Jak pomoci přírodě v boji proti suchu

Také vás trápí sucho a málo vody ve studních? Nebo se naopak bojíte povodní? Sucho je každým rokem horší a způsobuje problémy nejen přírodě, zemědělcům a zahrádkářům, ale i běžné populaci, která je na zdejších zdrojích pitné vody životně závislá. K řešení přitom můžeme přispět všichni.

Ačkoliv odborníci varují před následky klimatických změn již desítky let, veřejnost jim začala více naslouchat až v posledních letech. Sucho, které stále častěji zasahuje i Česko, pociťují nejen zemědělci nebo průmysl, ale také běžní obyvatelé. Přestože se může zdát, že úsilí jednotlivce nic nezmůže, i malá opatření mají význam. Každý z nás může svým chováním přispět ke zlepšení situace. Každý krok se počítá.

Naše krajina trpí suchem zejména kvůli necitlivým zásahům člověka ve 20. století. Překotná urbanizace, narovnávání koryt řek, cílené vysoušení mokřadů, rozšiřování zemědělské půdy a mnohé další faktory způsobily, že půda ztratila schopnost zadržovat a vsakovat vodu. Se ztrátou schopnosti půdy vsakovat vodu souvisí i další ekologický problém, a to výkyvy počasí způsobené klimatickými změnami. Ty přinášejí stále častější období sucha a přívalové deště, které ale znehodnocená půda nevsákne.

Dnešní zemědělská krajina připomíná spíše měsíční pustinu a zoufale v ní chybí remízky. Ty mají zásadní ekologický význam, díky nim se vsakuje dešťová voda, která by jinak tekla po svahu, odnášela půdu a působila erozi. Chrání půdu také před erozivním působením větru. Remízky také výrazně podporují biologickou rozmanitost, nepřístupné porosty stromků a keřů chrání zvířata před predátory i deštivým počasím.

Potoky a řeky, to nejsou jen proudy vody, ale i všechna ta voda nasáklá do jejich okolí. Pokud mají řeky a potoky přirozený tvar, snadno, třeba i jednou ročně, se vylijí ze svých břehů. To nám ve volné krajině nevadí, např. v lužních lesích i loukách se takto vsákne velké množství vody a celá povodeň se zpomalí. Díky „zakroucenému“ toku plnému meandrů se povodňová vlna zpomalí, nemůže postupovat tak rychle, vybije svou energii do břehů a ne do domů a mostů ve městě. Tyto kličky na řece také znamenají delší cestu a tím pádem i delší čas pro vsáknutí.

Čtěte také: Sucho v České republice

Dnes je mnoho řek spoutáno betonovými koryty, jejich tok je narovnán a cílem je odvézt velkou vodu co nejrychleji pryč. To je vcelku pochopitelné ve městech, kde se chceme povodně co nejrychleji zbavit. Takováto koryta jsou ale často zbytečně i ve volné krajině, mezi poli nebo i v lesích. Velká část pramenů řek a potoků je dnes zatrubněná.

V dřívější době se snaha získat co nejvíce úrodné půdy zvrhla v nepředstavitelné množství trubek pod poli - v meliorační odvodnění vlhkých částí polí. Tyto trubky měly za cíl odvést vodu co nejrychleji pryč z polí, potoky pak neukrajovaly půdu z polí a lány se zvětšily a sjednotily. V době dostatku srážek a dosud zdravé vlhké půdy se to dalo zvládnout, ale v dnešní době každoročního sucha jde o velmi nebezpečné plýtvání. Jediná voda, kterou v naší republice máme, je ta, která nám naprší.

„Pořád se mluví o tom, že by se měla zadržovat voda v krajině, ale nic se neděje. Pojďme nečekat na stát, pojďme udělat něco sami. My jako občané, jako jednotlivci, jako města. Příklad ukazuje rozdíl mezi krajinou upravenou a NEupravenou/nezničenou člověkem.

Jak můžeme přispět ke zlepšení stavu vodních zdrojů?

V první řadě se zaměřte na spotřebu vody v domácnosti. Díky myčce spotřebujete až o polovinu méně vody na mytí nádobí. Pokud myčku nemáte, myjte nádobí ve dřezu naplněném vodou, nikoliv pod tekoucí vodou. Na kohoutky a sprchovou hadici instalujte průtokový šetřič neboli perlátor, který sníží spotřebu vody, aniž byste si toho všimli. Na WC nainstalujte zařízení, kterým můžete zastavit zbytečně dlouhé splachování. Preferujte sprchování před koupelí a omezte dobu sprchování. S pákovou nebo termostatickou baterií můžete ušetřit vodu i energii díky tomu, že lépe regulují teplotu vody.

Každá domácnost se zahradou může výrazně ovlivnit kvalitu životního prostředí ve svém bezprostředním okolí, tedy na vlastním pozemku. Jak? Zejména je nutné naučit se zadržovat vodu na zahradě. Zahradu nikdy nezalévejte vodou z vodovodního řadu. Jde o nesmyslné plýtvání a tato chemicky ošetřená voda rozhodně není pro rostliny vhodná. Pro zálivku využijte ideálně dešťovou vodu, případně recyklovanou šedou vodu. Zamezte odparu vody na zahradě. Nízký trávník je mrtvý, nezadržuje vodu a neposkytuje životní prostor pro hmyz a další živočichy. Omezte proto sekání, trávu ani listí neshrabávejte, jelikož tato vrstva humusu skvěle zadržuje vodu a podporuje koloběh živin v půdě. Vysaďte na zahradě co nejvíce různorodých rostlin - stromů, keřů i travin.

Čtěte také: Sucho a příroda: pohled z MENDELU

Věděli jste, že na vaření a pití spotřebujeme pouhá 3 % vody? Pro všechny ostatní účely lze využít alternativní zdroje vody. Dešťovou vodu lze jednoduše přímo z okapu odvádět do nádrže. Šedá voda je odpadní voda z domácnosti, která neobsahuje fekálie, moč a organické nečistoty, tedy zejména voda z koupelny. Recyklací šedé vody pomocí tzv. čističky šedých vod získáte zdroj kvalitní užitkové vody zcela zdarma.

Čerpání vody z vlastních zdrojů (studna nebo vrt) sice na životní prostředí nemá žádný pozitivní vliv, může vám ale zajistit potřebnou soběstačnost a finanční úspory. Pokud zatím vlastní studnu nemáte, nechte si vypracovat odborný hydrogeologický posudek, který vám ukáže, zda máte na pozemku dostatečně vydatný zdroj. Po vybudování vlastního vrtu si nechte vypracovat profesionální rozbor pitné vody. Podle něj zjistíte, jaké druhy znečištění ve vodě jsou.

Voda je poklad, kterého bychom si měli vážit, jinak brzy bolestně zjistíme, co znamená nedostatek vody v krajině. Každý rok dostáváme z různých částí světa informace o velkých suchách, které ničí úrodu, ale i způsobují úhyn mnoha živočišných druhů. Sucho je jedním z hlavních příčin rozsáhlých požárů, které ničí přírodu v nejkrásnějších koutech země. Zajímá vás, co můžete udělat pro blaho planety? Jak si vážit vody a zároveň rozumně ji využívat, aby se předešlo suchu?

Jak předcházet nadměrné spotřebě vody při zahradnických pracích?

Podle definice Ústavu meteorologie a vodního hospodářství (IMHV) označujeme sucho jako nepřetržitý jev regionálního rozsahu, kdy v daných přírodních podmínkách dochází k podprůměrné dostupnosti vody.

Každý, kdo je šťastným majitelem zahrady nebo rekreačního pozemku, ví, jak důležité je v létě správné zavlažování rostlin. Bohužel rok od roku jsou stále častější období déletrvajících veder a nedostatku srážek. Během této doby potřebujeme velké množství vody pro zavlažení pěstovaných rostlin, zeleniny a ovoce. Zde přichází na řadu první opatření - retenční nádrž - nádrž na dešťovou vodu. Slouží pro zachycování a uchovávání - i na poměrně dlouhou dobu - dešťové vody. Dešťová voda zachycená v nádrži je ideální pro zavlažování záhonů, květin a keřů na zahradě a my jsme tím schopní ušetřit pitnou vodu. Dešťovou vodu si v nádrži na vodu snadno nasbírá každý z nás. Nádrže se často umisťují u zahradních domků nebo altánů, kde je uskladněno zahradní nářadí, jako jsou konve nebo kbelíky. S jejich pomocí snadno pak zavlažíte každý záhon dešťovou vodou z nádrže.

Čtěte také: Environmentální problémy: Sucho v Česku

Za zmínku stojí, že nádrž může být vybavena například i praktickým ponorným čerpadlem, které vám usnadní čerpaní vody a následné zalévání. Potenciál sběru dešťové vody si všimla a ocenila i vláda, která připravila speciální dotační program dešťovka, která schvaluje dotace na podzemní nádrže na dešťovou vodu na pozemcích rodinných domů.

Pokud sbíráte dešťovku, vyplatí se ji využívat optimálním způsobem - když zaléváte, pak se snažit snížit její spotřebu na minimum. Myslete na čas zálivky a zvolte optimální denní dobu, tak aby bylo zavlažování co nejvíce efektní. Zavlažování plodin ve špatnou dobu může vést k tomu, že se voda z půdy odpaří velmi rychle, aniž by to rostlinám prospělo. Proto pro efektivní zálivku je ideální časná ranní nebo pozdní večerní doba. Je dobré věnovat pozornost i samotnému způsobu zavlažování - častá závlaha půdy malým množstvím vody je mnohem prospěšnější a účinnější pro rostliny a plodiny než intenzivní zálivka v delších intervalech.

Pamatujte! Kapkovou závlahu můžete využít jako jedno z účinných opatření proti suchu. Pomocí tohoto inovativního systému zajistíte, že všechny rostliny na zahradě dostanou pravidelnou a rovnoměrnou dávku vody - a to s minimální spotřebou. Stačí sestavit jednotlivé části systému a naprogramovat zavlažování podle potřeby. Díky zavlažovacím systémům, které dnes snadno pořídíte v zahradnictvích a hobby marketech, vytvoříte efektivní závlahu nejen na zahradě, ale i na terase nebo balkoně. Takovým řešením šetříte vodu i životní prostředí.

Pokud chcete, aby si vaše okrasné rostliny i přes vysokou okolní teplotu nebo intenzivní sluneční záření udržely déle vláhu, určitě použijte mulčování. Pomocí kůry nebo štěpku záhon nejen zatraktivníte, ale také zpomalíte proces odpařování vody z půdy. Všude tam, kde v létě prudce klesá hladina spodní vody, přijdou vhod zahradní jezírka a rybníčky.

Zajímavé je, že jezírko hraje velmi důležitou roli jako ekoton - přechodová zóna mezi dvěma ekosystémy. Je to na každém z nás, jak se k otázce vodního hospodářství postavíme, ale i o tom jaké opatření zavedeme ještě dnes ve své domácnosti.

Adaptace krajiny na změnu klimatu

Poslední roky prší jinak, než jsme zvyklí. Krajina se častěji vypořádává se suchem ale i přívalovými dešti. Vysušenou půdu, z níž srážky rychle odtékají, je třeba dlouhodobě chránit a připravovat na důsledky změny klimatu. Možností je více: zlepšení zasakování vody, zpomalování odtoku vody z krajiny či její efektivnější zadržování. Jaká opatření v Česku fungují, kdo je iniciuje a jakým bariérám při tom čelí, zkoumali vědci z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Změny klimatu rozkolísávají srážkové cykly po celém světě. Ve střední Evropě prší v dlouhodobém průměru víceméně pořád stejně, ale v jiná období, než jsme zvyklí nebo než potřebujeme. Také dynamika srážek je jiná - delší období jsou bez srážek, střídají je častější přívalové deště. Kvůli vzrůstajícím teplotám a teplotním skokům méně sněží a sníh častěji rychle odtává. Na všechny tyto změny je potřeba se postupně adaptovat, protože využívání půdy může významným způsobem zhoršit nebo naopak zmírnit negativní dopady klimatických změn.

Srážkově podprůměrný duben a zřejmě i květen tohoto roku nám ukazují, že ani nadcházející léto nejspíš nebude výjimkou stran hydrologických extremit, zejména sucha. Rizika sucha a povodní zvyšuje zejména intenzivně využívaná odvodněná půda s narušenými ekosystémovými funkcemi. Změnou jejího využívání ale můžeme snížit nebo zpomalit odtok srážek, zvýšit akumulaci vody nebo podpořit zasakování. Tím se ovlivní hydrologický cyklus a zmírní negativní dopady klimatických změn. Někdy lze taková opatření kombinovat se stávajícím způsobem využití půdy, někdy jsou vyžadovány změny, které v krátkém horizontu snižují produktivitu půdy, nebo na její části mění dosavadní praktiky.

Přírodě blízká opatření mohou mít mnoho podob, z nichž každá přispívá k omezení negativních dopadů povodní a sucha různými způsoby. Může jít o způsoby zachytávání srážkové vody, vytváření drobných vodních ploch, změny půdního pokryvu podporující zasakování a zpomalení odtoku, přerušování starých odvodňovacích systémů a obnovu meandrů na tocích.

Rozhodující pro vlastníky půdy je, jak vysoké náklady budou s adaptací spojeny a jaké užitky jim osobně či společnosti adaptace přinese. Výzkumy mapující společenské otázky adaptace na změnu klimatu řeší, jak zrychlit realizaci přírodě blízkých retenčních opatření. To lze provést zaváděním pozitivních motivací pro vlastníky půdy a domů (nejčastěji dotace, např. dotační program Dešťovka, finance pro přírodu a krajinu spravované AOPK), změnou existující regulace (např. povinnost stavebníka zadržovat srážkovou vodu na pozemku podle novely Vodního zákona č. 254/2001 Sb., §5, z roku 2021), ale i podporou a oceněním dobrovolného jednání v této oblasti.

Příklady z praxe ukazují, že zejména sucho ve vegetačním období v zemědělských oblastech a vlny veder ve městech aktivizují různé aktéry a typy vlastníků a zvyšují jejich ochotu k adaptaci z vlastní vůle. Naopak byrokratizace a zdlouhavost povolovacích procesů je silně odrazujícím faktorem.

Příklady dobré praxe:

• Bratčice (okres Brno-venkov): Obec přetvořila zanedbanou náves s tradiční požární nádrží na prostor, který zadržuje vodu, zlepšuje mikroklima a nabízí možnost setkávání a trávení volného času pro obyvatele.
• Roudnice nad Labem: Rekonstrukce ulic citlivé k zasakování srážkové vody pomocí tzv. “dešťových záhonů” a vytvoření stabilních biotopů odolných vůči suchu s nižšími nároky na údržbu.
• Sendražice u Smiřic: Tvorba vodní plochy s retenčním prostorem a soustavy mělkých tůní v okolí.
• Jablonné v Podještědí: Obnova mokřadů včetně soustavy tůní a meandrujících toků.

Zemědělci se zaměřují na obnovu tůní a mokřadů, remízků a alejí z vlastních zdrojů.

Iniciativním lidem chybí zejména větší podpora shora v podobě snížení byrokratické zátěže související s realizací maloplošných opatření, u kterých probíhají plnohodnotná stavební, vodoprávní a jiná řízení, jež trvají několik let. Hospodařící zemědělci zmiňují problém s krácením nárokových dotací na plochu, v okamžiku, kdy výsadby alejí nebo obnova tůní a mokřadů “snižuje” výměru zemědělské půdy.

V rámci dalších kroků směřujících k podpoře zavádění přírodě blízkých opatření do praxe, je potřeba se věnovat společenskému diskursu - tedy zda lidé rozumí smyslu těchto zelených opatření a podporují jejich realizaci z veřejných zdrojů (což se následně přetavuje do politické podpory takových kroků). Také je nezbytné usilovat o zjednodušení implementačních procesů a hodnocení potřebnosti jednotlivých drobných opatření tzv. malého rozsahu, kterých je ale potřeba velké množství. Je třeba, aby se jejich iniciátoři a realizátoři nevysilovali v přípravných fázích a těžiště jejich úsilí se přelilo do samotné práce v terénu. Prioritou by zkrátka měla zůstat adaptace krajiny na postupující změnu klimatu.

24. 7. Vláda schválila společnou státní koncepci ochrany před suchem z dílny Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství. MŽP ji naplňuje již rozeběhlým Národním akčním plánem adaptace na změnu klimatu, připravovanou protierozní vyhláškou, která má být účinná od začátku příštího roku, a chystanou novelizací vodního zákona.

Teplota vzduchu v ročním průměru se od 60. let minulého století v teplých měsících zvedla přibližně o 1 °C. Změnil se i objem srážek během roku, kdy na jaře a v létě dochází spíše k jejich poklesu, v zimě naopak k nárůstu. Mimo to se oproti stavu před rokem 1950 snížila retenční kapacita půdy v ČR přibližně o 40 %. Vodní eroze ohrožuje cca 60 % půdy (z toho je již přibližně 12 % znehodnoceno), 14 % je ohroženo větrnou erozí, 45 % půdy zhutnilo. Většina zemědělských půd trpí nedostatkem organické hmoty, má nevyhovující strukturu a v řadě případů dochází k poklesu pH. K tomu se přidává snižující se vydatnost pramenů ve středních Čechách a na jižní Moravě.

„Stát v minulosti udělal mnoho chyb, protože řešil pouze povodně, ale na dlouhodobé sucho se vůbec nepřipravoval. 100 let se tady odváděla voda z krajiny, teď se snažíme všemi možnými prostředky tu vodu v krajině udržet. Navíc klimatická změna postupuje rychleji, než všichni očekávali,“ vysvětluje ministr Richard Brabec a pokračuje: „Zemědělská i lesní půda měla dřív daleko lepší schopnost držet vodu, hlavně kvůli erozi ji ale postupně ztrácela. Dneska je její zadržovací kapacita asi na 50 procentech. Kdyby česká zemědělská půda, které máme asi 3,5 milionu hektarů, byla schopná držet vodu dobře, udržela by jí asi 9 miliard kubíků. Ale udrží jí sotva 5. Ten obrovský rozdíl je několikanásobek objemu vody, který udrží Vltavská kaskáda.

Koncepce ochrany před suchem stojí na 5 základních pilířích. Opatření vedou k posílení nebo vytváření nových vodních zdrojů, k vytvoření jednotné komunikační platformy k suchu nebo ke zvýšení objemu vody v půdě a v celé ploše krajiny. To přispěje jak ke snížení deficitu půdní vláhy, tak k omezení výskytu nedostatečných průtoků v tocích. Další soubor opatření vede k zodpovědnému hospodaření s vodou, tj. k jejímu opětovnému využívání a snižování míry znečištění vody, která se navrací do přirozeného prostředí

Během vyhodnocení suché epizody z roku 2015 se ukázalo, že vážným nedostatkem je chybějící ucelená legislativa řešící problematiku sucha a nedostatku vody ve vodním zákoně. Je tedy nutné, nastavit celý systém operativního řízení a vytvořit mu právní podporu. Koncepce proto popisuje návrh tzv. suché hlavy novely vodního zákona, zahrnující definice základních pojmů, rozlišení mezi pojmy „stav sucha“ a „stav nedostatku vody“.

Zatímco stavem sucha se rozumí míra nebezpečí sucha vázaná na směrodatné limity (zejména množství srážek, velikost průtoků ve vodních tocích a výška hladin podzemních vod), stavem nedostatku vody se rozumí dočasný stav, kdy v důsledku sucha požadavky na užívání vod převyšují dostupné zdroje vody a kdy je nezbytné omezovat nakládání s vodou a přijímat další opatření s potenciálním dopadem na základní lidské potřeby, hospodářskou činnost a životní prostředí.

V souvislosti s připravovanou novou hlavou zákona o vodách se uvažuje o nastavení procesů pro zavedení plánování pro zvládání sucha. Základním nástrojem pro zvládání sucha a nedostatku vody budou plány pro zvládání sucha (jejich cílem je zajistit dostatek vody k pokrytí základních společenských potřeb, minimalizovat dopady na vodní útvary a hospodářskou činnost). Pro období nedostatku vody budou na úrovni krajů, popř. obcí s rozšířenou působností svolávány komise pro zvládání sucha, které budou dle zmíněného plánu rozhodovat o přijetí definovaných opatření.

Základní strukturu plánů stanoví vodní zákon, další náležitosti tvorby a obsahu budou upraveny metodikou nebo vyhláškou. Plány budou povinně zpracovávány na úrovni krajů krajskými úřady. Pro svůj správní obvod budou mít možnost pořídit plán také obecní úřady obcí s rozšířenou působností, jejich soulad s krajským plánem musí schválit kraj. Koncepce počítá s plány pro zvládání sucha.

Připravovaná novela vodního zákona bude zavádět povinnost zpracování „Plánů na zvládání sucha“, resp. metodické postupy pro veřejnou správu různých úrovní k uplatňování operativních opatření v období sucha. Zavede se jednotný on-line systém pro zvládání sucha, který půjde používat jako webovou či mobilní aplikaci.

On-line systém „zvládání sucha“ bude přehledně podávat kompletní informace o kvantitativním stavu vod, požadavcích na odběry se zahrnutím cca 200 nejvýznamnějších vodních nádrží a převodech vody. Systém bude zahrnovat i výhledovou předpověď počasí a informaci o aktuální intenzitě sucha (pomocí plánovaných indikátorů). Starostové, podniky povodí, občané tak budou mít k dispozici kompletní informaci o stavu sucha. Systém bude sloužit jako podklad pro operativní rozhodování tzv. „komise pro zvládání sucha“ a jako podklad pro připravovaný „plán pro zvládání sucha“.

Opatření zaměřená na ochranu před suchem pak zahrnují širokou škálu přírodě blízkých i technických řešení. Letos v lednu vládou schválený Národní akční plán adaptace na změnu klimatu je klíčovým dokumentem koncepce pro zvládání sucha.

Svými 52 prioritními opatřeními mj. sleduje zachování kvality podzemních a povrchových vod v souvislosti s používáním hnojiv a pesticidů, nastavení pravidel pro plnění podmínek tzv. greeningu (ozelenění v zemědělství), standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy, podporu rozvoje ekologického zemědělství, podporu provádění komplexních pozemkových úprav, opatření na lesní půdě, obnovu přirozených funkcí vodních toků a niv, obnovu mokřadů v krajině, podporu realizace protierozních opatření v krajině, opatření na snižování spotřeby vody v energetice a v průmyslu, podporu hospodaření se srážkovými vodami, podporu opětovného využívání vyčištěných odpadních vod nebo podporu moderních technologií čištění odpadních vod.

Od 1. 4. 2015 platí ministerská novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, která nově nastavuje systém hodnocení rizikových látek a prvků způsobujících znečištění zemědělské půdy, zavádí nové povinnosti v ochraně půdy před erozí, a to stanovením míry erozního ohrožení, upřesněním kritérií pro odnímání půdy pro nezemědělské účely a zavedením regulace sběru dat ohledně informací o kvalitě půdy.

Ministerstvo životního prostředí už do legislativního procesu předložilo tzv. protierozní vyhlášku, která stanoví hodnocení erozního ohrožení půdy, přípustnou míru erozního ohrožení a opatření ke snížení erozního ohrožení.

Financování ochrany před suchem má zajistit v následujících letech zejména pomoc z evropských fondů. MŽP vyčlenilo na projekty zaměřené na boj proti suchu v evropských zdrojích zhruba 13,52 mld. Kč, tzn. do r. 2020 máme zatím připraveno ještě přes 6,5 miliardy korun, dále z národních zdrojů už nyní máme připraveno ještě na letošek dalších 240 mil. Kč na program Dešťovka, a budeme v národních rozpočtech hledat další prostředky, tzn., že toto číslo není konečné. Skrze OPŽP či Národní program Životní prostředí podporuje ministerstvo pestrou paletu různých opatření, jakými je vytváření a obnovu tůní, mokřadů a malých vodních nádrží, krajinných prvků na polích, travních pásů či průlehů na zpomalení odtoku vody ad.

Dotace jdou dále na zlepšování vodohospodářské infrastruktury, projekty na rozšiřování vodovodních sítí, rekonstrukci zdrojů pitné vody, včetně zkapacitnění úpraven vod, propojování vodárenských soustav pro zajištění kvalitní pitné vody pro občany ad.

Závěr

Sucha, přívalové deště a klimatické extrémy mění tvář české krajiny rychleji, než si stačíme uvědomit. Půda ztrácí schopnost zadržovat vodu, vegetace mizí a odvodněné toky nestíhají čelit extrémům počasí. Česká krajina prochází dramatickými proměnami. Sucha, přívalové deště a bleskové povodně se staly pravidelnou součástí našeho života a klimatické změny tuto realitu nadále prohlubují. Je čím dál zřejmější, že nepříznivé dopady extrémního počasí nejsou jen důsledkem globálních procesů.

Půda zbavená organické hmoty a zhutněná těžkými stroji, velké odvodněné lány bez remízků a mezí, narovnané potoky, odstraňování mokřadů - to vše způsobilo, že krajina ztratila svou schopnost zadržovat vodu. Sucho a povodně jsou v mnoha ohledech dvě strany téže mince - krajina zkrátka přestala fungovat jako přirozená vyrovnávací nádrž.

Zdravá půda není jen mrtvá hmota, je to živý organismus. Řešení? Především návrat k šetrnému hospodaření. Podobně zásadní roli hraje vegetace. Rostliny chrání půdu před přímým dopadem deště, zpomalují odtok vody, pomáhají vsakování a zpevňují půdní strukturu. Dnes však českou krajinu často charakterizují obrovské bloky orné půdy bez jakéhokoliv vegetačního pokryvu. Obnova pestré vegetace - zakládání nových remízků, výsadba stromů, obnova mokřadů a vysévání meziplodin - může vrátit krajině její přirozenou stabilitu.

Problémy české krajiny začaly také masivním odvodňováním ve 20. století. Obnova krajiny není jen úkolem zemědělců nebo státních institucí. Každý drobný krok pomáhá. Česká krajina stojí na rozcestí. Neexistují zázračná řešení ani rychlé zkratky.

tags: #sucho #jak #pomoci #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Přírodní a syntetické alternativy pro vázání vlasů
• Fotografie divoké zvěře
• Nemáte protokol o měření emisí? Zjistěte, jak postupovat.
• Dánská ekologie
• Výhradní právo emise peněz