Snižování emisí v dopravě v EU: Cíle, systémy a výzvy

Snižování emisí v dopravě, tedy látek znečišťujících ovzduší, patří mezi aktuální témata dneška. Ovlivňují náš život a to především v automobilové dopravě. Evropská unie usiluje o to, aby se v roce 2050 stala první ekonomikou světa s nulovou uhlíkovou stopou. Než se tak stane, je potřeba zajistit splnění dílčího cíle, který má být dosažen již v roce 2030. Evropská komise ho schválila 15. července letošního roku, takže se jedná o aktuální rozhodnutí.

Pro zpomalení změny klimatu je nezbytné modernizovat všechny sektory ekonomiky a vytvářet nástroje, které zajistí podmínky pro dekarbonizaci. Jedněmi z ekonomických nástrojů jsou uhlíkové daně nebo obchodování s emisními povolenkami. Systému zpoplatnění, tzv. EU ETS (EU Emissions Trading System), podléhají v současnosti velké elektrárny, teplárny, těžký průmysl nebo letecká a námořní doprava. Emise ze silniční dopravy a budov však na celoevropské úrovni dosud zpoplatněny nebyly.

Nový systém ETS 2

Nový systém tzv. ETS 2 naváže od roku 2028 na stávající systém obchodování s emisními povolenkami (ETS 1), který funguje od roku 2005. Zpoplatní přitom emise ze silniční dopravy, spalování v budovách a malé energetiky a průmyslu, které v současnosti nespadají pod ETS 1. Díky tomu dojde k narovnání trhu jak pro producenty emisí, tak pro podniky využívající nízkoemisní zdroje energie (např. biomasu či biopaliva). Zatímco ETS 1 v současnosti pokrývá přibližně 35 % všech emisí skleníkových plynů EU, ETS 2 pokryje dalších 39 %. Více než 70 % unijních emisí tak bude podléhat zpoplatnění.

Kde emise spadající pod ETS 2 vznikají?

V silniční dopravě hrají zásadní roli auta se spalovacími motory, v menší míře pak autobusy a nákladní vozidla. V případě budov nejde o emise vznikající při jejich stavbě, ale primárně o emise vznikající při lokálním vytápění, ohřevu vody nebo vaření či ty, které produkují malé teplárny a výtopny. Záměrem jejich zpoplatnění je motivovat domácnosti i podniky k využívání nízkoemisních způsobů dopravy, zateplení domu či pořízení tepelného čerpadla. Pro nepřekročení sociálně udržitelné ceny pro domácnosti pracuje systém s mechanismy pro případ nadměrného nárůstu ceny povolenky.

Jak funguje systém obchodování s emisními povolenkami?

Systém pro obchodování s emisními povolenkami je jedním z nástrojů zpoplatnění emisí založených na principu znečišťovatel platí. Jak v praxi funguje? Producenti skleníkových plynů zařazení do systému (např. elektrárny) musí za každou tunu emisí vypuštěnou do atmosféry vyřadit jednu povolenku. Jejich množství na trhu je však omezené (princip cap-and-trade) a v čase se na základě předem stanovené trajektorie snižuje, což vytváří tlak na růst ceny povolenky. Povolenky si jednotlivé provozovny nakupují buď v aukcích, od sebe navzájem, nebo v některých případech dostávají určité množství zdarma.

Čtěte také: Témata snižování emisí

To například v rámci EU ETS platí pro průmyslová odvětví, která by v důsledku vyšších výdajů na povolenky mohla ztratit konkurenceschopnost vzhledem k producentům ze třetích zemí, kde jsou emise zpoplatněny méně či vůbec, nebo by hrozil tzv. únik uhlíku do těchto zemí. Od roku 2026 (s postupným náběhem od roku 2023) však začíná fungovat mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (Carbon Border Adjustment Mechanism, CBAM), který dovoz emisně náročných produktů do EU zpoplatní, čímž dojde k narovnání podmínek s domácími výrobci.

Výnosy z prodeje povolenek pak mají státy k dispozici pro investice do dekarbonizačních opatření. Od roku 2026 do roku 2032 bude fungovat Sociální klimatický fond, pro nějž bude na úrovni EU alokována částka ve výši až 65 miliard eur (Česko bude moci využít přibližně až 40 miliard korun). Úkolem každého členského státu EU bude vypracovat Sociální klimatický plán, ve kterém představí, jak chce využít prostředky z fondu s ohledem kompenzování možných negativních dopadů povolenek na nízkopříjmové domácnosti a mikropodniky. Každý stát přitom bude muset svůj plán dotovat z nejméně 25 % z vlastních zdrojů, tedy výdaje na český Sociální klimatický plán budou činit více než 50 mld.

Zbylé výnosy budou stejně jako v případě ETS 1 rozděleny mezi členské státy. Státy by je měly směřovat k upřednostňování nízkoemisních a bezemisních způsobů dopravy (veřejné dopravy, carsharingových služeb, cyklodopravy, elektromobility atd.) a renovacím budov s cílem dosáhnout vyšších energetických standardů a nižších emisí (zateplování a instalace tepelných čerpadel, kotlů na biomasu, fotovoltaiky nebo fototermiky). Část prostředků lze použít na přímou výplatu podpory nízkopříjmovým domácnostem.

Výnosy z prodeje povolenek

Logiku odhadu výnosů z prodeje povolenek lze pro zjednodušení popsat následovně. Množství emisí vyprodukovaných v dotčených sektorech v určitém roce vynásobíme průměrnou cenou povolenky v témže roce, čímž získáme celkové výnosy pro daný rok. Od těch odečteme částku vyhrazenou pro Sociální klimatický fond a zbytek na základě úrovně emisí rozdělíme mezi jednotlivé členské státy. Pokud bychom pro ilustraci uvažovali emise vyprodukované sektory v ETS 2 v roce 2023, tedy 1 271 megatun CO2eq (skutečné emise však v druhé polovině 20. let pravděpodobně budou nižší), a průměrnou cenu povolenku ve výši 60 eur, dostali bychom se k výnosům ve výši přibližně 76 miliard eur. Tuto logiku lze použít pro výpočet výnosů zpětně vzhledem ke skutečně vyprodukovaným emisím (z nichž všechny budou muset být pokryty povolenkami).

Podobně jako například v Modernizačním fondu budou i v Sociálním klimatickém fondu prostředky rozdělovány s ohledem na rozdílnou situaci v jednotlivých státech. Stanovení podílu, který připadne danému členskému státu, vychází mj. z podílu obyvatelstva ohroženého chudobou, hrubého národního důchodu nebo emisí vypouštěných při spalování paliv domácnostmi. Čistými příjemci v rámci SKF tak budou např. Polsko, Rumunko nebo Řecko. Naopak čistými plátci budou Německo, Nizozemsko nebo Itálie.

Čtěte také: Snižování emisí CO2 v námořní nákladní dopravě

Dopady zpoplatnění paliv zatíží především nízkopříjmové domácnosti a menší podniky, které typicky za pohonné hmoty a energie vynakládají významnou část svých příjmů.

K tomu, aby došlo k významnému snížení emisí skleníkových plynů v sektoru silniční dopravy a budov, je potřeba kromě jejich zpoplatnění i dalších nástrojů (např. regulací nebo dotační a investiční podpory), které společně nasměrují tyto sektory k dekarbonizaci. Směrnice o energetické náročnosti budov (Energy Performance of Buildings Directive, EPBD), jejímž záměrem je snížit energetickou i emisní náročnost budov, a podpořit tak renovace, instalaci obnovitelných zdrojů energie atd. V praktické rovině je pak nezbytná dostupnost materiálů a technologií pro dekarbonizaci, což úzce souvisí s otázkou průmyslové politiky EU, v současnosti reprezentované především Dohodou o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal, CID) a související legislativou.

Jejím záměrem je podpořit bezemisní technologie vyráběné na unijní půdě (a zmírnit tak závislost na dovozu ze třetích zemí, zejména Číny), stejně jako zajistit dostatek strategických materiálů a surovin potřebných pro jejich produkci.

Aktuální stav a budoucí vývoj

Ačkoliv legislativa upravující fungování ETS 2 byla na celounijní úrovni schválena už v roce 2023, do ledna 2026 ji plně transponovalo do svého národního práva 17 států z 27. V létě 2025 Česko společně s dalšími 18 členskými státy zaslalo Evropské komisi tzv. non-paper, ve kterém nastínilo požadavky na úpravy systému tak, aby mj. došlo k posílení mechanismů pro udržení ceny povolenky na sociálně přijatelné úrovni. V polovině roku 2025 došlo na burzách ICE a EEX ke spuštění obchodování s futures kontrakty na ETS 2 povolenky.

Obchodování samotných povolenek (nikoliv futures kontraktů) začne až v roce 2027 nebo 2028 na burze EEX v Lipsku. A až tehdy bude více informací o tom, jak se trh s povolenkami druhé generace chová. Futures kontrakty jsou finanční deriváty, které představují závazek nakoupit (nebo prodat) určité aktivum (v tomto případě povolenky) za předem dohodnutou cenu k určitému budoucímu datu. Slouží hlavně k zajištění proti cenovým výkyvům nebo ke spekulaci na budoucí vývoj cen.

Čtěte také: Emise a jejich redukce

Emise ze silniční dopravy a budov byly k roku 2024 zpoplatněny v 18 státech světa (a v 11 případech na nižší než celostátní úrovni, například v Britské Kolumbii). Pouze budovy jsou pak zpoplatněny v dalších 8 místech, doprava ve 4.

Příklady z jiných zemí

Rakousko: Tamní vláda od roku 2023 zavedla tzv. Klimabonus, kdy dochází k vrácení prostředků zpět k domácnostem. Revidovaný zákon o klimatu zavádí flexibilitu v tom, jak lze dosáhnout cíle pro rok 2040. Od roku 2036 může až pět procentních bodů čistého snížení emisí (o dva procentní body více, než navrhovala Komise) pocházet z vysoce kvalitních mezinárodních uhlíkových kreditů od partnerských zemí.

Na základě tlaku ze strany Parlamentu mohou být tyto kredity použity pouze v odvětvích, která nejsou regulována systémem EU pro obchodování s emisemi (EU ETS), a mohou pocházet pouze z partnerských zemí, jejichž klimatické cíle a politiky jsou slučitelné s cíli Pařížské dohody. Poslanci Evropského parlamentu rovněž zahrnuli záruky, které mají zabránit financování projektů, které jsou v rozporu se strategickými zájmy EU. Komise bude každé dva roky hodnotit pokrok při plnění tohoto cíle s ohledem na nejnovější vědecké údaje, technologický vývoj a stav průmyslové konkurenceschopnosti EU.

Evropský zákon o klimatu a jeho dopady na podniky

Evropský zákon o klimatu stanovuje cíl klimatické neutrality do roku 2050 jako právně závaznou povinnost pro všechny členské státy EU. Zatímco ETS1 nyní pokrývá zhruba 35 procent všech emisí skleníkových plynů EU, ETS2 se bude týkat dalších 39 procent. Více než 70 procent emisí v Evropské unii tak bude zpoplatněno. V souvislosti s nástupem nové regulace vyjadřuje řada malých a středních firem obavy z možných negativních dopadů plánované normy.

„V krátkodobém horizontu vnímají malé a střední podniky ETS2 spíš jako riziko. Nejčastěji zaznívají obavy ze zdražení energií a paliv a také ze zvýšené administrativy. Oprávněně se obávají dopadu ETS2 na jejich marže. Z dlouhodobého pohledu ale výnosy z ETS2 vytváří rámec pro investice do energetické efektivity a modernizace provozů. Rozporuplné reakce mezi firmami potvrzují i další odborníci. „Pro většinu českých malých a středních podniků je nástup systému ETS2 zásadní milník. Podle toho, co vidíme v Asociaci, ho vnímají se směsicí obav i vidinou možné modernizace. V krátkodobém horizontu se SME samozřejmě děsí nárůstu cen paliv v dopravě a vytápění, který přímo ovlivní provozní marže, střednědobě se to ale snaží vidět jako příležitost ke zmiňované modernizaci,“ konstatuje Lucie Mádlová, zakladatelka a ředitelka Asociace společenské odpovědnosti.

Podle jejích slov bude záležet i na tom, zda firmy nezaspí při přípravách na změnu. „Firmy, které včas investují do energetické soběstačnosti a nízkoemisní logistiky, získají nejen imunitu vůči kolísavým cenám emisních povolenek, ale také konkurenční výhodu v dodavatelských řetězcích. Firmám proto doporučuje nečekat pasivně do roku 2028. „Už teď je třeba si zmapovat energetické toky. Každá úspora v zateplení haly nebo optimalizaci rozvozových tras je potřeba. A využít kompenzačních nástrojů ze Sociálního klimatického fondu a národních dotačních titulů, které budou snad efektivně fungovat, a mluvit o tom se zaměstnanci nebo partnery. Úspěšný přechod k nízkoemisním budovám a dopravě je potřeba dobře připravit.

„Základem jsou kvalitní data o spotřebě paliv a energií. Firmám doporučujeme tyto ukazatele pravidelně vyhodnocovat a interně modelovat dopadové scénáře zdražení o 5 až 10 procent u energií a 8 až 12 procent u paliv, a to z hlediska ročních nákladů i marží. Druhý krok je být připraven: mít v šuplíku konkrétní projekty, jako je zateplení, obnovitelné zdroje nebo modernizace technologií, aby šlo rychle podat žádost o podporu z programů typu Úspory energie nebo Modernizační fond. Firmy musí také dobře vybrat, na které úsporné technologie se zaměří. „Systém se týká menšího vytápění, velké teplárny jsou už v ETS1, silniční dopravy a průmyslu, který není v EU ETS1. Takže přechodem na bezemisní vytápění, jako jsou tepelné čerpadlo nebo solární termika, se lze placení povolenek v EU ETS2 vyhnout. Emisní povolenky se o rok odkládají. Právě malé a střední firmy to přitom nebudou mít jednoduché se zajištěním financování přechodu na ETS2.

„Programů na úspory energie a snižování emisí je v ČR poměrně dost, ale jsou spíš obecné a nejsou zacílené na kompenzaci nákladů plynoucích z ETS2. Pro malé podniky jsou navíc často administrativně náročné. Větší riziko ale vidím jinde. Česká republika jako jedna z mála zemí EU dosud netransponovala ETS2 do svého právního systému a tím si zbytečně komplikuje přístup k penězům, které mají dopady ETS2 tlumit. Tyto prostředky mají být podle ní přímo zacílené na pomoc zranitelným podnikům a domácnostem a měly by být snadněji dostupné. Právě velikost podniku může hrát při přechodu na nový typ emisních povolenek důležitou roli.

„ETS2 může neúměrně zasáhnout malé a střední investory, kteří nemají dostatek finančních prostředků na investice do ekologických technologií. Tuzemské podniky podle něj budou muset v některých případech kvůli plánované úpravě změnit své dodavatele. „České firmy často nejsou finálními výrobci, ale subdodavateli. To znamená vyšší náklady v případě, že vstupy nemají původ v EU. Výrobek pak nesplní nízkouhlíková kritéria a vyvine tlak na přeskládání dodavatelských řetězců, často bez reálné alternativy. Navíc naše firmy čelí riziku nerovných dopadů mezi státy. Státy s levnější energií nebo silnou státní podporou případně hotovými průmyslovými zónami budou zvýhodněny. ČR přitom patří mezi státy s vysokými cenami energií, pomalým povolováním v praxi a slabší fiskální kapacitou, například ve srovnání s Německem a Francií. Podporuje proto přístup české vlády, která se snaží o revizi systému povolenek ETS2.

Emise z letecké dopravy

Sektor civilního letectví je zahrnut do Evropského systému emisního obchodování (EU ETS 1) od roku 2012 na základě směrnice 2003/87/ES. Transpozice směrnice do českého právního řádu je provedena prostřednictvím zákona č. 383/2012 Sb. (dále jen „zákon“).Každý provozovatel letadla, který v daném kalendářním roce překročí prahovou hodnotu emisí stanovenou v Příloze I zákona pro lety na/z letiště některého členského státu EU, Norska, Islandu a Lichtenštejnska (s výjimkami vyjmenovanými v příloze I zákona), se stává účastníkem EU ETS 1 a musí tuto skutečnost neprodleně oznámit Ministerstvu životního prostředí.

Od 1. ledna 2020 se systém EU ETS 1 vztahuje rovněž na emise z letů do Švýcarska. Švýcarský systém ETS se naopak vztahuje na lety směřující na letiště v Evropském hospodářském prostoru (EHP). Obdobně se od 1. ledna 2021 systém EU ETS 1 i nadále vztahuje na lety do Spojeného království, zatímco systém ETS Spojeného království se vztahuje na lety směřující na letiště v EHP.Z účasti v systému EU ETS 1 vyplývá povinnost vypracovat monitorovací plán, který schvaluje ministerstvo. Podle monitorovacího plánu provozovatel letadla každoročně monitoruje a vykazuje emise CO2 a do 15. března následujícího roku předkládá na ministerstvo ověřený roční výkaz emisí. Následně do 30. září vyřadí množství povolenek odpovídající množství emisí vykázaných na předchozí rok.

Za tím účelem musí mít zřízený účet v Jednotném evropském rejstříku, prostřednictvím kterého jsou realizovány transakce s emisními povolenkami. Bližší informace o otevření účtu v Jednotném evropském rejstříku naleznete na internetových stránkách www.povolenky.cz.

Program CORSIA

Program kompenzace a snižování emisí oxidu uhličitého v mezinárodním civilním letectví CORSIAS ohledem na přípravu celosvětového tržního opatření Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) na snižování emisí v letecké dopravě (dále jen „program CORSIA“), EU dočasně omezila povinnosti v EU ETS 1 pouze na lety uvnitř Evropského hospodářského prostoru. Tato výjimka platí do konce roku 2026. Program CORSIA vstoupil do své pilotní fáze v roce 2021 a od roku 2024 do roku 2026 probíhá tzv. první fáze. Na základě rozhodnutí Rady (EU) 2020/954 a nařízení Komise (EU) 2019/1603 se programu CORSIA účastní také členské státy EU, které jej provádí prostřednictvím systému EU ETS 1.

Provozovatelé letadel, kteří mají vydané osvědčení leteckého provozovatele v členském státu EU, nebo tam jsou registrováni, a splňují podmínky pro zahrnutí do programu CORSIA (ročně vyprodukují víc než 10 000 t CO2 letouny nad 5700 kg maximální vzletové hmotnosti pro způsobilé lety), mají povinnost monitorovat a vykazovat emise také z mezinárodních letů mimo Evropský hospodářský prostor. Od 1. ledna 2021 se na ně navíc vztahují kompenzační požadavky programu CORSIA, vypočítané podle přímo použitelného právního předpisu EU.

O celkové výši kompenzačních požadavků za předchozí kalendářní rok ministerstvo informuje provozovatele každoročně do 30. listopadu. Ministerstvo zároveň sdělí provozovatelům jejich individuální kompenzační požadavky do 30. listopadu roku následujícího po skončení tříletého období plnění (poprvé v roce 2024 za období 2021-2023). K 31. lednu dalšího roku provozovatelé zruší odpovídající množství emisních jednotek uvedených v seznamu vydaném Evropskou komisí (poprvé v roce 2025). Tento seznam zveřejní ministerstvo na svých internetových stránkách. Povinnost zrušit jednotky se vztahuje pouze na lety, na které se nevztahuje povinnost vyřadit povolenky v EU ETS 1.

Změny od roku 2024

Revize směrnice 2003/87/ES z roku 2023 přinesla řadu důležitých změn, které mají dopad na sektor letecké dopravy. Zásadně se změnila pravidla pro bezplatné přidělení povolenek. Zatímco před revizí byla bezplatná alokace založena na údajích o tunokilometrech v referenčním období 2010, nově bude založena na ověřených emisích z leteckých činností vykázaných za rok 2023. Dojde také k jejímu postupnému krácení, přičemž od roku 2026 budou již veškeré letecké povolenky draženy (s výjimkou 20 milionů povolenek určených na podporu SAF - viz dále).

Rozhodnutím 2023/2440 stanovila Evropská komise množství povolenek, které měly být provozovatelům letadel bezplatně přiděleny v roce 2024 podle pravidel platných před revizí směrnice. Od tohoto množství bude odečteno 25 % v roce 2024 a 50 % v roce 2025. Zbývající povolenky se v letech 2024 a 2025 přidělí bezplatně všem provozovatelům, kteří v roce 2023 vykonávali činnost v oblasti letectví. Individuální příděly vypočte Komise na základě podílů provozovatelů na celkových ověřených emisích v roce 2023. Tento výpočet provede až po odevzdání všech Ročních výkazů emisí, tedy po 31. březnu 2024. Ministerstvo povolenky přidělí na účet provozovatelů nejpozději 30. června 2024.

V období od 1. 1. 2024 do 31. 12. 2030 budou mít provozovatelé nově možnost čerpat bezplatné povolenky na pokrytí vícenákladů spojených s používáním udržitelných leteckých paliv (Sustainable Aviation Fuels, dále jen „SAF“). Od roku 2024 provozovatelé monitorují využívání SAF podle platného nařízení Komise (EU) 2018/2066. Vykazování a ověřování SAF proběhne poprvé v roce 2025 a pravděpodobně bude součástí standardního ověřování ročního výkazu emisí v EU ETS 1. Detailní pravidla však Evropská komise teprve zveřejní.

Další velkou novinkou, kterou přinesla revize směrnice, je vytvoření nového systému pro monitorování, vykazování a ověřování jiných látek z letectví než CO2, který bude obsahovat alespoň dostupné trojrozměrné údaje o dráze letu letadla a vlhkosti a teplotě okolí, aby bylo možno stanovit ekvivalent CO2 na let. Prováděcí akt, který stanoví podrobná pravidla tohoto systému, přijme Komise do 31. srpna 2024. Provozovatelé budou dopady na klima jiné než CO2 monitorovat a vykazovat od 1. 1. 2025.

Od 1.1.2024 do 31. prosince 2030 nemusejí provozovatelé vyřazovat povolenky za emise z letů mezi letištěm nacházejícím se v nejvzdálenějším regionu (OMR) členského státu a letištěm nacházejícím se ve stejném členském státě mimo tento nejvzdálenější region, včetně jiného letiště nacházejícího se ve stejném OMR nebo v jiném OMR téhož členského státu.

Mimo výše zmíněné změny došlo od 1.1.2024 také k úpravě emisního faktoru leteckého petroleje (Jet A1 nebo Jet A) na 3,16 t CO2/ t paliva.

Výzvy a kritika cílů EU

Cíle Evropské unie pro snižování automobilových emisí oxidu uhličitého, včetně plánu na dosažení nulových emisí u osobních a dodávkových vozů do roku 2035, už nejsou splnitelné a je zapotřebí je přehodnotit. V dopise adresovaném předsedkyni Evropské komise (EK) Ursule von der Leyenové to uvedli šéf Evropského sdružení výrobců automobilů (ACEA) Ola Källenius a šéf Evropského sdružení dodavatelů automobilového průmyslu (CLEPA) Matthias Zink. "Evropský plán transformace automobilového průmyslu musí překročit hranice idealismu a připustit současnou průmyslovou a geopolitickou realitu.

Källenius a Zink v dopise poukázali na závislost evropského automobilového průmyslu na bateriích z Asie, nedostatečnou infrastrukturu pro dobíjení elektromobilů, vyšší výrobní náklady a rovněž na americká cla.

tags: #snižování #emisí #v #dopravě #EU

Oblíbené příspěvky:

• Oslava Brna a přírody
• Svoz komunálního odpadu Hrádek
• Likvidace aut Nové Město na Moravě
• Možnosti návratu vyhynulých zvířat
• Počasí v Káhiře