Synonyma v ekologickém kontextu

Po roce 1989 se kdekdo oháněl předponou eko- a s tím, jak se ekologové v očích ekonomů postupně stávali ekologisty či ekofanatiky a předpona získávala stále negativnější význam, se objevila záchrana v podobě předpony bio- (doslova tedy biozáchrana). Z ekofarem jsou tak biofarmy a ekovozy jezdí na biopaliva. Asi nikomu v Česku neuniklo, že nastává biodoba. Ani Vánoce se proto neobešly bez vánočního biocukroví.

Když jsem se tak před třemi lety setkala v redakci marketingového časopisu s předponou bio-, respektive s přídavným jménem bio, poprvé, příčilo se mi připojit ji k jakémukoliv slovu. Snad ze všeho nejvíce pak k názvům potravin, protože co je to biochleba? Znamená to, že chleba, který jsem až dosud kupovala, není vyrobený z přírodních surovin? Odhlédnu-li od tohoto pro mě nepochopitelného významu a také od toho, že biopantofle se díky módní nálepce budou asi prodávat lépe než „obyčejné“ pantofle, vadí mi i připojení předpony z cizího jazyka k „echt“ českému slovu, jako je zmiňované slovo chleba.

Takovému výrazům se odborně říká hybridní a v češtině rozhodně nejsou nijak ojedinělá. Slova jako např. elektrospotřebič jsou samozřejmou součástí české slovní zásoby. Připojením předpony nebo přípony přejaté z cizího jazyka k českému základu může vzniknout napětí ze spojení něčeho prozaického se vznešenějším jako např. u slov neckiáda, vědátor, vínolog, blbismus či napnelismus apod. Díky nečekanému spojení dvou zdánlivě nesourodých prvků se podobně nápaditým slovům v češtině daří.

V poslední době se takto rozmáhá přípona -oidní, která se původně připojovala k mezinárodním přídavným jménům (např. negroidní ve významu „mající černošský ráz, černošský“). Tuto příponu dnes teenageři bez servítek připojují k jakémukoliv slovnímu základu. Zaslechnout tak lze výrazy jako láskoidní, tedy „podobný lásce, jako láska“, dále např. švestkoidní, depresoidní (i depkoidní) nebo molochoidní a spoustu dalších.

Hybridní slova češtinu možná trochu hyzdí, zejména když je jich přemíra, ale o tom, že v ní mají své místo, svědčí překvapivě i slovo Vánoce. Jeho druhá část je přeložená z německého die Weihnachten, tu první část jsme ze stejného výrazu rovnou přejali a přizpůsobili češtině.

Čtěte také: Příroda jazyka

Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme. Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit.

Při analýze vývoje významu slova umělý se také naskýtá otázka, jakou roli v něm sehrál význam ‚vztahující se k poezii tvořené školenými, profesionálními básníky‘ (umělá poezie). Ten tvoří přirozený přechod mezi významy ‚dovedně provedený, umělecký‘ a ‚nepřirozený, vyumělkovaný, náhražkový‘ (ve vztahu k tvorbě lidové).

Zdá se však, že v jiných jazycích s tímto mezikrokem vždy počítat nemůžeme a význam ‚nepřirozený, vyumělkovaný, náhražkový‘ se tam vytvořil bez ohledu na něj. Právě v jiných jazycích totiž nacházíme překvapivě velmi podobný sémantický vývoj jako v češtině.

Slovo označující ‚umělý, nepřírodní‘ je většinou bezprostředně odvozeno od slova pro ‚umění‘ a původně znamenalo ‚umělecký, mistrovský‘. Tuto dvoukolejnost významu najdeme už v klasické latině, kde adjektivum artificiālis odvozené od artifex ‚znalý, dovedný, mistrný; znalec, umělec, odborník‘ (a to od ars ‚umění, dovednost, věda; úskok‘) znamená ‚odborný, umělecký‘ i ‚umělý, vyumělkovaný‘.

Kontinuanty tohoto adjektiva v románských jazycích i v angličtině již mají pouze význam ‚umělý, strojený, náhražkový apod.‘. Také něm. adj. künstlich je přirozeně odvozeno od Kunst ‚umění‘ a jeho původní významy jsou podobné jako ve starší češtině. Monumentální Grimmův slovník (1854-1960) je uvádí v prvních třech významových okruzích (‚učený, znalý, dovedný, zručný, chytrý; umělecký, umělecky provedený apod.‘), ve čtvrté skupině je však už i význam ‚umělý jako opak k přírodní‘ (s již středohornoněmeckým dokladem týkajícím se přírodního a umělého jantaru) a dále i ‚vyumělkovaný, nepřirozený‘.

Čtěte také: Proces biodegradace: Vysvětlení

V dnešní němčině už má adjektivum künstlich pouze tyto poslední významy. Polština užívá od 17. st. pro umění výraz sztuka, příslušné adjektivum sztuczny má dnes opět význam ‚umělý, nepřirozený‘. Lindeho slovník (1807-1814, 5, s. 613) uvádí u tohoto adjektiva jako základní význam ‚umělecký, mistrovský, pravidelný‘, vedle toho i ‚umělecky čili dovedností udělaný, nepřirozený‘.

Ruské iskusstvennyj ‚umělý, nepřirozený‘ je opět odvozeno od iskusstvo ‚umění, dovednost‘. Slovník ruštiny 18. st. má u adjektiva ještě významy jako ‚odborný, mistrovský, umělecký‘, vedle toho jako druhý význam v pořadí uvádí ‚vytvořený člověkem‘ (iskusstvennyje cvety) a také ‚vyumělkovaný, nepřirozený‘ (Slovar’ russkogo jazyka XVIII veka (iz-kasta), 1997, s. 124), tedy významy, které dnes zůstaly jako jediné. A podobný vývoj najdeme i v jiných evropských jazycích.

Nemůžeme zcela vyloučit, že v některých případech jde o sémantický kalk; charakter slova, chronologie a situace v jednotlivých jazycích však spíš nasvědčují tomu, že šlo o paralelní vývoj.

Fakt, že se v různých jazycích během několika generací změnil význam ‚dovedně provedený, umělecký‘ (případně jako v češtině ‚dovedný, učený, znalý‘) na ‚nepřirozený, vyumělkovaný, náhražkový‘, přičemž starý význam byl novým zcela vytlačen, je jistě pozoruhodný. V češtině lze - zdá se, že průkazněji než v jiných uvedených jazycích - toto pronikání nového významu časově spojit s pronikáním některých nových technologií, které vnášejí do okolního světa více „umělosti“ a „náhražkovosti“ (vznik umělého osvětlení, umělých hmot apod.) a jsou předzvěstí „náhražkové“ doby, v níž žijeme dnes.

Čtěte také: Příroda Trojské kotliny

tags: #slova #podobneho #vyznamu #ekologicke

Oblíbené příspěvky:

• Typy odpadových nádob 240l
• Efektivní zpracování bioodpadu
• Renewable Energy in the Czech Republic: 2030 Target
• Recenze odpadových firem
• Tipy pro výběr černého koše 12l