Skládkování odpadu v České republice: Výzvy, legislativa a budoucí směřování

Začátek roku 2026 přináší obcím další zátěž v podobě rostoucích nákladů na skládkování a stále přísnějších požadavků na odklon od skládek. Česká legislativa sice stanovuje konec skládkování využitelných komunálních odpadů až na rok 2030, ale už nyní obce naplno pociťují dopady postupného navyšování poplatků a tlaku na vyšší míru třídění. V mnoha regionech se meziroční náklady na skládkování zvýšily o desítky procent, což nutí samosprávy hledat efektivnější a udržitelnější způsoby nakládání s odpady.

Nová realita po Novém roce

Postupné zdražování skládkovacích poplatků má fungovat jako ekonomický stimul, který obce odkloní od skládek směrem k recyklaci a energetickému využití. V praxi se ale ukazuje, že startovní pozice obcí jsou velmi rozdílné. Zatímco některé samosprávy investovaly do modernizace systému třídění a infrastruktury už v předchozích letech, jiné narážejí na limity rozpočtů, nedostatek zpracovatelských kapacit nebo na to, že legislativa přidává nové povinnosti bez odpovídající podpory státu.

Dopad vyšších poplatků: čísla nejsou vždy vypovídající

Dobře je to vidět na příkladu Jihlavy, která má vlastní svozovou společnost i vlastní skládku. Náklady města se neodvíjejí jen od samotného poplatku, ale především od každoročního poměru mezi odpadem energeticky využitým a odpadem skutečně uloženým na skládce. Tento poměr se výrazně liší rok od roku, takže uvést jedno univerzální číslo by bylo zavádějící. Jihlava tak potvrzuje, že dopady legislativních změn nejsou všude stejné - obce s vlastní infrastrukturou je vnímají jinak než ty, které jsou plně závislé na externích svozových firmách a regionálních zařízeních.

Příprava začala před zákazem

Jihlava i další obce zdůrazňují, že čekat na rok 2030 by bylo krátkozraké. Města proto už několik let investují do zlepšování systému třídění tak, aby byl pro obyvatele pohodlný a zároveň ekonomicky udržitelný. Součástí strategie je také předcházení vzniku odpadu - krok, který je sice na vrcholu hierarchie nakládání s odpady, ale paradoxně může snižovat množství tříděného odpadu a tím i oficiální statistiky. Česká legislativa tento paradox zatím příliš nereflektuje.

Efektivnější svoz jako cesta k vyššímu třídění

Vedle investic do infrastruktury města upravují i samotný systém svozu. Cílem je logistická efektivita a motivace obyvatel k lepšímu třídění. V Jihlavě se jako funkční nástroj ukázalo například zavedení čtrnáctidenního svozu směsného komunálního odpadu od rodinných domů, které vede k vyššímu odklonu využitelných složek. Podobná opatření dnes zavádí i další obce, často rozšiřující třídění až na 10-12 komodit, aby maximálně využily potenciál multikomoditního sběru.

Čtěte také: Co znamená evropský zákaz skládkování?

Největší výzva: povinnosti bez systému

Za jednu z největších výzev považují obce skutečnost, že jim přibývají zákonné povinnosti, aniž by byly doprovázeny systémovou podporou státu. Typickým příkladem je povinný sběr textilu. Obce, které měly funkční systém, v němž svozové firmy za umístění kontejnerů platily, se nyní dostaly do opačné situace - musí za vývoz platit samy, zatímco o vysbíraný materiál klesá zájem. Bez zajištěných odbytišť a zpracovatelských kapacit tak povinný sběr ztrácí smysl.

Bez zpracování třídění nefunguje

Zcela zásadní otázkou zůstává dostupnost zpracovatelských kapacit v České republice. Třídění odpadu postrádá smysl ve chvíli, kdy vytříděná komodita nemá další využití. Obce proto volají po podpoře vzniku plně automatizovaných třídicích linek, které umožní kvalitní dotřiďování odpadu z multikomoditního sběru a otevřou prostor pro flexibilnější a ekonomicky efektivnější systémy.

Současná situace a výzvy v odpadovém hospodářství

Evropská legislativa staví české obce před dvě zásadní výzvy. Rostou požadavky na efektivní nakládání s odpady a zákonný limit odděleného soustřeďování komunálních odpadů obcí k materiálovému využití, který stanovuje § 59 zákona č. 541/2020 Sb. (60 % produkce do r. 2025, 65 % produkce do r. 2030), vyžadují zásadní zlepšení třídění komunálních odpadů v obcích. Zákon č. 541/2020 Sb. také přináší postupné navyšování poplatků za ukládání odpadu na skládky, což má obce motivovat ke snížení množství směsného komunálního odpadu („SKO“).

Od roku 2030 bude navíc zakázáno skládkování odpadů s výhřevností nad 6,5 MJ/kg, tedy prakticky všech komunálních odpadů („KO“) a velkého množství dosud skládkovaných odpadů ze všech odvětví hospodářství. Tato legislativa nutí obce hledat alternativní řešení, jako je energetické využití odpadu nebo jeho materiálová recyklace. Je třeba si jasně říci, že tato legislativa je nezvratná a nebude s jistotou revidována ve prospěch pokračování skládkování, protože do zajištění budoucího energetického využití KO směřují obrovské částky veřejných zdrojů a je také propojeno s transformací teplárenství.

Podle dostupných dat se podíl odděleně soustřeďovaných složek komunálního odpadu v obcích za poslední tři roky zvyšoval. Nicméně limitu stanoveného pro rok 2025 nyní dosahuje jen velmi malá část obcí. Za roky 2021 - 2023 došlo v ČR ke zvýšení o 2,5 procentních bodů a tímto tempem nárůstu (pokud je vůbec udržitelné) by do r. 2030 bylo odděleně soustřeďováno k materiálovému využití cca 53 % KO. Zároveň v období po r. 2023 dochází k útlumu finanční podpory z OPŽP pro investice do rozvoje OH obcí, kdy tato podpora byla v uplynulých téměř 20 letech hlavním motorem investic do zlepšení nakládání s KO.

Čtěte také: Dopady zákazu skládkování komunálního odpadu

Není Proto realistické očekávat, že zákonem požadované úrovně 60 a 65 % odděleně soustředěných KO obcí v letech 2025 a 2030 mohou být v průměru všech obcí splněny. Stejně tak není realistické očekávat významnější pokles produkce KO, respektive zbytkových nevytříděných KO, které od roku 2030 nebudou smět být skládkovány a tedy budou využívány energeticky. V posledních dvou letech sice došlo k mírnému poklesu produkce KO, pokračování tohoto trendu se ovšem vzhledem k trajektorii vývoje v posledních 10 letech jeví jako poměrně optimistické a spíše můžeme očekávat určitou stabilizaci produkce nebo další vzestup spolu s oživením hospodářství po covidové depresi.

Produkce KO dle dat Eurostat a VISOH2 vzrostla mezi lety 2014 a 2023 o 226 kg/obyv. (téměř 75% nárůst) a zvyšovala se kontinuálně téměř po celé toto období na úroveň, která je typická pro řadu vyspělých evropských zemí. Nezanedbatelné je také množství průmyslových odpadů, které jsou energeticky využitelné, ale v současné době končí na skládkách. Faktorem, který bude působit proti nárůstu produkce KO, je pravděpodobný nevýznamný pokles počtu obyvatel ČR o přibližně 150 tis. obyvatel do roku 2030. Prognózovaný pokles počtu obyvatel by tato čísla mohl snížit jen o řádově několik desítek tisíc tun/rok.

Kapacita současných spaloven KO nedosahuje ani 1 mil t odpadů za rok.

Možnosti řešení

První volbou obce by měla být podpora předcházení KO a zvyšování odděleně soustřeďovaných odpadů a snižování nevyužitelných odpadů. Toho lze dosáhnout mixem opatření v práci s veřejností, zlepšování infrastruktury a řízení odpadového hospodářství. Ve všech těchto oblastech nabízí Odpadová poradenská s.r.o. nábytek, textil) prodlužuje životní cyklus výrobků a snižuje množství odpadu. Upřednostnění znovupoužitých nebo recyklovaných materiálů ve veřejných zakázkách.

Financování rozvoje OH

• Dosahování přiměřených nákladů důsledným plánováním, pečlivým zadáváním a řízením služeb svozu, možnost využití úspor na financování rozvoje OH
• Možnosti využití dotací: Operační program Životní prostředí (OPŽP) a Národní plán obnovy (NPŽP) nabízejí finanční podporu na projekty zaměřené na prevenci vzniku odpadů, modernizaci sběrných dvorů či nákup technologií.
• Optimalizační studie EKO-KOM: Analýzy podporované společností EKO-KOM pomáhají obcím identifikovat slabiny v systému třídění a navrhnout konkrétní opatření ke zvýšení efektivity.

Co s nevytříděným energeticky využitelným komunálním odpadem?

I přes veškerou snahu o zvýšení podílu třídění zůstává část odpadu, která není recyklovatelná - zejména směsný komunální odpad (SKO) a objemný odpad. Pro tyto druhy odpadů bude po roce 2030 nezbytné zajistit koncová zařízení, která umožní jejich materiálové nebo energetické využití.

Čtěte také: Zákaz skládkování v ČR

ZEVO

Zařízení pro energetické využití odpadu (ZEVO) představují klíčovou infrastrukturu pro nakládání s nerecyklovatelnými odpady. Tato zařízení umožňují přeměnit odpad na energii ve formě tepla nebo elektřiny, což minimalizuje potřebu skládkování. V ČR jsou aktuálně v provozu 4 a dalších 12 se plánuje.

Linky na výrobu TAP

Alternativou k přímému spalování je úprava odpadu (z vytříděných složek komunálního a průmyslového odpadu) na tuhá alternativní paliva (TAP), a jeho následné využívání jako palivo primárně v multipalivových kotlích v teplárenském průmyslu.

Hrozící deficit kapacit a další kroky

Česká republika bude do budoucna čelit významnému deficitu kapacit zařízení pro energetické využití odpadu. I v nepravděpodobném případě, že by se podařilo do roku 2030 uvést do provozu všechna plánovaná zařízení navíc k nyní provozovaným ZEVO a linkám na TAP, budou v systému chybět koncová zařízení pro energetické využití několik set tisíc tun odpadu ročně. Obce by měly již nyní začít plánovat, jak zajistí likvidaci nevytříděného odpadu po roce 2030.

Nový Plán odpadového hospodářství ČR na období 2025-2035

Ministerstvo životního prostředí připravilo nový Plán odpadového hospodářství na období 2025-2035. Plán představuje zcela zásadní národní strategický dokument, který definuje budoucí směřování vývoje odpadového hospodářství ČR a formuluje dlouhodobou vizi a perspektivu pro naprosto klíčové období let 2025-2035, a to v kontextu nezbytnosti splnění závazných cílů vymezených v evropské a národní legislativě. Dokument předložený ministrem životního prostředí Petrem Hladíkem dnes schválila vláda.

Ekonomická analýza POH ČR odhaduje, že v horizontu období let 2025-2035 budou potřebné investice do odpadového hospodářství, nezbytné ke splnění cílů POH ČR, dosahovat až cca 159 mld. Kč.

Detailní informace obsažené v novém Plánu odpadového hospodářství rovněž významně přispějí k zefektivnění připrav nového programového období 2028+.

Například u komunálního odpadu se chceme v roce 2035 dostat do stavu, kdy budeme recyklovat přes 4 miliony tun. Maximálně 2 miliony tun se bude energeticky využívat a na skládkách neskončí ani 300 tisíc tun směsného komunálního odpadu.

Hlavním nástrojem změny bude takzvaný skládkovací poplatek. Je to prosté: čím bude vyšší, tím motivovaněji budou obce a také firmy likvidovat svůj odpad jinak - poslat jej do spalovny nebo jej vytřídit. Za tunu komunálního odpadu uloženého na skládce dnes obce platí 500 korun.

Skládkování odpadů versus "skládkování" odpadů

Pro účely tohoto příspěvku budeme vycházet ze dvou hlavních situací, resp. jednání, která na úseku skládkování odpadů vyvolávají deliktní odpovědnost. Jedná se o:

• ukládání odpadů na skládkách odpadů v rozporu s právními předpisy a
• tzv. živelné skládkování odpadů neboli "skládkování" odpadů, tj. ukládání odpadů na místa, která skládkou odpadů nejsou.

NEZÁKONNÉ SKLÁDKOVÁNÍ ODPADŮ

Předpokladem pro vznik deliktní odpovědnosti v rámci první situace je existence skládky odpadů ve smyslu zákona o odpadech. Skládkou odpadů se podle § 4 písm. h) zákona o odpadech rozumí "technické zařízení určené k odstraňování odpadů jejich trvalým a řízeným uložením na zemi nebo do země".

Nezákonné skládkování odpadů zahrnuje taková protiprávní jednání, která představují jednak provozování skládky v rozporu s právními předpisy (typicky bez souhlasu podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech), jednak porušení povinností při oprávněném provozu skládky odpadů.

Jednotlivé skutkové podstaty deliktního jednání a sankce, které za tato jednání právní úprava předvídá, resp. které přicházejí v úvahu za provozování skládky v rozporu s právními předpisy, jsou podle zákona o odpadech následující:

1. § 66 odst. 3 písm. d): provozování zařízení k odstraňování odpadů bez souhlasu podle § 14 odst. 1 nebo v rozporu s ním nebo provozování zařízení k odstraňování odpadů v rozporu se schváleným provozním řádem zařízení (sankcí je pokuta do 10 mil. Kč, ukládá Česká inspekce životního prostředí),
2. § 66 odst. 4 písm. b): nakládání s odpady v zařízeních, ve kterých je nakládání s odpady zakázáno nebo není povoleno (pokuta do 50 mil. Kč, ukládá Česká inspekce životního prostředí),
3. § 66 odst. 4 písm. d): nakládání s nebezpečnými odpady bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním (pokuta do 50 mil. Kč, ukládá Česká inspekce životního prostředí),
4. § 66 odst. 4 písm. e): ukládání na skládku odpadů, které jsou zakázány ukládat na skládku nebo nedodržení podmínek stanovených prováděcím právním předpisem při ukládání odpadů na skládku (pokuta do 50 mil. Kč, ukládá Česká inspekce životního prostředí),
5. § 66 odst. 5: porušení jiné povinnosti stanovené zákonem o odpadech nebo povinnosti uložené rozhodnutím na základě tohoto zákona (pokuta do 1 mil. Kč, ukládá obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo Česká inspekce životního prostředí).

"ŽIVELNÉ" SKLÁDKOVÁNÍ ODPADŮ

Při znalosti definice "skládky odpadů" podle zákona o odpadech je možné za pomoci negativního vymezení definovat "živelnou" skládku odpadů jako místo (prostor, lokalitu), kde jsou odpady shromažďovány či ukládány, a které není k takovému nakládání s odpady určeno. Mluvíme-li tedy o skládkování odpadů v "živelném" slova smyslu, nejedná se o skládku odpadů v terminologii zákona o odpadech, tato činnost spíše (za pomoci pojmosloví zákona o odpadech) připomíná shromažďování odpadů [srov. § 4 písm. f) zákona o odpadech], které je však dlouhodobé a bez dalšího nakládání s těmito odpady.

Deliktní odpovědnost tzv. podnikatelů

Nejprve si uveďme jednotlivé skutkové podstaty deliktního jednání, které by mohly být v případě "živelného" skládkování odpadů aplikovány včetně sankcí, jež za takové jednání mohou být právnickým osobám a fyzickým osobám oprávněným k podnikání uloženy.

Deliktní odpovědnost podle zákona o odpadech:

1. § 66 odst. 4 písm. b): nakládání s odpady v zařízeních, ve kterých je nakládání s odpady zakázáno nebo není povoleno (pokuta do 50 mil. Kč, ukládá Česká inspekce životního prostředí),
2. § 66 odst. 4 písm. d): nakládání s nebezpečnými odpady bez potřebného souhlasu příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním (pokuta do 50 mil. Kč, ukládá Česká inspekce životního prostředí),
3. § 66 odst. 5: porušení jiné povinnosti stanovené zákonem o odpadech nebo povinnosti uložené rozhodnutím na základě tohoto zákona (pokuta do 1 mil. Kč, ukládá obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo České inspekce životního prostředí ).

Deliktní odpovědnost vyplývající ze zákona o obcích či obecně závazné vyhlášky obce:

1. § 58 odst. 2: neudržování čistoty a pořádku na vlastním nebo užívaném pozemku tak, že dojde k narušení vzhledu obce (pokuta do 100 tis. Kč, ukládá obec),
2. § 58 odst. 3: znečištění veřejného prostranství, narušení životní prostředí v obci nebo odložení věci mimo vyhrazené místo (pokuta do 200 tis. Kč, ukládá obec),
3. porušení jiných povinností stanovených vyhláškou vydanou na základě § 10 písm. a) nebo c) zákona o obcích (pokuta do 200 tis. Kč, ukládá obec).

Deliktní odpovědnost fyzických osob

Následkem protiprávního jednání fyzických osob rovněž dochází ke vzniku "živelných" skládek odpadů, byť se (ve srovnání se shromažďováním či ukládáním odpadů na místa, která k tomu nejsou určena, ze strany tzv. podnikatelů) zpravidla bude jednat o vznik méně závažných následků pro životní prostředí či lidské zdraví, resp. o nižší míru ohrožení těchto objektů ochrany.

Pro přehled si jednotlivé skutkové podstaty deliktního jednání v kategorii fyzických osob (včetně sankcí) uveďme:

Deliktní odpovědnost podle zákona o odpadech:

§ 69 odst. 2 písm. c) - soustřeďování odpadu nebo jiné nakládání s odpadem na místech nebo v objektech, které nejsou podle zákona o odpadech zařízeními určenými k nakládání s odpady nebo tato místa či objekty za účelem soustřeďování nebo jiného nakládání s odpady pronajímá jiné osobě (pokuta do 1 mil. Kč, ukládá Česká inspekce životního prostředí).

Deliktní odpovědnost podle zákona o přestupcích:

§ 47 písm. h) - neoprávněné založení skládky nebo odkládání odpadků nebo odpadů mimo vyhrazená místa (pokuta do 50 tis. Kč, ukládá obecní úřad).

Deliktní odpovědnost vyplývající z obecně závazné vyhlášky obce:

přestupky proti povinnostem stanovených vyhláškou vydanou na základě § 10 písm. a) nebo c) zákona o obcích (pokuta do 30 tis. K...

Vývoj produkce komunálního odpadu v ČR

V roce 2023 bylo využito 57 % vyprodukovaných komunálních odpadů, jedná se o nárůst o 4 % oproti roku 2022. Z celkového odpadu z domácností bylo 43 % recyklováno a 14 % energeticky využito. Na skládkách bylo uloženo 42 % komunálních odpadů. V roce 2023 byl celorepublikový průměr třídění 44,4 %. Nejméně třídí využitelné složky komunálních odpadů v Praze (32,3 %), Ústeckém (35,9 %) a Libereckém kraji (40,1 %). Pozitivní je, že mezi roky 2022 a 2023 úroveň třídění vzrostla ve 13 krajích ČR.

Podle zákona o odpadech musí obce zajistit, aby třídění komunálního odpadu dosáhlo v kalendářním roce 2025 a následujících letech 60 %.

Celková produkce všech druhů odpadů v roce 2023 dosáhla 38 milionů tun. To znamená, že celková produkce klesla o 1 milion tun v porovnání s rokem 2022. Z toho činily 1,6 milionu tun nebezpečné odpady a 36,4 milionů tun ostatní odpady. Na jednoho obyvatele ČR připadá 3 494 kg všech odpadů. Ze všech druhů odpadů jich bylo 87 % využito, z toho 84 % materiálově a 3 % energeticky.

tags: #skladkování #odpadu #článek

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana přírody skrze zalesňování
• Kam do přírody u Libně?
• MŠ Dušníky a ekologie
• Kariéra ve Skupině Metrostav
• Aktivity Lesů ČR v environmentálním vzdělávání