele vyspělého světa.

Toto znečištění představuje spoustu neuvědomělých rizik. Jako například riziko ekologické, zdravotní a bezpečnostní. Největším problém je však fakt, že se o tomto znečištění v široké veřejnosti téměř vůbec neví.

Dopady na lidské zdraví

Světelný smog má přitom negativní vliv na lidské zdraví. Hlavní vliv na to má modrá složka umělého světla, která potlačuje produkci hormonu melatoninu.

Ten působí jako antioxidant, posiluje imunitní systém a přispívá ke správné funkci štítné žlázy, slinivky, vaječníků, varlat či nadledvinek. Světelné znečištění přitom snižuje kvalitu spánku, výrazně se to projevuje zejména v největších městech.

Čtěte také: Dopady světelného znečištění

Výsledkem negativního působení světelného znečištění na člověka jsou sezónní deprese, poruchy spánku a oslnění. Oslnění je negativní stav, při němž se v zorném poli oka nachází příliš vysoké jasy, rozdíly těchto jasů, velké prostorové nebo časové kontrasty.

Zrak je přizpůsobivý jen do určité míry. Oslnění se týká také sportovců. Zejména pak vlivem používání výkonných a nevhodně nasměrovaných světlometů. Tento syndrom se objevuje především v zimě v severních krajinách zeměkoule.

Hlavní příčinou je především méně přirozeného světla přes den, kvůli kterému se nadměrně užívá umělé osvětlení. Člověk a všechny ostatní živé organismy byli miliardy let vystaveni střídání dne a noci, tedy cyklu světlo-tma.

Dopady na životní prostředí

Za mnoho milionů let se stejně jako člověk i živočichové, rostliny a celé ekosystémy, přizpůsobili na střídání dne a noci. Někteří jsou aktivní během dne a jiní zase během noci.

Hmyz aktivní převážně v noci využívá UV záření z měsíce pro svoji orientaci. Vzhledem k tomu, že měsíc je hodně daleko tak jeho paprsky do oka hmyzu dopadají rovnoměrně, kdežto paprsky z umělého světla dopadají do oka hmyzu různě, což má za následky jeho dezorientaci (spirálovitá dráha letu).

Čtěte také: Světelné znečištění - studie Hollana J

U některých druhů nočních motýlů je známo, že jsou schopni echolokace, podobně jako netopýři, a tím poté provádět úhybné manévry při jejich lovení. V blízkosti umělých světelných zdrojů je tato schopnost omezena a motýli se stávají snadnou kořistí.

Umělé světlo také napodobuje denní podmínky, což motýly mate. Ptáci mají ze všech obratlovců nejlépe vyvinuté zrakové ústrojí, které je nezbytné pro jejich přežití.

Oproti člověku mají 8x více fotoreceptorů a jejich čípky jsou schopné rozpoznat až 5 základních barev. Největším problémem umělých světelných zdrojů v případě ptactva je dezorientace při migraci do teplejších krajin.

Ptáci se v tomto období nejvíce přesouvají v nočních hodinách a umělá svítidla je na jejich cestě matou. Vliv umělého osvětlení je pozorován i u obojživelníků, jelikož jsou velmi citliví na změny životního prostředí. Populace obojživelníků celosvětově klesají.

Řešení a regulace

Velká část měst a obcí v ČR světelné znečištění ale příliš neřeší. Podle expertů je za tím především malá informovanost starostů. Hlavním zdrojem světelného znečištění je zpravidla nevhodné veřejné osvětlení a také reklamy.

Čtěte také: Více o světelném znečištění

Výzkumy přitom ukazují, že velmi často postačuje osvětlení daleko nižší intenzity a souvislosti zvýšené intenzity osvětlení k snižování kriminality vůbec nebyla prokázána, naopak.

Návrh příslušných statí zákona o ovzduší a prováděcího předpisu vzešel z jednostranné iniciativy astronomů, bez ohledu například na ekonomické zatížení obcí, přestože tyto ekonomické dopady v ČR je možno odhadnout na miliardu korun.

Předložené dokumenty jsou zpracovány na velmi nízké odborné úrovni, což mimo jiné souvisí s absencí veřejné odborné diskuse. Návrh zákona a prováděcího předpisu nerespektuje základní mezinárodní doporučení.

Pod pojmem plně cloněná svítidla prezentuje autor svítidla s plochým krytem světelně činné části. Taková svítidla mají nižší účinnost než běžně používaná svítidla s vypouklým krytem.

Kdyby byla například v Praze nahrazena vysoce účinná svítidla, jež nahradila v minulých letech dožívající svítidla v počtu cca 70 tisíc kusů, svítidly s plochým sklem, zcela jistě by se tím na odběru elektrické energie nic neušetřilo.

Osvětlení sportovišť

Hlavní podíl na světelném znečištění má venkovní umělé osvětlení. Základní požadavky na osvětlování sportovišť v zastřešených i venkovních sportovních areálech stanovuje norma ČSN EN 12193 z roku 2008. Norma určuje osvětlení krytých i nekrytých sportovišť pro ty druhy sportu, které jsou v Evropě nejběžnější.

Udává minimální požadavky na osvětlenost, rovnoměrnost osvětlení, omezení oslnění a na barevné vlastnosti světelných zdrojů. Na základně typologie sportu (dle rychlostních charakteristik, nároků na prostor atd.) je zapotřebí určitého množství světla.

U rychlých sportů jako jsou např. lední hokej, sqash, stolní tenis apod. jsou nutné vyšší hodnoty osvětlenosti, u pomalejších se mohou uplatnit menší hodnoty. Dobrou viditelnost musí mít nejen hráč, ale také divák.

Důležitou vlastností osvětlovací soustavy je interpretace barev povrchů v prostoru sportoviště, kterou určuje typ světelného zdroje. Svítidlo s vynikajícími světelnými parametry, díky přesně tvarovanému reflektoru z eloxovaného hliníkového plechu s asymetrickým rozložením světelného toku.

Mechanicky odolné zářivkové svítidlo k osvětlování profesionálních i rekreačních sportovních ploch. Víceúčelový světlomet s halogenidovou či vysotlakou sodíkovou výbojkou o příkonu až 400 W.

Důležitým parametrem pro výběr správného osvětlení venkovního sportoviště je intenzita osvětlení udávaná v luxech, která popisuje, kolik světla dopadá na plochu hřiště. Nepříjemný pocit oslnění vzniká v důsledku přílišného jasu osvětlení, který je výrazně vyšší než jas, na který jsou naše oči běžně zvyklé.

Pro posouzení míry oslnění během venkovních aktivit se využívá veličina nazvaná faktor oslnění, která může nabývat hodnoty od 10 do 90 - čím je faktor oslnění menší, tím méně dochází s danou osvětlovací soustavou k oslňování. Zatímco při faktoru 10 je oslnění téměř nevnímatelné, hodnota 90 značí tak nepříjemné oslnění, že jej oči nedokážou vydržet.

tags: #hollan #svetelne #znecisteni #dopad

Oblíbené příspěvky:

• Kdy vyváží bioodpad v Jihlavě?
• Likvidace dešťových odpadů
• Problematika životního prostředí
• Ekologický subsystém řízení
• Technologie blokového čištění