Josef Karel Šlejhar: Dojmy z přírody a společnosti - Rozbor díla

Josef Karel Šlejhar byl český spisovatel, autor symbolistních próz a představitel naturalismu. Narodil se 17. 10. 1864 ve Staré Pace ve stejném domě jako filolog Jindřich Niederle. Zemřel 4. 9. 1914 v Praze.

Život a dílo

Šlejhar se narodil jako nejstarší ze čtyř sourozenců. Jeho otec byl obchodník s bavlnou, skrze neshody otce s matkou byl však vychováván babičkou. Otec J. K. byl faktorem, matka byla Němka. Poznal prostřednictvím otce život tkalců i „vyděděných“.

Studoval reálku v Pardubicích a pokračoval na pražské technice, kde studoval chemii. Po třech letech studia kvůli nemoci zanechal. Vystřídal spoustu povolání, od technického úředníka v cukrovaru v Kopidlně a Pečkách přes sedláka a učitele až po spisovatele. Pracoval také v keramické továrně. Vzal si Johannu Nepomuckou, se kterou se mu narodilo celkem sedm dětí, přežily pouze tři z nich, dcera Johanna a synové Josef a Artuš. Po rozvodu přijal místo učitele v Hradci Králové, Kolíně a nakonec v Praze. J. toužil po Pace. J. nakladatele, zaměstnání.

V březnu roku 1893 byla uveřejněna jeho povídka Sezima v časopise Květy, vyvolala však kritickou reakci občanů. Ti vytvořili otevřený dopis Šlejharovi, který zveřejnili v Národních listech, a vyjadřují se o ní velmi nevybíravě. Po tomto konfliktu se s rodinou usadil na statku v Dolní Kalné, který zdědil po dědečkovi. Hospodaření bylo problémové, s manželkou měli spory, to vše vedlo k jejich rozvodu a Šlejharově odchodu ze statku. V Praze se znovu oženil, sňatek však dle legitimity nebyl platný. Zlepšení zdravotního stavu přišla smrt v necelých padesáti letech.

Jeho dílo bylo protkané hlubokým pesimismem, snažil se čtenáře šokovat děsivými detaily. Postavy lidská zloba nebo okolnosti zvenčí tlačily do tragických situací a konfliktů, ve většině případu se jako jediné východisko jevila smrt. Častým tématem byl život na vesnici, který líčil velice zle. Používal autobiografických prvků.

Čtěte také: Dojmy z přírody a společnosti: Šlejhar

Mezi jeho významná díla patří romány „Vraždění“ (1900), „Lípa“ (1901), „Peklo“ (1902). Později vycházel dvoudílný autobiografický román „Cvrček mého krbu“ a „Rozvrat“ (1912 a 1913).

Literárně-historický kontext

Šlejhar spadá do období české literatury 2. poloviny 19. století, kdy se rozvíjel naturalismus. Naturalismus vychází z realismu, zobrazuje nezkreslenou realitu, jednání člověka je ovlivněno dědičností a instinkty, člověk bojuje o přežití. V české literatuře nebyl naturalismus příliš výrazný.

Šlejhar byl signatářem manifestu České moderny (1895). Česká moderna bylo uskupení autorů na přelomu 19. a 20. století, kteří usilovali o svobodu slova a kritiku společnosti.

Vliv na jeho dílo měli: F. M. Dostojevskij, L. N. Tolstoj, J.

Kuře melancholik (1889)

Literární druh: epika. Literární žánr: novela. Forma: próza.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi na Dojmy z přírody a společnosti

Tematický plán

• Prostředí: neuvedeno, asi 19. století na české vesnici
• Námět: kritika společnosti
• Motivy: nespravedlnost, smrt, nenávist, zlo, přátelství, marnost
• Téma: příběh chlapce, kterého postihne nenávist macechy a nikdo mu není ochoten pomoci, bojuje o přežití

Postavy

• Dítě - v knize nemá jméno, malý, citlivý, nemocný, bitý, týraný, bezbranný, mění se - ze začátku radostné a milované, poté zklamané a nenáviděné; jeho jediným kamarádem je pomalejší kuře
• Kuře - spojeno s chlapcem, zaostalé, odsouzeno k zániku, má dítě rádo
• Otec - o dítě se nezajímá (aneb otec roku), tvrdý pán statku, moc se v díle nevyskytuje
• Maminka - byla laskavá, milující, zemřela na těžkou nemoc
• Macecha - dítě nenávidí, ztělesnění zla, sobecká, falešná
• Katla - původní služebná, milá, hodná, starala se o chlapce, vyhozena
• Pepka - hlavní služebná, pravá ruka macechy, zlá, týrá dítě, ošklivá vzhledem i charakterem

Hlavním hrdinou knihy je malý hošík, zhruba tři roky staré děcko, jehož jméno není v díle uvedeno (ve filmu se klučina jmenoval Vojtíšek). Jeho matka zemře po dlouhé nemoci a dítě zpočátku není schopno pochopit, co se to vlastně stalo. Do chalupy přichází na výpomoc sestra zemřelé, mladá a krásná dívka, která se pokusí obalamutit hošíkova otce strojenou vlídností a ochotou. Ten si ji vezme za ženu, načež veškeré staré služebnictvo je vyměněno za nové. Hošíkovi nastávají kruté časy - macecha ho nenávidí a všemožně ho týrá. Jedinou milou bytostí pro něj zůstává kuře. Snaží se ho všemožně bránit a nachází v něm svého jediného přítele. Nakonec dítě přepadne těžká nemoc a kvůli zanedbané péči se hošíkův stav neustále horší. Nakonec je přivolán lékař, který konstatuje, že smrt je nevyhnutelná.

Naturalismus této povídky tkví především v tom, že Šlejhar staví děcko, lidského tvora, a odstrkované kuře na stejnou rovinu. Oba tvorové se nacházejí v situaci, kdy si musí k přežití pomoci jakýmikoliv prostředky. Už nezáleží na tom, že jedna z trpících bytostí je člověk, tvor obdařený rozumem a citem, a druhá pouze zaostalé kuře, které příroda nevybavila vhodnými geny. Obě bytosti se ve svém utrpení dostávají až k nejzákladnější potřebě, potřebě přežít. Autor tak poukazuje na to, že v konečném důsledku jsme všichni pouze výtvory matky přírody.

Čtěte také: Film matka! – recenze

tags: #slejhar #dojmy #z #prirody #a #spolecnosti

Oblíbené příspěvky:

• Tipy na bakalářské práce v aplikované ekologii
• Rozvody Odpadu v Karlin Brezinova 31
• Typy mostových vah
• Principy udržitelného chovu
• Česká republika a emise skleníkových plynů