Slohová cvičení by měla integrálně zapadat do výuky českého jazyka a vycházet z reálného života a potřeb dětí. Měli bychom rozvíjet schopnosti v těch formách, které budou děti v životě potřebovat, a hodnotit povzbuzujícím způsobem.
Do forem slohového výcviku bychom měli zařadit i nácvik základních technik tvůrčí práce a kreativizační cvičení. Zde je několik nápadů, jak na to:
Všichni napíší po jednom slově a učitel vybere slovo, které nikdo druhý nebude mít. Poté si každý vybere z hromádky (do pytlíčku) slovo a pokusí se ho zakomponovat do svého textu. Toto slovo často vyvolává komické asociace.
Cvičení rozvíjející cit pro jazykový styl. Učitel vybere článek, nejlépe nezajímavý, a v úvodní části hodiny jim ho přečte. Poté stylizuje text do oslavné ódy atd. (procvičování stylových nuancí). Následně, aby posoudil styl, vyvolá vždy některého z žáků.
Učitel zadá zajímavé téma, a v úvodní části hodiny jim ho přečte. Měl by být na cca 2 - 4 str.).
Čtěte také: Více o ekologických problémech v této slohové práci
Žáci vymýšlí pro slova nový, neobvyklý význam.
Žáci vymýšlejí společný příběh. První žák řekne 3 věty a další žák přidá slovo, které jakýmsi způsobem musí ovlivnit jeho tři věty.
Učitel sedne za katedru a nakreslí jednoduchý obrázek, který mají žáci popsat. Cílem je, aby popis byl co nejvíce věrný předpokládané předloze. Hodnotí se shoda výsledků a tím i dovednost toho, kdo popisoval.
Jde o variaci na předchozí úlohu, při které si děti budou doma volat. Jeden žák nakreslí kresbu a její popis odtelefonuje druhému. Druhý žák podle popisu rovnou kreslí obrázek. Následně podle svého obrázku napíše vlastní verzi slovního popisu a tak dále. První žák, který nakreslil obrázek, napíše popis a tento popis odtelefonuje prvnímu. Poté se porovnají kresby, popisy a přijaté popisy. Tato hra je vhodná pro menší děti, starší školáky po cca10-15). Důraz je kladen na přesnosti popisu.
Žáci vystříhají z novin nadpisy článků a vymýšlejí k nim vlastní texty. Necháme jim volný výběr.
Čtěte také: Více o líčení přírody
Žáci si přinesou do školy nějakou hračku a zkouší vymyslet a napsat, event. nakreslit, jak by se dala vylepšit.
Žáci se zamýšlí nad tím, jak by se dalo vylepšit lidské tělo.
Žáci se učí formulovat výstižné sdělení. Sdělení je výstižné, je-li atraktivní, je-li v něm vše podstatné atd.
Žáci se učí domluvit, když mají různé názory a pohádají se konstruktivním způsobem. Děti se hádají, který sport je nejrychlejší a který filmový hrdina nejhezčí. Důležité je ukázat, jak málo stačí k vyvolání »nesmiřitelného« sporu. Pravidla hádky:
Žáci rozvíjejí schopnosti hádky. Mohou diskutovat o tématech jako UFO, písničky v rádiu, moderní architektura, ideální škola atd. Je vhodné, aby o tématu diskutovali dříve než na »konferenci«. Důležitá je příprava podle zájmy a zkušenosti. Žáci si napíšou své hlavní myšlenky. V této fázi je zakázáno kritizovat! Poté následuje kritika a připomínky k jednotlivým myšlenkám. Diskuze pokračuje v dalších kolech, do vyčerpání tématu. Žáci se učí formulovat kritiku a připomínky, jako filmoví kritici atd. Rozvíjí se schopnosti empatie a asertivity.
Čtěte také: O Vysočině a Jihlavě
Napíšeme různá témata (např. telefon apod.) na lístečky a žáci si losují. Slouží jako příprava na ústní zkoušky.
Žáci si losují lísteček, kde je řada lístečků s často rozporuplnými tvrzeními. Např. Ve vesmíru žije spousta mimozemščanů. Alternativní zdroje energie by se měly využívat mít lépe apod. Jeden žák se snaží přesvědčit, že tvrzení není pravdivé, druhý ho obhájit.
Žáci jsou rozděleni do pětičlenných týmů a diskutují o tématech jako: Je důležitější talent nebo schopnosti? Je prospěšná internátní škola? Jak zajistit ve škole optimálním způsobem hodnocení? Polovina týmu je pro obhajobu tvrzení a který pro jeho vyvrácení. Cílem je přesvědčit ostatní o své přesvědčení.
Žáci si zahrají na soudní spor s rolí soudce, prokurátora atd.
Žáci si vylosují nějakou osobu (např. hezké počasí, už dlouho nepršelo. zedník, diskžokej atd. - nejlépe každý ve třídě jinou). Každý žák napíše na lísteček větu, kterou by je pronesla »jejich« osoba a svoji identtu pečlivě tají. Poté se věty čtou a ostatní se snaží napodobit i dikci dotyčných lidí. Učitel si dělá nějaké poznámky a snaží se uhodnout, o koho mělo jít.
Učitel začne tento příběh: „Byl večer a pan x vyšel před dům. Chvíli váhal, pak si odchod rozmyslel a vrátil se dovnitř“. Žáci mají za úkol vymyslet, jak se jmenovaly postavy v ději a napsat své verze příběhu.
Učitel napíše několik vět a každá věta bude na zvláštní malé kartičce. Poté všechny kartičky sesype dohromady a zamíchá.
Učitel vybere čtyři karty: eso, krále, dámu a sedmičku síry. Z těchto čtyř karet se bude věštit. Kartářka se snaží odhadnout charakter dotyčného a především, která je vtipná. Důležité je, aby žáci kartářce důvěřovat.
Žáci si vymyslí historky, které se jim opravdu staly nebo zážitků. Snaží psát maximálně úhledně a čitelně. Poté jeden žák přečte ho ostatním.
Učitel napíšeme jedno slovo, třeba voda. Poté žáci vymýšlí další slova, která se z něj odvozují (např. o“pasek, d“íra, a“kord). Čím víc se vymýšlíme, tím víc slov nás zavaluje.
tags: #slohova #prace #den #v #prirode #napady