Neustále se zvyšující množství odpadů, včetně bioodpadů, vyvolává vážné problémy v moderní společnosti, například plnění skládek komunálních odpadů, jež následně produkují skleníkové plyny. Aby se společnost s tímto problémem vypořádala, zavádí legislativa některých členských států Evropské unie (EU) včetně České republiky (ČR) nové povinnosti na podporu předcházení vzniku odpadů, jejich důkladnějšího recyklování a využívání.
V roce 2020 vydala Evropská komise akční plán pro oběhové hospodářství, který představuje směrnice pro mnoho zemí týkající se obnovitelných zdrojů a odpadů. V některých případech však současná opatření nestačí. Předložený příspěvek přináší aktuální průběžné výsledky řešení výzkumného projektu SS02030008 „Centrum environmentálního výzkumu: Odpadové a oběhové hospodářství a environmentální bezpečnost (CEVOOH)“.
Způsoby sběru a nakládání s biologicky rozložitelnými komunálními odpady (BRKO) mají nejen v EU velký význam z hlediska ochrany životního prostředí a udržitelného hospodaření s odpady. Biologicky rozložitelné odpady (BRO) zahrnují organický odpad, jako jsou potravinové zbytky, zahrádkářský odpad, listí, kávová sedlina a další organické materiály, jež mohou být přirozeně rozloženy mikroorganismy.
Legislativa EU a ČR v oblasti nakládání s BRKO
- Směrnice o skládkách odpadů stanovuje v článku 5 množství BRKO, které mohou členské státy ukládat na skládky v jednotlivých letech (v %). V současnosti platí, že maximální množství BRKO ukládaných na skládky mělo dle směrnice v roce 2020 činit nanejvýš 35 % hmotnosti z celkového množství BRKO vyprodukovaných v roce 1995.
- Směrnice o odpadech stanovuje v článku 22 povinnost zavést nejpozději do 31.
Na národní úrovni je již nyní stanoven zákaz ukládání BRO a výstupů z jeho úpravy nebo zpracování, a to v § 41 odst. 3 písm. V bodě D přílohy č. 4 k vyhlášce č.
Jednou ze zásadních povinností, jež ovlivní třídění bioodpadů v obcích, je povinnost obcí v následujících letech předávat stále vyšší procento využitelných složek komunálních odpadů k recyklaci (od roku 2025 60 %, od roku 2030 65 % a od roku 2035 70 %).
Čtěte také: Co znamená evropský zákaz skládkování?
Sběr a zpracování BRO v EU - příklady dobré praxe
Z rešerše odborné literatury vyplývá, že mezi země, které se již více než 15 let spoléhají na oddělené systémy sběru a zpracování biologických odpadů, patří např. Rakousko, Švýcarsko, Německo, Nizozemsko, Flandry v Belgii, Švédsko a Norsko. Konkrétní, z našeho hlediska klíčové aspekty úspěšného předcházení vzniku, třídění a zpracování BRO včetně potravinového odpadu, a tím plnění zásad cirkulární ekonomiky se liší v jednotlivých zemích EU (tab.
Rakousko
Rakousko má rozvinutý systém sběru bioodpadů s přibližně 70% pokrytím obyvatelstva. Rakušané vyhodí pětinu všech potravin, které si koupí, z čehož ztrátě 14,5 %, která činí v přepočtu jednu miliardu eur ročně, se dá částečně nebo zcela vyhnout [2]. Rakouští spotřebitelé jsou zodpovědní za téměř polovinu celkového odpadu, zatímco zemědělská výroba přibližně za 30 % celkového potravinového odpadu.
Země jako Rakousko s rozvinutou infrastrukturou a dostupnými ekonomickými a sociálními zdroji jsou průkopníky při tvorbě řešení problematiky systematického plýtvání potravinami. V Rakousku je sběr bioodpadů rozvinutý a integrovaný do celkového systému odpadového hospodářství. Občané mají k dispozici speciální sběrné nádoby na bioodpad, které jsou rozmístěny v obcích a na veřejných prostranstvích, pravidelně vyváženy a jejich obsah zpracováván pomocí kompostování. Motivací pro obyvatele je zejména vysoká informovanost a osvěta o důležitosti třídění a recyklace odpadů, což vede k vysoké míře zapojení.
Švýcarsko
Švýcarsko má sice pověst jedné z nejčistších zemí na světě, ale s více než 90 miliony tun odpadu (700 kg na osobu) vyprodukovanými ročně patří v celosvětovém měřítku k největším producentům odpadů na světě. Současně však, díky přijaté politice nakládání s odpady, je jednou ze zemí s nejvyšší účinností svého recyklačního programu. Přesněji řečeno, země dosahuje až 50% míry recyklace, kdy se zbývající odpad dále využívá k výrobě energie spalováním. Švýcarsko má dlouholetou tradici třídění odpadu a BRO tvoří důležitou část systému, přičemž kompostování je běžným způsobem zpracování těchto odpadů [5].
Součástí intervenčního plánu je aktivní snaha o (a) zpřístupnění a snadné využívání recyklačních infrastruktur obyvatelstvem a (b) umožnění občanům, při správném třídění, zdarma nakládat s odpady, tj. Edukaci spotřebitelů - přenesení konečné zodpovědnosti na producenta podle principu - „Náklady na likvidaci odpadů nese ten, kdo je produkuje“. Tato zásada je realizována zdaněním množství odpadu vyprodukovaného každým jednotlivcem. K likvidaci a sběru komunálního odpadu lze navíc použít pouze oficiální pytle poskytnuté úřady. Ty jsou dostupné v různých velikostech a ceně za litr obsahu (např.
Čtěte také: Dopady zákazu skládkování komunálního odpadu
Úřady jsou zodpovědné za dohled a sankcionování jakéhokoli nezákonného odstraňování odpadu. Totéž platí pro odhazování odpadků nebo ponechání malého množství odpadu na veřejných místech. Tato činnost je úřady zakázána a trestána. Ačkoli má „právní trest“ odstrašující účinek, skutečné změny ve spotřebitelském návyku lze dosáhnout jen správnou výchovou. Zvyšování povědomí je zásadní při řešení sociálního problému, jakým je vyhazování odpadu.
Ze zkušeností Švýcarů vyplývá, že informovanější občan automaticky neznamená informovanějšího a angažovanějšího spotřebitele, a proto se tam neustále pořádají vzdělávací kampaně na podporu udržitelné spotřeby. Pro skutečně účinné snahy doporučují zaměřit se na obě strany trhu, tj. na „spotřebitele“ i „výrobce“. Švýcarská vláda se snaží přijmout opatření na regulační úrovni a penalizovat ty, kteří vyrábějí produkty, jež nejvíce přispívají k tvorbě odpadu (např.
Německo
Každý rok se v Německu zpracuje v kompostovacích a fermentačních nebo bioplynových stanicích kolem 15 milionů tun BRO. V podstatě jde o obsah sběrných nádob na organický odpad, BRO ze zahrad a parků, odpad z tržišť a další BRO z různých zdrojů. V některých regionech Německa se uplatňuje přístup „Gelber Sack“, což je systém, kdy jsou různé druhy odpadů baleny do speciálních žlutých pytlů a pravidelně vyzvedávány (obr. 3). Významnou motivací pro obyvatele je systém refundace poplatků za vracení obalů, což stimuluje správné třídění odpadů.
V roce 2020 bylo v Německu odděleně shromážděno prostřednictvím košů na organický odpad zhruba 5 milionů tun organického odpadu a asi 5,7 milionu tun odpadu ze zahrad a parků, což odpovídá 129 kilogramům na obyvatele a rok. Německo je známo svým vyspělým a pečlivě organizovaným systémem třídění odpadu.
Nizozemsko
Nizozemsko klade velký důraz na recyklaci odpadu. BRO jsou zde sbírány a zpracovávány s cílem minimalizovat jejich dopad na životní prostředí. V roce 2018 např. recyklovalo 56 % veškerého komunálního odpadu a od té doby toto číslo neustále roste [11]. V Nizozemsku se často používá systém „gescheiden afvalinzameling“, což znamená oddělený sběr odpadů. Občané mají k dispozici samostatné sběrné nádoby na bioodpad, které jsou pravidelně vyváženy. Země investuje do kampaní zaměřených na osvětu a edukaci obyvatelstva, což pomáhá zvýšit povědomí a zapojení do třídění odpadů. Jako klíčové zpracování BRO, resp. potravin, vidí kompostování, které probíhá ve většině obcí.
Čtěte také: Zákaz skládkování v ČR
Flandry (Belgie)
Celkové množství potravinového odpadu vyprodukovaného ve všech sektorech potravinového řetězce ve Flandrech dosahuje téměř 1,3 milionu tun ročně, z toho 71 % je shromážděno odděleně a 29 % je součástí směsného odpadu. Nejvyšší produkce potravinového odpadu pochází z potravinářského průmyslu (122 kg/obyvatele), jelikož ten je ve Flandrech důležitý - 55 % potravin vyrobených ve Flandrech je např. určeno na export. Domácnosti produkují 61 kg/obyvatele, což je pod průměrem EU (70 kg/obyvatele) [12-14].
Flandry jsou regionem v Belgii s velmi vyspělým systémem třídění odpadu, kde je oddělený sběr BRO povinný. Občané mají přístup k nádobám na bioodpad, jež jsou pravidelně vyváženy a kompostovány. Důležitou součástí úspěchu je aktivní zapojení místních komunit a obcí, jež propagují třídění a informují o výhodách recyklace.
Švédsko
Přestože se ve Švédsku ročně vyprodukuje v průměru 467 kg odpadu na osobu a téměř 4,4 milionu tun domácího odpadu, klíčem k úspěchu země je vysoké povědomí veřejnosti o výhodách recyklace a účinný systém sběru. Proces začíná u domácností a firem, které třídí odpad na nebezpečné a recyklovatelné materiály, separují potravinový odpad, obaly z kovů, plastů, papíru a skla, noviny, elektroniku, pneumatiky a baterie.
Aby Švédsko povzbudilo každého k zapojení se do tohoto systému, vybudovalo místa pro sběr odpadu do 300 metrů od všech obytných oblastí. Zatímco část tohoto odpadu je recyklována, téměř polovina vyprodukovaných odpadů - obvykle tvořená směsí energeticky bohatých materiálů, jako je papír, plasty a biomasa - je dovážena do zařízení na energetické využití odpadu, kde se přemění na elektřinu.
V naprosté většině švédských domácností dochází k třídění odpadu u zdroje. Povědomí a obětavost občanů Švédska je klíčovým faktorem úspěchu, který vedl k tomu, že Švédsko je považováno za jednoho z globálních lídrů v oblasti udržitelného nakládání s odpady. Většina domácností ve Švédsku třídí svůj odpad do následujících frakcí: potravinový odpad, obaly z kovů, plastů, papíru a skla, noviny, elektronika, pneumatiky a baterie.
V současné době jsou podnikány důležité kroky ke zvýšení opětovného použití a oprav zboží. Velká část odpadu vytvořeného ve Švédsku se spaluje v zařízeních určených pro jeho energetické využití v oblasti dálkového vytápění vodou a také výroby elektřiny. V důsledku všech přijatých opatření se na skládky ukládá méně než jedno procento z celkového množství odpadu vyprodukovaného v zemi.
Právní základ pro švédský systém nakládání s odpady je stanoven švédskou i evropskou legislativou o odpadech. Ve Švédsku je nejméně preferovaným řešením ukládání odpadu na skládky. Preferovanou možností je předcházet vzniku odpadu a znovu používat a opravovat produkty. Pokud odpad přesto vznikne, hlavním cílem je recyklace materiálů. Švédsko patří mezi přední země EU v oblasti nakládání s BRO.
Norsko a další země
Norsko má podobně jako ostatní severské země účinné systémy sběru a zpracování BRO, přičemž kompostování a anaerobní digesce jsou běžnými metodami. Norsko je příkladem využití BRO jako zdroje energie. V Itálii se třídění a sběr BRO řídí regionálně a může se u jednotlivých obcí lišit. V některých částech Francie je sběr BRO dobře organizovaný, zatímco v jiných oblastech je prostor pro zlepšení. Některá města provozují sběr potravinových odpadů pomocí speciálních kontejnerů.
Klíčové aspekty pro úspěšné třídění BRO
Z výše uvedeného vyplývají následující klíčové aspekty nutné k zajištění plnění povinností v třídění BRO.
- Finanční pobídky a sankce: některé země používají finanční motivaci prostřednictvím systému odpadových poplatků. Občané, kteří dobře třídí, mohou mít nižší poplatky.
- Systémy tříděného sběru: jsou klíčové pro prevenci kontaminace biologického odpadu jinými znečišťujícími látkami.
- Motivace, komunikace a edukace obyvatel: jsou klíčové pro úspěšný systém sběru BRO.
Současná situace v ČR
Všechny země EU včetně ČR jsou povinny do konce roku 2023 provádět třídění biologicky rozložitelných složek komunálního odpadu. Produkce jednotlivých složek bioodpadu se liší v závislosti na tom, zda pochází z rodinných domů, nebo sídlišť. Na sídlištích se zelený odpad vytváří v omezeném množství, zatímco kuchyňský odpad převažuje.
V současné době je u nás možné spolu s BRO z údržby zeleně a zahrad sbírat i rostlinné části kuchyňských a potravinových odpadů z domácností. Systémy sběru bioodpadu jsou zaměřeny na všechny rostlinné složky, především však na zelenou složku, která tvoří pouze zhruba třetinu celkového sbíraného bioodpadu. Kuchyňský odpad nemá vlastní sběrový systém, ačkoli Ministerstvo životního prostředí uvádí povinnost sběru alespoň rostlinné složky.
Klíčovým aspektem je čistota bioodpadu, která hraje zásadní roli při jeho zpracování. Bez ohledu na to, zda je odpad určen ke zpracování v kompostárně, nebo do bioplynové stanice, čistota sbíraného materiálu je klíčová. K zajištění čistoty je důležitá prevence vzniku znečištění tříděného bioodpadu prostřednictvím edukace obyvatel a omezený přístup ke kontejnerům pro bioodpad např. formou jejich uzamykání. Technologie na dotřiďování existují, ale jsou finančně náročné.
Možnosti odklonu od skládkování
Evropská legislativa určuje hierarchii nakládání s odpady, která na první místo staví předcházení vzniku odpadu. Pokud však již vznikne, měl by se dále využívat, recyklovat, a teprve v případě, že toto není možné, používat jako zdroj pro výrobu energie. Skládkování komunálního odpadu by se mělo omezit na co nejmenší možnou míru. Měla by tomu u nás napomoci i dlouho očekávaná novela zákona o odpadech. Například v Německu a ve Švédsku legislativa zakazuje skládkovat biologicky rozložitelný odpad již od roku 2004, resp. 2005. Holandsko a Rakousko přijaly legislativní opatření, která zakazují skládkování směsného komunálního odpadu bez předchozího vytřídění už v letech 2003 a 2004. Rezervy u nás jsou v podobě podpory výstavby zařízení na třídění a zpracování komunálního odpadu.
S odkazem na ostatní evropské státy se u nás v poslední době hovoří o nutnosti budovat další spalovny komunálního odpadu. Nikdo ale doposud nespočítal, jaké kapacity budou potřeba. Obecně platí, že 48 % směsného komunálního odpadu tvoří biologicky rozložitelný odpad. Proto by se mělo spíše upřednostňovat jeho kompostování než jej spalovat. Při stavbě velkokapacitních spaloven s energetickým využitím tepla (v současné době jsou v provozu tři zařízení) by mělo být primárním účelem odstraňování jinak nevyužitelného odpadu a nikoli výroba energie. Řada evropských zemí, které vykazují vysoký podíl spalování vlastního komunálního odpadu, ještě další odpad dováží. Otázku, zda je na tom Švýcarsko, Norsko nebo Dánsko s 50 a více procenty komunálního odpadu použitými k výrobě energie skutečně lépe, musí zodpovědět někdo jiný než statistika.
Podle platné legislativy ČR se komunálním odpadem rozumí veškerý odpad, který vzniká na území obce při činnosti fyzických osob zařazený do skupiny 20 Katalogu odpadů. Dále je za komunální odpad považován i odpad podobný komunálnímu odpadu, který vzniká u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání, pokud jsou tyto osoby zapojeny do systému obce k nakládání s komunálním odpadem (např.
Nejvýkonnější členské státy vykazují 70% míru recyklace a pod zem neukládají takřka žádný odpad, zatímco jiné státy na skládky ukládají stále ještě více než tři čtvrtiny svého odpadu. Z nové zprávy, kterou zveřejnila Evropská komise, vyplývá, že toho docílily sloučením ekonomických nástrojů. Ukázalo se, že kombinace daní ze skládkování a spalování a zákazu těchto činností, systémů odpovědnosti původce odpadu a plateb podle množství odpadu jsou nejúčinnějším nástrojem k přesměrování toků odpadu k udržitelnějšímu využití.
"Odpad je příliš cenný na vyhození a pokud se s ním správně naloží, je možné tuto hodnotu vrátit do ekonomiky zpět," uvedl evropský komisař pro životní prostředí Janez Potočnik. "Šest členských států nyní kombinuje téměř nulové skládkování s vysokou mírou recyklace. Využívají tak nejen hodnotu odpadu, ale vytvořily také prosperující odvětví a mnoho pracovních příležitostí. V rámci přezkumu cílů EU pro oblast nakládání s odpady v roce 2014 se proto zvažuje možnost, nařídit jejich používání a uplatňování v některých případech právními předpisy.
Podle zprávy, kterou 27. března zveřejnil Eurostat, ukládá šest nejvyspělejších členských států - Belgie, Dánsko, Německo, Rakousko, Švédsko a Nizozemsko - méně než 3 % svého komunálního odpadu na skládky. Na druhé straně však devět členských států nadále skládkuje přes 75 % svého komunálního odpadu. U několika členských států uvádějí statistiky kupodivu snižování objemu komunálního odpadu.
V roce 2008 zaznamenalo odvětví nakládání s odpady a recyklace v EU obrat 145 miliard eur, což představuje přibližně 2 miliony pracovních míst. Systémy odpovědnosti původce odpadu umožnily několika členským státům shromáždit a přerozdělit prostředky potřebné ke zlepšení tříděného sběru a recyklace.
Z nejnovějších statistických dat Eurostatu vyplývá, že v roce 2023 se v Unii podařilo snížit množství vyprodukovaných komunálních odpadů na 511 kg na osobu. Oproti roku 2022, kdy produkce komunálních odpadů v EU dosáhla 515 kg na osobu, bylo o rok později vyprodukováno o 4 kg méně odpadu. Ze srovnání s rokem 2021 (534 kg) vyplývá, že v průběhu dvou let produkce poklesla o 4,3 %. Nicméně, pokud čísla porovnáme s údaji z roku 2013, zjistíme, že za posledních deset let se produkce těchto odpadů zvýšila o 32 kg.
Podle dostupných údajů se celkové množství komunálních odpadů mezi státy značně lišilo. Je to dáno spotřebou a ekonomickým bohatstvím, závisí to ale také na tom, jak se v dané zemi komunální odpad shromažďuje a jak se s ním nakládá.
Nejvíce komunálních odpadů bylo vyprodukováno v Rakousku (803 kg na osobu v roce 2022), Dánsku (802 kg v roce 2022) a Lucembursku (712 kg). Naopak nejméně odpadu vyprodukovali obyvatelé Rumunska (303 kg v roce 2022), Polska (367 kg) a Estonska (373 kg). Česká republika dosáhla produkce komunálních odpadů 570 kg na osobu (v roce 2022), takže je nad evropským průměrem. Ze srovnání s údaji z roku 2013 je patrné, že Česko patří k zemím, kde produkce za posledních deset let nejvíce stoupla.
Z dalších statistických dat Eurostatu vyplývá, že v Unii se v roce 2023 průměrně recyklovalo 246 kg na osobu. Znamená to, že 48 % z celkového množství vyprodukovaného komunálního odpadu bylo recyklováno. V roce 2013 se oproti tomu recyklovalo 37,2 % (199 kg na osobu).
„I když v EU vzniká více odpadu, celkový objem skládkovaného komunálního odpadu se snížil,“ uvádí Eurostat s tím, že míra skládkování v Unii klesla z 61 % v roce 1995 na 22 % v roce 2023. V roce 2023 tak na skládkách skončilo 115 kg na osobu, před deseti lety šlo o 142 kg na osobu. Klesající míru skládkování Eurostat částečně připisuje implementaci evropské legislativy.
Od roku 1995 stouplo množství komunálního odpadu, který byl energeticky využit, a to ze 70 kg na obyvatele na 129 kg na obyvatele v roce 2023 (25,2 % z celkového množství vyprodukovaného odpadu).
V roce 2022 bylo v Evropské unii vyprodukováno přes 2 233 milionů tun odpadu. Největším producentem se stalo Německo s téměř 386 miliony tun, následovala Francie, kde vzniklo více než 345 milionů tun odpadu. Tyto dvě země dohromady tedy tvořily téměř třetinu produkce celé EU. V Česku byla zaznamenána produkce ve výši 39 milionů tun. Pro lepší mezinárodní srovnání je ale vhodnější používat přepočet na jednoho obyvatele. Ten v EU dosáhl hodnoty 4 991 kg, a rekordmanem se stalo Finsko s produkcí 19 950 kg. Na druhém konci pomyslného žebříčku se ocitlo Lotyšsko s 1 330 kg.
Vysoký podíl na celkové produkci v rámci Evropy tvoří odpady z těžby a dobývání (22,7 %) a ze stavebnictví (38,4 %). Nejvyššího zastoupení těžby a dobývání dosáhlo Rumunsko s 85,2 %. Stavebnictví se na celkové produkci odpadů nejvíce podílelo na Maltě (77,7 %). V Česku je podíl těžby a dobývání zanedbatelný (0,3 %), nicméně stavebnictví dosahuje 43,8 %.
Dalším významným původcem odpadů je zpracovatelský průmysl, který se v EU na celkové produkci podílel 10,3 % a v České republice dokonce 12,5 %. V rámci EU tvořily největší část nekovových odpadů dřevěné odpady (téměř 47 milionů tun).
Z odpadů vytvořených v EU v roce 2022 bylo jako nebezpečný odpad klasifikováno 119 milionů tun (266 kg na obyv.). V tuzemsku tvořily nebezpečné odpady 4 % z celku.
Nakládání s odpady v EU a ČR
V rámci nakládání s odpady se sledují dvě hlavní kategorie - využití a odstranění. Do využití se řadí recyklace, která zahrnuje jak materiálovou recyklaci, tak kompostování, dále zasypávání, tedy využití odpadu při terénních úpravách a nakonec energetické využití. Množství využitého odpadu v roce 2022 dosáhlo 1 223 milionů tun a podíl využití na celkovém nakládání s odpady byl 61,4 %. Množství odpadů určených k odstranění činilo 769 milionů tun.
V zastoupení různých přístupů k nakládání s odpady byly mezi zeměmi EU značné rozdíly. Některé státy měly velmi vysokou míru recyklace (Itálie, Belgie a Slovensko), v jiných převládalo skládkování (Rumunsko, Finsko a Bulharsko). V průměru evropské sedmadvacítky dosáhla míra recyklace 40,8 % a skládkováno bylo 30,2 % odpadu.
Česko dosáhlo v recyklaci nadprůměrných výsledků, neboť podíl využití odpadů zde činil 86,5 %. Recyklace se na tom podílela 54,3 p. b., zasypávání 28,3 p. b. a energetické využití 3,9 p. b. Z celkových 13,5 % odstraněných odpadů tvořilo 13,3 p. b. skládkování a jen 0,2 p. b. připadlo na spalování bez energetického využití. Češi se tedy ve využití odpadu umístili na šesté příčce v EU.
V roce 2022 bylo v EU nakládáno s celkem 99,6 milionu tun nebezpečného odpadu. Hlavní způsoby nakládání s nebezpečnými odpady v EU byly skládkování (41,0 %), recyklace (27,2 %) a ostatní formy odstranění (18,5 %).
Obalové odpady
Podle Eurostatu došlo za rok 2021 k největšímu nárůstu obalového odpadu za deset let, v rámci EU ho na jednoho obyvatele připadlo 188,7 kilogramů. Až 40 % představoval odpad z obalů z papíru nebo kartonu, druhou příčku zaujaly s 19 % plasty. Současně s produkcí nicméně rostl také podíl zrecyklovaných obalů na hlavu, který od roku 2010 stoupl o 22 %.
Elektronický odpad
Na každého obyvatele ČR připadá až 15,7 kilogramů elektronického odpadu ročně a víc jak desetinu z nich tvoří právě mobilní zařízení. Ve skutečnosti je ale nejlepším řešením recyklace, kterou kromě prodejců elektroniky nabízí i samotní operátoři.
Budoucnost odpadového hospodářství
V souvislosti s blížícím se aktualizovaným vládním nařízením ohledně odpadů se mnozí chystají na nutné změny s ním spojené. Uvidíme, jaké výsledky přinese nové nařízení ohledně objemu odpadu, jeho využití a recyklace, které je aktuálně v legislativním procesu. Snad tyto změny podpoří další inovace a povede to k ještě pozitivnějším číslům.
tags: #skladkovani #komunalniho #odpadu #Rakousko #statistiky
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]